Síla víry

Síla víry

Lk. 18: 2 – 8 „ Pověděl jim dále podobenství, že je třeba stále se modlit a neochabovat: „V jednom městě byl soudce, Boha se nebál a na lidi nedal. Byla v tom městě i vdova, chodila k němu a říkala: 'Zastaň se mě proti mému odpůrci!' Ale on dlouhou dobu nechtěl. Potom si však řekl: 'I když se Boha nebojím a na lidi nedám, přece se té vdovy zastanu, protože mě obtěžuje; jinak sem bude ustavičně chodit a ještě mi nakonec pošramotí tvář.'" A Pán řekl: „Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechal by je dlouho čekat? Říkám vám, že se jich rychle zastane! Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?" ( překlad Luke Johnson)

Ježíš nebyl odtržený od reality všedního dne. Věděl, že židovská pospolitost není tak ideální, jak je popisována v Tóře. Připomenu podobenství o nepoctivém správci, který se pohyboval v oblasti „šedé ekonomiky“, o líném služebníku, který zakopal i tu jednu hřivnu kterou dostal, aby s ní hospodařil a vytěžil nějaký zisk. Teď máme před sebou obraz soudce, který neměl úctu před Bohem a tím neměl úctu ani k Zákonu, podle kterého měl soudit. To nebyl trestní kodex nějakého státu, ale Zákon daný Bohem a vydaný skrze Mojžíše vyvolenému národu. O to více vyniká jeho bezbřehá svévole a nezávislost na vyšší autoritě, kterou je sám Stvořitel, dárce etiky a morálky

Na druhé straně stojí vdova.  V tehdejší patriarchální zemědělské společnosti to nebylo dobré postavení. Manžel zpravidla živil celou rodinu svou prací. Bohabojný soudce by se měl cítit vázán Tórou ( židovským učením vycházejícím ze Zákona) , která vyžadovala zvláštní péči o „vdovy a sirotky“ .

„ Obřežte tedy svá neobřezaná srdce a už nebuďte tvrdošíjní. Vždyť Hospodin, váš Bůh, je Bůh bohů a Pán pánů, Bůh veliký, všemocný a vzbuzující bázeň, který nebere ohled na osobu a nepřijímá úplatek, ale zjednává právo sirotku a vdově, ………….“  ( 5 Moj.10:16 – 18 )

Výraz „nebere ohled na osobu“ znamená, že nikomu nestraní. Nebere ohled na vážené postavení jedněch a bezvýznamnost druhých. To Bůh nedělá. Známe nakonec dobře výrok ap.Petra, který si vyslechl vyprávění pohana Kornélia. O  tom, jak Bůh vyslyšel jeho modlitby. O zjevení anděla, který mu doporučil pozvat Petra do jeho domu, aby celé rodině a služebnictvu vyprávěl o Ježíši jako Spasiteli . POZN. ( podle Johna Stotta  Kornélius nebyl proselytským Židem. Přijal monoteismus a etnické zásady Židů a účastnil se bojhzoslužeb v synagoze. Jinak byl pořád pohanem, tedy nezasvěcencem ) .             Když k nim přišel tak Petr řekl, cit.          

 „ …….. "Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní,  ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé“  ( Sk.10 : 34 - 35 )

V Mojžíšovském zákoně je také příkaz , cit. „  Nepřevrátíš právo bezdomovce ani sirotka a vdově nezabavíš roucho „ ( Dt.24:17) . V podstatě se dá výrok o vdově parafrázovat takto : „nebudeš se chovat ke slabým a zranitelným jinak než k těm váženým a silným,  nebudeš brát do zástavy majetek vdovy“ . Podobných výroků o vdovách je v Písmu více.

