Chvály a uctívání

Chvály a uctívání

Na internetu se čas od času objeví články a diskuse na téma chval a uctívání. Jsou vždy od evangelikálních křesťanů, kteří spíše kritizují, než aby podali zasvěcený pohled na tuto oblast zbožnosti. Je to ke škodě věřících v našem národu. Satan má z takových křesťanů radost, protože jejich postoje jsou v souladu s tím, co NECHCE, ABY VĚŘÍCÍ DĚLALI. Aby opravdu Boha chválili s otevřeným srdcem, s touhou Ho vyvyšovat a uctívat.

1. Křesťanské písně

V prvé řadě řeknu, že písně ze zpěvníku " Písně nového života " (PNŽ, používá se v KřSb, ale i z jiných zpěvníků) jsem zpíval desítky let a nic proti nim nemám. Taky jsem je na křesťanském pobytu hrál v hudební skupině vytvořené z řad rekreantů. Někdy se stane, že některou z nich si začnu notovat a vzpomenu si i na slova. Každá taková píseň je zpívaná ke chvále Bohu, ale nejsou to chvály jakožto jeden z duchovních prvků průběhu shromáždění.

Pojem "chvály" je ustálený novotvar, kterým myslím tzv. "charismatické chvály". Proč přidávám slovo "charismatické". Protože nejsou chvály jako chvály. Když dva dělají totéž, nemusí to být totéž. Někdy se za chvály vydávají moderní křesťanské písně, ale "charismatické chvály" to nejsou. Tedy chvály, které zpívají věřící otevření pro působení Ducha svatého. Jinými způsoby chválení Boha se dnes nebudeme zabývat.

Zaměříme se čistě na "charismatické chvály".

Podívejme se nejprve na charakteristiku klasických křesťanských písní:

1.1. Jsou to písně sdělující teologické pravdy - např. text " Na tvrdém kříži Golgaty, za lidstva hříchy rozpjatý, jsi smířil naši vinu......Na věky knězem zůstáváš, své věrné v něžné péči máš, vždy oroduješ za ně"

1.2. Sdělují osobní vyznání nebo příběh - např. text "Svobodně žít smím zbavený špíny, Kristova krev mě obmyla z viny, navždy jsem zbaven otrockých pout, v nichž bych byl musel zahynout "

Často jde v podstatě o zpívané kázání. Text je vhodný spíše pro mluvené slovo než pro zpěv. Jsou to taky zpívané modlitby autorů. Dalo by se mluvit o dalších znacích. Je k nim silný osobní vztah, protože (i já) jsme na nich vyrůstali.   

Oproti tomu "charismatické chvály"(dál jen "chvály") se zaměřují na oslavu jména Ježíš, na Boha jako takového. Nejsou teologické nebo vyprávěcí. Přemýšlel jsem o tom, proč jsou tolik, doslova napadány, evangelikály nebo církevníky. Je to proto, že se dívají na chvály z pohledu křesťanské písně. Současně mají negativní postoj k charismatické zbožnosti.

2.Chvály

Chvály vyžadují, abys měl srdce otevřené pro Ducha svatého. Musíš se vydat Bohu a nechat Ho působit ve svém nitru. Chválení a uctívání nejsou o zpívané teologii. Jsou o osobním vztahu s Bohem a vzájemné Boží lásce, která je v našich srdcích rozlévaná skrze Ducha svatého. Nezpíváme v nich o nás, ale o svém Pánu. Zapomínáme na sebe a chválíme toho, kdo nás miluje Boží láskou.

Chvály vyžadují otevřené srdce. Protože jsou o vztahu s Bohem a emocích, které tento vztah vytváří, nelze určit nějaká pravidla, co a jako dělat.  

Uvedu pět bodů, které jsou terčem kritiky od evangelikálů. Podíváme se na ně a rozebereme si, jak to vlastně je.

2.1. Bůh čeká, kdy se spasený lid obrátí přímo k Němu.

Když se zpívají klasické křesťanské písně, tak se z velké části opěvují dobře známé skutečnosti. O tom je dobré spíše kázat a mluvit. Ovšem, proti gustu žádný dišputát (rozuměj:" Pokud se někomu něco líbí, já proti tomu nenamítám nic = je to jeho věc")

Při chvalách se zaměřujeme na oslavu a chválu Bohu. Mnozí mi asi nechtějí moc nerozumět s výtkou: A my ne? .

