V Jeho jménu I.

V Jeho jménu I.

Jan 1: 10 – 14 „   Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.  A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy „

1. Všeobecně o výrazu „ ve  jménu“

Celý svět i se svou historií je protkán slovy „ ve jménu“ ! Když Policie ČR zatýká, tak policajt řekne :  „  jménem zákona vás zatýkám „

Jestliže něco dělám nebo prohlašuji „ve jménu „ pak za mnou stojí autorita toho, kdo jí na mě delegoval. Takže první poznatek :

1. Nejde o nějakou prázdnou formulku nebo bezduchý výraz

Jde o vyhlášení, které má sílu toho, kdo mi tuto pravomoc dal. Když přijde velvyslanec naší země Miroslav Křenek v Pákistánské islámské republice vyjádřit protest s jednáním tamní vlády, tak za ním stojí autorita celé České republiky ať už v oblasti vojenské, politické nebo hospodářské.  

2. Jednání „ve jménu“ toho , kdo na mě delegoval svou autoritu se nesmí být svévolné

Musí to být vždy v rámci nějakých pravidel daných ústavou a zákony ČR. Nemůžu si svévolně osobovat tuto autoritu, protože v tu chvíli za výrazem „ ve jménu“ nestojí nikdo než já sám.  Představte si , že bych někde na ulici k někomu přišel a řekl mu „ zatýkám vás ve jménu zákona“ . Tak za mnou nestojí vůbec nikdo , naopak autorita státu ( rozuměj zákona)  stojí proti mně, protože jednám jak ? No přeci,… podle své vůle a ne z vůle autority

3. Jednání „ve jménu“ jiné autority je mojí povinností ve chvíli, kdy nastanou okolnosti, které vyžadují její zásah

Stát deleguje určité pravomoci na orgány státní moci s určitým cílem. Tím je život v řádu, v mezích daných pravidlech. Nemůžu si v rámci lidské svobody dělat co chci, vzít si co chci, prostě jít proti zákonům této země. Není to nic pyšného nebo nepokorného, když správní orgán zahájí řízení o uložení pokuty za porušení zákonné povinnosti. Naopak, orgán státní moci musí „ve jménu“ zákonů této republiky konat svou povinnost jinak je obviněn ze svévolného postoje

Podívejme se do Božího slova na výraz „ ve jménu“ . V týdnu jsem si četl před spaním 1 kapitolu Janova evangelia a tam na mě vyskočila slova „ a věří v jeho jméno“ ( Jan 1:12) . Znovu to zopakuji : „Těm pak, kteří ho ¹⁾přijali a ²⁾věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi“ . To jsou dvě skutečnosti, které patří nedílně k sobě . Jsou tu dvě podmínky pro vstup do pravomoci Božích dětí, kterou nám Ježíš vybojoval na Golgatě 

1.1. Přijmout Ježíše jako Spasitele

Jestliže jsme Ježíše přijali jako svého Spasitele vírou v to, že Jeho smírčí oběť platí i pro nás, pak jsme byli znovuzrozeni a stali se Božími dětmi. To, že jsme „ ho přijali“ znamená, že jsme cele spaseni a zachráněni pro věčnost.

1.2. Věřit v Jeho jméno

Výraz „ a věří v jeho jméno“ je něco jiného než přijmout Ježíše jako Spasitele. Není to ani o vyznání víry a učení té či oné církve.  Tentokrát nejde o spasení, protože to je skryto v tom výrazu „ kteří ho přijali“ , ale jde o to,  abychom měli a používali Jeho moc . Boží moc je silou kterou má Bůh. Boží síla je neskutečná. Vždyť skrze slovo je učiněno to, co existuje tady na zemi i ve vesmíru. Prostě za vším, co je, stojí Boží moc, Boží tvořivá síla

Jan 1:3  „Všecky věci skrze ně učiněny jsou, a bez něho nic není učiněno, což učiněno jest“ ( Kral. př. )

2. Boží moc

Řecký originál Písem Nového zákona  užívá pro slovo přeložené v našich biblích  jako „moc“ dva důležité pojmy : První je „dynamis“ = „síla“, „moc“  a druhé je „exúsia“ = „pravomoc“ . Např. v Bičově konkordanci můžeme velmi dobře tyto pojmy rozlišovat i když neumíme řečtinu. V Bibli je používán výraz „ Boží mocí“ nebo „Boží moc“ v obecné rovině, která se vztahuje na Boha jako takového. Pak máme ještě dvě zacílení do detailu. Boží sílou „dynamis“ je ¹⁾ evangelium  a ²⁾ Duch svatý . Ať jsem pátral v NZ jak jsem pátral, nenašel jsem nic jiného než tyto tři významy resp. skutečnosti