 1. Bůh pamatuje na slabé , bezbranné a zranitelné.

Původním ideálem stvoření nebyl člověk slabý, bezbranný a zranitelný . Jak říkají Kraličtí „ poddán bídám“.  Mě se to slovní spojení líbí, protože vyjadřuje víc, než si na první pohled můžeme myslet. Cituji z Kralického překladu,

 „   Vyznávejtež se pak jedni druhým z hříchů svých, a modlete se jedni za druhé, abyste uzdraveni byli. Mnohoť zajisté může modlitba spravedlivého opravdová. Eliáš člověk byl týmž bídám jako i my poddaný, a modlitbou modlil se, aby nepršelo, i nepršel déšť na zemi za tři léta a za šest měsíců.  A zase modlil se, i vydalo nebe déšť, a země zplodila ovoce své“  (Jak 5: 16 -18 Kral. )

Apoštol Jakub povzbuzuje starší sboru, kteří se modlí za uzdravení nemocného, aby se nebáli věřit, že je Bůh vyslyší . Jako příklad uvádí Eliáše, který podléhal „ týmž bídám“ jako oni a přesto ;  Bůh vyslyšel jeho modlitbu a 3,5 roku nepršelo. Když se pak modlil za déšť, Bůh ho vyslyšel. Bůh se nedívá na naši slabost a nemohoucnost lidství, ale jedná na základě naší víry. Tak jak jednal tenkrát skrze víru Eliáše, tak bude jednat i skrze starší u lůžka nemocného a tak bude jednat i skrze naši modlitbu víry

Výraz o tom, že je někdo „ poddán bídám“  se u Kralických opakuje vícekrát a vyjadřuje stav člověka, který byl uveden na svět hříchem Evy a Adama v Ráji. Narušená dokonalost stvoření. Ty „bídy“ ( schválně zůstávám u množného čísla ) jakožto důsledku „ Adamovského hříchu“  jsou spojeny se zahynutím . Ono zahynutí začíná tady na zemi a pokračuje ve věčnosti na místě zvaném „Gehena“ ( peklo). Proto Ježíš říká u Lukáše , cit. „ Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo" ( Lukáš 19:10 )   

Lidi bez víry v Boha sice žijí, ale již byl zahájen proces zahynutí. Tím, že „hynou“ tak sdílí všelijaké „bídy“, které by nemuseli mít, kdyby byli věřící a žili ve svobodě a slávě Božích synů , haleluja !

Když se dívám na dnešní mladé lidi, tak se o mě někdy pokouší představa zmaru. Dá se to vyjádřit asi tímto myšlenkovým pochodem : „ Co jen vás to čeká ? Teď jste mladí a plní ideálů. Ale jak to bude s vámi v budoucnosti, nečeká vás nic pěknýho. Společnost se odklání od Boha pořád víc, prosazují se lidské etické normy a na Boha se zapomíná“   . A pak přijde obrácený pohled na stáří . Tam se derou tyhle myšlenky : „ Kdo nás to v důchodu uživí ? Samá nezodpovědnost, žádná podřízenost autoritě jak světské , tak duchovní , politické elity už dávno selhaly a nové nejsou . Kam se to všechno řítí “ .

Slýchával jsem tento přístup k vidění světa i od některých věřících lidí. Toto je potřeba ihned odmítnout nebo nás to přivede do duchovní skepse, která neodpovídá tomu, co říká Písmo

V létě jsem jel na Vysočinu a v Litomyšli na náměstí mě tohle přepadlo, když jsem viděl skupinu mladých studentek, jak jdou z internátu do školy. Hned jsem tyto myšlenky ve jménu Ježíše odmítl a začal jsem jim v Jeho jménu žehnat a modlit se za to, aby uvěřili, aby unikli oněm „ bídám“ a prožili krásný život, který jim přinese víra v Pána Ježíše

V televizních zprávách byla nedávno reportáž matky – samoživitelky s třemi kluky . Dva otcové neplatí pravidelně alimenty, ona nezaměstnaná. Říkala, že nemá na zaplacení školních obědů a někdy nemá na jídlo nic. Navíc musí z bytu a neví kam. To není život, ale živoření. Je to komplex problémů v lidské pospolitosti , která se již dávno odklonila od Boha Stvořitele a Spasitele.

