Skála věků

Skála věků

1. Náš život je postaven na Skále, kterou je Kristus
 Zkoušel jsem vyhledat první zmínku v Bibli o Hospodinu jako o skále. Objevuje se to až na konci Mojžíšova života . Izraelský národ, putující po poušti už skoro 40 let stojí před vstupem do Zajordání a později do Zaslíbené země. (JE PRO MĚ PŘÍZNAČNÉ , ŽE MOJŽÍŠ MLUVÍ O HOSPODINU JAKO O SKÁLE AŽ TEĎ) . Hodnotí svůj život a nabádá soukmenovce, aby na některé věci pamatovali. Již s Bohem něco zažil a nebylo toho málo. Výsledkem jeho životní zkušenosti je i to, že Hospodin je pro něj obrazem skály, něčeho silného, pevného a stabilního. Když si přečteme pátou knihu Mojžíšovu, třicátou druhou kapitolu , tak hned v prvním verši zazní

„Naslouchejte, nebesa, budu mluvit, poslouchej, země, řeči mých úst……..  „

Mojžíš začíná velmi důrazně. Vyhlašuje směrem do nebe i směrem k zemi. Vyhlašuje to před anděly i před vyvoleným lidem Božím, cit. znovu až do čtvrtého verše :

„Naslouchejte, nebesa, budu mluvit, poslouchej, země, řeči mých úst……..   Hlásám Hospodinovo jméno, přiznejte velikost našemu Bohu! On je Skála. Jeho dílo je dokonalé, na všech jeho cestách je právo. Bůh je věrný a bez podlosti, je spravedlivý a přímý ( ROZUMĚJ PRAVDIVÝ ) “ ( 5 MOJ.32:1-4)

Jestliže se v Písmu říká, že Hospodin je Skála, tak se tím nemyslí hornina, ale duchovní bytost na kterou je spolehnutí, která je pevná a stabilní. Mojžíš měl dvě významné zkušenosti se skálou. Myslím tím teď skálu jako horninu resp. události, za kterými stojí Hospodin  . Podívejme se na ně 

1.1.První případ je uveden ve druhé Mojžíšově, 17 kapitole. Stalo se, že lid neměl vodu. Byli na poušti Sin a putovali od stanoviště ke stanovišti, tak, jak je vedl  Hospodin. Začali reptat a vyčítat Mojžíšovi proč je vyvedl z Egypta, když teď mají zemřít žízní.

Mojžíš to vnímal jako reptání proti Hospodinu. Vždyť od samého vyjití z Egypta je vedl „ oblakový sloup“. Když se oblak zvedl, lid se vydal na cestu za ním. Když zůstal stát, tak se zastavili i poutníci. První zmínka o něm je v situaci ještě před přechodem Rudého moře ve druhé knize Mojžíšově, čtrnácté kapitole (   2 MOJ. 14: 19 – 20 ) . Nehemiáš na tuto skutečnost vzpomíná a říká, že Hospodin svůj lid na poušti neopustil, cit.

„  Avšak ty jsi je v nesmírném slitování na poušti neopustil. Ve dne od nich neodcházel sloup oblakový, který je vodil po cestě, a v noci sloup ohnivý, který jim osvětloval cestu, po níž by šli. ( Neh.9:19)

Putují lid šel od milosti Boží k další milosti. Bůh je nikdy neopustil a staral se o ně i ve chvílích, kdy z lidského hlediska nastala beznadějná situace. Teď jsou s Refídimu a je to beznadějné. Mojžíš doslova úpěl k Hospodinu a ptá se co má dělat. Jestliže je vodil sloup oblakový a ohnivý, pak nese zodpovědnost za situaci Hospodin. A ON má pro Mojžíše i lid řešení. Mojžíš měl vzít hůl, kterou předtím rozdělil Rudé Moře. Teď s ní měl před zraky starších udeřit do skály. Jakmile to udělal, vytryskl z ní pramen vody. Mojžíš to místo pojmenoval Massa a Meriba tj. česky „ Pokušení a Svár „ podle toho, že „ …pokoušeli Boha pochybováním…“  ( 2 MOJ.17:7 ) . Když o Bohu pochybuji, pak ho v podstatě pokouším !

