Síla evangelia

Síla evangelia

1. Tes. 1:5 - 10   „  Víme, bratři Bohem milovaní, o vašem vyvolení,  neboť naše evangelium k vám nepřišlo jen ve slovu, ale i v moci a v Duchu Svatém a v plné přesvědčivosti; vždyť sami víte, jací jsme byli mezi vámi kvůli vám.  A vy jste se stali těmi, kdo napodobují nás i Pána, když jste přijali Slovo v mnohém soužení s radostí Ducha Svatého.   Tím jste se stali vzorem všem věřícím v Makedonii a v Achaji.  Neboť od vás se rozeznělo Pánovo slovo nejen v Makedonii a v Achaji, ale i vaše víra, která směřuje k Bohu, se rozšířila všude, takže není třeba, abychom o tom vůbec mluvili.  Oni sami totiž o nás vypravují, jaký byl náš příchod k vám a jak jste se obrátili od model k Bohu, abyste sloužili živému a pravému Bohu  a očekávali z nebes jeho Syna, kterého probudil z mrtvých, Ježíše, který nás vysvobozuje od přicházejícího hněvu“

Apoštol Pavel. Silvanus ( Sílas ) a Timotej píší dopis do Soluně. Již dříve tam přinesli evangelium a někteří Soluňané uvěřili a vytvořili tam náboženskou obec, dnes bychom řekli sbor. Podle Novotného slovníku šlo o Řeky, kteří byli pod vlivem židovského jednobožství . Právě tento misijní úspěch vyvolal u Židů protireakci – vyvolali pouliční nepokoje proti misionářům a nespravedlivě je obžalovali z buřičství . Pavel se Sílasem museli odejít a místní sbor snášel mnohá protivenství. Ale ani tyto události nezastavili tesalonické v misijní činnosti 

1. Vyvolení ke svědectví

Apoštol Pavel je hned na začátku dopisu povzbuzuje slovy o tom, že vědí o jejich „ vyvolení“ . Nebyla to jeho apoštolská autorita, která by je pověřila a pomazala k nesení evangelia. Byli k nesení evangelia vyvolení Bohem. A tak je to dodnes. Každý křesťan je „vyvolen“ ke svědectví o své víře a k nesení jednoduché zvěsti evangelia.

Ap. Petr nás nabádá, abychom byli připraveni podat informaci, cit.  „ Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte,   …….. Když jste vystaveni pomluvám, zachovávejte si dobré svědomí, aby ti, kteří hanobí váš dobrý způsob života v Kristu, byli zahanbeni. ( 1 Pt.3:15-16)

2. Učme se jeden od druhého

Věřící v Makedonii a v Achaji byli zasaženi misií tesalonických křesťanů , kteří byli horliví v šíření  evangelia až tak, že Pavel říká, cit. „A vy jste se stali těmi, kdo napodobují nás i Pána….“ . Když se vrátíme do evangelia Markova, tak se dozvíme, že po uvěznění Jana Křtitele přišel Ježíš do Galileje, hlásal evangelium Boží a říkal „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království; čiňte pokání a věřte evangeliu“ . To samé dělal apoštol Pavel se svým týmem v helénistické části Římského impéria .  A Bůh potvrzoval jejich slova mocnými činy, které skrze své služebníky konal.  Tesaloničtí  okoukali styl Pavlova týmu a dělali to taky tak . Výsledkem bylo , že nově věřící obyvatelé Makedonie a Achaje měli „ oči navrch hlavy „ a horlivě hlásí apoštolům, že Tesaloničtí jim vyprávěli o příchodu věrozvěstů k nim a co s nimi zvěst o spasení v  Kristu udělala.  Evangelium bylo přineseno do Tesaloniky s plnou přesvědčivostí. Někteří lidi v městě uvěřili a odvrátili od model , cit. 

1 Tess. 1: 9  „  Lidé sami vypravují, …… jak jste se obrátili od model k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a skutečnému „

3. Obrat k Bohu je důležitý

V tehdejší době byli lidi obklopeni celou plejádou bohů,  ke kterým se mohli obracet . Celý panteon bohů byl neustále k dispozici. Zpravidla byl zobrazován sochami.  Když máte nějakou modlu , které přisuzujete božské vlastnosti a máte i zkušenost s jejím působením, pak je pro člověka jednoduší k soše fyzicky přistoupit, klanět se , dotknout se jí, položit k jejím nohám dary, obětiny atd. V podstatě šlo o lidsky dosažitelného boha.

