Tajemství úspěšného manželství - II.

Tajemství úspěšného manželství II.

Základním textem minulého kázání byla epištola Efezský, 5 kapitola, 25 – 33 verš. Tam se mluví o tom, že úspěšné  manželství je tajemství, řecky „ mystérion“, které musíme nejprve odhalit a pak je otevřená cesta k dobrému životu se svým životním partnerem. Apoštol Pavel vztahuje manželství „ na Krista a na církev „ . To je klíčové slovo té pasáže. Podstatou úspěšného křesťanského manželství je to, že k sobě navzájem budeme chovat jako Kristus k Církvi Boží. Pán Ježíš pro Církev udělal mnoho věcí, doslova se pro ní rozdal a totéž očekává od svým věrných následovníků. Z toho textu z epištoly Efeským jsme si vytáhli několik bodů, které jsou důležité pro celoživotní vztah dvou partnerů v manželství a těmi jsou :

•  Smluvní vztah tří stran – muže, ženy a Boha
•  Sebeobětování
•  Vlastnictví jeden druhého
•  Milování sama sebe
•  Sjednocení a vytvoření nové, samostatné jednotky, která tvoří základ pro vznik rodiny

Pojďme se dnes podívat do Písem ať zjistíme, co si o manželství myslí Bůh . Jestliže Kristus si zamiloval Církev, pak můžeme mluvit také o principu sebe obětující se lásky pro toho druhého, ale i třetího . A tím je v křesťanském manželství Bůh ! Ten má vždy co říci těm dvěma a jaksi se pořád plete mezi ty dva. A to je dobře. Boha je potřeba do manželství přizvat a nenechat ho stát někde v koutě jako onu pověstnou panenku z lidového rčení

V profánním prostředí do svých vztahů Boha nikdo nezve ! Tam se s Ním nepočítá a probíhá to bez skrupulí a taky  bez manželství . Někdy velmi rychle . Systém je velmi jednoduchý : někdo se někomu libí rozuměj vzplane touha. Pak se obejmou, po puse následuje líbačka a pak to končí sexem. Často, jak se říká,  na jednu noc. Tady o nějaké sebe oběti pro druhého nemůže být ani řeči. Hnacím motorem je čirá tělesnost, chcete-li to říci biblicky, pak jde o chtíč.  

Sebe obětující se lásky stojí na věrnosti

Izrael , jako jediný národ v tehdejším kulturním světě, měl jediného Boha. Jejich společenským zřízením nebyla demokracie, ale teokracie tzn. bohovláda. Měli uctívat a poslouchat jediného Boha, Boha Stvořitele, Boha, který miloval a chránil svého , cit. „ prvorozeného syna“ – Izraele ( 5 Moj. 11:l6 - 2l ) . Pak jim bude žehnat a prožijí krásný život. Nepoznají hlad, bídu ani porážku. Měli ale pro to taky něco udělat. Bůh má také své požadavky a tím bylo toto , cit. 

„ Střezte se, aby se vaše srdce nedalo zlákat, takže byste se odchýlili, sloužili jiným bohům a klaněli se jim.  To by Hospodin vzplanul proti vám hněvem a zavřel by nebesa, takže by nebylo deště, z půdy by se nic neurodilo a vy byste v té dobré zemi, kterou vám Hospodin dává, rychle vyhynuli „

A tady máme obraz s principem pro nás. Vírou jsme vstoupili do vztahu s Bohem. Stali jsme se Jeho dětmi a údy Těla, církve o které mluví apoštol Pavel v té páté kapitole epištoly Efezským . Teď přejdu do osobní roviny : vírou v Ježíše Krista jsi vstoupil na území Božího království, kde vládne Král králů a Pán pánů.

Můžeš prožívat své spasení naplno a užívat darů Boží milosti . Má to však i druhou stranu mince :“ Musíš střežit své srdce a nenechat se zlákat k životu bez bázně před Bohem“. Jakmile křesťan ztratí z Boha respekt a začne si život organizovat po svém, pak neví, co je sebe obětující se láska pro druhého. Tentokrát vůči samému Bohu. Odtud je jen krok se stejným způsobem chovat ke své ženě. Jestliže Kristus není mužovou Hlavou, pak to dopadne na vztah mezi manželi. Věrnost je spojená s bázní před Bohem jako dvě propojené nádoby !