Lidské „bídy“ mají mnoho podob . Je to „ hynutí zaživa “ od kterého nás přišel Ježíš spasit. Další podoby lidských běd jsou nemoci, války, proměněné osobnosti do obrazu Satana a tak bych mohl pokračovat. Církev má proti tomu postavit hráz víry, aby se „bídy“ jen tak lehce nešířily. Ježíš tomu udělal přítrž a na Golgotě řešil lidskou bídu dokonale. ON se umí postarat o ty, kdo mají problém .

Vraťme se do našeho příběhu. Vdova představuje prototyp slabosti, bezbrannosti a zranitelnosti právě v kontextu dobové společnosti ve které se Ježíš nachází.  Ale ona to nevzdala ! Měla nějakého protivníka v právní při. Soudce měl spravedlivě rozhodnout, ale pořád otálel. Ona byla přesvědčena o tom, že právo je na její straně.

V podobenství se nedozvíme o životním příběhu vdovy vůbec nic. O jejím protivníkovi  se blíže nijak nemluví. U vdovy je kladen důraz na to, co dělá ! Neúnavně s  jistou vášní a s velkým nasazením . Podívejme se na našeho soudce  

2. Lidé se nebojí Boha ani lidí   

To znamená, že se lidi nebojí Boží ani lidské spravedlnosti. Taková dekadence ( rozklad) postihla lidskou mysl. O soudci je v našem podobenství jen to nejhorší. Nejsou popsána jeho pochybení, ale je vykreslen jeho charakter , spíše jeho „ bezcharakternost“ . Takovej provinční mocipán. Možná spojený s místní mafií, kterou tenkrát byli celníci se svým systémem svévolného výběru daní

Jeden můj známý byl poprvé v životě u soudu v záležitosti nepovedeného výběrového řízení na dodavatele prací. Říkal, že to byl zážitek na celý život. Že to je úplně jiný svět, kterému normální člověk nerozumí. Svět překvapivé svévole a arogance. Nevím, doufám, že se tam nikdy neocitnu, ale co svět světem stojí existují úplatní soudci a paragrafy jsou tak zakroucené, že dobrý právník vyseká viníka s bravurou a ještě se banditovi dostane omluvy. Jak charakteristické , cituji náš text „ Boha se nebál a na lidi nedal“ – to je lidská bída par excelence

Všimněme si, že je zde popsán jen charakter soudce. Chybí jakýkoli detail toho , co špatného udělal. Ale to není podstatné. Podstatné je to, že se „ Boha nebál a na lidi nedal“ . Tohle bohatě stačí ! Jít do detailu je naprosto zbytečné

3. Neodbytnost víry  

Vdova v našem podobenství se vyznačovala jistým násilím. Jak se říká , neustále „tlačila na pilu“ . Nedozvídáme se o nic o jejím charakteru ani o jejich osudech . Důležité bylo, co dělala ! Chodila za tím soudcem a dožadovala se soudného řízení. Soudce jí vyslechl a pak …. nedělal nic !   Na soudce je vyvíjen čím dál tím větší tlak a jde po dvou liniích :

První je sám fakt, že jde o vdovu. Když řekneme slovo „syn“ tak jde o vztah k otci nebo matce. Řeknu-li, že mám sestru, tak jde o mého sourozence. Řekne-li se vdova, pak se mluví o vztahu , který již není ! Utrpěla ztrátu nejbližší osoby. Její postavení je ve společnosti slabé . Nemá manžela, který by se před ní postavil a ochránil ji před protivníkem.  Lehce se stane terčem různých útoků, protože prostředků na obranu má málo

Druhým , podstatným faktem je její neodbytnost. Znovu a znovu předkládala svou žádost bez ohledu na soudcovu nečinnost . Nenechala se znechutit a stupňovala tlak na osobu soudce. V Johnsonově překladu zjišťujeme, že tam  „ ustavičně chodila“. Nebylo to zřejmě žádné škemrání , protože v  šestém verši máme řecké slovo „ hypópiazó“ , které znamená doslova „ bít do tváře“.

