Peklo

Dnes navážu na druhou část kázání z 11. 9. 2016. Jen připomenu jednu skutečnost týkající se lidské osobnosti. Po fyzické smrti dojde k dočasnému oddělení "duchovní podstaty" člověka tj. "duše" a "ducha" od fyzického těla. V Písmu kniha Kazatel nasvědčuje tomu, že se v okamžiku smrti oddělí i "duše" člověka od jeho "ducha", cit.  "A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal" (Kaz. 12:47).  Duch člověka je onen oživující princip života, který patří jen Bohu. Píše se o tom na prvních stránkách Bible. Kraličtí to překládají přesněji než ČEP, cit.

"  I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, i byl člověk v duši živou" (1 Moj. 2:7).

Vdechl do něj "Boží dchnutí" ve kterém je Boží stvořitelský princip věčného života.  Elihú říká Jobovi toto: "Boží duch mě učinil, dech Všemocného mě oživil" (Job 33:4)

Mí "duchovní otcové" mluvili o tom, že "duše" a "duch" budou po fyzické smrti tvořit společnou "duchovní podstatu" člověka. Není až tak podstatné jestli je to tak, jak to říkám já nebo tak, jak o tom čteme ve výkladech evangelikálů. Tuto myšlenku podporuje sám Ježíš, když na kříži zvolal, cit." ......... "Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha." Po těch slovech skonal". Dnes začneme prvním bodem, a sice základem křesťanské víry, kterým je

1. Vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých - základ křesťanské víry

Pán Ježíš, od jisté doby své veřejné činnosti, začal učedníkům říkat, že, cit. "....musí být zabit a třetího dne vzkříšen" Mt 16: 21.Učedníci tomu až tak nevěřili.  Po Ježíšově smrti víra jeho věrných v Jeho slovo naprosto selhala.

Sedí zamčeni v pokoji a bojí se, že si to s nimi vrchnost vyřídí. Tomáš chce vložit prst do Ježíšových ran. Nevěřil tomu, že se jim Ježíš zjevil i přes zavřené dveře. Pak ho vidí se stopami po hřebech na jeho těle a zastydí se. Nebudeme machrovat, že bychom byli lepší. Ale tady je důkaz toho, že vzkříšení těla Pána Ježíše má zásadní význam

Kdyby Ježíš nebyl (Boží mocí) vzkříšen z mrtvých, tak by vyvrátil vlastní předpoklady o svém zmrtvýchvstání a triumfu nad mocí zla. Na více místech evangelií Ježíš mluví o smrti a vzkříšení, cit.

" Když byli spolu v Galileji, řekl jim Ježíš: "Syn člověka bude vydán do rukou lidí; zabijí ho, a třetí den bude vzkříšen. Velice se zarmoutili ". (Mt. 17:22-23) viz Jan 2: 19 - 22 a Mt 20: 18-19.

Víra v Boží slovo je založena na této důležité dějinné události. Tím naše víra není marná. Není vyprázdněna. Událost vzkříšení těla Pána Ježíše má zásadní význam, cit.

 " Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus.  Nebyl-li však Kristus
vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu" (1 Kor. 15: 16 - 18)

A Pavel rozvíjí toto téma velmi důležitými a povzbuzujícími slovy, cit.

"Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!  Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli.  A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.  Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho" ( 1 Kor. 15:19-23)

Prozatím se spokojíme s tím, že ke vzkříšení zemřelých v Kristu dojde, jak si čteme ve dvacátém třetím verši, při Kristově příchodu, tedy při "vtržení Církve, vstříc Pánu do oblak". Tato událost ještě nenastala, ale můžeme se jí klidně dočkat.  O Kristově příchodu pro Církev Boží, mluví apoštol Pavel v první Tesalonickým, ve čtvrté kapitole, cit.

"......My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme.  Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, ¹⁾vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, ²⁾budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už ³⁾navždy budeme s Pánem" ( 1 Tes.4:15-17)

Ještě jednu teologickou poznámku k textu z 1 Kor.15:19-23), kde se mluví, cit. "v  Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života".

Zde se mluví o principu. Nesmí nás to zmást k přijetí tzv. "universální spásy všech lidí na světě". Z jiných míst víme, že pro věčný život s Pánem, musí člověk uvěřit a být znovuzrozen.

