Odlesk Boží slávy
Odlesk Boží slávy
" On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu bylo dáno . Komu kdy z andělů Bůh řekl: `Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil!´ A jinde se praví: `Já mu budu Otcem a on mi bude Synem. A když chce uvést Prvorozeného do světa, praví opět: `Ať se mu pokloní všichni andělé Boží! " (Žd.1:3-6)
Epištolu k Židům psal pravděpodobně apoštol Pavel. Hlavním motivem, který se prolíná touto epištolou je sláva Nové smlouvy v porovnání se slávou smlouvy Staré. Je určena židům, kteří konvertovali ke křesťanství v době, kdy se začínaly vytvářet místní církve Kristovy. Dnes říkáme "místní sbory" nebo místní "ekklésie" tj. "shromáždění Božího lidu". Apoštol Petr napsal dva dopisy (rozuměj) epištoly, cit. "vyvoleným, kteří přebývají jako cizinci v diaspoře ....." (1 Pt 1:1).
Diaspora znamená "rozptýlení" . Jde o společenství Židů mimo území Izraele. Ty byly nejvíce v helénistickém prostředí (Řecko, dnešní Turecko). Je to právě Petr, který přináší silný argument pro připsání autorství epištoly k Židům apoštolu Pavlovi, cit." A vězte, že ve své trpělivosti vám Pán poskytuje čas ke spáse, jak vám napsal i náš milý bratr Pavel podle moudrosti, která mu byla dána" (2 Pt 3:15). Existují na to hlubší studie. My se přidržíme informace, že jí psal apoštol Pavel. Nakonec, jak víme, Písmo bylo "vdechnuté" tedy "inspirované" Duchem svatým, cit.
" Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti," (2 Tim. 3:16).
Takže Boží slovo autorům nediktoval archanděl Gabriel jako Mohammedovi, ale byl to sám Duch svatý, kdo jim vnuknul slova, která psali
všichni autoři všech knih Bible. Liberální teologie tohle zpochybňuje a říká, že tam jsou vtěleny názory pisatelů a něco jsou mýty a tamhle zas to je
takhle....NE! Pamatujme na to, že celé Písmo je autorizováno Duchem svatým a proto taky Písma nemůže vykládat člověk, který není v myšlenkách, které navazují na čtené slovo, veden Božím Duchem!
Mnozí teologové bádají nad texty, dokáží přiblížit dobu, ve které bylo Boží slovo psáno, dokáží pracovat s originálními texty a mnoho užitečných věcí. Ale k tomu, aby kázání a výklady měli Boží moc, musí být kazatel naplněn Duchem svatým. Pak skrze něj promlouvá sám Bůh a slovo má moc. Podobně, jak hodnotili židé Ježíšovo kázání slovy, cit "I žasli nad jeho učením, neboť učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci". (Mk 1:22) . Podívejme se text v několika bodech:
1. Ježíš je odrazem Boží slávy
Boha, ve své podstatě, nikdo z lidí neviděl. V Písmu jsou místa, kdy došlo ke zjevení Boha, ale to nebyla Jeho "plná verze" . Teď jsem použil slovo
z oblasti software, kdy si stáhnete nějaký program, který má omezené funkce, než jeho "plná verze". Jedním příkladem je Mojžíš o kterém je napsáno, že mluvil s Hospodinem "tváří v tvář" , cit. "A Hospodin mluvil s Mojžíšem tváří v tvář, jako když někdo mluví se svým přítelem" (Ex. 33:11).
Pro Mojžíše mělo setkávání s Hospodinem blahodárný účinek. Můžeme říci, až extrémní na lidské poměry. Izraelci viděli jak mu kůže na tváři září. Proto nosil závoj, který odkládal, když vstupoval před Hospodina. ( Ex. 34:34-35)
Tak nějak můžeme vidět Ježíše, který je odrazem Boží slávy. Jeho životní příběh je pro nás výrazem podstaty Boha. Když shrneme evangelijní vyprávění, tak vidíme Ježíše jako toho, který je plný Boží lásky a dobroty. Ta jde ruku v ruce s projevy Boží moci - ať už jeho slovo mělo moc, tak i konal mocné činy. Tyto činy dělal nebeský Otec skrze Syna člověka mocí Ducha svatého, který naopak, v Něm přebýval v "plné verzi". V Jeho síle konal divy a zázraky, protože člověk sám o sobě Boží moc nemá.