Duševně tělesná rovina vztahu mezi manželi

Aby to nevypadlo, že zapomínám na řadu dalších okolností úspěšného manželství,  tak musím zmínit i duševně – tělesnou rovinu vztahu. Je důležité, aby oba partneři měli slušné vychování ve společenské rovině, aby se uměli postavit k životu čelem a ochránili tak  manželství nebo rodinu i po finanční stránce atd. Na tom také záleží a je potřeba, aby obě váhy byly v rovině. Možná by bylo lákavé mluvit o nerovnovážně prožívaném manželství, kde může převládat duchovní aspekt ( důraz) nad tělesným ( duše a tělo dohromady) a obráceně. Obě krajní polohy nejsou dobré a nevedou k úspěšnému manželství. My se do tohoto tématu nenecháme vtáhnout a vrátíme se k duchovnímu základu úspěšného manželství tak, jak ho vidí Bůh

 Když muž nemá bázeň před Bohem, Kristus není jeho hlavou rozuměj autoritou , pak může dojít k selhání a úspěšné křesťanské manželství se nekoná

Manželství je smluvní vztah

Manželství není volným, nezávazným svazkem . Vraťme se opět do Staré smlouvy . Od Mojžíše až k prorokovi Malachiášovi . Lid má za sebou řadu století života pod Boží vládou. Ale jak víme z Písem, selhával a pak zase povstával v Boží síle. Jeho bázeň před Hospodinem a jeho věrnost vůči jedinému Bohu měla často velké rezervy.  Bylo to pořád jak na houpačce. Jednou dole, jednou nahoře. Hospodin jim ústy proroka říká, cit.  „    A ještě se dopouštíte další věci: Hospodinův oltář smáčíte slzami, pláčete a sténáte, protože již nehledí na obětní dar a nemá zalíbení v tom, co přinášíte.  Ptáte se proč? Proto, že Hospodin je svědkem mezi tebou a ženou tvého mládí, vůči níž ses zachoval věrolomně, ačkoli je to tvá družka a žena podle smlouvy „  ( Mal.2 : 13 – 14 )

Podstata  neúspěchu  mnoha Izraelců ve vztahu mezi mužem a ženou  je obsažena  na konci  v.14 "  ..ačkoli  je  to tvá  ... žena  podle smlouvy ". Izraelité  se  dostali  tak  daleko, že začali manželství považovat za vztah, pro který si mohou ustanovit své vlastní NORMY a do   kterého   mohou   vstoupit   nebo   vystoupit   podle  své libovůle. Zavedli tzv. „ rozlukový list“ o kterém se ještě zmíním. Původní Boží záměr bral často za své a víra žen v úspěšné manželství brala za své  

Manželství  je v prvé řadě  smlouva 

Smluvní vztah je základem úspěšného manželství. Kdo  to chce  ignorovat, pak  manželství může velmi rychle   ztratit  svoje   posvěcení tzn. oddělení se obou partnerů od další vztahů mimo manželství . Stabilita a pevnost stojí na věrnosti. Někdo se může zeptat :  „ A jakpak si na to Václave přišel ? „ Stačí se podívat na Boží charakter, který máme zjevený v Písmu a je nám to jasné. Bůh je věrný vůči svému stvoření

Ž 25 : 14  „Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí, ve známost jim uvádí svou smlouvu „

Bylo by na to celé další kázání a tak řeknu jen stručně biblické principy uzavření smlouvy :

• Smlouvu navrhuje a její podmínky stanoví Bůh
• Smlouva se uzavírala obětí zvířete
• Smlouva znamená úplné sebe vydání se pro smluvního partnera
• Smlouva se má dodržovat

V  Jer. 34: l8-20 je popisováno  odpadlictví Izraele  .Dělali  to, co  Bůh  zakázal  -  brali  do  otroctví své soukmenovce   (Židy). Po   napomenutí prorokem   Jeremiášem předváděli, že uzavřeli smlouvu ,ve které slíbili, že tyto otroky propustí. Ale po propuštění si je vzali zpět a tím hřešili ( Jer.34:18)  

" Vydám muže, kteří přestupují mou smlouvu, kteří neplní slova smlouvy, kterou přede mnou uzavřeli. Rozťali býčka na dvě poloviny a prošli mezi jeho díly." 

Smlouva se uzavírala tak, že  obětované zvíře  rozpůlili  a  prošli  mezi  oběma  díly .Tím aktem vstoupili do smluvního vztahu ve kterém se obětují jeden pro druhého. Smrtí obětovaného zvířete byla daná pevnost a platnost smlouvy, kterou nemá právo ani jedna ze smluvních stran porušovat.