Pokud člověk neuvěří v Ježíše jako Spasitele, "Adamovský hřích" ho přivede nejen k tělesné smrti, ale zůstává "duchovně mrtvý" se všemi důsledky pro věčnost. Nebude po své smrti u Pána, tak jako věřící lidi, ale bude v podsvětí čekat na poslední soud a odsouzení do pekla (Geheny).
Znovuzrození lidé, díky "Adamovskému hříchu" také fyzicky umírají, ale jak víme, jejich duše jde k Pánu a jejich duch k Bohu, který ho dal.  Tělo člověka není žalářem duše a ducha, tedy jeho "duchovní podstaty". V Písmu se vždy mluví o "vzkříšení těla". Duch a duše člověka neumírají. Fyzická smrt nás vysvléká z našeho zemského, přirozeného těla.  Duše a duch věřících odchází k Pánu. Bůh stvořil člověka jako celek, ke svému obrazu, jako trojjedinou bytost a jako celek ho vykupuje z důsledků hříchu. 

Vykoupení skrze víru se týká všech složek lidské osobnosti - těla, duše i ducha!

Máme dvojí občanství. Žijeme na zemi, ale současně,v duchovní rovině, máme občanství v nebi. Apoštol Pavel to říká jasně, cit. "My však máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista. On promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy silou, kterou je mocen všecko si podmanit" (Fil. 3:20 - 21)

Tělo zemřelého věřícího člověka bude proměněno v tělo oslavené při vtržení Církve do oblak. Už nebude podléhat smrti, nemocem, bolestem a hladu. Toto "porušitelné tělo" (podléhající zkáze a smrti) vstane jako "neporušitelné", cit.

"Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné. Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci.  Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. Je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní" (1 Kor. 15:42-44)

2. Kde se nachází duše věřícího člověka po odchodu na věčnost

V minulém kázání s názvem "Podsvětí II." jsme si řekli, že v době po Ježíšově vítězství na Golgotě, odchází zemřelí znovuzrození věřící  "k Pánu" do nebe. Cituji slova apoštola Pavla z epištoly k Filipským:

" Táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší; ale zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás" (Fil. 1:23-24).

Duše je do chvíle vtržení Církve na věčnosti "oděna nebeským šatem". K tomu je potřeba citovat 2 Kor. 5 : 1 - 3, cit. " Víme přece, že bude-li stan našeho pozemského života stržen, čeká nás příbytek od Boha, věčný dům v nebesích, který nebyl zbudován rukama.  Proto zde sténáme touhou, abychom byli oděni šatem nebeským.  Vždyť jen když jej oblékneme, nebudeme shledáni nazí". Pokusím se to interpretovat, abychom tomu rozuměli: Strhnutí stanu znamená fyzickou smrt věřícího.  Duše je po smrti těla oděna nebeským šatem, aby nebyla nahá, a čeká na z mrtvých vstání zemřelých v Kristu při vtržení Církve

3. Kde se nachází duch věřícího člověka po odchodu na věčnost

Jak jsme si již řekli, duch odchází k Bohu, který ho dal. Je v místě "duchů spravedlivých dokonalých". Neumím to blížeji definovat, ale máme to v epištole Žd.12:22 - 23, cit. "  .....přistoupili jste (rozuměj, vy, Židé, kteří jste opustili judaismus a obrátili se ke Kristu) ...... k
církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, a k Bohu, soudci všech, a k duchům spravedlivých, kteří jsou učiněni dokonalými" (Žd.12:22 - 23)

V Kristu je věřící dokonalý před spravedlivým a svatým Bohem. Tady jde o zemřelé ze starozákonní doby, které Bůh uznal za spravedlivé a ty, kteří již v době milosti zemřeli v Kristu. Již byli zbaveni porušitelného těla fyzickou smrtí a jsou u Pána. Dosáhli konce životní pouti na zemi. Už jsou dokonale svobodní od jakéhokoli hříchu, proto apoštol píše, že jsou "dokonalí".
Tím říká, že přistoupili na správnou věc. I oni budou po smrti patřit k "duchům spravedlivých a dokonalých". Všimněme si, že Písmo opět důsledně rozděluje ducha od těla a duše.  Po dočasném oddělení "ducha" od "těla" jsou "duchové spravedlivých" (rozuměj znovuzrozených lidí) v Boží přítomnosti.

