Požehnání generací
Požehnání generací
Na příkladu Abrahama si ukážeme, že náš život víry má vliv na několik generací dopředu. V kladném i záporném směru. Na postavě Abrahama vidíme, že byl prvním člověkem, který získal bohaté dědictví a předal ho následujícím generacím. Spíše by se slušelo říci: Pro víru a životní styl Abrahama Bůh žehnal jeho potomkům! Jak v tělesné, tak v duchovní rovině
Věřím, že Abrahamův příběh všichni znáte a pokud ne, tak si doma přečtěte 1 Moj. od 11 do 25 kap. Víme, že Abraham je také
V životě Abraháma byli tři důležité věci:
1. Nebál se udělat správné a rozhodné kroky
Měl se odstěhovat z metropole na neznámé místo s celou rodinou - odstěhoval se a nevěděl kam . Musel začít poslouchat jiného Boha než ty ke kterým byl vychován - poslouchal. Musel počkat až zemře jeho otec, který byl modlář a zdržoval ho v Cháranu ... a mnoho dalších
2. Byl poslušný Bohu i když ho to dost stálo
Chtěl-li požehnání, kterému uvěřil, chtěl-li poznat toho, pro něj zatím, neznámého Boha, musel odejít z Ur a Cháranu . Prostě správná rozhodnutí podle Božího srdce a poslušnost nás vždy bude něco stát. Není to zadarmo, vyžaduje to "něco udělat"
3. Měl pevnou víru v živého a mocného Boha
Hospodin říká v 1 Moj.18:19 toto " Vyvolil jsem jej, aby přikázal svým synům a své budoucí rodině, ať zachovávají Hospodinovu cestu konáním spravedlnosti a práva, aby Hospodin Abrahamovi splnil, co mu zaslíbil"
Slova učí, ale příklady táhnou. Abraham šel první příkladem silné víry. Spíše šel příkladem silného vztahu s Bohem, protože předtím "si Hospodin řekl: "Zatajím snad před Abrahamem, co se chystám udělat? " ( 1 Moj.18:17) . Dá se říci, že u Abrahama víra přerůstala ve vědění díky opravdovému osobnímu vztahu s Hospodinem Zastavme se u dvou vrcholů víry a vztahu Abrahama s Bohem
3.1. Nejprve uvěřil Hospodinu, že bude mít syna i když podle všech známek stáří děti se Sárou už mít nemohli
To byla nelogická, zdánlivě nesmyslná a nerozumná víra. Nakonec měl Izáka, protože uvěřil v Boží moc vzkříšení. Samozřejmě, tato víra přešla ohněm zkoušky, kdy Sára nevydržela a poslala ho za Hagarou, ze které se Abrahamovi
narodil Izmael - prapředek dnešních Arabů. Vidíme, že Abrahamova víra zakolísala, ale neztratila se. Byla tam!
3.2. Hospodin požaduje, aby Abraham obětoval Izáka
Tak to je hustý. Nejprve "zázračně" dal, aby pak zcela "nelogicky" vzal. Tady musím podotknout jednu důležitou skutečnost. V 15-té kap. 1 Moj. uzavírá Hospodin s Abrahamem smlouvu, která se uzavírá "krví obětovaných zvířat" . Jde o jistý obřad, který v podstatě znamená : " Všechno mé je tvé Bože a všechno Tvé je mé " Na všechno co mám já má nárok smluvní
partner. Proto má Hospodin právo požadovat Izáka, aby se stal zápalnou obětí!
Podívejme se na tuhle záležitost podrobněji ...........