Učme se nepochybovat o Boží moci. ON má moc vyřešit každou situaci. S tímhle měli a mají problém křesťana po celou dobu existence Církve    

Tím oblakovým sloupem je vedl Hospodin. Byl vnějším znamením Jeho vůle . Kam mají jít a kde zůstat stát. Za zázrakem, kdy ze skály vytryskl pramen stál opět Hospodin. ON to byl, kdo zasáhl tímto způsobem Boží mocí ! Ap.Pavel to říká takto : „…….pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus“ ( 1 KOR.10:4 )

Pán Ježíš je duchovním obrazem skály. Dokonce jedno z jeho jmen ve  SZ je „Skála“.  Je věrný, pevný a postará se o záchranu i ochranu před nepřáteli. Mojžíš, na sklonku svého života prohlašuje před nebem i zemí ,cit.  „ ….. přiznejte velikost našemu Bohu! On je Skála…..“  ( 5 MOJ.32:1-4)

Pak pokračuje a ujišťuje lid, aby si to lid vždy uvědomoval a neodplácet Bohu svým 1)pochybováním nebo 2)porušováním Božích přikázání . A v té třicáté druhé kapitole znovu připomíná, kdo stojí na jejich straně , cit,.

„Jejich skála není jako Skála naše, to mohou posoudit i naši nepřátelé“ (5 MOJ. 32: 31) 

Nikdo proti nám ( ZNOVUZROZENÝM LIDEM)  nemá šanci, když budeme v rozsedlině skály, kterou je Kristus ! Král David napsal text pro sólový zpěv ve kterém se objevuje jeho osobní zkušenost s Hospodinem , cit. 
„Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nikdy nic neotřese“ (ŽALM  62:3)   . V dalším verši z devadesátého čtvrtého žalmu je prohlášení  „Ale Hospodin je můj hrad nedobytný, můj Bůh je má útočištná skála“ (ŽALMY 94:22) 

1.2.Druhý případ je uveden v čtvrté Mojžíšově, 20 kapitole

Každý z nás má růst ve víře. Když si hovím v bezpečné jistotě spasení, tak to ještě neznamená, že mám být pořád stejný. Že se mám spokojit s tím, že jsem pod Boží ochranou, že mám zajištěné nebe a nepěstovat víru v Boží moc. Mojžíš se ocitá znovu ve stejné situaci . Chybí voda a vzpoura proti němu a Áronovi je na spadnutí.  Jsou opět na poušti Sin, tentokrát v Kádeši . Jsou před vstupem do Zajordání a před přechodem Jordánu do Zaslíbené země. Stojí na konci svého putování po poušti. Nemají vodu, trpí žízní a lid znovu reptá proti Hospodinu . Mojžíš má spolu s Áronem promluvit ke skalisku a místo toho Mojžíš dvakrát udeří do skály holí.

Před touto událostí ( v předcházející sedmnácté kapitole ) Hospodin potvrdil Mojžíšovo a Áronovo vůdcovství . Nechal donést do Stánku dvanáct holí. Za každé pokolení jednu. Přes noc hůl Áronova ( pokolení Lévi ) vykvetla a dozrály na ní mandle. Zázrak. To je jako byste vzali násadu od koštěte a přes noc by z ní vypučeli ratolesti, odkvetly a uzrály na ní třešně. Mojžíš ukázal všechny hole lidu a tu, která patřila Áronovi měl uložit do Stánku . Ta měla sloužit, cit. „ jako znamení pro vzpurné . Tak skoncuješ s jejich reptáním proti mně a nezemřou“ 

V Kádeši měl Mojžíš vzít hůl a spolu se svým bratrem Áronem měli promluvit ke skále ať vydá vodu. Mojžíš vzal hůl, která byla „ před Hospodinem“ ( 4 MOJ.20 : 9 ) , tzn. tu Áronovu a dvakrát udeřil do skály. Předtím si neušetřil vyčinit odbojníkům, těm , kdo reptali. Použil starý, osvědčený způsob, který znal z Refídimu. Voda ze skály vytryskla, ale Hospodin oba potrestal za jejich vzpurnost zjevené Boží vůli tím, že nevstoupili do Zaslíbené země.