Mám za to, že "duch" člověka je nezničitelný nositel všech informací o těle, které se dávno rozpadlo v prach nebo se rozložilo na dně moře, proměnilo v saze, které jsou už rozložené na chemické a biologické prvky a dávno v původní formě neexistují. Můžeme si vymyslet jakoukoli situaci, ale žádná nezabrání Stvořiteli, aby vyřkl slovo a nedošlo k opětovnému spojení duše, ducha a těla. Už to nebude zemské, přirozené tělo, ale nové, "nebeské tělo". Víme to z 2 Kor. 5 kap., cit. 

"Pokud jsme totiž v tomto stanu, sténáme pod těžkým břemenem, neboť nechceme, aby z nás bylo svlečeno naše pozemské tělo, nýbrž aby přes ně bylo oblečeno nebeské, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem". (2 Kor. 5:4).

Toto tělo bude podobné tomu našemu. Apoštol Pavel ujišťuje Korintské, cit.

 "A jako jsme nesli po dobu pozemského, tak
poneseme i podobu nebeského" (1 Kor. 15: 49). A na závěr  patnácté kapitoly epištoly ke Korintským se
nechme povzbudit těmito slovy, cit. 

" A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: `Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil! Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň? ´ Zbraní smrti je hřích a hřích má svou moc ze zákona. Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!" (1 Kor. 15: 54 - 57).

Ježíš svou obětí na Golgotě vyrazil smrti z ruky její zbraň, když za naše hříchy zemřel a přinesl dokonalé spasení, které přijímáme vírou.

4. Vtržení Církve vstříc Pánu do oblak

Apoštol Pavel (2 Kor.5: 4) těšil věřící tím, že se dočkají příchodu Pána Ježíše pro Církev, ještě za svého života. Proto mluví o tom, že nejlépe by bylo, aby přirozené tělo bylo jen převlečeno do toho těla nebeského. To se nestalo dodnes, ale Církev tuto událost očekává v každé generaci po Letnicích. Této proměny se můžeme dočkat i my. Nic není předem vyloučeno. I my očekáváme příchod Pána Ježíše - nebeského Ženicha pro svou nevěstu - Církev Boží.

Tuto událost, která se má stát, možná v brzké době, Církev Boží očekává. Popisuje to první epištola k Tesalonickým (1 Tes. 4: 13 - 18), cit.

 " Nechceme vás, bratří, nechat v nevědomosti o údělu těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději. Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu.  Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme.  Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru
vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. Těmito slovy se vzájemně potěšujte"

5. První a druhé vzkříšení

Teď nastíním budoucí události. Jedná se o výkladový směr Zjevení Jana, který celoživotně přijímám. V jiných výkladech vidím nesrovnalosti se zjevením celých Písem. Výkladů je více, ale já zastávám ten klasický evangelikální. Teď se nacházíme v "době milosti". Ta bude ukončena vtržením Církve, o kterém jsem již mluvil.  Při vtržení Církve do oblak nastane tzv. "první vzkříšení". Z mrtvých budou povoláni do života v oslavených, duchovních tělech ti, kdo za svého pozemského života uvěřili v Ježíše jako svého Spasitele a některé další skupiny z doby "Velkého soužení".  A od té doby budou všichni se svým Pánem a nikdo je z Jeho ruky nevyrve.

Poté přijde "Velké soužení", které bude trvat 7 let. O této době čteme ve Zjevení Jana. Na jeho konci přijde Ježíš Kristus podruhé na zem, na horu Oliv do Jeruzaléma a zachrání vojensky napadený vyvolený národ Izrael.   Když se dnes podíváme na to, co se děje ve světě, tak to může být předzvěstí uvedení posledních událostí do chodu. Po příchodu Krista na zem zde nastane tzv. "Milénium" - tisícileté království pokoje na zemi. Na začátku Milénia bude Satan svázán na tisíc let. Po uplynutí této doby bude znovu propuštěn, aby měl Král jasno, kdo je kdo (Zj. Jana. 20:1-3).  

I přes tisíciletou zkušenost s vládou Krále králů se část lidí vzbouří proti Bohu. Satan opět oklame národy a shromáždí je k boji proti Jeruzalému. Z nebe sestoupí oheň a pohltí je. To bude konec Božího jednání se zemí, která se po ukončení všech událostí rozplyne v ohni a nebude existovat.  

Podíl na "prvním vzkříšení" a život věčný v nebi budou mít nejenom ti, kdo uvěřili v "době milosti" v Pána Ježíše. Teď se prosím nelekejte, nemluvím z linie evangelia. Oslovila mě myšlenka bratra Jána Ostroluckého, kterou sdílím také. Týká se spasení Židů, kteří sice nepřijali v "době milosti" Ježíše jako svého Spasitele, ale i po Golgotě, zůstali Božím vyvoleným národem i nadále. Bůh svá zaslíbení neruší! 