Soudce říká ve verši čtvrtém a pátém , cit.  „'I když se Boha nebojím a na lidi nedám, přece se té vdovy zastanu, protože mě obtěžuje; jinak sem bude ustavičně chodit a ještě mi nakonec pošramotí tvář.'

Když to řeknu lidově, tak se soudce bát, že nakonec od dostane přes hubu ! Jeho nedotknutelnost z hlediska delegované autority byla jasná. Přesto se obává , že mu vdova pošramotí tvář. V Českém studijním překladu  je napsáno toto „ zastanu se té vdovy, protože mi působí mnohou nesnáz, aby mě nakonec nepřišla zpolíčkovat“

Jeho nic dělání bylo silně narušováno vášní té vdovy. Vyrušovala ho pořád z klidu. Její touha po dosažení cíle byla neodbytná. Protivník ji sužuje a on sedí jak pecka a nic nedělá ? Tak, to se na podívejme. Někdy je dobré se na podobenství podívat prostě lidsky. Musela to být statečná žena, haleluja !

O to víc, když víme, že dlouhou dobu s tím nic nedělal. Ve verši čtvrtém je řecký výraz, který znamená „ po těchto věcech“ . Je to nevyhraněné, nedefinované časové období. Možná to opravdu trvalo hodně dlouho, než se soudce rozhýbal a začal konat. Po těchto událostech, po těchto neustálých návštěvách, které byly zřejmě plné emocí a vášně se rozhodl s tím něco dělat, protože chtěl mít svůj klid

Ještě jednu věc je potřeba zmínit. Soudcův  charakter je sice špatný, ale ve vztahu k naší vdově nebyl zlý. Soudce mohl jít cestou „ konečného řešení“ Vdova mohla jednoho dne zmizet z povrchu zemského a jak se říká , „ani pes po ní neštěkne“. Kámošů pochybného charakteru měl jistě dost.

Jeho problém byl v lenosti. Byl líný a chtěl mít klid. Soudce pochopil, že je daleko lepší jí vyhovět než jí donekonečna poslouchat

4. Protivník vdovy

V roli vdovy můžeme vidět sebe. Lidské  jistoty v tomto světe nejsou žádnými jistotami. Naší jedinou jistotou je Ježíš. Vdova měla protivníka. Nikdo z nás neví , kdo to byl nebo co to bylo. Je obrazem člověka, který se potýká s nějakým problémem. Někdo nebo něco ji sahá na základní životní jistoty. Můžeme si tam dosadit nějakou osobu nebo něco, co jí sužuje, s čím se potýká a čeho se sama nemůže zbavit.

Pán Ježíš posouvá podobenství k závěru slovy „ …..„Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce!“ . Soudce v podstatě říká, že už toho má dost a bude pro něj lepší vdovu vyslyšet než aby ho měla pořád obtěžovat svou žádostí

5. Bůh je lepší než soudce

Abychom nemuseli říci : „Bůh je jako ten nespravedlivý soudce“ , tak zde máme sedmý verš , cit. „A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechal by je dlouho čekat?“ . V překladu prof.Mrázka zní verš sedmý takto : „ Což teprve Bůh ! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu ve dne i v noci volají, i když jim s pomocí prodlévá ? „ Význam je jasný:

Ten nespravedlivý soudce nakonec vdově pomohl – a myslíte, že Bůh ne ?

Jasně, že ano ! No tak, haleluja !

Ježíš neztotožňuje Boha s obrazem nespravedlivého soudce, ale vytváří k němu kontrast. Jestliže nakonec takový bezcharakterní a samolibý soudce vdově vyhověl, oč více vyhoví Bůh těm, kdo k němu volají

Všimněme si dvou prvků: volají ve dne v noci ,což vypadá na modlitební zápas. Časté opakování jedné a té samé věci. A pak zde máme prodlevu. Jakoby čas čekání na vyslyšení modliteb. Ale když nastane vyslyšení, pak to jde rychle , cit. část osmý verš : „ Říkám vám, že se jich rychle zastane! …..“ . Slovo „rychle“ znamená v originálním textu „ náhle“ . Bůh může někdy otálet s vyslyšením, ale pak se rozhodne jednat rychle

Podobenství neztotožňuje soudce s Bohem, ale říká : Oč více vyslyší Bůh prosby svatých v krvi Beránkově.  V Kristu máme vítězství. ON šel ve všech problémech před námi a nesl je na kříž, kde byly odstraněny.

