Otec a Syn
Otec a Syn
Přečtěme si text dnešního uvažování z Janova evangelia, páté kapitoly. Krátce uvedu děj páté kapitoly evangelia Janova, který rozvíjí událost zázračného uzdravení člověka u rybníka Bethesda. Šlo o třicet osm let ochrnutého člověka, který neměl nikoho, kdo by ho donesl do vody, když uzdravující anděl začal vířit vodu. Ježíš mu místo této služby řekl, cit. …… "Vstaň, vezmi lože své a choď!" (Jan 5:8 ) . Odpověď nemocného je ve slepé poslušnosti Ježíšova příkazu. V tu ránu se zvedl a chodil i se zbytkem svého neštěstí, kterým bylo jeho lůžko. Musel prožívat neskutečnou radost a euforii z uzdravení Boží mocí . Ani nevěděl, kdo to ho uzdravil. Nikomu mu nemá za zlé, že nerozpoznal v Ježíši Mesiáše . Problém měli farizeové a zákoníci v Jeruzalému, cit.
"……. Židé ještě více usilovali Ježíše zabít, protože nejen znesvěcoval sobotu, ale dokonce nazýval Boha svým vlastním Otcem, a tak se mu stavěl na roveň. Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn. Vždyť Otec miluje Syna a ukazuje mu všecko, co sám činí; a ukáže mu ještě větší skutky, takže užasnete. Jako Otec mrtvé křísí a probouzí k životu, tak i Syn probouzí k životu, které chce“ ( Jan 5:15 – 21 )
Chci ukázat na vztah nebeského Otce a Božího Syna, který přišel za námi v podobě Syna člověka, tedy Ježíše z Nazarétu. Z jejich vztahu si můžeme vzít příklad a rozvíjet svůj vztah s Bohem , ale i mezi sebou ve sboru a mezi církvemi neboť vytváříme „jednotu v různosti“. Jde o obraz Těla jehož Hlavou je Kristus. Jsme jeho části ( údy) a máme navzájem spolupracovat podobně jako spolupracují orgány v lidském těle . Pokud nejsme napojeni na Hlavu, pak nás nespojuje Boží láska tak se Tělo Kristovo neplní svou funkci jak má
Židé místo, aby pátrali dál po zázraku resp. po tom, kdo má takovou moc, řeší dovolené či zakázané úkony o sobotě ( sabatu)
Ve „svaté zlobě“ ( což se samo o sobě vylučuje) říkají uzdravenému „ Nesmíš nosit lože ! „ (v.10) . Náboženství je pevně svazuje a zatemňuje jim oči . Nevidí zázrak, ale porušení příkazu
Protože Ježíš je „včera, dnes i na věky“. ON uzdravuje a osvobozuje lidi i dnes na všechny způsoby a to i skrze své služebníky. Ta část křesťanstva , která to zpochybňuje, klade důraz na teologické učení. Je to podobný postoj jaký měli židé v našem příběhu. Vůbec je zázrak neoslovil a celou událost řeší z pohledu porušení předpisů. Duch náboženství jde ve dvou souběžných liniích . Jednou je 1)rozumovost tam, kde má zafungovat víra a důvěra v Boží moc. Je to také 2)ďábel, který působí na duši a našeptává křesťanům, že tohle už dávno skončilo. Tento duch pak znemožní působení Boží moci v našich životech. Naštěstí je Bůh milosrdný a zasahuje i tam, kde je víra na zázraky malá nebo téměř nulová, haleluja
1. Problémem byla Ježíšova činnost v sobotu
v.16 – 18 „16 A proto Židé začali Ježíš pronásledovat, že takové věci dělal v sobotu. On však jim odpověděl: "Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji." To bylo příčinou, že Židé ještě více usilovali Ježíše zabít, protože nejen znesvěcoval sobotu, ale dokonce nazýval Boha svým vlastním Otcem, a tak se mu stavěl na roveň“
Pronásledovat za účelem právního stíhání. Tak to je v orig.textu. Místo přijetí odmítnutí . Dělal takové věci v sobotu ! Je to absurdní, ale učení nabývá vrchu nad přítomnou Boží mocí a vůbec neřeší to, zda Ježíš nakonec není ten zaslíbený Mesiáš