Ježíš nepřišel Zákon zrušit, ale naplnit. Každému, i Židům, dává možnost osvobození, prožívání života s Pánem v pravé svobodě, bez skutků Zákona. Žel, většina Židů se rozhodla žít dál pod Zákonem. Stejně jako v minulosti, tak i dnes, není žádný Žid ospravedlněn ze skutků Zákona,
ale z milosti. Božím spravedlivým rozhodnutím. Bůh ospravedlňuje na základě víry. Protože tací zemřelí nepatří do Církve Boží, zůstávají po tělesné smrti v "hadesu" a čekají na "první
vzkříšení" na kterém budou mít taky podíl spolu s některými dalšími skupina z doby Velkého soužení.

O nich nebudu mluvit, myslím, že to nelze v tak krátkém čase vstřebat.   

Bible mluví o tom, že je šťastný každý, kdo má podíl na "prvním vzkříšení", cit.   ......Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení! Nad těmi druhá smrt nemá moci,....." (Zjevení Jana 20: 6)

Druhé vzkříšení se týká zemřelých, kteří nikdy nepřijali Ježíše jako svého Spasitele.

Prostě se k Němu otočili zády. Jejich duše jsou v "hadesu" po celou "dobu milosti", "Velkého
soužení" a "Milénia". Nikomu nepřeji, aby se do "hádesu" a později do "geheny", tedy "pekla", dostal! Ani Bůh to nikomu nepřeje.  Nevěřící budou vzkříšeni k životu, ale až bude Satan a ďáblové uvrženi do "geheny" tedy do "pekla". "Hádes" bude vyprázdněn. Duše z části,
kde byli zemřelí nevěřící  a nespravedliví Židé a kde byl také bohatec z příběhu, který vyprávěl Ježíš v Lukáši 16:19-31), budou mít podíl na "druhém vzkříšení". To vzkříšení nebude ke konečné spáse, ale k soudu a odsouzení do pekla. Apoštol Jan nám sděluje, cit.

" Ostatní mrtví však nepovstanou k životu, dokud se těch tisíc let nedovrší". Tomuto se říká "druhé vzkříšení".  Přečtěme si Zj. Jana 20: 10 - 12a

"  Jejich svůdce ďábel byl uvržen do jezera, kde hoří síra a kde je již dravá šelma i falešný prorok. A budou trýzněni dnem i nocí na věky věků. A viděl jsem veliký bělostný trůn a toho, kdo
na něm seděl; před jeho pohledem zmizela země i nebe a už pro ně nebylo místa. Viděl jsem mrtvé, mocné i prosté, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy." Tady pasáž přeruším a vložím jeden odstavec, abychom nedošli ke zmatku

6. Před velkým "Bílým trůnem" věřící stát nebudou 

Ti, kdo budou mít účast na "prvním vzkříšení" na tento soud, kterému se říká "Bílý trůn" nepřijdou. Věřící se po vtržení postaví před "soudnou stolici Kristovou".

"Proto se i horlivě snažíme, abychom se mu líbili, ať zůstáváme doma nebo odcházíme.  Neboť my všichni se musíme objevit před soudnou stolicí Kristovou, aby každý přijal odplatu za to, co
vykonal v těle, ať už to bylo dobré nebo zlé" (2 Kor.5:9-10).

Tam nebude nikdo odsouzen do pekla, ale bude hodnocen náš život s Pánem a pro Pána.

O tom apoštol Pavel mluví v 1 Kor. 3: 13 - 17, cit.  

"  Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je již položen, a tím je Ježíš Kristus. Jestliže někdo na tomto základě staví ze zlata, stříbra, drahých kamenů, dřeva, sena nebo slámy, dílo každého se stane zjevným. Ten den je ukáže, neboť se zjeví v ohni, a oheň vyzkouší dílo každého, jaké je. Jestliže někdo na tomto základě vystaví dílo a ono mu zůstane, dostane odměnu, jestliže mu jeho dílo shoří, utrpí škodu; sám se sice zachrání, ale jako skrze oheň. Nevíte, že jste Boží svatyně a že ve vás bydlí Duch Boží? Ničí-li někdo Boží svatyni, zničí Bůh jej. Neboť Boží svatyně je svatá, a tou svatyní jste vy"

7. Poslední soud - Bílý trůn

 Dočtěme si přerušenou pasáž ze Zjevení Janova 20: 12 - 15 až do konce, cit.