Tak dám příklad:  Fotbalista domácích dá krásný a důležitý gól. Diváci, nadšení úspěchem, začnou skandovat  jeho jméno. I delší dobu provolávají jen jeho jméno. Nekřičí realitu, že to dal hezky nůžkami z velkého vápna přímo do vinglu, ale skandují jeho jméno. Jsou z něho nadšení a stává se pro ně idolem, ikonou atd. Skandují a vyvolávají jeho jméno, protože pro ně, něco důležitého udělal.  

Pán Ježíš pro nás udělal a dělá něco daleko důležitějšího než kdokoli jiný.  

Za prvé nás spasil pro život v nebi, v Jeho přítomnosti a to na celou věčnost. Za druhé nás zaopatřuje na všechny způsoby včetně osvobozování z duchovních pout, uzdravování a stará se o naše potřeby. Bůh je věrný a nenechá nás napospas. 

Pro nás se stal Pán Ježíš přítelem (Jan 15:14). ON vykonal dílo spasení na Golgotě, zemřel a vstal z mrtvých. Teď sedí po pravici svého Otce v nebesích a touží po chvalách a oslavování svého jména. ON nepotřebuje slyšet o tom, co pro nás udělal. To všichni i ON dobře víme. ON touží po chválení, velebení, uctívání a vzývání. Chce být osobně oslavován svými následovníky. Nebojím se říci, svými stoupenci. 

Toto je hlavní a podstatný rozdíl mezi chválami a křesťanskými písněmi z kancionálu. Znovu říkám: Nic proti klasickým písním nemám. Slouží ke chvále Bohu, ale chvály jakožto duchovní prvek charismatické zbožnosti to nejsou.  

2.2. Fráze při chvalách a jejich délka

Dalším trnem v oku evangelikálů bývá dlouhé opakování jednoduchých frází. Dokonce se kvůli tomu "chváličům" doslova posmívají. Některé reakce v diskusích jsou na hluboké pokání před Bohem. Pojďme se podívat, jak to je v Bibli.

A bez ustání dnem i nocí volají: "Svatý, svatý, svatý Hospodin, Bůh všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází." .....A kdykoli ty bytosti vzdají čest, slávu a díky tomu, který sedí na trůnu a je živ na věky věků, padá těch čtyřiadvacet starců na kolena před tím, který sedí na trůnu, a klanějí se tomu, který je živ na věky věků;"    (Zj. Jana 4:9-10 )

Jak nebeské bytosti oslavují Boha? Bez ustání, ve dne v noci! Bez ustání volají "frázi"? Oni provolávají "svatý" a do toho vzdávají Bohu "čest a slávu". Tady už jde o uctívání, což je vyšší forma chvály.

Jestliže několik minut zpíváme při chvalách pořád dokola něco k oslavě a chvále jména Ježíš nebo Boha jako takového, pak to není nic ke kritizování. Vedoucího chval k tomu vede Duch svatý. Z hlediska hudebního by bylo neustále opakování kontraproduktivní. Ale z hlediska duchovního je to důležité. K tomu vede vedoucího chval vnitřní puzení Ducha svatého.

Všimněme si, že provolávání "svatý" je přerušováno, cit.  "A kdykoli ty bytosti vzdají čest, slávu a díky tomu, který sedí na trůnu....".  K tomu bych připodobnil náš další prvek ve chvalách, který používáme a tím je promluva do duchovního světa a vyhlašování víry v působení Boží moci tady a teď, ale i na místech, která jsou dislokována (někde jinde).

Je pravdou, že někdy to jednotlivec může vnímat jinak, ale je potřeba to nechat na vedoucím chval. Je to jako kdybychom začali mluvit bratrovy do kázání, že to vidíme trochu jinak, že by už měl začít další téma apod. Je dobré, když vedoucí chval povzbudí ostatní, aby ještě chvíli setrvali ve chvalách a uctívání.

Možná někoho napadne výtka, že jde o nebe a ne o shromáždění věřících. My máme přeci svá pravidla. Na to lze jednoduše odpovědět: Co bylo dřív? Nebesa, andělé a jejich chvály nebo člověk. Takže učit bychom se měli od andělů a nelimitovat svým rozumem zda opakovat nebo neopakovat jednoduché pravdy oslavující našeho Pána. Pak už to nejsou chvály, ale uctívání ne nepodobné tomu, které jedou ve dne v noci v nebi.

