O vině a odpuštění
Provinění a odpuštění
Jan 8:1- 11 „ Ježíš však odešel na Olivovou horu. Na úsvitě přišel opět do chrámu a všechen lid se k němu shromažďoval. On se posadil a učil je. Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed a řeknou mu: "Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice. V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?" Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!" A opět se sklonil a psal po zemi. Když to uslyšeli, zahanbeni ve svém svědomí vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až tam zůstal sám s tou ženou, která stála před ním. Ježíš se zvedl a řekl jí: "Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?" Ona řekla: "Nikdo, Pane." Ježíš jí řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!"
Znalci původních textů Bible říkají, že příběh o Ježíši a cizoložnici byl do Janova evangelia vložen opisovači, protože většina z nich měla dojem, že se sem nejvíce hodí. Důležité je, že tento příběh zůstal Božími lidu zachován a má nám co říci i dnes
POZN. V prvé řadě si všimněme podobnosti prvního verše s evangeliem Lukášovým. V něm je na více místech řečeno, že Ježíš se často uchyluje do ústraní, do samoty, aby byl se svým Otcem na modlitbách např. Lk 6:12 „ V těch dnech vyšel na horu k modlitbě; a celou noc se tam modlil k Bohu „ nebo Lk 21: 37 – 38 „ Ve dne učil v chrámě, ale na noc odcházel na horu, která se nazývala Olivová. A všechen lid k němu přicházel už časně zrána do chrámu, aby ho poslouchal“ . Jistě jste si všimli nápadné souvislosti s naším úvodním textem
1. Ježíš si udělal čas a zůstával ve věcech svého Otce
Pán Ježíš vyhledával osobní chvíle strávené v obecenství se svým Otce . Tam byl znovu naplňován Duchem sv., aby měl sílu být ve věcech svého Otce . Vyučoval tak, že vykládal starozákonní texty s důrazem na Boží království. Lidi to přitahovalo, přicházeli a poslouchali . V Jeho slovech byla „Boží moc“. „I žasli nad jeho učením, neboť učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci“ ( Marek 1:22 ) . Ježíš byl plný Ducha a proto i Jeho slovo mělo sílu . Vedlo posluchače k osobním rozhodnutím, které dokázali uvádět do životní praxe. Byla to služba pro poznání Boha, Hospodina . Lidi tím byli proměňováni do stavu, ve kterém mohli žít ke cti a chvále Boha Izraele
2. Naše služba Bohu
Nejde o to, kolik hodin věnuji duchovním věcem ve svém životě. Tady je potřeba, aby se narodila touha vydávat to, co přijímám od Pána. Ježíš vykazoval dvě linie poznávání Boha : Vyučoval a vykonával praktickou činnost v moci tzn. uzdravoval, vymítal démony . Prostě dělal věci, které lidi osvobozovali od útlaku a trápení . Působila skrze Něj Boží moc. Nejde jen o tyto dvě věci, ale o každou činnost, která vede k poznání Boha u našich bližních . Důležitá je ZDA NÁS TO TÁHNE KE SLUŽBĚ
V dnešní církvi ubývá lidí ochotných tohle dělat. Satan používá mistrnou zbraň : Zrychlil život lidí na této planetě. Žijeme čím dál víc na způsob videoklipu. Naskočí jeden obraz a než se stačíme soustředit a nějak ho vnímat už je tu druhý, který smaže to, co bylo předtím. Hned přichází další nabídka, další povinnosti všedního dne. Naskakují další obrazy a nakonec je z toho spletenec vjemů, které nám nic neřeknou, ale spolehlivě seberou čas a vysají duši
Dnes, spíše než aby se někdo celou noc modlil, tak bude celou noc chatovat a/nebo hrát hry na PC . Ani já si neumím představit, že bych se celou noc modlil, ale musíme se naučit vykupovat čas pro Pána . Ježíš je pro nás příkladem člověka, který byl zcela pohlcen Otcem a svou misi zde plnil věrně
Abychom mohli sloužit Bohu, pak musíme dělat to samé co náš Pán. Vzdělávat se v Božím slově a jít do praktické služby bližním v moci a síle Ducha sv.