".....Viděl jsem mrtvé, mocné i prosté, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Ještě
jedna kniha byla otevřena, kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách.  Moře vydalo své mrtvé, i smrt a její říše vydaly své mrtvé, a všichni byli souzeni podle svých činů.  Pak smrt i její říše byly uvrženy do hořícího jezera. To je druhá smrt: hořící jezero. A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera

Teď se ve výkladu vracíme před "poslední soud". Ještě předtím bude "smrt a její říše"
rozuměj "šeól" resp. "hádes" uvrženy do "geheny", "hořícího jezera". Tím zanikne šeól (hádes) a místo toho bude PEKLO (gehena). Přechodný stav v hádesu se stane stavem konečným v pekle

Šeól (hádes) bude zrušen a všichni, kteří tam byli, budou vydáni na soud před velkým Bílým trůnem. Nevěřící povstanou z mrtvých, aby byli souzeni podle skutků, které jsou o nich vedeny v
knihách. Je tam ještě jedna důležitá kniha a to "Kniha života". V "Knize života" je zapsán každý, kdo se narodil na tento svět. Bůh přeje životu. Nepřeje nikomu, aby se dostal před Bílý trůn. Proto poslal svého jediného Syna, aby byl svět spasen. Žel, svět ho nepřijal.  Ale nelze se schovávat za slovo "svět". Jedná se o každého jednotlivého člověka. Ježíš to říká jasně, cit.

" Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života" (Jan 5:24)

Pokud neuvěří a zemře, bude z Knihy života vymazán. Po odsouzení za své skutky bude uvržen do pekla, kde už bude Satan a démoni. Jak se říká" Spolu chyceni, spolu oběšeni". Byli pod jeho vládou na zemi, budou s ním na věky v trápení. Můžu každého ujistit, že před spravedlivým Bohem neobstojí žádný člověk sám za sebe. Na každého se něco najde, co neodpovídá Božímu úradku.  Protože Bůh je spravedlivý, tak věřím tomu, že trest bude odstupňovaný u jednotlivých lidí po zásluze. Může to odvodit od Ježíšových slov, cit.

"Ten služebník, který zná vůli svého pána, a přece není hotov podle vůle jednat, bude velmi bit". (Lk 12:47). 

Teologové se přou o otázku zda "navěky" znamená neomezeně dlouhou dobu, tedy "navždy",
nebo zda jde o stav, který bude trvat "dočasně". Z toho nikoho hlava bolet nemusí. Každopádně, nikomu nepřejeme, aby se dostal do "hádesu" a později do "pekla". Nikomu to nepřeje ani sám Bůh, protože je dobrý a milující každého člověka. Lidi by si měli vážit každého misionáře ve své zemi, který jim nabídne Bibli, křesťanský leták a pozve je do místní církve. Měli by být hladoví po pravdě. Žel, Nepřítel Satan drží roušku na jejich očích, aby neviděli a nepřijali Ježíše jako svého Spasitele.  Boží slovo dává každému naději a šanci na změnu životní orientace, cit.

" Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.  Den Páně přijde, jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud" (2 Pt.3:9-10)

Naše misijní skupina, která rozdává po okolních městech Bible a letáky s informací, jak uvěřit
v Ježíše jako Spasitele, je vlastně "chodící Kristus ulicemi měst". Jsou to ti, kdo přináší dobrou zprávu každému člověku o Boží lásce a milosti. Proto nejen já za kazatelnou, ale především oni, bojovníci Ježíše Krista, vás prosíme :

"Smiřte se s Bohem".

Smiřte se s Bohem, dokud máte čas!

Končím výzvou apoštola Pavla: "Jsme tedy Kristovi vyslanci a Bůh jako by vás skrze nás vyzýval. Na místě Kristově prosíme: Smiřte se s Bohem" (2 Kor. 5:20). Jinak vás nečeká nic dobrého!    

Na závěr chci opět zdůraznit, že Písmo nemluví ve všech věcech, o kterých jsem mluvil příliš jasně. Nejsou nám známy detaily. Jedno ale víme jistě: Zárukou našeho spasení je sám Ježíš
Kristus a Boží láska, která se v našich životech projevuje mocnou milostí. To si važme, držme se vírou Pána a žijme ve svobodě Božích dětí.

Amen