V Jeho jménu II.
V Jeho jménu II.
Minule jsem mluvil o tématu, které je v dnešních církvích opomíjený. Jde o biblický výrok „ v Jeho jménu“ . Nejprve připomenu tři základní podmínky pro používání tohoto výroku z minulého kázání
- Stojí za ním autorita toho kdo na mě delegoval svou pravomoc
- Jednání „ve jménu“ autority se nesmí zneužívat
- Jednat „ve jménu“ autority je mojí povinností ( ve chvíli, kdy nastanou okolnosti, které vyžadují zásah té autority )
Přečtu ústřední verš našeho uvažování z ev.Janova 1:12
„Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi“
Jestliže jsme Ježíše přijali jako svého Spasitele vírou v to, že Jeho smírčí oběť platí i pro nás, pak jsme byli znovuzrozeni a stali se Božími dětmi. To, že jsme „ ho přijali“ znamená, že jsme cele spaseni a zachráněni pro věčnost. Jde o základ, bez kterého nemůžeme jít dál. Výraz „ a věří v jeho jméno“ je další podmínkou k přijetí Boží moci. Skrze vědomé vyznávání , podobně, jako jsme přijali spasení za které pořád děkujeme . Tentokrát nejde o spasení ( to je obsaženo v tom výrazu „ kteří ho přijali“ ) jako takové, ale jde o to, abychom měli a používali Jeho moc .
1. Boží moc
Řecký originál Písem Nového zákona užívá pro slovo přeložené v našich biblích jako „moc“ dva důležité pojmy : První je „dynamis“ = „síla“, „moc“ a druhé je „exúsia“ = „pravomoc“ . Zopakuji jeden důležitý Ježíšův výrok , cit.
Přišel jsem ve jménu svého Otce, ale nepřijímáte mne. Kdyby přišel někdo ve svém vlastním jménu, toho přijmete ( Jan 5:43 )
Minule jsem se zaměřil na otázku Otcova jména. Dnes připomenu obecnější a častěji používaný komentář. Ježíš jednal ve jménu nebeského Otce resp. v autoritě Boha Otce. K tomu dostal od Otce sílu „dynamis“ a tou je Duch sv. Ten vychází od Otce ( Jan 15:26) . V Jeho síle Syn ( Pán Ježíš) oslavil Otce na zemi. Nejen to !
Ježíšovou slávou byl Duch sv. a tu slávu dal nám, abychom dělali čtyři věci : Abychom vstoupili nejprve do 1) jednoty s Bohem ( Jan 17:22) a pak i do 2) jednoty mezi sebou navzájem ( Jan 17:23) a vytvořili tak funkční Tělo ( 1 Kor.12:7, Ef.5:23) jehož hlavou je Kristus. Dal nám svou slávu, rozuměj Ducha sv. také k tomu, abychom, pokračovali v oslavě nebeského Otce a svého Pána tím, že budeme 3) mluvit v moci ( „dynamis“) ( Jan 17:8) a 4) ON bude skrze nás také konat divy a zázraky, viditelná znamení ( Jan 14:12) svědčící o Boží vládě a slávě. K tomu si musíme vzít draze vydobytou pravomoc „ exúsia“ Božích dětí . A o tom chci dnes mluvit !
Výkladová poznámka
„Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví“
při Ježíšově křtu na Něj Duch sv. sestoupil viditelně ve formě holubice. ale ON měl Ducha sv. už od okamžiku početí ( byl počat z Ducha sv. v těle matky, Marie) . to , co se stalo při jeho křtu Bylo viditelným znamením pro svědky, že je to ten jeho milovaný syn, vyvolený, který bude konat skutky ve jménu otce. ty skutky budou zjevovat slávu otce, který ho poslal . Všechno co Ježíš mluvil a konal bylo v moci Ducha sv.
„Já jsem tě oslavil na zemi,…..“ ( jan 17:4)
Nejen, že ježíš na zemi oslavil otce, ale svou slávu dal nám.