A od toho se oni obrátili k pravému Bohu, kterého ale nevidí. V „Desateru“ je hned na začátku řečeno , cit. „  Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit „  ( 2 Moj.20:3-5)

Obyvatelé řecké Římského impéria byli polyteisté a sochy bohů a bohyň  zdobily města a chrámy. Jakákoli zpodobenina  pravého Boha a následné klanění a služba této zpodobenině je zakázána. Bůh si to prostě nepřeje.

Často vzniká polemika, jak to je s těmi sochami a obrazy s biblickými výjevy, kde je Bůh ztvárněn . Nechci nikoho soudit a rozhodovat o tom, zda to či ono je špatně. Katolíci tohle přikázání vynechávají  a nahrazují ho slovy „ Nevezmeš jména Božího nadarmo „  Poslední přikázání pak rozdělují na dvě . Je to zkrácená, tzv. „ katechetická formulace“ se kterou přišel svatý Augustin. To uvolnilo církvi ruce a jejich kostely jsou plné zpodobenin Boha . To v evangelikálních modlitebnách a místnostech nenajdete a v charismatických společenstvích nejsou ani žádné náboženské artefakty jako kříže apod.  Je to proto, že  tito věřící pěstují osobní vztah s Bohem ke kterému nepotřebují pomůcku, zpodobeninu.  

Na druhou stranu, je mnoho lidí, kteří byli uměleckými díly a dnes i filmem osloveni natolik, že je to vedlo k přemýšlení o Bohu a často i k víře v Boha. Připomenu hraběte Zinzendorfa, který stál dlouho před obrazem kde byl  namalovaný obraz Ježíše s trnovou korunou. Byla to právě věta na obraze Dominica Fettioa, která velmi ovlivnila jeho život: „Udělal jsem to pro tebe! - Co ty uděláš pro mě?“. Díky tomuto prožitku uvěřil hrabě Zinzerdorf, který se potom rozhodl sloužit Bohu . S jeho podporou později odcházeli misionáři do celého světa. Někoho osloví dobře udělaný film s křesťanskou tématikou, obraz apod. Ale určitě u toho člověk nezůstane a pokračuje ve víře v Boha a postupně vstupuje do úzkého kontaktu s Ním

To, že se Tesaloničtí obrátili od model bylo neslýchané. Jasné a viditelné svědectví o síle víry v jediného , pravého Boha. Někdo si řekne, proč se pořád zaštiťuji výrokem „ pravý Bůh“ . Není to troufalé a nevhodné vůči jiným světovým náboženstvím ?  Kde je tolerance k jinakosti druhých ? Není troufalé ani nevhodné  ! Je to víra v Boží slovo. Dovolím si připomenout proroka Izaiáše

Izajáš 44:6  „ Toto praví Hospodin, král Izraele, jeho vykupitel, Hospodin

zástupů: "Já jsem první i poslední, kromě mne žádného Boha není „

Izajáš 43:11  „ Já, já jsem Hospodin, kromě mne žádný spasitel není „

Izajáš 42:8  „ Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám“

Charakteristika Boha jako Boha jediného a pravdivého je v Bibli dobře známá a odpovídá i Jeho charakteru . Když se vrátíme k našim Solúňanům, pak může pozorovat, že apoštola Pavla napodobovali i v jeho nasazení pro věc evangelia včetně snášení obtíží, které jsou s tím spojené. Nejen že uvěřili, odvrátili se od uctívání pohanských bohů, ale šířili dobrou zprávu po celém Řecku .

4. Evangelium v moci  

Tesaloničtí přijali evangelium  od Pavla a jeho spolupracovníků , cit. „ v moci a v Duchu svatém“ . Zřejmě bylo Boží slovo o spasení doprovázeno viditelnými  znameními jako je uzdravení nebo nějaké jiné zaopatření od Pána Ježíše. Mnozí byli osvobozováni ze závislostí nebo od útlaku démonským sil. Nedělejme si iluze, že Satan jen tak lehce ztrácel své pozice a že nechal křesťanství šířit aniž by hnul brvou ! Slovo evangelia provázela Boží moc díky Ježíšovi oběti a Jeho vítězství nad mocí temnosti, Ďábel je na kříži poražen.  Znovu cituji 1 Tes. 2:5 , „     

„ evangelium k vám nepřišlo jen ve slovu, ale i v moci a v Duchu Svatém a v plné přesvědčivosti;…. „