3. Zástup spravedlivých
Vyučování je přerušeno . Najednou přichází dav „spravedlivých“, který sebou vleče ženu přistiženou při cizoložství. I řecký originální text je ve významu zcela naturálním, tedy „ in flagranti“ . Byla dopadena při pohlavním styku s jiným mužem, který nebyl její manžel.
Podstata příběhu není v tom choulostivém skutku. Žena byla jen zástěrkou toho, co chtěli představitelé společenské elity tehdejší izraelské společnosti dosáhnout . Vědí co by na to řekl Mojžíš a teď chtějí dostat Ježíše do úzkých. Měli to dobře rozehrané až je podezření na to, že to bylo dobře sehrané
Farizeové uplatňují Mojžíšovský Zákon z 3 Moj.20:10, cit. „ Kdyby někdo zcizoložil s provdanou ženou , ( kdyby někdo zcizoložil s ženou ) svého bližního, jistě bude usmrcen – cizoložník i cizoložnice „ ( ČSP ) . Oslovují Ježíše, svého úhlavního soupeře ve výkladu Tóry . Najednou je pro ně „ Mistr“ a najednou jim velmi záleží na tom, co řekne. Oni lpí na tradici a říkají, cit. „ V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?"
Ale rozehra má podstatnou vadu . Někam se jim vypařil její partner. Kamenovat měli být oba – muž i žena. Dokonce z textu Zákona to vypadá, že za situaci nesl odpovědnost muž . Nevím jak je možné, že jí přistihli při nedovoleném pohlavním styku a muže pustili. Když začneme trochu spekulovat , tak zde muž mohl vystupovat jako „volavka“ s vědomím těch, kdo je nakonec nachytali
Jestli jim stačil utéct, tak by se o tom snad zmínili, protože jim chybí druhá půlka činu. Bylo by nespravedlivé, aby zemřela jen žena a muž zůstal ušetřen
4. Farizeové a zákoníci chtějí Ježíšovu hlavu
Žena cizoložnice je použita jako nástroj pro likvidaci Ježíše. Lhostejno, že jí čeká smrt kamenováním, hlavně, že dostanou Mistra. Tohle udělají jen lidé pod vládou Satana.
Pod rouškou zbožnosti neváhají bez milosti zmařit lidský život. Nespravedlivě, v podstatě mimo dikci zákona. Muže neměli a to byla jejich chyba. Kdyby totiž Ježíš řekl, že žena nemá být ukamenována, nechali by Ho zatknout chrámovou stráží za porušování Mojžíšova zákona. Kdyby je však vybídl, aby ji ukamenovali, předali by Ho Římanům, protože podle římských zákonů nesměli Židé sami vykonávat rozsudky smrti.
5. Mojžíšovský zákon je Boží zákon
Tento příběh není v Bibli pro ukázku mravokárství nebo toho, že Zákon je zlořečený a nehumánní. Ještě dnes se podobné tresty provádí u některých velkých světových náboženstvích
Nedávno jsem četl na „Seznamu.cz“ , že v jedné indické vesnici obě příbuzenské strany ubili nejprve děvče a za hodinu pak i chlapce za to, že se měli rádi a scházeli se jako milenci. Byli sice z jedné kasty, ale protějšky tam vybírají rodiče. Právo na lásku podle vlastního výběru neexistuje. Tak přišel trest. Tomu chlapci měli odseknout ruce, nohy i hlavu. A kdo z dnešních ochránců lidských práv chce kritizovat Zákon jako morální a právní kodex vydaný někde před tři a půl tisíci lety ? Tak Hospodin u svého vyvoleného národa pravidla pro život nastavil. Navíc jde o právo trestní a soudní. To je jako když dnes máme v Trestním zákoníku sazby za jednotlivé skutky.
