Zbabělost a odvaha
Odvaha a zbabělost
Na křesťanském pobytu na Malé Morávce 2013 nám Vláďa Pípal st. ukázal z Písma, jak je důležité , aby v našich životních situacích s námi byl Bůh. ON není automat ani náš otrok. Nemusí souhlasit se vším co děláme, se vším co vymyslíme nebo dokonce s tím, co odporuje Jeho charakteru a podstatě. To souvisí s naší odvahou nebo zbabělostí. Když do něčeho jdeme , do nějaké akce, tak k tomu potřebujeme , aby v tom s námi byla Boží moc. Rozuměj tomu tak, aby v tom byl s Tebou Bůh …a pak budeme mít odvahu to udělat a Bůh do toho uvolní svou moc. Ať to je cokoli co je z víry v Boha
1) Je velmi důležité, abychom byli v Boží přítomnosti . Být v ní znamená, že z mé strany ctít Boha. Je to pěkně vidět na vůdci lidu Izraele, Jozuovi, cit.
Jozue
Jozue 1: 5 – 9 „ Po všechny dny tvého života se proti tobě nikdo nepostaví. Jako jsem byl s Mojžíšem, budu i s tebou. Nenechám tě klesnout a neopustím tě.Buď rozhodný a udatný, neboť ty rozdělíš tomuto lidu zemi v dědictví, jak jsem se přísežně zavázal jejich otcům, že jim ji dám. Jen buď rozhodný a velmi udatný, bedlivě plň vše, co je v zákoně, který ti přikázal Mojžíš, můj služebník. Neodchyluj se od něho napravo ani nalevo; tak budeš jednat prozíravě všude, kam půjdeš. Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne v noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v něm zapsáno. Potom tě bude na tvé cestě provázet zdar, potom budeš jednat prozíravě. Nepřikázal jsem ti snad: Buď rozhodný a udatný, neměj strach a neděs se, neboť Hospodin, tvůj Bůh, bude s tebou všude, kam půjdeš?"
Mojžíš měl stan setkávání s Hospodinem daleko od tábora
2 Moj.33: 7 – 11 „ Mojžíš vzal stan a postavil si jej venku za táborem opodál tábora a nazval jej stanem setkávání. …... A když Mojžíš vycházel ke stanu, všechen lid povstával; zůstali stát, každý u vchodu do svého stanu, a hleděli za Mojžíšem, dokud nevešel do stanu. ………. A Hospodin rozmlouval s Mojžíšem.……. A Hospodin mluvil s Mojžíšem tváří v tvář, jako když někdo mluví se svým přítelem. Potom se Mojžíš vracel do tábora. Ale mládenec Jozue, syn Núnův, který mu přisluhoval, se ze stanu nevzdaloval.
Jozue od stanu neodcházel . Nasával z Boží přítomnosti. Když Mojžíš šel na horu Sinaj tak Jozue nebyl u zlatého telete, ale někde u stanu. Tam, kde byla Boží přítomnost. Jak víme, později to byl Jozue a Káleb, kteří jediní povzbuzovali lid, aby se nebáli Enákovců, že jim je Bůh vydá do rukou .
V patnáctém verši ( 2 Moj.33 kap.) je důležitá věta , cit. Mojžíše "Kdyby s námi neměla být tvá přítomnost, pak nás odtud nevyváděj! „
2) Dva příběhy, kdy byla přítomnost Boží zjevná a přesto neměli odvahu jít
2.1. Mojžíš a hořící keř
Má zout obuv neboť půda na které stál, byla „svatá“. To od Boží přítomnosti . Hospodin promluvil zprostředka keře, který neodhoříval .
2 Moj. Exodus 3:1 „ Mojžíš pásl ovce u Boží hory Choréb. …. Tu se mu ukázal Hospodinův posel v plápolajícím ohni uprostřed trnitého keře. Mojžíš viděl, jak keř v ohni hoří, ale není jím stráven. Řekl si: "Zajdu se podívat na ten veliký úkaz, proč keř neshoří." Hospodin viděl, že odbočuje, aby se podíval. I zavolal na něho Bůh zprostředku keře: "Mojžíši, Mojžíši!" Odpověděl: "Tu jsem." Řekl: "Nepřibližuj se sem! Zuj si opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá."