6. Bůh hledá na zemi víru

Poslední verš našeho podobenství pokračuje druhou částí , cit. „ ……… Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?". Je více komentářů tohoto verše, ale v souvislosti s tím, co jsme si řekli je to jasné. Bůh hledá muže a ženy víry !  Ježíš zde mluví o chvíli, kdy přijde podruhé na tuto zem. Nikdo neví kdy to bude. Generace věřících před námi byly přesvědčeni , že je Pán už za dveřmi. Když jsme u Lukáše podívejme se na charakteristiku doby ve které má Ježíš přijít . Tam mluví o „svém dni“ .  Bude to den Vítěze, který přijde na zem po předchozím vtržení Církve Boží do nebe.

Lk 17: 24 – 30 „  ……Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny.  Stejně tak bylo za dnů Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli;  v ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, spustil se oheň a síra z nebe a zahubil všechny.  Právě tak bude v den, kdy se zjeví Syn člověka.“

Bude to doba, kdy lidé nebudou myslet na Boha. Budou plni svých starostí a problémů „Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne…“ kdy přijde konec víry a nastane realita Boží přítomnosti a Jeho jednání před zraky těch, kdo se „ Jeho dne“ dožijí

Pro nás je verš o tom, zda Ježíš nalezne víru na zemi jasný. Bůh chce, abychom měli víru na zázraky. Není mu nijak divné, když k němu vysíláme vroucí modlitby. Nevadí Mu, když se opakují hodně dlouho.  Není mu divné, že vášnivě žádáme , aby vstoupil do naší situace. Žádný protivník – ať je to duchovní bytost, člověk , nemoc nebo jakákoli nepříznivá okolnost   neobstojí před Jeho mocí. Jestliže nespravedlivý a líny soudce nakonec konal ve prospěch vdovy oč více bude konat ten, jemuž byla dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi – Ježíš Kristus

Bůh jedná po dvou liniích : Na základě svého ¹⁾milosrdenství a slitování a podle ²⁾naší víry. Už Mojžíšovi řekl a apoštol Pavel to připomíná , cit.  „….. „ Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji „  ( Římanům 9:15)

Druhým prvkem, který je zásadní je naše neodbytná víra. Když se u Něho dožadujeme, aby se nás zastal, aby jednal v náš prospěch, pak tím vyjadřujeme svou víru v to, že Bůh vyslyší. Na Golgotě to pro nás vybojoval.

Teď je na nás, abychom si nárokovali Jeho vítězství proti všem možným protivníkům . Vírou uvolňujeme Boží moc do toho problému a právem Božích dětí očekáváme Boží zásah a úlevu. Nejde o žádný blud, žádnou pýchu, ale jde o postoj víry. Jak je vidět z tohoto podobenství, Bůh z nás chce mít právě takové „vášnivě dotěrné vdovy“ co Mu nedají pokoj ve dne v noci. Až přijde Boží čas „kairos“, Bůh začne jednat náhle a s razancí 

7. Boží království trpí násilí

Království nebeské trpí násilí. Násilí je jedním z prvků, které k Božímu král.patří. K verši z Matouše 11:12 se váže mnoho odborných disputací . Cit. „ Ode dnů Jana Křtitele až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají“ . Jeden z výkladů vede k názoru, že ti „násilníci“ jsou „horlivci pro Ježíše“ , kteří v Něm vidí svou jedinou naději a nedají se nikým a ničím odbýt a odradit. Nakonec i toto dnešní podobenství na to ukazuje.

Jisté násilí, jistý nátlak na Boží trůn milosti má být, Bůh s tím počítá a Bohu se to líbí.

Žd.4: 14 – 16 „    Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas. Pojďme do toho se smělostí  a nebojme se být neodbytní                              

Amen