Ježíš nikdy neodsoudil Mojžíšovský zákon. V Kázání z Hory říká, cit.
„ Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. Amen, pravím vám,: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane „ ( Mt.5:17 – 18 )
Otázkou je, CO SE VŠECHNO MÁ STÁT, aby se člověk nemusel ohlížet na Zákon. Ježíš sice mluví k Židům, ale můžeme tuto myšlenku vztáhnout i na nás. jeho veřejná činnost začala kázáním Božího evangelia a prohlášením : „ ….Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu." ( Mk.1:14 – 15 )
V Kázání z Hory je deklarováno blahoslavenství ( rozuměj šťastný život) pro ty , kdo přijmou nový přístup k Bohu. Ježíš pak pokračuje, že nepřišel zrušit Zákon nebo Proroky, ale přináší nový vztah k Bohu, který není založen na příkazech a zákazech, ale stojí nad nimi. Ten , kdo vstoupí do Božího král. tím, že uvěří evangeliu Božímu a přijme zásady pro život v tomto království „ bez hranic“ bude vykazovat mnohem vyšší spravedlnost než je ta, kterou drží a hlásají farizeové a zákoníci , cit, „ Neboť pravím vám: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského“ ( Mt.5:20)
1)Zákon není a nebude zrušen dokud „ nepomine nebe a země“ tzn. do doby, kdy bude země zničena ohněm na konci její existence podle Zjevení Janova. Současně Pán Ježíš říká 2)druhou věc : Kdo z Židů uvěří evangeliu a přijme zásady života v duchovním prostoru, kde vládne Král králů a Pán pánů ( rozuměj v Božím království) , nad ním Mojžíšovský zákon ztrácí právní moc.
Vírou v Ježíše jako Mesiáše ( Spasitele) dostává jistotu spasení v dokonalé oběti Krista a žije podle novozákonního přikázání, ve kterém je shrnut celý původní Mojžíšův zákon , cit. Pána Ježíše
„ …… "`Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.´ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: `Miluj svého bližního jako sám sebe.´ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci." ( Lk 22: 35 – 40 )
Zákon nedokázal spasit, ale ukazuje na hřích a za hřích odsuzuje. Jak rozumět tomu, že Zákon je zlořečený resp. že nás Ježíš vykoupil ze zlořečenství Zákona ? Na základě výroku Pána Ježíše a apoštolského učení v Novém zákoně jde jednoznačně o nemožnost odpustit a spasit. V tom byl a je Zákon zlořečený. Ale jako takový je dobrý, stejně jako Bůh – Zákonodárce je dobrý
Zákon však nevychází z víry, nýbrž praví: `Kdo bude tyto věci činit, získá tím život.´ Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe, neboť je psáno: `Proklet je každý, kdo visí na dřevě´. (Galatským 3: 12 - 13 )
Jak vidíme, zákon nevychází z víry v Kristovu oběť na kříži. Tu Zákon nezná. Boží plán spásy a milosrdenství, které není na úkor spravedlnosti. Tato žena nečinila to, co jí ukládal Zákon a tím měla ztratit život bolestivou smrtí. Tady krásně vidíme „ zlořečenství“ Zákona – není schopen spasit hříšníka !