Apoštol Pavel píše, že v Kristu Ježíši, cit. " ..... je přece vtělena všechna plnost božství; v něm jste i vy dosáhli plnosti. On je hlavou všech mocností a sil". (Kol. 2:9-10). Vtělený Boží Syn, Ježíš, žil z moci a síly Ducha svatého. V žádném jiném člověku nebyla vtělená "plnost Boha".
Z evangelia Janova jasně vyplývá, že mocné skutky dělal nebeský Otec skrze Ježíše proto, aby ho Židé přijali jako svého Mesiáše, zaslíbeného "Syna Davidova".
U Jana, na začátku čtrnácté kapitoly, se Filip dožaduje, aby jim Ježíš ukázal Otce. Byl zvědavý jak vypadá, možná si myslel, že jim něco exklusivního sdělí, nějaké tajemství se kterým se pak budou moci učedníci "vyprsit" před židy. Nevím. Ale Ježíšova odpověď je prostá, cit. " Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!" Ježíš mu odpověděl: "Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky
Otec v Ježíši přebýval skrze Ducha svatého. V lidském těle jinak Bůh přebývat nemůže, než skrze Ducha svatého.
Tady vložím poznámku: Protože se Ježíš narodil Marii, které počala z Ducha svatého, tak se na Ježíše nevztahoval Adamův hřích z Ráje, kterému se lidově říká "dědičný hřích". Podívejme se na to, co říká apoštol Pavel v patnácté kapitole druhého listu ke Korintským, cit, " "Bůh však mu dává tělo, jak sám určil, .... Jak je psáno: `První člověk Adam se stal duší živou´ - poslední Adam je však Duchem oživujícím....... První člověk byl z prachu země, druhý člověk z nebe. (1 Kor. 15: 38-47). Tady vidíme rozdíl mezi Adamem - prvním člověkem a Ježíšem - posledním Adamem. Adam se stal dušiživou, kdežto Ježíš je "Duchem oživujícím".
Ježíš se nemusel znovuzrodit, protože byl počat z Ducha svatého. Neměl tělesného Otce, ale otcem mu byl sám Bůh (rozuměj Duch svatý). Proto od okamžiku zplození byl svatým Božím Beránkem, neposkvrněný "dědičným hříchem". Proto v Něm přebývala všechna plnost božství a proto je nádherným odleskem Boží slávy a Boží podstaty.
V jedné lidové koledě se zpívá: " A co my Ti, chudí dáme, darovati co nemáme...." . Je pravda, že proti bohatství Stvořitele "nic nemáme", ale jak víme, máme Bohu dát své srdce, celou svou osobnost. ON po nás touží a chce mít s člověkem obecenství, úzký vztah.
2. Křesťan má být odrazem Kristovy slávy
Můžeme být "odleskem slávy Pána Ježíše?" Zcela určitě. Dokonce máme svým étosem odrážet Jeho slávu, aby lidi kolem nás
mohli být pozváni do obecenství s Bohem, jako máme my. Pro ně jsme, obrazně řečeno, tím prvním Ježíšem, kterého uvidí
Apoštol Pavel korintský sbor založil na druhé misijní cestě. Když pak po roce a půl z Korintu odešel, tak se sbor začal dělit na části, podle toho, kdo preferoval toho či onoho bratra. Dá se říci, že i duchovně zpychli. Dokonce po něm chtěli, když k nim přišel tzv. "doporučující list". Apoštol Pavel píše druhý dopis do Korintu a tam čteme, cit. " Naším doporučujícím listem jste vy sami; je napsán na našem srdci, všichni jej znají a mohou číst. Je přece zjevné, že vy jste listem Kristovým, vzniklým z naší služby a napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem Boha živého, ne na kamenných deskách, nýbrž na živých deskách lidských srdcí. (2 Kor.3: 2-3)
Takže máme být pro okolí i pro sbor "dobře čitelným listem" , který je sestaven a napsán Duchem svatým. Jinými slovy, máme žít posvěceným životem, máme mít víru v živého Boha a růst do obrazu Krista. Máme být takovým odleskem Ježíše Krista samého.