Ten kdo roste ve víře roste i v pokoře před Bohem

Setkávám se s názorem, kde je mezi slovy skryto toto : „Vy nějak machrujete, ale měli byste pamatovat také na pokoru před Bohem. Měli byste být více pokorní ! „ . Ale znakem střízlivosti a pokory před Bohem je naše víra v Boží slovo, které něco o Boží moci říká a něco nám odhaluje. Že totiž, když rostu v pokoře, musím růst i ve víře . Teď nemám na mysli teologii či učení církví. Mám na mysli víru na zázraky konané Bohem i na začátku dvacátého prvního století.

Zdá se, že Mojžíš tohle nezvládl. Neposlechl Boha na základě malé víry cit. „Hospodin však Mojžíšovi a Áronovi řekl: "Protože jste mi neuvěřili, když jste měli před syny Izraele dosvědčit mou svatost, neuvedete toto shromáždění do země, kterou jim dám."

Je až s podivem, že tak zkušená dvojice jakou oba bratři byli, nezvládá situaci vírou. To, co jim Hospodin řekl , bylo i na takové matadory silná káva. Jen ke skále mluvit ? Není to málo ?  Použili částečně rozum a částečně víru v Boží moc. Mojžíš měl už jednu zkušenost za sebou a tam hůl zafungovala. V této chvíli se mu zdají slova slabá a tak k tomu přidává něco ze své vůle. Raději, pro jistotu, udeří do skály a to dokonce i dvakrát 

Měli před lidem dosvědčit svatost Boha ! Jednomu by se zachtělo opravit Ducha sv. ( AUTOR BOŽÍHO SLOVA ,VIZ 2 PETRŮV 1:21 ) , že to nechal špatně napsat. Ale Boží svatost se projevuje také tím, že Bůh má veškerou moc nade vším, protože je Stvořitel. Jestliže uctíváme Boha slovy „Svatý, Svatý, Svatý“ pak říkáme, že je mocný !  Mojžíš s Áronem svým mixem rozumu, zkušeností a víry neosvědčili Jeho svatost . Jeho jedinečnou odlišnost od všeho stvořeného. Jeho jedinečnou odlišnost od našich, lidských možností . Tou odlišností je Jeho neomezená moc !  I tak se osvědčuje svatost Boha

Učme se důvěřovat svém Pánu. Je pro nás tou zásadní stabilitou. Nehnutelným základem k tomu, abychom šli od „víry k víře“. Od jednoho vítězství víry nad rozumem a zkušeností ke druhému. Neznamená to, že se z nás stávají fanatici . Jsme zatím na zemi, máme zatím i “ pozemské tělo “. Žijeme v nějaké reálii a musíme se otáčet, abychom byli konkurence schopní a obstáli v tomto světě. Ale současně , v duchovní oblasti našeho života,  stojíme na Skále věků a ta se nepohne, ta je stabilní. Tou Skálou je Kristus.  My jsme v ní skryti jako ……

2. Holubička ve skalní rozsedlině

„Holubičko má v rozsedlinách skalních, ve skrýši nad srázem, dopřej mi spatřit svůj obličej, svůj hlas mi dopřej uslyšet. Tvůj hlas je tolik lahodný, tvůj obličej tak líbezný !“ ( PÍS.PÍSNÍ 2: 14)    

V rozsedlině této „ Skály“ , kterou je Kristus,  máš jistotu, že na tebe Nepřítel nedosáhne. Jde o útočiště pro holubičku, která je skrytá v její rozsedlině, chráněná sklaním převisem a jedině tam je v bezpečí . Tam přečkáš každou bouři, každou nepříznivou okolnost !

