O spasení

O spasení

Spása je slovo z řeckého „ sótéría“ a má tyto významy : „ záchrana, spása,  spasení,vysvobození „  . V původním slova smyslu jako každodenní životní zkušenosti. Např. být zachráněn od nepřítele, od nějaké živelné pohromy, od nemoci  apod. Později také označuje nadpřirozenou záchranu nebo-li spásu  v náboženském slova smyslu . Teologická nauka o spáse se nazývá soteriologie.

Náboženská spása může být chápána jednak negativně jako spása „od“, nebo pozitivně jako spása „pro“ . V prvním případě se jedná o spásu od něčeho, co člověka sužuje. Každé náboženství to definuje trochu jinak, ale snad vždy se jedná o totéž: bolest, utrpení, smrt a věčnost. V pozitivní definici pak je kladen důraz nikoli na to, od čeho jsme spaseni, ale co spásou získáváme

V oblasti zbožnosti je spaseni vírou od hříchu a jeho následků. Včera jsem sledoval na ČT24 pořad „ Před půlnocí“ , ke byl zajímavý rozhovor s režisérem Petrem Vackem . Mluvil o škodlivosti fatalismu, kterému přispívá např. výsledky astrologického věštění a hádání budoucnosti. Říkal, že to je jako provaz, který toho člověka omotá a nakonec se to „fatum“ ( rozuměj „osud“) stane. Místo toho, by se měl z toho předpovídání budoucnosti vymanit a změnit to, co ho údajně čeká.

Současně dokázal zlehčit pojem hříchu jako něco, co je dávno překonané a co patří na smetiště dějin. Tento názor vychází z toho, že lidi neberou Boha a jeho Slovo vážně. Mají svoji autonomní morálku . My ctíme Boží slovo jako danou autoritu, která nesmí podléhat módním názorovým trendům.  Přečtěme si:

1. Spasení od hříchu

Kol. 2:13 – 15 „ Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil.  Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž.  Tak odzbrojil a veřejně odhalil každou mocnost i sílu a slavil nad nimi vítězství“

Eva a Adam projevili svou neúctu resp. neposlušnost vůči Božímu slovu. To jim zakazovalo jíst ovoce z jednoho stromu. Jak víme, porušili tento zákaz a jedli. Pak se opravdu stalo to,  co Bůh řekl , cit. „…V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti ". Jakmile to udělali; v tu chvíli zemřeli . Nezemřeli fyzicky, ale duchovně.  Byli vyhnání z Ráje a pak se jim narodil Kain a Ábel . Vidíme, že zemřeli „duchovní smrt“ jakmile přestoupili zákaz . Tím se stalo, že všichni potomci biblickým prarodičů se narodí „ duchovně mrtví“ . I ty a já jsme byli zatíženi prokletím smrti. Ap.Pavel v našem textu říká :  „ Vás, duchovně mrtvé probudil Ježíše k životu „

1.1. Hřích a hříchy

Být „mrtví ve svých vinách“ ukazuje na „dědičný hřích“. Jde o umělý výraz, který v Bibli není, ale dobře vystihuje situaci. Mnoho lidí dokáže žít příkladným životem i bez víry. Na druhou stranu, dost lidí má křesťanství a víru jako společenskou nálepku. Jinak si žijí po svém, tedy stejně svévolně jako ten, kdo nevěří  vůbec.  

Když se podíváme na celou Bibli tak nám z ní jasně vyvstane definice hříchu : Je to co se nelíbí Bohu. Všechno co není v souladu s Jeho vůlí, chcete-li přáním.

Je to úplně stejné jako když zákonodárci ( Parlament ČR ) vydají nový zákon. V něm je řečeno, co si stát, reprezentovaný Poslaneckou sněmovnou a Senátem, přeje a jak si představuje moje a tvoje chování. Každý zákon má, až na výjimky,  sankční paragrafy. Když nedodrží občan nebo právnický subjekt slova zákona, bude potrestán nějakou pokutou apod. Třeba, když nemá podnikatelský subjekt smlouvu s lékařem o provádění pracovnělékařské péče, může dostat pokutu až 2 mil. Kč. Teď může nastat situace, že podnikatelský subjekt má sice smlouvu s lékařem, ale nepošle zaměstnance včas, v daných termínech na prohlídku. Tím zase porušil ustanovení jiného zákona, Zákona zákoníku práce a může dostat pokutu taky i když je menší než v případě, kdy nemá tu smlouvu . A tím jsem zároveň ukázal na rozdíl mezi pojmem  „hřích“ a pojmem „ hříchy“

Hřích je to, že člověk nepřijímá Ježíše jako svého Spasitele a Pána . Že si žije nezávisle na Boží vůli zjevené v Bibli. To je jako kdyby neměl tu smlouvu o poskytování pracovnělékařské péče.

