Světlo světa

Světlo světa

Vážení a milí, jsem rád, že jsme se sešli na malé vánoční slavnosti našeho společenství. Na úvod dnešní promluvy přečtu dva verše z proroka Izaiáše, deváté kapitoly, cit,

 „  Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost; budou se před tebou radovat, jako se radují ve žních, tak jako jásají ti, kdo se dělí o kořist“ (Iz. 9: 1-2 )

Prorok Izaiáš žil v druhé polovině osmého století před Kristem. Jeho proroctví přichází v době, kdy izraelský národ byl okupován mocnou asyrskou říší. Asyřané byli svou podstatou válečníci a když něco potřebovali, tak si to prostě vzali. Někteří ze zajatců byli dokonce oslepováni. Ale nebyla to jen temnota způsobená ztrátou zraku, která na zajatce a okupované doléhala. Nejistota jak to bude dál, pokoření a život v „ zemi šeré smrti“ bylo pro ně neblahou skutečností . Nebezpečí zániku celého národa jim svíralo duši

A přece ! Lid v temnotách, dostává od Hospodina slovo naděje. Z božího pověření prorok zvěstuje světlo, které uprostřed beznaděje a zoufalství zazáří. Odstraní nejen bídu, zotročení a strach, ale i duchovní temnotu. Izrael uctíval jediného Boha, Hospodina. V době asyrského zajetí a okupace Palestiny se ocitli v jiném náboženském prostředí, které bylo pohanské a to je sužovalo.

Radostným poselstvím Vánočních svátků je to, že s narozením dítěte – Ježíše přišlo na svět zaslíbené světlo. Evangelium Janovo začíná úžasným hymnem božství Ježíše Krista, které sahá do doby, kdy ještě nebylo žádné stvoření, cit. 

„ Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.  To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.  V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila“

( Jan 1:1-5)

Podle kalendária narození světově významných osobností si připomínáme různá výročí. Vždy se vzpomene na to, co dobrého ta či ona osobnost světu dala. Jaký význam pro nás měla, čím nás obohatila a posunula vývoj lidstva dopředu. Datum Ježíšova narození zůstává skryto. Narození o půlnoci mezi 24 a 25.prosincem stanovila tradice ŘKC. Tím si celý svět koncem roku připomíná výročí narození Ježíše Krista.

Izaiáš v deváté kapitole říká, že se nám, cit.  „….. narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda

Tím zaslíbeným světlem se stal Ježíš. Právě na dnešní vánoční slavnosti si tuto událost připomínáme. Ale nesmíme zůstat jen u kolébky , u jesliček a ve chlévě, kde to všechno začalo. Izaiáš říká, že se narodí dítě a bude nám dán syn. Ve svých třiceti letech začíná Ježíš svou veřejnou činnost a říká

 „ ….. "Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života" Jan 8:12  

Dávné zaslíbení o světle se naplňuje v osobě a díle Ježíše Krista. Je příznačné, že o Vánocích začíná tmy ubývat a přibývá světla. Všichni víme, jaký je význam světla. Umožňuje orientaci v prostoru, umožňuje vyhnout se překážkám a to ještě nemluvím o významu světla – slunce na naší obloze. Bez světla to na světě prostě nejde

Duchovní přínos“ Dítěte – Božího Syna“ jako „světla světa“ je zásadní. Lidský rod se dostal do problémů hned na počátku své existence. První lidé – Adam a Eva – se vlastním rozhodnutím dostali pod vládu duchovní temnoty už v biblickém Ráji. Lidstvo je ovládáno touto duchovní silou moci zla dodnes.

Když se podíváme do historie tak vidíme, že se nedokážeme vypořádat s válkami a nespravedlností všeho druhu. Neumíme organizovat společenské řády tak, aby mohli lidé nerušeně prožívat své životní štěstí. Dokonce často nezvládáme ani sami sebe a někdy se v nás probudí zlo o kterém ani netušíme, že v nás je

Dítě narozené v Betléme je pro nás úžasnou nadějí. Můžeme prohlásit, že Bůh je dobrý a nechal nás na holičkách. Každý můžeme přijmout potěšení ze žalmu, cit. „  Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!“  (Ž 118: 29) . Jeho dobrota a milosrdenství je jasně zjevena v Ježíši Kristu   

Boží Syn přišel proto, aby nás spasil a zachránil od všech bíd, které se nás dotýkají. Na Golgotě vítězí nad duchovní temnotou, láme moc smrti nad člověkem a dává věčný život těm, kdo v Něj věří

„Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu“ ( Ř 6: 23 )

Apoštol Pavel může ve svém listu do Korintu směle zvolat, cit, „Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil!. ( 1 Kor.15:54)

Ježíš jako „světlo světa“ poráží duchovní mocnosti temnoty . Vítězstvím se ujímá vlády nad těmi, kdo tohle světlo uvidí a přijdou k Ježíši jako Spasiteli. Výraz „ na jeho rameni spočine vláda“ znamená, že skutečným Vládcem je Bůh. Tak jako je světlem světa, tak panuje a vládne nad celým světem.

Byla mu dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi. Naše země je plná Boží slávy. Osvěcuje nám cestu na které nás Bůh zahrne svým požehnáním. Světlo přináší poznání Boží milosti a uvádí do svobody. Když se vrátíme k našemu úvodnímu textu, tak vidíme, že se světlem přichází radost

Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost; budou se před tebou radovat, jako se radují ve žních, tak jako jásají ti, kdo se dělí o kořist“

V historii Izrale se stalo velice záhy, že lid byl vysvobozen z tohoto otroctví a okupace své země. Způsobil to Hospodin. Lid který chodil v zemi šeré smrti se dostal na svobodu, Bůh mu žehnal a národ sílil. Měl dostatek a hojnost. Začal se radovat jako ženci o žních, jako se raduje vojsko navracející se ke svým s kořistí

Díky Bohu, o Vánocích se zrodil Spasitel. Pastýři u stád  byli překvapeni, když se jim zjevil anděl a zvěstoval radostnou novinu „ Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově“ ( Lk 2:11).

O Vánocích začal Bůh jednat a osvobozovat. I andělé se zapojili do zjevení Boží slávy , cit.  „  A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: "Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení." ( Lk 2:13-14)

Bůh má zalíbení v každém  člověku. Přináší spásu a pokoj, který nedá nikdo jiný

Na závěr chci říci, že Bůh je dobrý a jeho milosrdenství stojí při nás. Když jsem psal tohle zamyšlení, tak mi začala v hlavě jít smyčka jedné chvály, kterou tady zpíváme, cit.

 „ Byla to láska a Jeho dobrota, co mě přivedlo až ke změně života, našel jsem cestu, už vím, kudy jít. Poznal jsem pravdu, teď mám pro co žít “ ( č.47)

Děkuji za pozornost