V úterý večer ( 9.10. 2012 V 22:40 HOD. ) před spasením jsem si dával dohromady kostru dnešního kázání a dostal jsem  od manželky, která měla v Rychnově nad Kněžnou noční službu, esemesku , cit. „ Zdravím, tady je 14 lidí, dole dva.Koukala jsem na Bakaláře, rýma pořád velká. Milada obdržela leták „Dobrá zpráva“, tak dobrou“

Já jsem jí hned odepsal podle toho nad čím jsem zrovna rozjímal, cit. „Tak to je dobře , holubičko ve skalní rozsedlině. Pán s Tebou“

Vzápětí přišla odpověď , cit. „  Tos mě úplně rozbrečel. Z Tebe bude poeta, krásné sny od Ducha „  . A já, abych se neprsil cizím peřím, jsem na to odpověděl touto zprávou , cit. „ To je z Písně na nedělní kázání. Už usínám, máš psát dřív“

Když přečtu ten verš v přesnějším překladu Ivy Folajtárové ( Z JEJÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE  KATEDRA BIBLICKÝCH STUDIÍ HUSOVY UNIVERSITY KARLOVY V PRAZE ) tak zní takto :

„Holubice má, v rozsedlině skály  v skrýši převisu .Ukaž mi svůj vzhled. (Dej) mi zaslechnout tvůj hlas, neboť tvůj hlas (je) lahodný a tvůj vzhled líbezný“

Podle původního hebrejského textu je ve slově „skály“ přesnějším překladem sousloví  „osamělá skála“. Nejde tedy o představu nějakého pohoří, kde je více vrcholů a více skal, ale jde o jednu skálu, která se tyčí nad okolím. Jiné skály v blízkosti prostě není . A druhé upřesnění se týká textu „ Ukaž mi svůj vzhled“. Přesnější překlad by zněl „ ukaž mi tvé vidění“.

PÍSEŇ PÍSNÍ SE DOSTALA DO KÁNONU BIBLE DÍKY ALEGORICKÉMU VÝKLADU PŘEDLOŽENÉM RABÍHO AKIVA BEN JOSEFA ( ŽIL V LETECH  50 – 130 PO KR.) . VZTAH MILÉ K MILÉMU VIDĚL JAKO VZTAH NÁRODA IZRAELE K HOSPODINOVI. KŘESŤANÉ POSUNULI TENTO VÝKLAD PÍSNĚ NA VZTAH KRISTA (ŽENICHA) S CÍRKVÍ (NEVĚSTOU).  

VÝKLAD PÍSNĚ PÍSNÍ MŮŽEME POSUNOUT DO OSOBNÍ ROVINY. JDE O VZTAH BOHA KE MNĚ A MŮJ VZTAH K NĚMU. JE TO TAKOVÉ INTIMNĚJŠÍ A VÍC NÁS TO OSLOVÍ. PÍSEŇ PÍSNÍ SE VYKLÁDÁ ALEGORICKY. ZNAMENÁ TO, ŽE DOSLOVNÝ TEXT VYPOVÍDÁ O NĚČEM JINÉM.  JEHO PRAVÝ VÝZNAM JE SKRYTÝ A POCHOPÍ HO JEN TI, KTEŘÍ JSOU VEDENI DUCHEM SV. TO NENÍ NĚJAKÉ PŘEHNANÉ SEBEVĚDOMÍ NEBO DOKONCE PÝCHA. TO JE PROSTĚ FAKTEM, KTERÝ SE NEDÁ ODESTÁT.

2.1.Holubička ve skalní rozsedlině není o romantickém či poetickém křesťanství. Milá , každý věřící, ví, že jeho život je postaven na Skále věků. Stojící skála a v něm holubička v rozsedlině je obraz skutečnosti, která Ti patří! Kterou nám Ježíš vydobil na Golgatě. 

Je možné se na Krista spolehnout v každé životní situaci, je možné Bohu věřit jako dítě, je možné prožívat dnes a denně velké i malé zázraky působení Boží moci. Je možné každý den vnímat Boží  lásku a odpovídat na ní svou láskou k Bohu. Není to lidská láska, ale je to láska, kterou nám rozlévá v srdci Duch sv.

Jestli to neprožíváš, pak je potřeba zapracovat na pevném ukotvení se na Kristu !
Je potřeba vypěstovat osobní vztah s Bohem a naplňovat se Duchem sv. Je potřeba na tom zamakat . Jedna evangelická farářka říkala v televizním  pořadu „ Uchem jehly“, že nějaký mladík se rozpomněl na víru a řekl jí , že začal „ makat na Bohu „  Je to takový slangový výraz, ale vystihuje situaci.  