1 Moj.22: 1 "Po nějaké době se Bůh rozhodl Abrahama vyzkoušet..." Měl obětovat, jak se dnes říká, vymodleného
syna. Měl sebou dva služebníky a než je s Izákem opouští, aby doslova "naplnil Boží vůli", tak jim říká ""Zůstaňte tu s
oslem. Já a chlapec půjdeme až tam, pokloníme se Bohu a vrátíme se k vám" (v.5). Celé nebe zatajilo dech ! Z dnešního, humanistického cítění vypadá jak fanatik. Skutečně zvedá nůž, aby obětoval syna .... a "Vtom na něj z nebe zavolal Hospodinův anděl: "Abrahame! Abrahame!" "Zde jsem," odpověděl. "Nevztahuj ruku na chlapce!" řekl on. "Nic mu nedělej! Už jsem poznal, že jsi bohabojný - vždyť jsi kvůli mně neušetřil svého syna, svého jediného " (v.11-12)
Po této zkoušce na Abrahamovi a jeho potomstvu spočinulo Boží požehnání neochvějně na několik generací dopředu. Nejen na jeho potomcích, ale Abrahamova postava se vztahuje i
k nám. Na nadarmo Abrahamovo jméno znamená " Otec zástupů" a hovorově se mu také říká "Otec všech věřících".
Nechci dlouze rozebírat tento příběh, ale Abrahamovo jednání spočívalo v tom, že neochvějně věřil v to, že pokud syna obětuje, tak ho Bůh vzkřísí z mrtvých ! Svědčí o tom i náš pátý verš, ale zejména se to dovídáme z ep. Žd. 11: 17-19 " Vírou Abraham ve své zkoušce obětoval Izáka. Ten, který přijal zaslíbení, obětoval svého jediného syna, o němž bylo řečeno: "Tvé símě bude povoláno v Izákovi."Počítal totiž s tím, že Bůh je schopen i křísit z mrtvých; a odtud ho také (obrazně řečeno) přijal
" Nejprve uvěřil Hospodinu, že bude mít syna i když podle všech známek stáří děti se Sárou už mít nemohli. Nakonec měl Izáka, protože uvěřil v Boží moc vzkříšení. Protože měl tuhle zkušenost se "vzkříšením" obstál i ve zkoušce, kdy měl zaslíbeného obětovat Bohu. Ap. Pavel to jasně odhaluje v
Ř.4: 16 -22 " 1)Zaslíbení tedy vychází z víry, aby se řídilo milostí, aby bylo zaručeno ..... také následovníkům Abrahamovy víry. Ten je otcem nás všech (jak je psáno: "Učinil jsem tě otcem mnohých národů") před Bohem, kterému uvěřil, 2)který oživuje mrtvé a volá věci, které nejsou, aby byly. V 3)naději proti vší naději Abraham uvěřil, že bude otcem mnohých národů; bylo mu totiž řečeno: "Tak početné bude tvé símě." ...... 4)Nepochyboval nevěřícně o Božím zaslíbení, ale posílil se ve víře, a tak vzdal slávu Bohu. Byl totiž přesvědčen, že 5)co Bůh zaslíbil, dokáže i splnit, a právě to "mu bylo počítáno za spravedlnost."
1 Moj. 24 : 1 "Abraham byl už stařec pokročilého věku a Hospodin mu ve všem požehnal". Staral se o to, aby Izák měl "dobrou ženu". Ne aby byla " pouštní královnou krásy" nebo Miss Word, ale aby byla z jeho příbuzenstva, o kterém věděl, že se bojí Hospodina. Nakonec dostává Rebeka požehnání ze svého domu a jde za Izákem 1 Moj.24:60 " a takto Rebece
požehnali: "Sestro naše, staň se matkou nesčíslných tisíců! Také tvé símě ať vládne branami svých nepřátel"
Nečteme, že by Abraham požehnal Izákovi. O to se postaral Hospodin 1 Moj.25: 11 " Po Abrahamově smrti Bůh požehnal jeho synu Izákovi ......"