2.1. Evangelium

 „Nestydím se za evangelium: je to moc (dynamis) Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. ( Ř 1:16 )

Pamatuji si velmi dobře na sílu evangelia, když jsem sám přijímal zvěst o svém spasení. Poprvé jsem poznal sílu slova. To obvinění z hříchu a tlak na vyznání , že Ježíš za něj již zemřel a že přijímám odpuštění hříchů působilo tak silně, že jsem se dostal do jisté formy stressu, který byl vyřešen jedinou cestou -  modlitbou hříšníka . Je to Boží síla která působí a napomáhá k pokání a přijetí Ježíše jako Spasitele  

Evangelium je „Boží mocí“ ( „dynamis“ ) působící na nevěřící . V podstatě jde o sílu slov za kterými stojí Boží moc. Nevěřícímu jiné slovo než evangelium takříkaje nic nedělá. Může se tomu zasmát a říci, že to je pro ty kostelní lidi, že to je dobré pro věřící a jemu je to šuma fuk. Je to něco čemu až tak nerozumí . Ale jakmile uslyší evangelium, začne na něj působit Boží moc a do jeho duše přijde neklid, který se dá buď zaplašit nebo se dá vyřešit přijetím Krista

Když člověk uvěří, pak se opět nevyhne moci slova. Začne na něj působit celé Boží slovo skrze Ducha sv., vše, co je napsáno v Písmech Starého i Nového zákona.

Věřící pak roste ve známosti Boha a učí přijímat Ježíše jako Pána našeho JÁ. Tímto oborem se budeme zabývat po celý svůj život. V Žd.4:12 je napsáno, že, cit.  „Živáť jest zajisté řeč Boží a mocná, a pronikavější nad všeliký meč na obě straně ostrý, a dosahujeť až do rozdělení i duše i ducha i kloubů i mozku v kostech, a rozeznává myšlení i mínění srdce „ ( Kral.př.)

Boží slovo je při nás účinné a působivé. To je překlad spojení , že „ Boží řeč je MOCNÁ „ . Je „ účinné a působivé“ ne ve smyslu, že je hezké a dobře na nás vždy zapůsobí v oblasti citů. Jde o to, že je při nás účinné tzn. vnímáme ho, rozumíme mu, přijímáme ho a naplňujeme ho v síle a moci Ducha sv. Je také působivé rozuměj, že v nás vypůsobí změnu. Podle Bičova slovníku je zde použito řecké slovo, které zní nějak podobně jako „energie“.  ( POZN. Není tam použito nám již dobře známe slovo „dynamis“) . Podobně jako el.energie pohání motory strojů, tak nás pohání Boží řeč ke změně postoje a myšlení.

2.2. Síla Ducha svatého

Druhou Boží sílou uvedenou v Bibli je sám Bůh a Bůh – Duch sv. Cit.  „ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země" (Sk.ap.1: 8)

Zde je slovo přeložené jako „síla“ v originálním řeckém textu uvedeno jako „dynamis“ ( Bičova konkordance) . Z toho jasně vyplývá, že tou mocí , silou je pro nás Ducha svatý 

Tím, že jsme dostali „dynamis“ tj. Ducha svatého při znovuzrození, máme současně pravomoc „exúsia“ tuto sílu používat. Ale pozor ! Pouze a jedině „ve jménu Ježíš“ a to ke zjevení Boží slávy a moci . Znovu připomenu Jana z první kapitoly

„Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi“

3. Boží děti mají v nebi svého Otce

Máme tendenci zlidšťovat některé pravdy Písem. Např. říkáme, že jsme synové a dcery Boží . Výraz „dcery Boží“ v Bibli není. Bůh nerozlišuje pohlaví na muže a ženy. I věřící ženy jsou „Boží synové“.  Podobnou asociaci máme s výrazem „ Boží děti“ . Máme tendenci vidět za slovem „děti“ nebeského Otce. Já jsem nikde v Bibli  nenašel slovní spojení „ děti Otcovy“ . Je tam několik veršů , kde se objevují obě slova, ale v jiném smyslu než , že bychom byli „děti nebeského Otce “

V našem úvodním verši, ale  i na více místech Bible je výraz , že jsme „ Božími dětmi“ např. Ř 8:16 , cit. „  Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti „  (a další místa : Filipským 2:15, 1 Janův 3:2 , 1 Janův 3:10 , 1 Janův 5:2 )  

