O soli, světlu a házení perel

O soli, světlu a házení perel

Nejdražší perly jsou z jižního Pacifiku a mají průměr kolem 2 cm. Za nejkvalitnější perlu zaplatíte dnes klidně i 70.000 Kč. Už jste někdy viděli někoho házet perlami ? Já ne a doufám, že se mi to nepřihodí. Pointa je skrytá na konci kázání , ale teď k věci ….

Dnes chci ukázat na to, co bylo skryté od věků a co je nyní zjevené skrze Ježíše. ON vždy rozlišoval ke komu mluví. Jinak mluvil s učenci a zákoníky, jinak mluvil k davu. Zástupy lidí za Ním chodili, aby je uzdravoval, aby pozvedával zkroušené a trpící. Také je vyučoval. Dělal to jednoduchým způsobem. Mluvil velmi často v podobenstvích

Co to je podobenství . Jde o překlad řeckého „parabolé“  =  „přirovnání“ . Spočívá ve vyjádření obecné myšlenky, životní moudrosti, mravního ponaučení apod. na základě podobného (resp. vzorového) výjevu či příběhu. Vlastní smysl podobenství je skryt a k pochopení smyslu potřebujeme nějaké poznání. K pochopení Božího slova potřebujeme působení Ducha sv.

U Matouše je poznámka, cit.  „ Toto vše mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích; bez podobenství k nim vůbec nemluvil“  (Mt. 13 : 34) . O podobenstvích a příslovích jakožto formách vyučování čteme už v Žalmu sedmdesátém osmém, cit.

„ Lide můj, naslouchej učení mému, k slovům úst mých nakloň ucho,  otevřu svá ústa ku přísloví, předložím hádanky dávnověké. Co jsme slýchali a o čem víme, to, co nám otcové vyprávěli, nebudeme tajit jejich synům….“  ( Žalm 78:1-4)

V Žalmu se mluví o Židech, kteří jakožto Boží vyvolený lid měli naslouchat jeho vyučování a předávat ho z generace a na generaci

V případě Pána Ježíše jde o mnohem víc. ON sděluje věci „skryté od založení světa“ ( Mt.13:35) . Tím, že se podobenstvími v Písmu zabýváme,  dostáváme se k poznání Jeho vůle. Když ještě nebyl stvořen vesmír a nic nebylo , už tehdy nás Bůh viděl a měl pro mě i pro tebe svůj plán . Nejen pro jednotlivce, ale i pro Církev Boží , místní sbory  . Pojďme se podívat na první podobenství

1. Sůl země

Mt.5: 13 „Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali“

Připomínám, že v páté kapitole Ježíš začíná své Kázání na hoře, které končí až v kapitole sedmé. Na úvod se dozvídáme, koho se království nebeské týká a kdo má v něm své místo. Týká se těch, kdo jsou „chudí v duchu“ , těch „kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni“ – prostě lidí, kteří se poddají Králi rozuměj Ježíši Kristu.

Ježíš stojí před zástupem, který vytváří společenství těch, kdo mu chtějí naslouchat . Je to jakýsi předobraz Církve jakožto Těla Kristova i když se zde zatím o Církvi nikdo nezmiňuje. Matouš používá často výraz „ království nebeské“ . Jde o ten samý výraz jako „ království Boží“ na který jsme zvyklí více. Po úvodním blahoslavenství přechází do osobní roviny a oslovuje zástup ve druhé osobě množného čísla a říká : „ Vy jste sůl země;….“  !

Obraz soli není opatřen žádným bližším výkladem. Proto je mnoho  komentářů. Prvním je ten , že

1)život bez soli není o ničem .Vzpomeňme si na pohádku „Sůl nad zlato“ . Tři dcery měly králi prokázat jak moc ho milují. Nejmladší řekla, že ho má ráda „jako sůl“. Známe pointu ! Nic se nedalo jíst. Sladkého měli všichni po krk. Sůl přitom vypadá velmi prostě a obyčejně, ale její role je nezastupitelná. Křesťané jsou solí země !  Sůl konzervuje společnost a brání před jejím morálním a ekonomickým  rozkladem. Naší slaností je život v Boží pravdě

Věřící lidé jsou těmi, kdo žijí plnohodnotným životem díky víře v Krista . Tím ukazují cestu dalším lidem, kteří zatím Krista nepřijímají. Kdyby nebylo věřících lidé na zemi, tak by se určitě více rozmohlo násilí a nespravedlnost.