Jan 17: 22 – 23 „ Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno - já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne „
Ježíšova sláva nespočívala ve filozofii a zákonictví. Jeho slávou byl Duch sv., protože skrze Něj konal divy a zázraky, kterými oslavil Otce na zemi . je to opět duch sv. který vytváří jednotu mezi otcem a synem ! A tuto slávu nám Ježíš dal
Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl ( Jan 14: 26 )
Otec pošle ducha sv.ve „jménu ježíše“ . Kdyby nebylo smírčí oběti na kříži, tak by otec ducha sv.neposlal. proběhlo to takhle : otec dal ducha sv.oslavenému synu člověka a on ho vylil na těch 120 lidí, kteří očekávali na „Moc shůry“ ( Sk.ap.1:8)
„ Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni to můžeme dosvědčit. Byl vyvýšen na pravici Boží a přijal Ducha svatého, kterého Otec slíbil; nyní jej seslal na nás, jak to vidíte a slyšíte“ ( Sk.2 : 32 – 33 )
O Letnicích se zrodila církev kristova. každý znovuzrozený přijímá ducha sv. stejně jako ho přijali první kristovci o letnicích viz.sk.1:8 „ale dostanete sílu Ducha svatého,…….“ Jan křtitel řekl: „…..on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm“ ( lk 3:16)
zde je průběhový čas tzn.každý , kdo se znovuzrodí je pokřtěn duchem sv. do jednoho těla jehož hlavou je kristus. většina křesťanů hledá ve slově „oheň“ víc než je potřeba. existují složité teologické úvahy jak to jan křtitel vlastně myslel. Mám za to, že jde o nadšení k následování krista, zapálení pro věc božího království, které duch sv.přináší
2. Pravomoc Božích dětí
spočívá ve víře v Jeho jméno. Mnozí křesťané ustrnuli na znalosti biblické pravdy, že jsou Božími dětmi ( a to je skutečnost ) , ale nepřijali jejich „pravomoc“, která spočívá „ v Jeho jménu“ ( ve jménu Ježíš) . Je pro nás připravena jak se říká „ na podnose“ , ale jsou schopni se jí zříci ve jménu falešné pokory. Problém je samozřejmě hlubší než se zdá a souvisí s celkovým postojem chápání své identity v Kristu a vztahu k Duchu sv. Pak není síla jít do opravdových duchovních zápasů v oblasti osvobozování lidí z útlaku Nepřítele, vymítání démonů, k modlitbám za uzdravení atp.
Podívejme se do Písma, jak to s tou autoritou „ ve jménu Ježíše“ vlastně je a má biblicky být
3. Máme pravomoc nad démony
„ Potom navrátilo se s radostí těch sedmdesáte, řkouce: Pane, také i ďáblové se nám poddávají ve jménu tvém. I řekl jim: Viděl jsem satana jako blesk padajícího s nebe. Aj, dávámť vám moc ( exúsia) šlapati na hady a na štíry i na všelikou moc (dynamis) nepřítele, a nic vám neuškodí. Avšak z toho se neradujte, žeť se vám poddávají duchové, ale raději se radujte, že jména vaše napsána jsou v nebesích“ ( Lk 10:17 – 20 )
Pro někoho to je příliš silná káva a už slyším výtky spoluvěřících evangelikálů něco o machrování, nepokoře a třeba slov o tom, aby se mi něco nestalo.Vraťme se k textu
V předchozí kapitole vysílá Ježíš svých dvanácte učedníků za lidmi a říká jim, co mají dělat , cit. „Poslal je zvěstovat Boží království a uzdravovat“ ( Lk.9:2) . Se zvěstí o Božím král. je spojena výzva k pokání a přijetí evangelia o záchraně v Kristu
V desáté kapitole ev. Lukášova Ježíš posílá širší tým sedmdesáti učedníků s jediným úkolem , cit. “ uzdravujte nemocné a vyřiďte jim: `Přiblížilo se k vám království Boží. ( Lk.10:9) . (To bylo konkrétní znamení, že se k nim přiblížilo Boží král. ( Lk.10:11b )
Uzdravování nemocných Boží mocí mělo pro ně být neodolatelnou výzvou. Mělo to s lidmi pohnout k poznání a přijetí Mesiáše. Ježíš vytýká svým soukmenovcům, že jsou „ hluší a slepí“ vůči Božímu navštívení a příchodu Božího král. na zem. Ježíš také řekl, že pokud by takové divy byly činěny v Týru a Sidonu, tak by, cit. „ dávno …. v žíni a v popele sedíce, pokání činili“ . Týr a Sidon byla pohanská města bez poznání Hospodina, který byl Bohem Izraele. Takže učedníci poslechli, vyšli a konali, aby byla zjevena sláva Boha Izraele