Mojžíš se zcela zjevně ocitl v Boží přítomnosti
„ A pokračoval: "Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův."…….. Dvanáctero pokolení Jákobových úpělo v Egyptské porobě a Hospodin se rozhodl, aby to byl Mojžíš, který je vysvobodí pod Jeho vedením a skrze projevy Boží moci. A pak mu říká skvělou novinu
„ Nuže pojď, pošlu tě k faraónovi a vyvedeš můj lid, Izraelce, z Egypta." Ale Mojžíš Bohu namítal: "Kdo jsem já, abych šel k faraónovi a vyvedl Izraelce z Egypta?"
Pětkrát se Mojžíš vymlouval, zde je první : Kdo jsem já ? Pak se ptá na jméno toho, který chce vysvobodit Izrael z poroby a dostává odpověď : Jsem , kterýž jsem .
Exodus 4:1 „ Mojžíš však znovu ( potřetí ) namítal: "Nikoli, neuvěří mi a neuposlechnou mě, ale řeknou: Hospodin se ti neukázal." Na důkaz moci a Boží přítomnosti měl hodit hůl na zem, ta se proměnila na hada. Chytil ho a zas z něho byla hůl. To proto, aby začal věřit, že to není předem ztracená mise !
Pak následovalo další znamení s malomocnou rukou a opět ihned uzdravenou . Přesto Mojžíš popáté namítá
2 Moj. 4 : 10 „ A Mojžíš Hospodinu namítal: "Prosím, Panovníku, nejsem člověk výmluvný; nebyl jsem dříve, nejsem ani nyní, když ke svému služebníku mluvíš. Mám neobratná ústa a neobratný jazyk."
Nakonec Hospodina doslova naštval , cit. 2 Moj. 4: 13 „ Ale Mojžíš odmítl: "Prosím, Panovníku, pošli si, koho chceš" . No to už je konec ! Bůh mu trpělivě vysvětluje a dokazuje, že s ním je a s ním bude a on rezignuje : „ Pošli koho chceš, já na to kašlu „
Nakonec jeho „ústy“ byl bratr Áron
Mojžíš byl v Boží přítomnosti a přesto neměl hodně dlouho odvahu. Tři viditelné zázraky jak hrom a nic ! Hořící keř, hůl proměněná na hada a zpět a napadení malomocenstvím a okamžité uzdravení . Ale žádná odvaha nevzbuzena . Chybí nám „ODVAHA VÍRY“ . někomu méně, jiném více . Učme se věřit pořád víc
Dnes to je je to tak , že věřící nemá odvahu očekávat a věřit na zázraky . Pokud se modlí za konkrétné věci , které vyžadují přímý zásah Boží moci , tak tomu velmi málo nebo vůbec věří. Až se Hospodin rozlobil. To není moc dobré, ale nakonec byl s Mojžíšem jak slíbil
2.2. Debora a Barák
Sd.4 : 4 – 8 „ Toho času v Izraeli soudila prorokyně Debóra, žena Lapidótova. Sedávala pod Debóřinou palmou mezi Rámou a Bét-elem v Efrajimském pohoří a Izraelci za ní přicházeli, aby je soudila. Ta poslala pro Báraka, syna Abínoamova, z neftalíjské Kedeše, a naléhala na něho: "Sám Hospodin, Bůh Izraele, ti přikazuje: »Táhni hned na horu Tábor a vezmi s sebou deset tisíc mužů z Neftalíovců a Zabulónovců. Já k tobě přivedu k potoku Kíšonu velitele Jabínova vojska Síseru i jeho vozbu a jeho hlučící dav a dám ti jej do rukou.«" Bárak jí odpověděl: "Půjdeš-li se mnou, půjdu, nepůjdeš-li se mnou, nepůjdu."