Vzniká další otázka: Je možné srovnávat dirigenta pěveckého sboru a vedoucího chval? Oba slouží ve sboru. Jeden vede např. smíšený sbor a druhý chválící skupinu. Mnozí v tom nevidí řádný rozdíl. Já odpovídám: Neporovnatelný! 

Je důležité, aby vedoucí chval a celý chválící tým byl tzv. " na Duchu". V duchovní kondici a plný Boží lásky. Je zásadní rozdíl mezi dirigentem a vedoucím chval. Dirigent nemusí být vůbec otevřený pro Ducha, může žít v duševní rovině a konat náboženské úkony, sedět, jak se říká "na dvou židlích" a nikdo to nepozná. Jakmile je chválící tým "bez Ducha", pozná se to ihned.

Ve sborech se často chválí, ale Duch svatý tam není. Zůstává to v duševní, chcete-li,  náboženské rovině.  Pak přijde nějaký človíček s kytarou a začne chválit. V tu ránu se dostaví " Boží přítomnost " a člověk se naladí na Ducha svatého a společně uctívá Boha a oslavuje Ho.

2.3. Boží přítomnost ve chvalách

Asi každý evangelikál řekne: To snad není na našem shromáždění duchovně přítomen Pán Ježíš? Mnozí ihned zacitují Ježíšova slova, " Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich"  (Mt 18:19-20)

Předložím dva možné pohledy. Nejprve si dovolím trochu jiný, než zažitý komentář. Ve verši dvacátém mluví Pán Ježíš o prosbě ve shodě dvou, že jim to Otec učiní a hned pokračuje s těmi dvěma nebo třemi shromážděnými v jeho jménu. Zarazilo mě to " v jeho jménu". Zamyšlením se nad těmi verši můžeme dojít k závěru, že jde o modlitební skupinu nebo shromáždění věřících, která prosí Otce za " jakoukoli věc" se zaslíbením, že jim to Otec dá, pokud jsou shromážděni " ve  jménu Ježíš ". K tomu přečtu, cit.  " ...... Amen, amen, pravím vám, budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to. Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu. Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná."     (Jan 16:23 - 24)

To jsou slova naše Pána. Ježíš je duchovně přítomen Duchem svatým mezi těmi, kdo prosí v Jeho jménu. Uprostřed očekávajících na zázraky je přítomen Ježíš. ON má rád lidi víry. Věřící prosí za nějaké potřeby v Jeho jménu a Ježíš vyslýchá a svou mocí koná jak mezi shromážděnými, tak i někde úplně jinde, prostě tam, kde je potřeba působení Jeho mocí (řecky: "dynamis" = "Boží síla").

Vím, že to mnohé teď zarazilo a nemusíte s tím souhlasit. Nevnucuji. Pravá tolerance je o tom, že si nenárokuji jedinou pravdu pro sebe a kdo to vidí jinak, je podle mě ujetej. 

Druhý pohled, většinový a zažitý komentář říká, že tam, kde se shromáždí věřící lidi (dva nebo více, např. na nedělní bohoslužbu, biblickou hodinu apod.), shromažďují se v Jeho jménu. Tím je mezi nimi duchovně přítomen Pán Ježíš. Ale to ještě neznamená, že se Jeho přítomnost začne projevovat. Víme to, známe to jako biblický fakt, ale nedá se to nějak pocítit, změřit apod.  

Pokud se shromáždí věřící a začnou chválit a uctívat Boha, dostaví se mezi ně Boží přítomnost tím, že obrazně řečeno, sestupuje trůn, na kterém sedí Bůh. V Bibli je napsáno, že Bůh trůní na chvalách svého lidu, cit. " Ty jsi svatý, trůníš na chvalách Izraele" (Žalm 22:4). Toto slovo může aplikovat i na nás.