Když jsme "odleskem Kristovi slávy", pak máme také "vonět". Píše o tom opět apoštol Pavel ve druhé epištole Korintským, cit. Kral.př. " Těm zajisté jsme vůně smrtelná k smrti, oněm pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný? Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, a jako z Boha, před obličejem Božím, o Kristu mluvíme.? (2 Kor.2:16-17).
Způsobilý nést evangelium, které ze své podstaty nekompromisní, je ten, kdo je naplněn Duchem svatým. V textu je řeč, že mnozí "cizoloží Boží slovo". Je to takový hnusný výraz. Můžeme za ním vidět jediné: Mnozí na sebe nenechávají působit Ducha svatého, který je de facto jeho autorem a čerpají z jiných zdrojů. Zpravidla sami ze sebe. Vnáší do něj filosofické postoje a názory, svou moudrost a dají na přirozený intelekt. Ale takhle se nestanou "vůní" podle Božího záměru. A tím je, mimo jiné, hlásat evangelium.
Evangelium samo o sobě působí Boží mocí , řecky "dynamis". Kdo ho přináší může být jednomu "vůni k smrti" tím, že ten člověk , ač slyšel jasné slovo o hříchu a jeho následků, nikdy nepřijal Ježíše Krista jako svého Spasitele. Ten, kdo uvěřil, tomu se stáváme "vůni k životu".
Jinými slovy: Neneseme odpovědnost co s evangeliem kdo udělá. Máme zvěstovat evangelium lidem, aby věděli o možnosti spasení vírou v Krista. I tím se stáváme "odleskem Kristovy slávy"
3. Ježíš, jméno nad každé jméno
Boží Syn se vtělil, aby jako Syn člověka, hledal a spasil to, co bylo zahynulo pro věčnost. Jde o každého člověka. Nikdo sám sebe nespasí, neuvede do stavu svatosti a bezúhonnosti před Bohem jehož podstatou je také svatost a spravedlnost. Ve "velekněžské" modlitbě k Otci Ježíš říká, cit. " Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil. A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět. (Jan 17:4-5)
Sezení na pravici Boží se v Písmě výhradně připisuje Mesiáši, synu a Pánu Davidovu, jenž je Bůh i člověk v jedné osobě. Proto apoštol Pavel píše v první kapitole epištoly k Židům, že Ježíši dal Bůh vyvýšenější jméno nad anděly, a že toto jméno dědičně obdržel. Nemluví v úvodu této epištoly pouze o Synu Božím v jeho božství! Proč? Kdyby mluvil o Něm jen jako o Synu Božím, nebylo by to nadbytečné? A dokonce opovážlivé tvrdit o Něm, že sám Stvořitel je důstojnější nad anděly?
Když ale mluví o Ježíši, Synu Božím a Synu člověka, pak je pro nás důležité a potěšují vědět, že Ježíš z Nazaretu
je ve svém člověčenství povýšen a má jméno nad každé jméno.
Bůh vždycky učil svůj vyvolený národ, aby přikládali velikou důležitost jménům. První prosba modlitby Páně zní: "Posvěť se jméno tvé!" A všechna požehnání a výsady, jimiž Bůh obdařil Izraele, jsou obsažena vtom, že Bůh jim zjevil své jméno. Jméno je vnější výraz, záruka a pečeť toho, kým dotyčná bytost ve své podstatě je. Když je tedy řečeno, že Syn Boží obdržel vyvýšenější jméno nad anděly, znamená to, že je vyšší nad ně nejen v své hodnosti, ale i ve své přirozenosti. Obdržel to jméno dědičně, tzn.; Bůh uložil od věčnosti dáti mu to jméno, jakožto Synu a prostředníku. Nikdo jiný toto jménu už od Boha nedostane.
V našem úvodním textu je napsáno, že Ježíš, cit. "....usedl po pravici Božího majestátu"
Usedl ! Můžeme vidět, že Pán Ježíš nebyl jen Otcem povýšen, nýbrž, že též sám vstoupil do nebeské (chceme-li "duchovní") svatyně svatých a zaujal své místo na pravici Boží. Písmo klade důraz na obě skutečnosti: na podřízenost Syna Otci i na Jeho rovnost s Ním.