Dnes je to podobné, akorát postavy a důvody jsou jiné. Často slyšíme : „ Oni se modlí k Duchu sv. , …. oni vymítají démony, ….. oni se modlí za uzdravení , …..oni se modlí cizími jazyky ! No to je hrůza ! Odsoudit a oddělit se od nich, pryč s nimi „
Duch náboženství svazuje a rozděluje. Zažili jsme to na vlastní kůži . Ve chvíli, kdy s námi Duch sv. začal dělat doslova „zázraky“ , měnil naše životy zásahy své moci , ve chvíli, kdy nás přiváděl do Boží blízkosti víc jak kdykoli jindy, přišlo do našeho sboru rozdělení. Pak se dozvíte výtku, že Duch sv. nerozděluje , ale spojuje . S tím souhlasím, protože rozděluje duch náboženství a lpění na tradičním učení . Boží láska mizí do dáli a nastupuje nepřátelský postoj.To špatné je neschopnost spolupráce na Božím díle a neschopnost rozvázání tohoto odsouzení k nové dimenzi vztahů jednotlivých údu v Těle Kristově
Když židé tvrdí, že se Ježíš staví Bohu “na roveň“ tak používají v řeckém originálním textu obrat „ isos tó theó“. Ten však Ježíš nikdy nepoužívá . Tudíž jde o jejich interpretaci skutečnosti resp. jde o předsudek
V plánu spásy je mu v této chvíli přisouzena role poslušného Syna a proto by bylo nevhodné o Otci v nebi mluvit , že je Mu roven . Musíme si uvědomit, že je v této chvíli také Synem člověka, který na zemi plní Otcovu vůli se kterou je ve shodě
Jan 14:28 „Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím - a přijdu k vám. Jestliže mě milujete, měli byste se radovat, že jdu k Otci; neboť Otec je větší než já“
Poslaný na zem je menší než Otec, který zůstává v božské přirozenosti v nebi.
Žid.2: 7 „ Jen nakrátko jsi ho postavil níž než anděly, pak jsi ho korunoval ctí a slávou“
Ježíš je omezen vazbou těla a lidskou přirozeností, kterou dobrovolně, z lásky k nám, přijal a přemáhal silou Ducha sv. Jak víme, On neučil hřích a v Boží síle konal dobro kde mohl
Přitom pořád platí úvodní hymnus z 1 kap. evangelia Janova , cit.“ Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila „ (Jan 1:1 – 5)
Když ap.Pavel mluví o Pánu Ježíši , tak vůbec nepochybuje o tom, že Ježíš je Bůh od počátku, cit. „ Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži“ ( Fil.2:6 – 8 )
Jenže tohle víme my. Židé jsou zaskočeni a zmateni. Mají před sebou člověka, který se staví Bohu na roveň a mluví o Něm jako o svém Otci. Tohle jasně vyplývá z textu evangelia
Svědkové Jehovovi se na božství Pána Ježíše dívají právě tak, jako židé v našem textu a říkají, že narozený člověk se stal Bohem . Ne ! Ježíš je Bůh a nikdy jím nepřestal být
Pro židy byl Ježíšův nárok na rovnost Bohu nárokem na nezávislost na Otcově vůli . Jejich myšlení se dá rozklíčovat tak, že se Ježíš chystá stát Božím soupeřem. Někdo jako „další“ Bůh v nějaké řadě. Židé dodnes vyznávají v modlitbě „ Slyš, Izraeli: Jahve, náš Bůh, je jediný Jahve. Budeš milovat Jahva, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší i veškerou svou silou“ ( 5 Moj.6: 4 – 5 ) Jeruzalémská Bible
Ježíš se jim to snaží vysvětlit a říká , že vše čím Syn je a vše co koná pochází od Otce, který je v nebi. Sám od sebe nemůže vykonat NIC . A na to NIC klade Ježíš důraz použitím záporné věty
v.19 „ Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn „
Otec je činný, pak i Syn je činný . Začíná se naplňovat slovo z úvodního hymnu
„A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy“ (Jan 1: 14 )