Ježíš nebyl služebníkem Zákona, ale Boha jehož podstatou je láska. Ta Boží láska, která je plná milosrdenství . Je připraven řešit situaci podle Boží spravedlnosti a současně milosti. Není spravedlivé, aby byla kamenována jen žena, protože Zákon mluví jasně. Mají být potrestáni kamenováním oba hříšníci. Cesta milosti znamená, že Ježíš přišel, aby hledal to , co bylo zahynulo a dal KAŽDÉMU možnost záchrany ve své oběti na Golgotě. Milost znamená odpuštění hříchu a dát novou šanci žít k Boží slávě
I farizeové a zákoníci jsou v této chvíli pod zlořečenstvím Zákona. Začínají si uvědomovat, že hřích je hřích. A jestli mají být ti spravedliví a házet první kamenem , tak zjišťují, že spravedlivými nejsou . Také ve svém životě nedodržují Zákon. A logicky, čím starší člověk, tím více úletů mimo. Nespáchali sice to, co tato žena, ale nejsou spravedliví, protože se prohřešili proti Zákonu jinak. Na základě své inteligence a soudnosti pochopili, že nedostali Ježíše, ale Pán Ježíš dostal na lopatky je
Apoštol Jan napsal : „Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není“ .( 1 Jan 1:8 ) Pokračuji v našem příběhu a cituji z našeho dnešního čtení
Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!" A opět se sklonil a psal po zemi. Když to uslyšeli, zahanbeni ve svém svědomí vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až tam zůstal sám s tou ženou
Farizeové a zákoníci se pomalu vytrácí. Dostali čas na pokání a na to, aby se podívali na sebe, na své činy a pohnutky, které neodpovídali Zákonu. Třebaže za ně nebyl stanoven trest smrti, nebyl tam spravedlivý ani jeden. A čím starší, tím více pochybení
6. Ježíš píše do písku
Ježíš mlčí a nekomentuje žalobu farizejů a zákoníků . Sehne se a píše do písku. Jsou různé domněnky , co do toho písku mohl psát. Tím gestem chtěl něco říci nejen jim, ale i nám !
Ježíš je připraven řešit situaci podle spravedlnosti i milosti.
7.1. Není spravedlivé, aby byla kamenována jen žena, protože Zákon mluví jasně. Týká se to obou
7.2. Cesta milosti znamená, že Ježíš přišel, aby hledal to , co bylo zahynulo a dal nám, lidem spasení ve své oběti na Golgotě. Milost znamená odpuštění hříchu a novou šanci žít lépe. Podle toho, co nám Bůh říká v Bibli
Farizeové a zákoníci mu autoritu k odpouštění hříchu nepřisuzují, ale Ježíš jí má. Je to vtělený Boží Syn. ON se chová podle svého poslání a tím je spasení od hříchu . ON má autoritu delegovanou Bohem. Má rovněž autoritu přirozenou, protože v síle Ducha svatého, jako člověk, hřích neučinil. V této chvíli je zde jediný kdo mohl hodit kamenem na tu ženu. Jenže ON tohle nedělá. ON je plný milosrdenství. Není to žádný nový přístup. Už Mojžíš vyznává, že
Exodus 33:13 „ ….. jestliže jsem jen nalezl milost před tebou, oznam mi, prosím, cestu svou, abych tě poznal, a abych nalezl milost před tebou; a pohleď, že národ tento jest lid tvůj“
Bůh nepřistupoval k lidu Izraele ani v době Zákona cestou spravedlnosti. To by už dávno žádný lid nebyl. I když Zákon platí se všemi tresty smrti, i když byli tyto tresty v dějinách lidu Izraele vykonávány, přesto Mojžíš ví, že je to v prvé řadě Boží milost, která s nimi jedná. Nesmíme se dívat na tehdejší dobovou společnost dnešníma očima. Boží zákon bylo to nejlepší co bylo lidem darováno a pohanské národy měli převzít tyto zásady i díky tomu, co měli vidět na Izraeli a často , žel, neviděli
Ani nábožní lidé nám autoritu Božích dětí nepřisuzují, ale my jí máme .