Neměl odvahu jít bez „ pobočníka, tedy vidoucího“. Nevěřil zaslíbení které mu dává Hospodin skrze Deboru . Ona odpověděla : "Určitě s tebou půjdu, avšak na cestě, kterou půjdeš, se neproslavíš, Hospodin totiž vydá Síseru do rukou ženy." I vstala Debóra a vypravila se s Bárakem do Kedeše.
Barák byl v Boží přítomnosti a přesto se sichroval. Neproslavil se, protože nepřítel byl zabit ženou . Neměl odvahu !
3. Neměli Boží přítomnost, ale měli odvahu
Ta odvaha šla z těla, nebyl v ní Bůh.
3.1. Boží lid na poušti svévolně vytáhl do boje
Mojžíš na konci života vzpomíná na to jak putovali pouští a zmiňuje svévolné vytáhnutí do boje
5 Moj. 1 : 40 – 46 „ Ale vy se obraťte a táhněte do pouště cestou k Rákosovému moři." Tu jste mi odpověděli: "Zhřešili jsme proti Hospodinu. Chceme táhnout a bojovat tak, jak nám přikázal Hospodin, náš Bůh." Pak se každý z vás opásal svou válečnou zbrojí a chystali jste se lehkovážně vystoupit na pohoří. Hospodin mi však řekl: "Vyřiď jim: Netáhněte a nebojujte, neboť já mezi vámi nebudu, a budete od svých nepřátel poraženi." Mluvil jsem k vám, ale vy jste neposlechli, vzepřeli jste se Hospodinovu rozkazu a opovážlivě jste vystoupili na pohoří. Emorejci, sídlící na tom pohoří, vyrazili proti vám, hnali se za vámi jako vosy a rozprášili vás …….. Tu jste se vrátili a plakali před Hospodinem, ale Hospodin váš hlas nevyslyšel, nepopřál vám sluchu. Proto jste museli po mnoho dní zůstat v Kádeši; zůstali jste tam téměř rok „
Svévolný křesťan se dočká proher, protože má odvahu z těla a ne z Ducha.
3.2. Ofní a Fínes
Synové Éli byli svévolní a neposlušní kněží. Přišli na nápad, že si vezmou do vojenského tábora truhlu smlouvy . Pelištejci se zděsili
1 Sam. 4: 5 – 10 „ Když schrána Hospodinovy smlouvy přicházela do tábora, spustil všechen Izrael mohutný válečný ryk, až země duněla. Pelištejci uslyšeli válečný ryk a ptali se: "Co znamená tento mohutný válečný ryk v táboře Hebrejů?" Pak zjistili, že Hospodinova schrána přišla do tábora. Tu se Pelištejci začali bát. Řekli: "Bůh přišel do jejich tábora." A naříkali: "Běda nám! Dosud se nic takového nestalo. Běda nám! Kdo nás vysvobodí z rukou těch vznešených bohů? To jsou přece ti bohové, kteří pobili Egypt všelijakými ranami na poušti. Vzchopte se! Vzmužte se, Pelištejci, ať neotročíte Hebrejům, jako oni otročili vám. Vzmužte se a dejte se do boje!" Pelištejci tedy bojovali a Izrael byl poražen; každý utíkal ke svému stanu. Byla to převeliká rána. Z Izraele padlo třicet tisíc pěších“
Pelištejci dostali strach, ale s Izraelem nepřišla Boží přítomnost s truhlou, Ta měla být ve stánku, který sloužil k setkávání s Hospodinem . Není to nějaká „kouzelná skříňka“. Prohráli , protože u toho byl hřích – neměli bázeň před Bohem a tím ani úctu k Němu
Pokud si zlehčuješ hřích , pak s tebou nebude Boží přítomná moc a budeš prohrávat. Je potřeba zůstávat v Boží přítomnosti respektem vůči všemu , co je Boží . Přijímat vše , co nám Bůh říká ve svém slově ( v Bibli)