1 Jan 5: 10 – 12 „   Kdo věří v Syna Božího, má to svědectví v sobě. Kdo nevěří Bohu, dělá z něho lháře, protože nevěří svědectví, které Bůh vydal o svém Synu.A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život „

Pak jsou hříchy. To jsou jednotlivé skutky, stavy myšlení ( duše), které odporují Boží vůli . Král David spáchal hřích, když zcizoložil s Bat-šebou . Za nějakou dobu přichází prorok Nátan a říká mu :

2 Sam. 12:9 „ Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem a dopustil ses toho, co je v jeho očích zlé? ………. „  David neprotestuje, protože si je vědom toho co provedl a říká, cit.  „David Nátanovi řekl: "Zhřešil jsem proti Hospodinu."

Přímým důsledkem hříchu je duchovní smrt jinak normálně fyzicky žijícího člověka.

1.2. Peklo

Po smrti, následkem hříchu, bude život pokračovat na místě, kde nebude Bůh. V místě koncentrované beznaděje, bezpráví, bolestí, smutku. Bible mu říká „peklo“. Je charakteristické, že se o pekle mluví jako o pohádkovém pojmu a dnešní postmoderní člověk se tomu jen usmívá . Opak je pravdou a je to vážné. Bible jasně říká, že peklo existuje. Na druhé straně je zde možnost spásy a vstupu do místa, kde naopak bude přítomen Bůh, Jeho láska a spravedlnost. Kde nebude trápení ani slzy, ani smutek . Prostě nic co nás sužuje zde na zemi. Říká se mu nebe   

Tak tohle je spása „OD“ něčeho. Znovu opakuji : Spasení je záchrana od hříchu a jeho následků. Život ve hříchu ( rozuměj bez víry v Krista) není původním stvořitelským záměrem Boha . Takový život je plný proher, nemocí, nespravedlnosti, zášti,  zloby a napětí.  Druhým, daleko závažnějším důsledkem je věčný život v trápení. Od tohoto nás přišel Ježíš zachránit, spasit.

2. Spasení pro

Druhým, pozitivním významem spásy je spása „PRO“ . To znamená , co nám přináší spasení nového, pozitivního.

2.1. Spaseni pro vztah

V prvé řadě nám víra v Krista přináší osobní vztah s Bohem – Otce, Synem a Duchem sv. Vztah se buduje na poznání Boha z mé strany. Ze strany Boha je vztah ke mně dávno vybudován .  Dosud mi byl Bůh skrytý, neznámý a teď přichází nový život. Dá se říci, že vírou vstupujeme do věčného života . Bůh nevymezuje život pro věčnost negativně. Neříká, abychom uvěřili a nepřišli tak do pekla.  ON říká , že, cit.   život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíš Krista ( Jan 17:3 )

Vztah s Bohem vychází z Jeho poznání. To má dvě části : ¹⁾teoretickou ( teologie) a ²⁾praktickou ( prožívání spasení). Obojí je důležité a má být ve vzájemném souladu. Neměli bychom jedno protěžovat na úkor druhého  

2.2. Spasení pro život v moci a síle Ducha sv.

Když jsme uvěřili, tak jsme vstoupili do Božího král. To není myšleno jako nějaký stát vymezený hranicemi , mocí zákonodárnou, soudní a výkonnou. To je (zatím) duchovní prostor, kde vládne Ježíš jako Král. Věřící pak žijí v Jeho král. které je (zatím) nehmotné, ale přesto viditelné. Je vidět na našich, Duchem sv. proměněných životech. Nejen to, ale Duch sv. působí skrze nás Boží mocí a silou a tím  je král. šířeno po celé zeměkouli, aby prostupovalo, doslova vráželo klín do zavedených kolejí. Aby prostupovalo duchovní temnotu reprezentovanou Satanem, který působí v duších nevěřících lidí a vede je k autonomii a nezávislosti na Bohu . Dobře to říká ap.Pavel v  Řím. 14:17  „Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém“ ( Kral. př. )

Být věřícím neznamená pasivitu , cit.       „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi“  (Jan 1: 12)

A zase můžeme vidět dvě základní oblasti působení Boží moci. Prvním důsledkem vztahu s Bohem je růst do Jeho obrazu, do Jeho charakteru. Tak jako rodinné prostředí nám tiskne pečeť, jisté „vzorce chování“ tak i Bůh a Spasitel nás proměňuje a dává sílu k následování. Lidé na nás poznají, že milujeme Pána Ježíše

Druhým, akčním důsledkem je to, máme  doslova „pravomoc“  ( řecky „exúsia“ ) mít a používat Boží moc resp. Duch sv. skrze nás působí divy a zázraky ve viditelné oblasti života pro Kristovu prolitou krev na Golgotě.