Druhé požehnání přišlo v době, kdy byl v zemi hlad, a Izák chtěl jít do Egypta. Hospodin se mu ukázal a poslal do země Pelištejců a pak říká " 1 Moj. 26 : 3 - 5 " Pobývej v této zemi a já budu s tebou a požehnám ti, neboť tobě a tvému semeni dám všechny tyto země. Tak splním přísahu, kterou jsem složil tvému otci Abrahamovi: "Tvé símě rozmnožím jako hvězdy na nebi. Tvému semeni dám všechny tyto země a ve tvém semeni dojdou požehnání všechny národy na zemi." To proto, že Abraham uposlechl můj hlas a zachoval, co jsem mu svěřil - má přikázání, má ustanovení a má ponaučení" Proč byl syn Abrahámův Izák požehnaný po celý svůj život? Protože "Abraham poslochal Boží hlas, zachoval, co mu Bůh svěřil - dodržoval Boží přikázání, Jeho ustanovení a přijímal Jeho ponaučení "
Abraham, než zemřel, dal všechen majetek Izákovi ( 1 Moj.25:5) i když tady byl Izmael a bylo zde dalších pět synů z další manželky Ketury . Těchto pět synů včetně rodin, ještě za svého života, obdaroval a poslal je pryč, na východ. Když pak zemřel, synové Izák a Izmael ho pochovali bez vzájemné nenávisti .Zdá se to k nevíře, ale i o to se postaral Hospodin. I to patří do oblasti "požehnání" od Boha. Pojďme se poučit a aplikovat na nás. Boží slovo je živé a umí rozdělit co je v nás duševní a co má být duchovního pod působením Kristova Ducha. Klíčem k Abrahamovu úspěchu a otevřené nebe pro průnik požehnání do života jeho i potomků je verš z 1 Moj.26:5 ""Abraham uposlechl můj hlas a zachoval, co jsem mu svěřil - má přikázání, má ustanovení a má ponaučení " Je tady pět věcí, které stojí za povšimnutí. Jsou základem tzv. " Abrahámovského požehnání víry"
:
1. Poslouchat Boha
Přečtete si za domácí úkol celou 1 Sam.15 kap. Saul, první židovský král, dostal příkaz skoncovat s Amálekovci. Naložil s
ním po svém! Izrael zvítězil a Saul pak obětoval nejlepší kusy dobytka Hospodinu. To si Bůh vůbec nepřál. Následky neposlušnosti byli pro Saule fatální. Poslouchejte střípky rozhovoru mezi knězem Samuelem, který v této chvíli vystupuje jako Hospodinův mluvčí a králem : "Proč jsi tedy Hospodina neposlechl? Proč ses vrhl na kořist a zachoval se v Hospodinových očích zle?" "Vždyť jsem Hospodina poslechl!" odpověděl Saul. "Vydal jsem se na cestu, na kterou mě Hospodin poslal. ....."( v.19-20a) Ale na té "cestě" si dělal co chtěl ! Saul přikrývá svou neposlušnost a své špatné rozhodnutí bohulibým záměrem, cit. " Lid pak vzal z kořisti nejlepší brav a skot propadlý klatbě, aby je v Gilgalu obětovali Hospodinu, tvému Bohu." ( v. 21) A Samuel říká zásadní postoj, který má zdobit život každého křesťana "22 Tu řekl Samuel: "Líbí se Hospodinu zápalné oběti a obětní hody víc než poslouchat Hospodina? Hle, poslouchat je lepší než obětní hod, pozorně rozvažovat je víc než tuk beranů. Vzdor je jako hříšné věštění a svéhlavost jako kouzla a ctění domácích bůžků. Protože jsi zavrhl
Hospodinovo slovo, i on zavrhl tebe jako krále." ( v.22 -23) Saul pak vyjadřuje pokání a prosí Samuele o odpuštění. Slyšel ale výrok Božího soudu "....Protože jsi odmítl Hospodinovo slovo, i Hospodin odmítl tebe. Nebudeš králem Izraele"
Tenhle příběh vypadá z našeho pohledu necitelně a neúprosně, ale vyjadřuje Boží charakter. Proto je nadčasový. Platí jedno, zásadní poučení:
"Ten, kdo má vysoké postavení nese větší odpovědnost za svá rozhodnutí a činy"
Myslíte si, že naše postavení v Kristu není vysoké? Před Bohem máme osobní zodpovědnost za své myšlenky a činy! V ep.