Myslíme si, že je s námi Bůh a přitom s námi není jeho přítomná moc pro nějakou svévoli – postoj, skutek. Jinými slovy , když si nějakým způsobem zlehčuji Boha a pustím do svého života svou vůli, která není v souladu s Boží vůlí
Protože Bůh není s námi, utrpíme porážku . Když věci dáme do pořádku, přijde vítězství. Naše odvaha musí pramenit z toho , že „ celým životem Tě uctívám, žiju Tebe, Ty si mě používáš „
4. Bůh je se mnou a já mám odvahu
David a Goliáš
Šel na třímetrového bojovníka s holí . Saul Davidovi odvětil: "Nemůžeš jít proti tomu Pelištejci a bojovat s ním. Jsi přece mladíček, kdežto on je bojovník od mládí“ . David prohlašoval, že se mu postaví v boji muže proti muži. Bratři mu bránili , sráželi jeho odvahu. Vždyť ani ještě nemohl být ve vojsku jak byl mladý . Tohle se doneslo ke králi Saulovi a David mu do očí říká :„David Saulovi řekl: "Člověk nesmí klesat na mysli. Tvůj služebník půjde s tím Pelištejcem bojovat." Saul tomu nevěří resp. pohybuje se v oblasti bez zkušenosti s Boží sílou a říká, že se nemůže Goliášovi postavit, protože to je bojovník od mládí . A David říká Saulovi …..1 Sam. 17 : 33 – 37 „ …… "Tvůj služebník byl pastýřem ovcí svého otce. Když přišel lev anebo medvěd, aby odnesl ze stáda ovci, hnal jsem se za ním a bil jsem ho a vyrval mu ji z tlamy. Když se proti mně postavil, chytil jsem ho za dolní čelist a bil jsem ho, až jsem ho usmrtil. Tvůj služebník ubil jak lva, tak medvěda. A tomu neobřezanému Pelištejci se povede jako jednomu z nich, protože potupil řady živého Boha." A David dodal: "Hospodin, který mě vytrhl ze spárů lva a medvěda, ten mě vytrhne i ze spárů tohoto Pelištejce." Saul tedy Davidovi řekl: "Jdi; Hospodin buď s tebou!"
David měl úžasnou zkušenost s Boží mocí ještě dávno předtím, než se rozhodl jít na Goliáše. Měl odvahu pramenící ze zkušenosti s Bohem .
Před bojem bylo zvykem soupeře ponížit resp. vyprovokovat a znervóznět. Goliáš reaguje pokřikem na Davida : "Copak jsem pes, že na mě jdeš s holí?" A Pelištejec zlořečil Davidovi skrze své bohy“
1 Sam. 17 : 45 – 47 „ Ale David Pelištejci odpověděl: "Ty jdeš proti mně s mečem, kopím a oštěpem, já však jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských řad, kterého jsi potupil. Ještě dnes mi tě Hospodin vydá do rukou. Zabiji tě a srazím ti hlavu. Ještě dnes vydám mrtvoly z pelištejského tábora nebeskému ptactvu a zemské zvěři. Celý svět pozná, že při Izraeli stojí Bůh. A celé toto shromáždění pozná, že Hospodin nezachraňuje mečem a kopím. Vždyť boj je Hospodinův. On vás vydá do našich rukou."
U Davida byla odvaha na místě, protože s ním byl Hospodin .
Závěr
Bůh musí být s Tebou, jinak do toho nechoď !
Jsou lidé, kteří si myslí, že mají Boha, ale přitom ON s nimi v té věci není pro nějaký hřích , svéhlavost, umanutost z těla a já nevím z jakých ještě dalších důvodů
Pak jsou lidé, ke kterým se chci počítat. Žijí v Boží přítomnosti , mají bázeň před Bohem , slovo Boží od nich neodchází ve chvíli, kdy se za nimi zavřou dveře modlitebny a Bůh je nimi .
Velký problém je nevíra v Boží moc. To jsme krásně viděli u Mojžíše...... a možná někdy i u sebe !
Amen