Mnozí křesťané si myslí, že to co říkám, je projev pýchy. S lidmi nezatíženými náboženskými předsudky tohle ani nehne. Jsou zvyklí na to, že když jdou k léčitelům nebo provozují esoterickou praxi, tak se zpravidla dostaví i výsledky. Nastane uzdravení nebo se něco změní k lepšímu. A my, Kristovci, kteří stojí na Skále věku, na straně Vítěze, vybaveni Jeho mocí máme tiše sedět v lavicích a koukat se na to, jak nás esoterici a jinověrci válcují ? No tak to tedy ani náhodou. Jsem rád, že my jdeme do věcí, které by nás před lety ani nenapadli.

Není to tak, že jsme nepokorní. Nenechme se tím svázat  ! Pravá pokora neznamená, že musíme být tišší, dodržovat pravidla , postavit Ježíše na podstavec a říci : Toto mohl dělat jen Boží Syn v těle !  ON nám vybojoval na Golgotě pravomoc Božích dětí. Naše pravomoc je v „Jeho jménu a v moci Jeho krve“. To není nějaké kouzelná formulka . To našeho Pána stálo mnoho utrpění a bolestí a nakonec i život na kříži. Život křesťana, který vstoupí do této pravomoci vypadá na první pohled nepokorně. Opak je pravdou. Takový postoj nás vede do pokory jako nic jiného. Pokora také znamená brát celé Boží slovo včetně takových zaslíbení, které se vymykají rozumu a vstupují do oblasti divů a zázraků

2.3. Spasení pro život v Církvi

Už v době Staré smlouvy můžeme pozorovat, že Hospodin toužil po společenství lidí.  Můžete si to doma prostudovat . Je to patrné např. z 3. Moj. 17: 1 – 5 a 5 Moj.16:16 . Hospodin promluvil k Mojžíšovi aby přikázal lidu, že nemají obětovat zvířata venku za táborem, ale u vchodu do Stánku. Kdo to neudělá, zaplatí za prolitou krev zvířete zbytečně obětovaného, protože Hospodin tuto oběť nepřijme. V druhém citátu je toto „  Každý z vás, kdo je mužského pohlaví, se ukáže třikrát v roce před tváří Hospodina, tvého Boha, na místě, které on vyvolí:…. a neukáže se před Hospodinovou tváří s prázdnou „ Tím  místem byl později Jeruzalém a chrám. To nebyla nijak příjemná povinnost cestovat často desítky kilometrů ze všech koutů Izraele a později jen Judska. A navíc, museli mu něco přinést.

V době Nové smlouvy, jakmile se narodila Církev, tak žila ve společenství Sk.2 : 41 – 42 „  Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí. Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se „

Z celého Nového zákona jasně vyplývá, že jsme spaseni nejen pro Boha, ale také jeden pro druhého. Dohromady nás spojuje Boží láska rozlitá v naších srdcích skrze Ducha sv. Celá Církev se nemůže scházet na jednom místě, protože by „ převrátila Zeměkouli „  , tak se schází v místě, kde mají lidé rozumnou dojezdovou vzdálenost . Dále se Církev dělí na jednotlivé církve a denominace podle jména, učení a tradice. Takže třetím důsledkem naší „spásy PRO“ je společný život ve sboru. Jak jsem již řekl minulou neděli : Podívej se vedle sebe. Sedí tak vzácná perla za kterou také umíral Ježíš na Golgotě ! Nevydávej jí v plen tím, že když se otočí, tak Tě tam neuvidí. Potřebujeme jeden druhého pro růst v lásce , pro růst v poznání Boha

Na závěr zopakuji to , co jsme dnes řekl . Spasení znamená doslova záchranu. Spasení nejprve od něčeho . Tím je záchrana od hříchu, který spočívá v nevíře  v Ježíše jako svého Spasitele. Pak jsme zachránění od jednotlivých hříšných skutků. Od toho, co se Bohu nelíbí a je mu odporné. Ve finále jsme zachránění od věčného života v pekle

Spasení má pozitivní přínos. Jsme spaseni pro osobní vztah s Bohem, pro život v moci a síle Ducha sv. a také proto, abychom vytvářeli společenství lidí, kteří milují svého Pána a společně Ho chválili a uctívali. Abychom byli doslova Boží rodinou a měli duchovní domov.                                                         Amen