Ano, Bůh má své děti . To jsou ti, kdo přijali Krista a kteří mají taky věřit v Jeho jméno resp. v autoritu, která za tím stojí a tou je sám Ježíš . Současně, díky Kristu,  můžeme Boha poznávat také jako Otce . To už není vztah autority, ale osobní vztah lásky k tomu, kdo o nás pečuje, kdo se stará o naše dobro

4. Ježíš přišel a jednal ve jménu nebeského  Otce

Jan 5:43  Přišel jsem ve jménu svého Otce, ale nepřijímáte mne. Kdyby přišel někdo ve svém vlastním jménu, toho přijmete

Jaké je, prosím vás, jméno Otce. Kde to je v Bibli . Nikde ! Ale prostou dedukcí mě vychází toto : Jestliže je Bůh „jednotou v mnohosti“ , pak i jméno Otce je „ Jsem, kterýž jsem“ .  Ježíš činil mocné skutky v tomto jménu, za kterým ON sám, vidí svého Otce. Ten, kdo  nese jméno Jsem, kterýž jsem“ má Boží moc. To jméno má Bůh, Stvořitel a Spasitel. Bůh má neskonalou moc a ta se projevovala skrze člověka, Ježíše z Nazaréta. Že neříkám nějaký úlet, tak k tomu citují Písmo z ev.Janova , desáté kapitoly, dvacátý pátý verš   

Ježíš jim odpověděl: "Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které činím ve jménu Otce, ty o mně vydávají svědectví.  ( Jan 10:25)   

Vydávali o Něm svědectví, že je očekávaným  Mesiášem, osvoboditelem od všeho útlaku , že je  pravým Božím Synem. Ježíš přišel , aby vyhlásil Boží král. Boží vládu tam, kde dosud vládne Satan.

5. Ježíš hlásal evangelium Boží

Pán Ježíš u apoštolé hlásali „evangelium Boží“ m cit.  „  Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium.  Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu" (Mk.1: 14 – 15)

V Bibli je toto slovní spojení použito Ježíšem poprvé, aby ho apoštol Pavel třikrát opakoval ve druhé kapitole do Tesaloniky. Já jsem celý život mluvil o tom, že apoštolé i my hlásáme „ evangelium milosti“ . Přitom tohle slovní spojení se v žádném verši Bible nevyskytuje.  Svádí nás k tomu výrok apoštola Pavla ze Skutků apoštolských, dvacáté kapitoly, kdy říká, cit. „ 

Ale já nepřikládám svému životu žádnou jinou cenu, než abych dokončil svůj běh a splnil úkol, který jsem dostal od Pána Ježíše: hlásat evangelium o Boží milosti   (Sk. ap. 20:24)  

Pavel zde myslí na slavnou pasáž z ep.Efeským, cit.  „  Milostí tedy jste spaseni skrze víru „ ( Ef.2:8) . Tím nepřejmenoval evangelium Boží na evangelium milosti.

Je jasné, že jde o  pomocný výraz, který má zdůraznit, že spasení je z milosti a že ke své spáse nemůžu ze své strany nic přidat. Moje spasení je zcela záležitostí Boha na kterém nemám osobní podíl. Bohu nikdo ke svému spasení nemusí dopomáhat . Na nás je, přidat k němu  své velké ANO, které spočívá v pokání a obrácení se k jedinému Spasiteli. Tedy to mé ANO k tomu, co je již hotovo a je dokonalé, co je vstupenkou do nebe a k životu s Pánem zde na zemi

Evangelium o Boží milosti je součástí hlásání evangelia Božího o kterém mluví Ježíš na začátku své veřejné činnosti. To se projevuje sílou slova a viditelných znamení a divů. Jde tedy o hlásání zvěsti a konání skutků, které vydávají svědectví o Boží moci. 

Abych byl úplný tak připomenu, že charismatici mluví o tzv. „ plném evangeliu“ nebo říkají , že mají „ sbory plného evangelia“. Znamená to v podstatě evangelium Boží . Jejich evangelizační shromáždění obsahují zvěst o Boží milosti, ale současně slouží v oblasti osvobozování jak pro nově obrácené tak i pro již spasené členy

Podívejme se do evangelií, kde čteme toto , cit. : Žasli nad jeho učením, poněvadž jeho slovo mělo moc ( Lk. 4:32 ) . Tady znovu vidíme, že Boží mocí je nejen evangelium jako takové, ale i slovo z Ducha sv. U věřících nejde o kázání pro kázání, o nějaké  dobře sestavené a rétoricky dobře podané slovo. Jde o to, aby za tím kázaným slovem byl Duch sv. Aby to bylo slovo Boží a ne lidské. 