Milí bratři a sestry ! Vše, co děláme ve víře, pochází od Boha. Je to Duch sv., který v nás a skrze nás koná a chce konat zázraky. Něco, co nedokážeme sami ze sebe anebo skrze své přirozené schopnosti. Jakmile řeknu slovo „ zázraky“ tak se mnozí křesťané naježí a jsou ihned ve střehu se slovy „ Nejde už o nějaké bludné učení ? Není potřeba se už od něj , od nich, oddělit ? Je to ještě zdravé učení ? „
Řeknu vám, milí internetoví posluchači, že ve věci zázračného působení Boží moci není žádné učení . Zde je potřeba mít víru na zázraky a správný postoj toho, kdo je v Kristu novým stvořením s pravomocí Božího dítěte
2. Být se svým Bohem
Syn není dalším Bohem soboty ! Naopak, je k Bohu ve zcela závislém vztahu v němž se Syn těší výsadě důvěrné blízkosti. Např., když nasytil zástup zázračným rozmnožením pěti chlebů a dvou ryb, tak se s nimi po celodenním vyučování rozloučil a , cit, „šel na horu, aby se modlil“ (Mk. 6: 46 )
Je důležité být s Bohem sám a rozmlouvat s ním. Je potřeba se zaměřit na osobní vztah s Bohem . Doslova se do něj vnořit. Na příkladu Syna a Otce můžeme vidět, jak je důležité udržovat kontakt s Bohem . Jsou to zejména osobní modlitební chvíle, kdy mluvíme k Bohu a ON se nás dotýká různým způsobem . Jsme pak proměňováni do Jeho obrazu, Duch sv. nás čistí a spaluje vše, co není svaté a tím nás posvěcuje a uvádí do svatosti, bez které nikdo neuvidí Pána jednat v Jeho moci tady a teď , haleluja !
3. Zjevení Otcovy slávy bude růst
Ježíš pokračuje a říká židům , cit. „Vždyť Otec miluje Syna a ukazuje mu všecko, co sám činí; a ukáže mu ještě větší skutky, takže užasnete“ (Jan 5: 20 )
To není vychloubání a přilévání oleje do ohně jejich nenávisti. Vztah lásky mezi Otcem a Synem se projevuje i takovým netaktickým prohlášením. Ale láska nemůže jinak. Ježíš poodkrývá hloubku vtahu mezi Synem a Otcem. A přijdou ještě větší projevy Boží moci . Ježíš bude potvrzen jako Mesiáš ještě větším divem a to ke zjevení slávy Otce. Jak víme, poslední kapkou bylo vzkříšení Lazara, popisované v 11 kap. Od té chvíle události dostávají rychlý spád a za šest dnů přichází odsouzení a ukřižování
Pohoršení se děsí toho, co ještě přijde. Náboženské předsudky co Bůh může nebo už nemůže jsou velmi svazující. Přitom Bůh koná zázraky i dnes stejně jako je dělal v minulosti . Chce je dělat skrze nás , své služebníky. Jenže mnozí křesťané divy a zázraky ve svém životě ani nechtějí, protože jsou svázáni rozumem a duchem náboženství, který s takovou variantou činnosti ani nepočítá . Doslova se jí brání ! Věřící se bojí modliteb víry , protože se odnaučili věřit jako děti . Netouží po nich a nerostou ve víře na zázraky. Král.Boží tím trpí škodu
Ježíš nikomu ze židů nezakazuje, aby zakusil přítomnou Boží moc. Každý se jí může zúčastnit tím, že bude u Něj. Že bude s Ním a předem ho nebude odmítat a stavět do latě ohledně učení . V našem případě jde o ustanovení Talmudu co se smí nebo už nesmí dělat o svátcích (v sobotu) . To je ovšem pro židy nepřekonatelná bariéra , aby se blíže seznámili s Ježíšem . Nehledají a proto nenalézají
Posuneme se dál. Ve verši 21 čteme „ Neboť jako Otec křísí mrtvé a je oživuje, tak i Syn oživuje , koho chce „ ( překlad F.J. Moloney )
Dosud byl za toho kdo křísí mrtvé a dává život považován jen Bůh Izraele ( Dt.32:39, 1 Sam.2:6 , Iz.25:8 atd.)