Každý z nás si můžeme položit otázku, jak poslouchá Boží slovo, jak chodí a zvěstuje evangelium Boží a zda koná, to co má konat k prosazení Božího království uprostřed postmoderního, zakouzleného světa
4. Hadi a štíři
Teď vysvětlím pojem „ hadi a štíry“ . Samozřejmě, že nenachytali zmije a štíry a že pak po nich nezačali skákat. Jde o obraznou řeč, kterou Ježíš myslí démony. Vyplývá to z jejich vyprávění o tom, že „ i ďáblové se nám poddávají ve jménu tvém“ . Jestliže měli jediný úkol - uzdravovat nemocné – pak z toho plyne, že při této činnosti narazili na démony, kteří způsobovali nemoci lidí. Na základě těchto divů měli Židé činit pokání tak, jako by ho dávno činili pohané v Týru a Sidonu . Takže vidíme, že duchovní bytosti moci zla se jim poddávali. V jakém jménu ? No přeci „ ve jménu Ježíš „
Další věc. Ve větě „Aj, dávámť vám moc ( exúsia) šlapati na hady a na štíry…“ je v řeckém originále uvedeno slovo „ exúsia. Jde o pravomoc Božích dětí ! Těch, kdo „věří v Jeho jméno“ , kdo věří, že za nimi stojí autorita Stvořitele, Spasitele a Pána. Kdo v „ Jeho jménu“ dostali pravomoc šlapat na „hady a štíry“ ( rozuměj démony) , ale šlapat „i na všelikou moc (dynamis) nepřítele“ . Zde je řecké slovo „dynamis“ přeloženo slovem „ moc“ .
Ano, Satan a démoni mají určitou sílu. A dost velkou. Na druhé straně my, Boží děti, máme ve jménu Ježíš nad nimi „pravomoc“ . Máme v sobě sílu Ducha sv. , používáme sílu Božího slova jež začíná evangeliem a pokračuje v příjímání celé Bible jako nepohnutelné jistoty ( „ neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali „ Jan 17:8 )
Poslední věc, kterou z toho místa zdůrazním je toto „Aj, dávámť vám pravomoc ( exúsia) šlapati na hady a na štíry i na všelikou sílu (dynamis) nepřítele, a nic vám neuškodí ( POZN. v tomto verši jsem použil rovnou významy použitých řeckých slov)
Slyšíte dobře . Ti „hadi a štíři“ vám neuškodí ! Jak by mohli, když nad nimi máme autoritu našeho Boha, který potřel Hadovi hlavu na Golgotě a veřejně ho odhalil jako PORAŽENÉHO
Teď se podíváme na jedno místo Božího slova, které není dobře křesťany pochopeno. Je to proto, že mnozí mají mentalitu poražených
5. Jak to bylo s těmi syny Scevy
Sk 19: 10 – 16 „ A to se dálo za dvě létě, takže všickni, kteříž přebývali v Azii, poslouchali slova Pána Ježíše, i Židé i Řekové. A divy veliké činil Bůh skrze ruce Pavlovy, Takže i šátky a fěrtochy od jeho těla na nemocné nosívali, a odstupovaly od nich nemoci, a duchové nečistí vycházeli z nich. Tedy pokusili se někteří z Židů tuláků, kteříž se s zaklínáním obírali, vzývati jméno Pána Ježíše nad těmi, jenž měli duchy nečisté, říkajíce: Zaklínáme vás skrze Ježíše, kteréhož káže Pavel. A bylo jich sedm synů jednoho Žida, jménem Scevy, předního kněze, kteříž to činili. Tedy odpověděv duch zlý, řekl: Ježíše znám, a o Pavlovi vím, ale vy kdo jste? A obořiv se na ně člověk ten, v kterémž byl duch zlý, a opanovav je, zmocnil se jich, takže nazí a zranění vyběhli z domu toho „
Démoni dobře znají ty, kdo stojí ve víře „ ve jménu Ježíš“ . Oni dobře ví, kdo má nad nimi pravomoc a kdo ne
Z textu jasně vyplývá, že synové Scevy nebyli Božími dětmi. Nesplnili první podmínku „ přijmout Ježíše“ jako Spasitele a tím neměli nad nimi Boží pravomoc . Viděli, že skrze Pavla Bůh koná divy a zázraky, z mnohých vycházeli duchové nečistí . „ Tedy pokusili se …“ . Když to viděli použili tzv. kouzelnou formulku „Zaklínáme vás skrze Ježíše, kteréhož káže Pavel“.