Z Písem poznáváme , že Otec vzkřísil Ježíše, ale současně platí, že Ježíš měl moc položit svou duši a měl moc jí zase vzít, cit.; » Nikdo mi ho nebere (rozuměj život), ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého
Otce." (Jan 10:18).
To opět dosvědčuje, že Syn člověka je vtěleným Božím Synem, který nelpěl na své rovnosti s Bohem, ponížil se a přijal životní styl služebníka. Přečtěme si známý úsek, Fil. 2: 6-11 " Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí - a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán". ( Fil.2:6-11)
Pán Ježíš se modlí před ukřižováním k nebeskému Otci a dvakrát říká, že "zjevil Jeho jméno lidem". Přečtěme ty dva verše:
Jan 17:6 Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali.
Jan 17:26 "Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich."
Bůh se představil zvláštním jménem, cit. "Avšak Mojžíš Bohu namítl: "Hle, já přijdu k Izraelcům a řeknu jim: Posílá mě k vám Bůh vašich otců. Až se mě však zeptají, jaké je jeho jméno, co jim odpovím?" Bůh řekl Mojžíšovi: "JSEM, KTERÝ JSEM." (2 Moj.3:13-14)
Židé psali Boží jméno, které zjevil Bůh Mojžíšovi, jako "JHVH" s výslovností pravděpodobně "Jahvech". Nebeský Otec jim, ale nebyl zjeven, protože ještě nedošlo ke vtělení Božího Syna. Oni znali jen jméno Boží, před kterým měli takovou úctu, že ho ani nevyslovovali a psali místo něj slovo "Adonai" = "Pán". Novotný ve svém slovníku říká, cit." V našich biblích se překládá českým archaickým slovem "Hospodin", které vyjadřuje svrchované nároky Boha jako Pána a přitom jej výmluvně odlišuje ode všech lidských "pánů".
Denní modlitba Židů "Šéma Israel" začíná " Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.....". (5 Moj.6:4). Pro Židy je těžké a složité přijmout pravdu o tom, že Mesiáš je vtěleným Božím Synem, který dnes sedí po pravici Boha na nebesích. A teď čteme Ježíšovu modlitbu k Otci, kde jasně říká, že zjevil jméno Otce lidem!
Ježíš nám ukázal Boha jako nebeského Otce. Ten, který se představil Mojžíšovi tím zvláštním jménem "Jsem, kterýž jsem", byl v Nové smlouvě také zjeven jako Otec, který má Syna. Je mezi nimi úžasná jednota, že splývají v jedno. Tak, jak to Ježíš řekl Filipovi, cit. " ... já jsem v Otci a Otec je ve mně?"
Jestliže vyhlašujeme v pravomoci Božích dětí skutečnosti "ve jménu Ježíš", tak to není nějaká kouzelná formulka, ale dovoláváme se Boha jako takového - Otce, Syna i Ducha sv. I tohle patří k výdobytkům kříže - "ve jménu Ježíš" se obracíme k živému Bohu .
Tuto výsadu nám dal Ježíš Kristus tím, že se stal jediným Prostředníkem Božím a lidským. Svým dílem, které dokončil na kříži, nám umožnil, abychom poznávali Boha v Jeho podstatě, lásce a moci. Učedník Filip se ptal Ježíše, aby jim ukázal Otce. Dostal tuto odpověď: " Kdo vidí mne,
vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ..... A začkoli budete prosit ve jménu mém,
učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním." (Jan 14: 5 - 14)
Toto je úžasné zaslíbení, které jsme dostali. Na závěr si zapamatujme, že Ježíš je odlesk Boží slávy a zjevením Jeho podstaty. Není to zjevení plné. K tomu dojde až v nebeské slávě, na věčnosti. Bůh se dává lidstvu poznat přijatelným způsobem. Podobně i my, Kristovci, máme odrážet Jeho slávu. Máme být odleskem Kristovy slávy zjevené lidem. Máme darovanou mocnou zbraň, kterou vedeme duchovní boj proti nepřátelským mocnostem zla; a to mocné "jméno Ježíš". Jsme spolu s Kristem skryti v Bohu a dovoláváme se moci a pomoci živého Boha, kterou nám na Golgotě vydobyl Ježíš
Amen