V autoritě Božích dětí se můžeme posouvat v poznání Boha dál , tak jako Ježíš zde posouvá všechny aktéry dramatu blíž k poznání Boha a Jeho lásky . Důkazem toho je, že se pomalu začali vytrácet
Máme vyznávat hříchy, ale některé nevyznáme. Buď o nich ani nevíme slovy klasika „Nevědomost hříchu nečiní“ nebo je vyznat nechceme, protože se nám líbí, protože je řešit ještě nedokážeme. Je to tím, že k životu v posvěcení a uvedení do svatosti musíme DOZRÁT a současně NEMÁME DOST LÁSKY K BOHU, abychom je opustili
V Písni písní je verš, cit. „Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a při polních laních: nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama „ ( Píseň písní 2:7 ) . Netlačte na pilu dokud Milý nebude chtít sám. Milá se nachází v náručí Milého, ale k ničemu dalšímu nedochází. Zatím to končí jen objetím , cit. „ Jeho levice je pod mou hlavou, jeho pravice mě objímá“ ( Píseň písní 2:6 ) . Láska zůstala „štajf“ – zastavila se u objímání. A milá ví, že nemá cenu probouzet další akci, dokud Milý nebude chtít sám . Boží lásku do našich srdcí rozlévá Duch sv. a pokud nebudeme mít dostatek lásky k Bohu, nebudeme mít dost síly s některými věcmi přestat. Musíme pochopit, že Ježíš nás chce celé, stejně jako láska si osobuje milovaný protějšek jen pro sebe
A hříchy nevyznané nebo opakované, obrazně řečeno, píše Ježíš do písku !
I ten, kdo zhřešil po znovuzrození bude spasen. Tady jsme u učení o jistotě nebo nejistotě spasení. To, co jsme nevyznali a neopustili bude vzato na vědomí u soudné nebo-li odměnné stolici Kristově, kdy Bůh bude hodnotit náš život a dávat odměny jak kdo zde žil. Naopak, to co vyznáme a opustíme, Bůh hodí za hlavu a nebude se tím zabývat. Tak je mocná Ježíšova krev a tak je velká Boží láska
1 Janova 1 : 5 – 10 „ ….. Jestliže doznáváme své hříchy, on ( rozuměj Bůh ) je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti….“
Ježíš tyto nevyznané a neopuštěné hříchy věřících lidí píše do písku. Jak víme, stačí chvilkový závan silnějšího větru a jsou pryč. Písek je opět rovný a není tam nic vidět. Tak tohle chtěl Ježíš svým počínáním ukázat všem generacím křesťanů.
Mnozí tohle kritizují jako „lacinou milost“ . Nevede to k tomu, že jen mám šuma fuk jak žijeme ? Bůh je plný milosti tak rozjedeme špatnosti ještě s větší vervou ? NIKOLI !
Bůh nemá žádnou radost z našich nevyznaných nebo pokračujících hříchů. Bůh je dobrý, ale není naivní . ON nedá tolik požehnání a skrze takové křesťany nepůjde tolik moci, kolik by mohli od Boha dostat, protože by to neformovalo jejich charakter.
Hříchy nikdy nevedou věřícího k tomu, aby dorůstal plného lidství ….tedy do obrazu svého Pána. Hříchy nikdy nedovolí, abys nesl Boží charakter . Hřích nikdy nedovolí, abys ses Bohu plně otevřel a zakusil, co to je mít úzký vztah se svým Přítelem – Kristem . To co křesťana nekultivuje, nebude Pán podporovat přílivem svého požehnání. Budou tam velké rezervy v prožívání všeho, co nám bylo v Kristu darováno. Bůh není naivní a je spravedlivý. Nemůže zahrnout větším požehnáním toho, kdo nechce jít blíž k Němu , protože se nevypořádal s hříchem ve svém životě.
V Kristu jsme všechno dostali a už to máme . Musíme ale do toho vstoupit, uchopit to a to . Dostali jsme duchovní sílu nehřešit a tou je přítomnost Ducha sv. ve mně. Jím musím být naplněn , abych si to mohl vzít . Jsme synové světla a dne , nejsme synové tmy ! Přeji sobě i vám, aby o nás nemusel Pán Ježíš psát do písku
Amen