Dnes partneři nemusí obětovat zvíře a procházet mezi jeho díly. V našich kulturních podmínkách se manželská smlouva uzavírá veřejně a zpravidla je spojená se svatební hostinou. Ale ta duchovní podstata smluvního vztahu obou partneru zůstává stejná .  Tím aktem se jeden i druhý vzdávají práva žít jen  pro sebe. Už žijí jeden pro druhého

Zdrojem síly a schopnost toto uskutečňovat v praxi je moje identita v Kristu. Je to naše  "spoluukřižování" s Kristem , cit

 „nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne“

Moc Ducha sv. nám dává sílu k sebe obětování se pro Pána , pro bližní¨, ale také pro svého životního partnera.Všechno co  má manžel je pro manželku a všechno  co  má  manželka  je  pro  manžela  !   Nenechám si žádné nepřístupné oblasti, nic  si nedržím pouze  pro sebe. Komunikuju a říkám své pocity, výhrady a taky bych měl umět chválit svého partnera. Jde o úplné sjednocení, chcete-li splynutí. Nežijí vedle sebe dvě osobnosti, neproměněné a nepoddané jeden druhému  

Příčina  dnešních  potíží  s  rozvody  je  v nesprávném  pohledu  na  manželství   -  podle  lidských  norem ohledu na to, co k tomu tématu říká sám Stvořitel

Co říká k manželství sám Ježíš

Mt. 19: 3 – 9  „ Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: "Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?"  Odpověděl jim: "Nečetli jste, že Stvořitel od počátku `muže a ženu učinil je´? A řekl: `Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo´; takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!" Namítnou mu: "Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?"  Odpoví jim: "Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo. Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží."   Učedníci mu řekli: "Jestliže je to s mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit."  On jim odpověděl: "Ne všichni pochopí to slovo; jen ti, kterým je dáno“ 

V našem textu je Ježíš přizván k diskusi rabínů o manželství. Probírali 5 Moj.24:1 , cit. „ Když si muž vezme ženu a ožení se s ní, ona však u něho nenalezne přízeň, neboť na ní shledal něco odporného, napíše jí rozlukový list, dá jí ho do rukou a vykáže ji ze svého domu“

„ Něco odporného“ je v hebrejském textu doslova „ záležitost nahoty“ . Ve 4 Moj. je obrat „ nahota“ používán k vyjádření nějakého sexuálního pochybení, např. nevěry . Disputace mezi různými rabínskými školami šla tak daleko, že někteří tento verš vykládali i tak, že může jít i o něco takového jakým ono pověstné „připálené jídlo“. I tím se prý může žena nepřekonatelně zprotivit svému muži a on může jít  vyplnit rozlukový list .  A Pána Ježíše se ptají, jestli je možné se rozvést z jakéhokoli důvodu nebo zda je vůbec nějaký důvod pro který se lze rozejít s partnerkou

Ježíš odpovídá pozitivně. Připomíná jim záměr Stvořitele a sice , cit. "Nečetli jste, že Stvořitel od počátku `muže a ženu učinil je´? „ . Bůh je zde představen jako ten, kdo nastavil vztah mezi mužem a ženou už na počátku stvoření. Hledání a nalezení muže nebo ženy není o ukojení nějakého nižšího pudu nebo vášně, ale jde o Boží záměr pro člověka. Tak to má být !

Pak Ježíš říká, že muž má opustit rodiče a připojit se ke své manželce. A tady máme druhý pozitivní pohled na manželství. To, že se muž a žena stávají jedním tělem je v Božím záměru a bylo to řečeno ještě před  pádem člověka do hříchu Tak to bylo nastaveno Stvořitelem ještě dřív než to člověk stačil pokazit. Jinými slovy jim i nám Pán Ježíš říká :

1. Nesluší se rozvést pro nějaké vyšší, ušlechtilejší životní cíle ve kterých partner už začal jaksi překážet svou domnělou nebo i skutečnou přízemností. Jednou se mi jedna z aktivních mládežnic v našem žamberském sboru svěřila, že  začíná svého budoucího manžela milovat víc než Pána Ježíše. Byla z toho zmatená a nevěděla co s tím. Vysvětlil jsem jí, že určitě svého Pána nepřestala milovat, ale že do jejího života vstupuje další partner. Doteď měla Pán Ježíše a teď má oba. Řekl jsem jí, že to jsou dvě linie života, které půjdou spolu. Manželství je smluvní svazek tří : Muže , ženy a Boha. Oba dál budou milovat Pána Ježíše, navíc se budou milovat mezi sebou a stanou se všichni tři „jedním tělem“. Ve fyzické oblasti jde o spojení muže a ženy, ale v duchovní oblasti se jedná o „trojjedinný systém vztahů“

2. Není správné se rozvést, když si to přejí rodiče nebo nějaké duchovní autority. Muž a žena patří k sobě na počátku stvoření. Cituji ál z Matouše, devatenácté kapitoly

„Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo´; takže již nejsou dva, ale jeden"

A teď přichází jeden z nejvíce nepochopených a proto i zneužívaných výroků, cit.  „ A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj“

Výrok má dvě části. Prvním subjektem je Bůh, který spojuje a druhým je člověk jako ten, který rozlučuje ….ale neměl by !