Některé charismatické sbory o sobě mluví jako o sborech „ plného evangelia“ . Tím chtějí říci, že je hlásáno nejen evangelium, ale i to, že slovo je doprovázeno službou osvobozování nově uvěřivších lidí jakožto nedílné součásti spasení . Byla to běžná praxe při misijní činnosti . Proto je zde řeč o Boží moci, o otevření se Duchu svatému a  plné přesvědčivosti evangelia. Pavel se svými lidmi tesalonickým posloužili evangeliem, které bylo plně přesvědčivé protože ho doprovázela Boží moc

Mnozí  evangelikálové se spokojí s podáním informace o spasení skrze víru v Kristovu oběť. Slovo evangelia je také samo o sobě Boží mocí. O tom není pochyb, viz. Ř 1: 16 „  Nestydím se za evangelium, neboť je to Boží moc k záchraně pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale i pro Řeka „ . Ale pak je dobré vést lidi k tomu, aby se otevřeli naplno Duchu svatému. Aby Ho přijali stejně jako přijímají Otce a Božího Syna.  Součástí spasení je samozřejmě dar Ducha sv. , zapečení a pokřtění do jednoho Těla jehož hlavou je Kristus – tedy Církve Boží. To je samozřejmá součást toho balíčku, kterému se říká „spasení“.

Plná přesvědčivost evangelia, kromě zjevných projevů Boží moci,  spočívá také v tom, že se člověk nepere a nezápasí s nějakým hříchem ve své síle, ale ten zápas převezme Duch svatý, sám Bůh. Ten člověka posvěcuje tzn. odděluje od hříchu .

Často to souvisí s tím, že člověk po uvěření musí být  osvobozen „ od někoho nebo něčeho“. Zpravidla si sebou přinese nános různé zátěže, které pramení v duchovní oblasti moci temnosti nebo z dřívějšího způsobu života. Znovuzrození zajistí spasení od hříchu a jeho následků, ale současně nám otevírá celou velkou oblast do které máme průběžně vstupovat a užívat vydobyté spásy

Je to něco podobného jako když Mojžíš slyšel od Hospodina, že kam jejich noha v Zaslíbené zemi šlápne, to bude jejich. Jozue povzbuzoval bratry, aby neustávali a obsadili celou zemi za Jordánem, protože jim pak zůstane na věky. Připomíná, že byl jedním z vyslaných zvědů ještě v době, kdy Izrael putoval 40 let po poušti . On a Káleb povzbuzovali ostatní, že kanaánské území má výbornou půdu a jim Hospodin vojensky pomůže. Dalších deset zvědů nepočítalo s Boží mocí a svým poraženeckým postojem způsobili, že lid dál zůstával na poušti a vyhnul se boji, který by vstup do Zaslíbené země uspíšil .  Jozue na to vzpomíná a říká,  cit.   „ Moji bratři, kteří vytáhli se mnou, sice rozložili srdce lidu, ale já jsem šel naplno za Hospodinem, svým Bohem…..  ( Jozue 14:8  )

Jestli jdeš za svým Pánem, tak běž naplno. Co to dá ! Nedej se zviklat pozlátkem okolí. Nenech se strhnout těmi, kdo Boha neznají. Jozue „ šel naplno za Hospodinem“ . To mě velmi oslovilo. Výsledkem bylo to, že Hospodin byl s nimi a vybojovávali jedno vítězství za druhým.

Běž naplno za Ježíšem a budeš prožívat spasení naplno, budeš sklízet jedno vítězství za druhým !  To, co se námi stalo při znovuzrození byl jen začátek. Pak přichází prožitek spasení, prožitek Boží lásky a obsazování nových a nových území, která nám byla v duchovní oblasti zalíbena.

Mnozí křesťané zůstanou stát a neobsazují zaslíbené hodnoty. Směřují svůj pohled víc do věčnosti než do současnosti a raději trpí a vzdychají , kdy už konečně přijde Pán a vytrhne je z tohoto zlého světa.

Já to prosím nekritizuji !  Boží lid je vyzván, aby očekával vytržení Církve do oblaku,  vstříc ke svému Pánu  a pak po svatbě Beránkově byl neustále s Ním. Ale to přeci neznamená rezignaci na mnohá zaslíbení, která nám byla v Kristu darována. Máme do nich vstupovat, máme prožívat své spasení v Boží síle. Ta přijde, když půjdeme za Pánem Ježíšem naplno a  otevření pro působení Ducha svatého ! Máme mít mentalitu vítězů v Kristu a ne mentalitu poražených ! Stejně jako Izrael po přechodu Jordánu budeme absolvovat řadu duchovních zápasů. To všechno je prožívání spasení, je to pestrý kaleidoskop situací do kterých jdeme v jistotě spasení

A vy jste se stali těmi, kdo napodobují nás i Pána, když jste přijali Slovo v mnohém soužení s radostí Ducha Svatého.   ( 1 Tes.1:6 ) . Tím slovním spojením  „ v mnohém soužení „ Pavel ví o protivenství, které musí Tesaloničtí snášet a je tím potěšen, že i přes vnější nepříznivé okolnosti, misijně působí a číří slovo Boží v celé oblasti . Bojují o spásu dalších lidí. Křesťané se v podstatě vlamují do „ jiného světa „ .