Zaprvé : Žádné zaklínání, ale přikazování a za druhé „ skrze Ježíše“ kterého ještě k tomu nekáží oni, ale Pavel. Místo „ ve jménu Ježíš“ tak „skrze Ježíše“ …..no to se pak nedivím, že je tam obsaný zřídil . Za třetí – nezřídili je ti duchové , ale člověk obdařený jejich nadpřirozenou sílu . Duchové uškodili těm, kdo nesplnili podmínky k přijetí pravomoci
Ježíš se nemýlil, když učedníkům říkal „……a nic vám neuškodí“ ( Lk.10:19 b )
6. Viditelná znamení a divy se dějí skrze věřící
Ze začátku se divy a zázraky děly skrze apoštoly, ale od 6 kap. knihy Sk.ap. se tato „činnost“ rozšířila , cit,. a tak zvolili Štěpána, který byl plný víry a Ducha svatého, dále Filipa…..Přivedli je před apoštoly, ti se pomodlili a vložili na ně ruce…….. Štěpán byl obdařen Boží milostí a mocí a činil mezi lidem veliké divy a znamení „ ( Sk.ap. 6: 5 – 8 )
Oponenti z něj nestíhali, protože byl obdařen „ mocí“ ( dynamis) . Zde je míra Boží moci spojená z Boží milostí. Už slyším jak mnozí křesťané řeknou : „ No tak vidíš, Václave, k tomu musíš mít Boží milost a pokud ji nemáš, tak skrze Tebe žádné divy a zázraky nepůjdou „
Jestli jste si všimli, tak na začátku úseku Božího slova je řečeno, že „ Štěpán……. byl plný víry a Ducha svatého“ . Plný víry a Ducha svatého ! Myslíte si, že ta víra byla o tom, že měl velmi dobře zmáknutou teologii ? No vůbec ne. Měl víru na zázraky a staral se o to, aby byl plný Ducha sv. Pak byl obdařen Boží milostí, že Bůh skrze něj činil , cit. „veliké divy a znamení „
Zde je průlom v jeho životě. Je tu určitá souvislost se starozákonním pomazáním k jisté činnosti. Ten posun na vyšší level byl a vždycky je, jen a jen Boží milost
Ale musí se jí jít naproti ! Musí zde být růst víry a naplňování se Duchem . Musí zde být víra na zázraky . Musíme jít od „víry k ještě větší víře“ na zázraky . Je zde vyšší úroveň působení Boží moci skrze Štěpána . Jak víme, bereme rovněž „ milost za milostí“. Milost a viditelná znamení spolu úzce a neoddělitelně souvisí.
„ Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.……….., milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista „ ( J 1: 16 – 17 )
Štěpán každý den viděl jak jde jedna milost za druhou , jak jeden za druhým je osvobozován , uzdravován atd. Šla skrze něj větší síla ve chvíli, kdy byl obdařen Boží milostí a Boží pravdou . Bylo to zjevně pravdivé, že má „pravomoc“ Božího dítěte . To není milost ke spasení, ale jde o Boží pomazání, kterým se někteří věřící odlišují od ostatních
Na tom není nic špatného, že skrze někoho jde větší síla Ducha sv. než skrze jiného. Jen více takových pomazaných lidí v dnešní Církvi. Jaro Kříž z Křesťanského společenství MILOSŤ psal, že jakmile začali s uzdravovacími shromážděními, tak pozorují, že skrze některé z nich Bůh více jedná a působí než skrze jiné. Říkal, že tomu moc nerozumí, ale tak to je. Ale já vím čím to je !
Je to Boží milost, která je připravená pro všechny, ale všichni jí nedostanou. Je pro ty, kdo jsou „ plní víry a Ducha sv.“ Je to něco podobného co se stalo s Marií, matkou Ježíšovou. Je napsáno, že „ nalezla milost u Boha“. Tato milost nebyla pro všechny, ale jen pro ní. Tato milost je pro ty, kdo jí najdou u Boha tím , co dělají. Starej se o to, abys byl připraven přijmout Boží milost a posunout se ve službě na vyšší level. Bez Tvé aktivity to nepřijde . Tady je nutná tvoje spoluúčast
Všimněme si, že Štěpán nebyl apoštol. Dnes bychom řekli, že šlo o bratra v Kristu , který duchovně rostl ostatním před očima. Tím, že byl plný víry a Ducha sv. Pak to znamená, že žil posvěceným životem, protože Duch sv. nikoho do porušování Božích pravidel ( třeba Desatera ) nevede a nepovede ! Pak to znamená, že myslel i konal pravdivě, podle Božího slova. Pak to znamená, že Ježíš panoval v každém okamžiku jeho života. Určitě neříkal : Pane, teď vystoupím z Tvé vlády a budu si část týdne žít po svém bez ohledu co si o tom Pane myslíš . Ne, Štěpán byl plný víry a Ducha sv.