Pak je zde ta druhá záležitost. Také viděli divy a zázraky, které Ježíš konal ve jménu svého Otce , cit.   „ On vstal, vzal hned své lože a vyšel před očima všech, takže všichni žasli a chválili Boha: "Něco takového jsme ještě nikdy neviděli."  ( Marek 2:12 )

Nejde o úžas nad viditelnými skutky a znameními Boží, aktuálně přítomné moci jako takový. Ty mají jít ruku v ruce s tou základní a důležitou zvěstí o spasení z milosti.

6. Ježíš přišel ve jménu Hospodina 

Mt 18: 8  „ A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekával ratolesti stromů a stlali je na cestu. Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: "Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!"  Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal rozruch; …… I přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí a on je uzdravil.  Když velekněží a zákoníci viděli jeho udivující činy i děti volající v chrámě "Hosanna Synu Davidovu", rozhněvali se  a řekli mu: "Slyšíš, co to říkají?" Ježíš jim odpověděl: "Ovšem! Nikdy jste nečetli: `Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu´?" Opustil je a vyšel ven z města do Betanie; tam přenocoval „

Požehnaný protože je sám zdrojem veškerého požehnání. Přichází ve jménu Hospodinově, tedy přichází  sám Hospodin Starého zákona , který je zjeven jako Ježíš Kristus v Zákoně novém . Minule jsem o tom mluvil. Plné zjevení jména „ Jsem, kterýž jsem“  ( resp. plné zjevení Boha Hospodina)  nastává při veřejné činnosti Pána Ježíše

Klade důraz na zjevení  Boží milosti a pravdy jakožto nového věku jednání Boha s člověkem. Jan začíná své evangelium hymnem o Boží velikosti a říká, že na počátku stvoření bylo Slovo ( řecky „ Logos“ )  , které představuje duchovní osobu. Rozpoznáváme, že ono Slovo „přebývalo mezi námi“ , protože došlo ke vtělení Boha v Ježíšově osobě . Když zacituji celý verš, tak z toho plyne základní program Ježíšovi mise  „A Slovo to tělo učiněno jest, a přebývalo mezi námi,…… plné milosti a pravdy“  ( Jan 1:14)

Milost a pravda se netýká jen spásy pro věčnost, ale týká se i této oblasti , cit.

„ Ježíš jim odpověděl: "Jděte, zvěstujte Janovi, co vidíte a slyšíte:  Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží"  ( Mt. 11: 4 – 6 )

I toto patří do oblasti Boží milosti. Nejsem z těch, kdo by  jí chtěli  brát jen částečně. Jen tam, kam mě pustí rozum . Pán Ježíš řekl : „ Mějte víru Boží“  ( Mk 11: 22) a pak hned vzápětí mluví o tom, že nemáme pochybovat ve svém srdci a věřit na zázraky, cit. „   Amen, pravím vám, že kdo řekne této hoře: `Zdvihni se a vrhni do moře´ - a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít. Proto vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě poprosíte, je vám dáno a budete to mít „   ( Mk 11: 23 – 24 )

Samozřejmě, že u toho musí být to Boží ANO. Nemůžeme prosit za hlouposti a/nebo si myslet, že jsme již v nebi místo na zemi a být pak zdrceni, že Bůh nekoná dle našich představ. Ale máme do tohoto postoje víry vstupovat, učit se ho a v něm růst. Nejsmutnější je to, že na nás spoluvěřící z některých denominací koukají takovým tím útrpným pohledem a myslí si něco o fanaticích a bludařích. Příště budu pokračovat v tématu. Dostaneme se k praktickému používání Boží moci skryté ve výrazu „ v Jeho jménu“

Závěr

Pán Ježíš je plným zjevením toho, co bylo za doby Staré smlouvy skryto. Že překypuje milostí a pravdou . Že nastal nový věk jednání Boha s člověkem tzv. „doba milosti“ . Nesmíme také zapomínat, že Ježíš je současně Božím Synem. Nikdy jím nepřestal být. Proto měl Ježíš pravomoc udělovat tuto sílu svým učedníkům a dnes těm, kteří jsou znovuzrozeni. ON sám je zdrojem té síly, protože je Bůh . A tom budeme mluvit v pokračování tohoto tématu

Amen