Lidé tohle překroutili a stalo se z toho doslova lidové rčení. Spojují Boha spíše s tím rozlučováním resp. s jeho zákazem : dva lidé se neodpovědně a kdoví z jakých pohnutek dali dohromady a teď jim to neklape. A Bůh je ten, kdo si postavil hlavu a říká „ nerozlučuj“ ! Bůh nikomu manželství kazit nebude .  ON to říká, ale říká to člověku !

Ten by se měl chovat od samého okamžiku vzniku vztahu odpovědně a měl by pracovat na tom, aby ten vztah byl pevný, protože sám má pevný vztah s Bohem a bázeň před Ním. Rozumíte ?  My jsme ti aktivní, my jdeme a vstupujeme do vztahu s partnerem a když nám to nevyjde a zbabráme to, tak obviníme Boha, že nám brání a komplikuje život tím, že nepřipouští rozvod.  Ne ! Bůh říká, že je normální být v manželství a člověk by se měl starat, aby „ nerozlučoval“ . To je jeho odpovědnost před Bohem

Rabíni Mu tedy  logicky připomínají Mojžíšův zákon a onen verš z 5 Moj.24:1 a říkají , cit. „ Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?"

Pán Ježíš jim odpovídá : Protože jste jak berani a už dávno jste opustili původní Boží záměr pro soužití muže a ženy. Říká jim, cit. „ Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo“

A tady máme výklad původního Božího záměru pro manželství. Ti dva mají být jedno tělo a tedy spolu. Není třeba se rozcházet. A jestliže je již společný život k nevydržení a stává se jedním utrpením, pak je lepší se rozejít. Protože se na to Hospodin už nemohl koukat; tak Mojžíšovi řekl, že má zavést „ rozlukový list“. Bůh to tak nechtěl a nechce. Od počátku to tak nebylo

Není nutno se rozejít , protože vše se dá napravit, když je  k tomu síla a dobrá vůle  .Vemte mě zpátky do vašeho vztahu, otevřete se Duchu svatému, který vám dá do srdce Boží lásku a skrze ní může dojít i k obnově jednoty mezi manžely

A jsme zpátky u Malachiáše, v druhé kapitole, třináctý a čtrnáctý verš . Můžeme tu výhradu vůči izraelským mužům vztáhnout na současnost . Když budu parafrázovat Boží slovo, tak řeknu : „ Vy tady předvádíte jakou máte víru, jak jste duchovní a jak se obětujete pro sbor a službu Bohu. Přitom jste zapomněli na svého smluvního partnera na kterého musíte brát ohled a nedělat si co chcete“  cit. „

Hospodinův oltář smáčíte slzami, pláčete a sténáte, protože již nehledí na obětní dar a nemá zalíbení v tom, co přinášíte.  Ptáte se proč?“ .....

Protože jsem byl u toho, když jste veřejně uzavřeli manželskou smlouvu. Jsem svědkem, kterého se nikdy nezbavíte. Vím jak to bylo tenkrát na začátku mezi vámi dvěmi. Ale teď maskujete náboženskými úkony svůj špatný vztah se svým protějškem a doslova tím „ lámete víru“ vaší ženy ve změnu a zlepšení  vzájemných vztahů .  Trvá to už dlouho. Nesoulad se prohlubuje a neřeší se. Zato se řeší vaše náboženská aktivita, té máte pořád více a víc

Jako bych slyšel Hospodina mluvit : „ Ale já vám něco řeknu : Nemám ve vás žádné zalíbení. Můžete se stavět na hlavu, ale vaše aktivity od vás neberu, nepotřebuji a nepůjde přes ně moje moc ! „

Vraťme se do evangelia Matoušova. Nakonec Pán Ježíš rabínům říká, že ten kdo se s ženou rozejde vystavením „ rozlukového listu“ pro jiný důvod než „ záležitost nahoty „ tak pokud si pak znovu vezme jinou ženu dopouští se cizoložství . Ona „ záležitost nahoty“ je sexuální nevěra  , cit : „ Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží"   

Věřím tomu, že každý z nás si mohl z dnešního kázání něco vzít. Pořád je co vylepšovat, pořád je dobré si některé věci oživit, zamyslet se nad nimi a v síle Ducha sv. začít měnit okolnosti tak, aby křesťanská manželství byla ještě lepší než jsou

Amen