V  obličeji holubičky by měla být vidět její láska k Milému. Milý říká :  „Dopřej mi, udělej to, abych tě zahlédl a vidět tvoji krásu“. Naše krása je v tom, že budeme podobni Ženichovi . Že se mu budeme líbit

Je zde ještě jedna touha Milého, cit. „svůj hlas mi dopřej uslyšet“ . V tom vidím obraz naší chvály vzdávané Bohu. Ve čtvrtek ( 11.10.2012 ) jsem jel služebně na Vysočinu. Nějakou dobu jsem se modlil a pak jsem začal Pána uctívat slovy „ Ty jsi svatý, svatý, svatý,svatý, ……svatý ! Pocítil jsem Jeho blízkost. Bylo to neskutečné. Bůh se mě dotýkat. ON nepotřebuje slyšet naše ukňourané modlitby o tom jak jsme slabí a jak ON je veliký. Milý touží po hlase chvály od své Milé, protože je krásný a silný

2.2. Jaký je náš vzhled

Nejde jen o náš vzhled. Milý touží spatřit „ naše vidění“ !  Tady nejde o nějaký prorocký vhled, o vidění jako takové. Zde je myšleno to , abychom ukázali jak smýšlíme, jak se díváme na své okolí , na radosti i strasti života. Zda nejsme frustrováni každou maličkostí, zda hned nevystoupíme z role vítězů v Kristu a nezačneme se dívat na okolnosti očima nevíry. Zda hned nesložíme ruce do klína místo,a abychom na tom „zamakali“ jak tělesně tak i duchovně

Žalmista v sedmdesátém prvním žalmu začíná slovy „  Utíkám se k tobě, Hospodine, …………, buď mou spásou……Buď mi skalním příbytkem a budu se tam uchylovat stále. Rozhodls o mé záchraně, tys můj skalní štít, moje pevná tvrz! „ ( ŽALMY 71:1 -3 )

Vidíme touhu, aby Hospodin byl žalmistovým skalním příbytkem a on se tam bude uchylovat stále. Ve starozákonní době ještě nebyl Hospodin zjeven jako Mesiáš, Ježíš Kristus. V době milosti se Pán Ježíš stal naším skalním příbytkem. Můžu do něj kdykoli vstoupit a být v něm. Už nemusím Bohu říkat : Buď mým příbytkem, ale můžu směle prohlásit : Jsi mým skalním příbytkem ! Jsi mojí Skálou a skrýší

Na Golgotě Ježíš zvítězil nad  mocí hřícha a nad ďáblem ! Tam se stal pro každého, kdo v Něho uvěří, tou přepevnou Skálou věků. V Kristu sedíme ve sklaní rozsedlině a jsme chránění Jeho mocnou paží. Nemůžu nevzpomenout žalm devadesátý první, cit .“ Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude „

Na závěr připomenu jednu událost z dějin Izraele. Když přešel Mojžíš se svým lidem na druhou stranu Rudého moře, tak zpívali chvalozpěv Hospodinu. Vytryskla z nich radost ze záchrany. Opěvovali toho, který je zachránil před jistou smrtí. V této události vidíme předobraz znovuzrození v Kristu . Faraonovo vojsko zůstalo na dně moře, když se rozdělené vody zase spojily. „Mojžíšova píseň“ končí slovy „ Hospodin kraluje navěky a navždy"  ( 2 MOJ.15: 18 )

Ano, Ježíš je stále tentýž, včera , dnes i na věky ! Je Skálou věků, která se nerozdrolí. Nikdo jí nevytěží a nerozdrtí na kámen. Zůstává na věky, protože tou Skalou je Kristus, haleluja !

Můžeme se vždy utéci do její ochrany, schovat se do její rozsedliny . Jsme jako milovaná Holubička svého Milého, který nás nejen chrání, ale touží vidět naší krásu. Jak vypadáme, jaký je náš duchovní život. Zda jsme věrní svému Pánu. Tam je pro nás vždy bezpečno, tam nás Nepřítel nedostihne. Kristus zvítězil.  ON mařil skutky ďábla, a v Jeho jménu a v moci Jeho krve je budu mařit i já.  ON je pro mě i pro Tebe vším, haleluja, sláva Pánu

Amen