Efezským je to zdůrazněno takto : "Byli jste postaveni na základ apoštolů a proroků, kde je úhelným
kamenem sám Kristus Ježíš" ( ep. Ef. 2:20 ). Pamatujme, že ve vztahu s Bohem je lepší poslouchat Boha než Mu přinášet tisíce aktivit, všemožných obětí, chval a uctívání. Pokud nebudeme poslouchat Boha, pak nemůžeme přijmout "Abrahámovské požehnání víry " v plnosti
2. Zachovat co nám je Bohem svěřeno pro Něj
V prvé řadě jsou nám svěřeny děti. Jak tělesné, tak i duchovní. Jaké požehnání, které jsem obdržel já na ně přejde ?
2 Kor.12:14b " .....Děti přece nestřádají pro rodiče, nýbrž rodiče pro děti" . Obrátili jsme se také proto, abychom tělesný životní styl nahradili hodnotami jako jsou známost Boha, vztah s Bohem, vyvyšování a uctívání Boha, vedení Duchem sv. a lásky k bližním. Tato role předávání dědictví, které vede k požehnání našim dalším generacím je nesmírně nádherná,
i když náročná. Vzpomeňme na to, co jsme si před chvílí řekli o Abrahamovi. Děti rozpoznají pokrytectví a případný dvojí život - jeden před sborem a druhý v běžném životě. Toho se varujme, protože to děti nejvíc odrazuje od cesty za Pánem a spolehlivě je to odřízne od Božího požehnání v jejich životě. Podle příkladu Abrahama máme také zachovávat víru ..... Abychom se nepletli. Neznamená to, že budeme jenom věřit tomu, co čteme, ale čtené Boží slovo je potřeba naplňovat ve svém životě. Uvádět do skutků neboť ony jsou svědectvím o míře a síle víry. Abraham měl neskutečnou víru. Když se
dnes v církvi objeví lidé, kteří touží po tom, aby slovo Boží bylo doprovázené viditelnými znameními Boží moci tak jsou silně podezřelí z bludu. Máme plné právo po tom toužit a pak nebudeme překvapení, když přijdou. Kdo přijímá "Abrahámovské požehnání víry" musí umět věřit " na zázraky".
3. Zachovávat přikázání
Nejde jen o Desatero a dvě novozákonní přikázání, ve kterých je celé Desatero obsaženo. Jde třeba i o hodnoty "apoštolského učení" jako např. ep.Fil. 2:1 - 5 " Je-li v Kristu nějaké povzbuzení, nějaké potěšení lásky, nějaké společenství Ducha, nějaký
soucit a milosrdenství, pak mi prosím udělejte radost: mějte ke všem stejný ohled, stejnou lásku, jednu duši, jednu mysl. Nikdy se nedejte vést soupeřivostí nebo ješitností, ale raději žijte v pokoře: važte si druhých víc než sebe. Ať si každý nehledí jen sebe, ale také druhých. Smýšlejte tak, jak smýšlel Kristus Ježíš" V církvi není místa pro sobectví, sebestřednost, pýchu atd. Usilujme zachovávat i takováto přikázání učení otců apoštolů, prvních křesťanů. Tam jsou kořeny pravého obecenství v církvi
4. Ustanovení
Pán Ježíš ustanovil dvě věci: Památku a Křest. Když se podíváme do Starého Zákona tak všechna "ustanovení" směřovala k tomu, aby byl budován vztah mezi lidem Izraele a Bohem. To samé pokračuje v době Nové smlouvy
v rámci tzv. "apoštolského učení". Máme-li osobní vztah s Bohem, pak se to navenek jasně ukáže. Máme být "světlem
a solí " tomuto světu. Systému, který si myslí, že to bez Boha půjde lépe. Máme svou roli v plánu spásy našich bližních, tak v ní stůjme. Ž 148 : 5 - 6 " Ať všichni chválí jméno Hospodin, jehož příkazem byli stvořeni! Na věčné věky je
všechny umístil, jeho ustanovení se nezmění! " V žalmu jde o celé stvoření, jehož součástí je každý z nás.