V Žalmu dvacátém druhém nejde o zákonné ustanovení mezi Bohem a Izraelem, ale o princip vztahu. Bůh přebývá na chvalách svého lidu. To je možné považovat za nadčasové a platné i pro Boží lid (Církev Boží) v Kunvaldu nebo kdekoli jinde. Je to tedy spíš otázka výkladu a ještě více je to otázka postoje nebo "ne postoje" ke chválám. Jestliže je trůn našeho Pána nadnášen našimi chválami, tak pak se projeví přítomná Boží moc, mezi těmi, kdo Boha chválí a uctívají, a Duch svatý začne působit. Neviditelně i viditelně. A jsme u emocí při chvalách

2.4. Emoce při chvalách 

Mnozí  si myslí, že jde o citovou, duševní resp. emoční záležitost vyvolanou hudbou a opakujícími se frázemi. To je naprosto mylný, rozumový závěr.  Pokud se ve chvalách (mluvených nebo zpívaných) zaměříme jen na oslavu Boha a opěvování Jeho slávy a moci, lásky a milosrdenství, pak v duchovní rovině sestupuje trůn, na kterém sedí Bůh mezi chválící věřící a s Ním přichází Boží moc. Říká se, že věřící jsou uvedeni do Boží přítomnosti, což dobře vystihuje verš ze Žalmu 22.

S ním se dostavují na místo, kde je chválen a uctíván Bůh, andělé a na chvíli ztichnou a koukají, co se to v tom Kunvaldu (nebo na jiném místě) děje. Že tam je parta lidí, která chválí Boha na zemi podobně, jako oni na nebi.

Někdy vnímám, že se k naší chvále přidávají andělské chóry, a i když zpíváme na dva, tři hlasy, slyším jich daleko víc, třeba deset. Je to neskutečný prožitek Boží a andělské přítomnosti.

Důležité je, že nejdu chválit pro ten prožitek. Mnozí ho třeba ani nemají a ani já ho nemám vždycky. Jdeme chválit s čistým a upřímným srdcem toho, kdo pro nás tolik znamená a jemuž naše chvály a uctívání patří. Ale když emoční prožitek přijde, díky Bohu za něj. Má vždycky svůj význam a nebráním se mu. I ti, kdo nějaký emoční prožitek nemají, jsou přítomni na místě, kde působí Boží moc. A člověk odejde z takového shromáždění jak vyměněný! Jak se říká: Je to lepší než deset doktorů!

Bůh nepotřebuje žádné podpůrné prostředky jakými je osvětlení, kouř apod. On chce naše srdce! Emoce přichází z Ducha svatého, protože se na tom místě uvolňuje Boží moc.

Já prožívám u chval emoce často. Nevím, proč si Církev zakázala emoce ve vztahu k Bohu. Přeci každý vztah by měl mít emoční stránku! Kdyby někdo na mě koukal z řad klasických, netolerantních evangelikálů, tak si řekne, že jsem "ujetej" a že to je "extrém". Emoce nejsou z hudby, nejsou z duše, ale jsou z Ducha svatého, který působí v mém duchu a to se projeví v duševní i tělesné rovině. Vypadá to, že to způsobila moc hudby, navozená atmosféra a já nevím co ještě. Vůbec ne!  Je to moc Boží, přítomný trůn s mým Pánem na tom místě. A při tom v nás pracuje Duch svatý. Odstraňuje nánosy v hlavě, stress, úzkost, sevření atp. Jak jsem již řekl, Pán Ježíš se nejlepší Lékař.

 2.5. Vyhlašování do nebeské oblasti

Princip je v tom, že když nahlas zpíváme, provoláváme do duchovního světa biblické pravdy, že tady a teď, společně s ostatními, chválíme svého Boha. Že máme k Němu úctu. Je to hlasitý projev, který slyší andělé - dobří i zlí. Vidí na zemi ty, kdo se vztahují k Bohu, kdo Ho ve svém životě ctí a teď Mu přišli vzdávat chválu a úctu. Teď se zaměřují jen na Něho. Teď přijímají Jeho autoritu ve svém životě. Jejich srdce bije pro Něho, pro toho, kdo sedí na trůnu chval

Nevím, do jaké míry se podařilo, alespoň trochu ukázat jinou duchovní perspektivu chval a uctívání. Toužím po tom, aby evangelikálové nemluvili nadměrně a zbytečně o něčem, co svým pohledem zkreslují a často nesmyslně kritizují. Přeji si a modlím se za to, aby alespoň některým spoluvěřícím tohle kázání otevřelo oči a podívali se na tuto oblast nově, bez ducha kritiky.

Amen