Často se setkáváme s odmítnutím zvěsti o Ježíši . První věřící lidi to měli daleko horší. Přicházeli s revoluční zvěstí víry v jednoho Boha. I když slovo evangelia provázelo působení Boží moci, přesto museli jít, jak se říká , s kůží na trh „

Toto rčení  znamená  „ zkusit prosadit něco, o čem je většina přesvědčena, že je to, nereálné, blbost, utopie, atd. Prostě, risknout to“

Apoštol Pavel nehovoří o radosti v lidské rovině. Nikdo není rozjuchaný z toho, že se setkává s nepochopením či odmítnutím při šíření Božího království  Jde o vnitřní radost, radost srdce , které vidí dál, za obzor momentálně prožitku. I když vnější okolnosti jsou všelijaké, uvnitř mám radost z toho, že se podílím na tom , co tady dělal Pán Ježíš, apoštolé a první křesťané. Že můžu pokračovat a řetězit nesení blahé zvěsti do svého okolí. Tato radost není z těla, ale od Boha. Je z Ducha svatého. Proto Pavel říká , cit. „ s radostí Ducha svatého“

První křesťané se dostávali do konfliktu s většinovou, tedy pohanskou, společností. V Tesalonice i s židovskou komunitou.  Mnozí zaplatili za víru vlastním životem.  Tesaloničtí v „ mnohém soužení a s radostí Ducha svatého „ šířili s plným nasazením evangelium v Makedonii.

5. Změna života

Víra znamená také změnu životního stylu. Už jen způsob života byl pro okolní pohanský svět mocným svědectvím o Bohu.

Šlo o novou morálku. Křesťané přijímali Boží názory na způsob svého života a stávali se morálnějšími než jejich okolí. Apoštolské učení Nového zákona o tom mluví také, např. cituji apoštola Petra „ „  a žijte vzorně mezi pohany; tak aby ti, kdo vás osočují jako zločince, prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu `v den navštívení´“ (1 Pt.2: 12)

Křesťané se dostávali do konfliktu i se stoupenci filosofického směru kterému se říká „ kynizmus“ . Ti hlásali morálku a změnu životního stylu. Vlastní moudrostí a uvědoměním si jistých skutečností chtěli měnit společenskou atmosféru podobně jak se dělo přijetím křesťanství.

Kynizmus ( z řec. „kyón“ – „pes“) byla v antickém Řecku filosofická škola, která vznikla ve 4. století př. Kr. a trvala takřka 1000 let. Kynikové vycházeli ze Sókratova požadavku skromnosti a střídmosti. Zdůrazňovali, že skutečné štěstí nespočívá ve vnějších věcech jako je materiální luxus nebo politická moc, nezávisí na náhodných a pomíjivých věcech. A protože na nich nezávisí, mohou ho dosáhnout všichni. A také, když je člověk jednou dosáhne, nelze je ztratit.

Takové „ mravní obrácení“ mělo původ v myšlení, bez vlivu víry v pravého Boha. Je potřeba říci, že mravnost není výsadou křesťanů. Mnoho nevěřících lidí žije příkladně a slušně. Ale věřící dostává Boží sílu a jejich život je proměňován Boží mocí a sílou intelektu

Když se otevřeme Duchu svatému naplno, tak ON sám se ujme vlády nad naším duchem , duší i tělem. Výsledkem je křesťanský étos , který je jiný než u většinové společnosti. Někteří nevěřící žijí morálně, ale bez bázně před Bohem. Bez víry v Ježíše jako svého Pána se všemi důsledky jak pro současný život, tak pro věčnost.   

Podstatou proměny Tesalonických bylo to, že se odvrátili od model a ztotožnili se s pravým Bohem. Bylo to na základě víry v Pána Ježíše.  Ještě víc než o morálku jde o změnu charakteru křesťana. O jeho postoje, duchovní mentalitu a otevření se Bohu, aby mohl Duch svatý převzít vládu nad naším egem . To je to, co potkalo tesalonické a čemu je potřeba jít neustále naproti.

Amen