Jsme někde umístěni a ustanoveni tak v té roli stůjme. Obstojíme jedině zakotvením na Skále věků, na našem Pánu a to v síle
a moci Ducha sv. Dobrovolně jsme "umístěni" do tohoto sboru, tak si ho važme a snažme se přispívat k jeho růstu.
5. Ponaučení
"Po - naučit" se znamená to, že když něco špatného nebo dobrého skončí a jsmr zase v "normálu", tak přijde reflexe, které se říká "ponaučení". Něco jsme se po té zkušenosti, špatnosti naučili. Bůh říká, že nejlepší je, když nás něco naučí ON. Př.8:10 " Mé poučení berte raději než stříbro, .......... " Horší je, když nás ponaučí správní
orgán nebo výkonná státní moc jako je Policie apod. 5 Moj. 11:1 - 2 " Proto miluj Hospodina, svého Boha, a po všechny dny zachovávej, co ti uložil - jeho pravidla, přikázání a zákony. Dnešního dne tedy vězte, že to nebyli vaši synové, kdo poznal a zažil ponaučení od Hospodina, vašeho Boha. To vy znáte jeho velikost, jeho mocnou ruku a vztaženou paži,
Velmi často zařadím do svých modliteb, že přijímám Abrahámovské požehnání víry a cituji ten verš 1 Moj.26:5 ""Abraham uposlechl můj hlas a zachoval, co jsem mu svěřil - má přikázání, má ustanovení a má ponaučení " Vyhlašuji,
že chci poslouchat, chci zachovávat to, co mi bylo svěřeno, dodržovat přikázání, ustanovení víry a brát si ze všeho ponaučení ! . Je to vědomý krok víry a důvěry vůči Bohu. A v tom požehnání je potřeba v síle Ducha svatého stát, to znamená, to vše dělat v praxi. A pak se to projeví v našem běžném životě. Začne se dařit, na co sáhneme. Bůh je Živý a mocný, haleluja!
Můžeme si dnešní ráno zapamatovat princip pro život úspěšného křesťana: Je potřeba Boha poslouchat, respektovat Jeho autoritu se svém životě a nejednat svévolně a často i svéhlavě. Je potřeba zachovat, co nám bylo svěřeno, aby se to neztratilo. V oblasti duchovní je to živá víra a v oblasti tělesné jsou to děti. Nemáme jen tělesné děti, ale i duchovní děti. To jsme my všichni, jak jsme zde. Navzájem máme sami sebe. Starší sboru nesou odpovědnost před Pánem za duchovní stav
společenství. Je potřeba zachovávat Boží vůli a Jeho přikázání pro budování vzájemného vztahu mezi Bohem a námi. Některé teologické směry nemají jasno v tom, co se týká vyvoleného národa Izraele a co týká Církve Boží v době milosti. Stará smlouva má tři části: Zákon rituální, soudní a etický. Etická část Zákona, jehož hlavním představitelem je "desatero Božích přikázání" platí nadčasově. Víte proč? Protože se týká osobního vztahu člověka s Bohem jako nejvyšší duchovní autority stvoření. Je potřeba dodržovat Jeho ustanovení. V Nové smlouvě je to Památka Páně a křest ve vodě.
Je potřeba zachovávat ve své mysli Jeho ponaučení tzn. pamatovat si, čím nás Bůh nechal projít a čeho bychom se měli příště vyvarovat, abychom si zachovávali Jeho přízeň, chcete-li Jeho požehnání. Přeji sobě i vám, ať se nám to daří a ať v tom rosteme do kvality
Amen