Ježíš to potvrzuje a říká, cit. „Otec křísí mrtvé a je oživuje „ . Je to Otec kdo dává život a Syn je tím kdo oživuje. Je to vůle Otce a tak se skrze Syna prostě děje
Mistrná odpověď. Kdyby se židé na ní zamysleli, tak by ho nemohli obvinit z rouhání, protože není porušen princip biblické pravdy o tom, že jen Bůh dává život. Díky vztahu, který je mezi Otcem a Synem byla tato pravomoc předána Synovi a ON svrchovanou mocí oživuje „koho chce“ , haleluja ! Bůh je jeden a Otec se Synem nemohou vytvářet nic jiného než jednotu !
Všimněme si . Když Ježíš vzkřísil Lazara, zvedl oči k nebi a řekl „ Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel“ . Bůh koná zázraky skrze své služebníky . Nevím jak vy, ale já chci být dobrým nástrojem v rukách nebeského Mistra.
Každý je přizván být u toho, když začne jednat Bůh. Ale k tomu musíme být naprosto hluboce vnořeni do Boha Skrze Ducha sv. musíme zůstávat v Něm až dojde k takovému ztotožnění, jehož následkem budou mocné skutky Boží konané skrze nás. Svět potřebuje vidět Boží moc. Že Bůh je dobrý a miluje ty zkroušené, sužované na všechny způsoby a že chce zasahovat do jejich bídy a utrpení nejen slovy , ale i činy
Sám Ježíš řekl, že budeme činit větší skutky než činil ON.
Jan 14: 12 – 14 „ Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude 1)činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci. 2)A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco 3)prosit ve jménu mém, já to učiním“ .Tři zaslíbení v jednom verši o kterých mnozí křesťané ani neví a/nebo ví, ale necitují je jako zaslíbení.
K tomu je potřeba dospět posvěceným životem resp. „svatým“. V nás musí nejprve přebývat Bůh. Ježíš před tímto výrokem řekl jasně „Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky“ ( Jan 14:10) . ( Tím jen potvrzuje to , co vysvětluje Ježíš židům v našem dnešním textu) . Dnes to není jen Otec, ale i Syn , který v nás musí přebývat
Jan 14: 23 – 24 „ Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova“
Znám jediné vysvětlení . Jde o duchovní skutečnost . V nás přebývá Bůh – Otec a Bůh - Syn skrze Boha – Ducha sv.Jsou zde dva jasné principy : poslušnost a svatost ! Bez nich nebude Bůh skrze nás činit větší skutky než činil Ježíš
Abych měřil evangelikálům i charismatikům stejně musím říci toto ! Nejde o teologii a hluboké výklady. Nejde o poslušnost nějakým prorockým vhledům . Jde o poslušnost Jeho slovu , haleluja ! K víře na Boží zázraky nepotřebuji teologii a proroctví , ale víru . Ta musí růst ve zkušenosti. Máme jít od víry k víře ….. od jednoho projevu Boží moci k druhému. Jít do toho a nebát se počátečních nezdarů. Jsou to zkoušky víry v Boží slovo a ta pak roste od víry k víře
Na závěr zopakuji tři důležité věci na které máme neustále pamatovat
1. Učení nesmí být nadřazeno víře na zázraky, nad působení přítomné Boží moci. K této víře nepotřebuji výklady Písem ze strany evangelikálů ani prorocké vhledy na všechny způsoby z charismatické části křesťanského spektra
2. Můžeme vstoupit do vztahu mezi Otcem a Synem skrze Ducha sv. Je potřeba se Mu otevřít a Duch sv. převezme vládu nad naším duchem a duší. Najednou půjde všechno jakoby samo. To s čím jsme se potýkali často i dlouhá léta, naše charakterové vady a narušený osobnostní profil křesťana je odstraněno a my vrůstáme do Božího charakteru a máme víru v Boží moc jakou má dítě v sílu svého otce
3. Cílem je zjevení Boží slávy . Lidé uvidí, že křesťanství není jen o slovech, ale i o činech. Přijmou spasení a zakusí osvobození od všeho možného co je do té doby, než se setkali s živým Bohem, sužovalo
Amen