Být plný víry a Ducha sv. ! Pracuj na tom každý den. Vyhlašuj Boží slovo a naplňuj se Duchem sv. Modli se ve víře a začnou se stávat zázraky. Mnohé křesťany tohle slovo dráždí. V původním textu je použito řecké slovo „ dynameis“ tzn. „ projevy Boží moci“ . Jakékoli ! Nemusí jí zrovna o velké divy. Uč se věřit na to, že Bůh vyslýchá a projevuje svou moc ve tvém a skrze tvůj život. A ono to začne růst. Půjdeš od jedné víry k ještě větší víře. Zakusíš jednu milost a přijde další
7. Pán Ježíš dosvědčuje svou milost
Pavel a Barnabáš také poznávali, co to je , když Pán Ježíš dosvědčuje svou milost a dává „moc“ ( „dynamis“ ) konat znamení a zázraky
Sk.ap. 14 : 3 „ Přesto tam Pavel a Barnabáš dost dlouho zůstali a přes všechny překážky mluvili o Pánu; a Pán dosvědčoval svou milost tím, že jim dával moc konat znamení a zázraky“
Další z bratří Jeruzalémského sboru konal v Samaří velkou práci. Zas to nebyl apoštol, ale řadový bratr, který duchovně vyrostl nejprve v denní službě v rámci prvního sboru věřících
Sk. 8: 5 – 8 „ Filip odešel do města Samaří a zvěstoval tam Krista. Všichni lidé byli zaujati Filipovými slovy, když je slyšeli, a když viděli znamení, která činil. Neboť z mnoha posedlých vycházeli s velikým křikem nečistí duchové a mnoho ochrnutých a chromých bylo uzdraveno. A tak nastala veliká radost v tom městě“
Nečteme nic , že je démoni strašili a/nebo napadali . Vycházeli sice s křikem, ale museli odejít . Zase , Filip byl nejprve řadový bratr, který duchovně vyrostl ve službě v rámci sboru a věřím tomu, že byl podobně jako Štěpán „ obdařen milostí“ a jak vidíme, do té milosti bez bázně a hany vstoupil. Další a další křesťané je pak následovali. Než vstoupil na scénu Sv.Augustin a následně Jan Zlatoústý, kteří řekli, že jazyky utichly, projevy Boží moci nejsou potřeba, protože křesťanství vítězí na pohanstvím atd.
Co říci na závěr ?
Věřme Božímu slovu a nevymýšlejme si složité teologické úvahy a různé filipiky o tom, jak tohle všechno platilo jen pro apoštoly prvních sborů. Pán Ježíš nám dal pravomoc užívat Boží síly a mnozí věřící jsou tak pyšní, že jí odmítají a považují to za blud, v lepším případě za extrém a já nevím co ještě
Uchopme ve víře všechna zaslíbení a stůjme na nich . Vezměme si pravomoc Božích dětí ! Neuhnout ve víře ani o píď ! Pak se začnou dít věci pro naši víru, ke které se Pán bude přiznávat víc a víc…. Pán bude skrze hrdiny víry dosvědčovat svou milost a budou se dít věci, které nám, Božím dětem právem patří. Musíme se to učit a vždy mít na paměti, že Bůh Svrchovaný a má ve všem poslední slovo ! Navzdory našemu rozumu a zkušenosti
Nějak víc a víc vnímám, že „ v Jeho jménu „ je skryta neskutečná Boží síla. Kdo nebo co před ní obstojí ? Kdo se jí pokusí postavit na odpor ? Nebojme se stát v pravdě Písem a konejme „ v Jeho jménu“ na všech frontách duchovního boje. Očekávejme pak průlom, kterým Pán Ježíš dosvědčí svou milost a bude to růst
Amen
Zde můžete psát...
Diskusní téma: V Jeho jménu II.
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.