Druhým pohledem je obraz z Mojžíšova zákona resp. jeho kultické části, kde se

2)sůl se používala při přídavných obětech . Izraelita, který přinášel přídavnou oběť, tak jí musel posolit, cit. „Každý dar své přídavné oběti solí osolíš. Nenecháš svou přídavnou oběť bez soli smlouvy ,,,,,. S každým svým darem přineseš sůl“  (3 Moj. 2:13 )

Každá z různých druhů přídavných obětí také obsahovala olej. Olej je obrazem přítomnosti Ducha sv. Jestliže chtěl cokoli Izraelita Hospodinu obětovat, tak to nebyl jen úkon pro úkon, nějaké náboženství, ale Bůh očekával pravdivý život toho, kdo Mu přináší oběť. Byla pálena na oltáři a cit., byla „ to libá vůně na připomínku pro Hospodina“  ( 3 Moj.6:8)

Jeho očekávání je pořád stejné. Bůh nechce dobré skutky pro skutky. Naopak. Dobré skutky, skutky víry mají být konány v moci a síle Ducha sv. Musí plynout z přirozeného vztahu s Bohem a ne z křeče, že : „ Tak, teď jsem se stal křesťanem a musím dělat dobré věci, protože to Vašek v kázání řekl „ Takhle ne. Moje srdce musí bít pro mého Pána a pak budu dělat přirozeně to, co se mu líbí. Celý můj život bude okolí připomínat, že existuje živý Bůh, plný lásky a síly.

Můžeme také říci, že život těch, kdo žijí v Božím království   je plný obětí a často i nepřijetí ze strany většinové, nevěřící společnosti. To všechno lze použít a vytěžit z tohoto podobenství . Nejde o nějaké nové poznání. Takhle to vykládali už první generace věřících od prvních století našeho letopočtu.  Teď se vrátíme k našemu textu ….  

Jediné, čím je obraz soli u Matouše rozvinut,  je sůl, která působí slanost na své okolí a čím dál tím víc ho prostupuje a solí  . Na rozdíl od „nesmyslné“soli, která slanost nepůsobí a je tedy k ničemu. Toto podobenství je více rozvinuto v Mt.13:33, kdy Ježíš opět mluví k zástupům a říká „ …..Království nebeské je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až se všecko prokvasí“

Hrstka kvasu prokvasí celé těsto. Špetka soli osolí několik litrů polévky. Základní význam podobenství o „soli země“ je v tom, že „malé množství“ prostoupí celek !  Kázání na hoře a evangelia vůbec jsou vlastně Ježíšovým programovým prohlášením. ON je Králem ve svém království do kterého jsme vstoupili a v něm, už tady na zemi, vírou žijeme

Ježíš učí zástupy jednoduchým způsobem. Podobenství může pochopit každý z nás. Nejde o esoterickou, nauku skrytou v nějakém 1)uzavřeném společenství zasvěcených. Ani se 2)nevytváří kolem Ježíše nějaká sekta zasvěcenců. Když se ale podíváme do historie Církve, tak tam často najdeme sektářské i esoterické prvky. Obojí je špatně. Tohle nebylo a není v Božím záměru.

Ježíš v Kázání z hory odkrývá skrytý úradek Božího srdce : Moje učení bude otevřené pro každého a moji následovníci budou po celém světě. Prostoupí generace a lidé budou vedení do Boží království.  A ono začíná úžasným heslem :  „ Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu". V těchto dvou větách jsou obsaženy miliardy životních příběhů křesťanů na celém světě a je rozehraný i ten tvůj ! Buď solí, která neztrácí slanost !

2. Světlo světa

Mt.5 : 14 – 16 „ Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře.
A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích“

Metafora ( jde o řecké „metaférein“ =  „ přenos“ ) je výraz, který přenáší význam na základě vnější podobnosti . Např. můžu říci, že něco je ostré jak „ břitva“ i když to není břitva, ale je to třeba ostrá hrana plechu. Tady Ježíš užívá metaforu a říká zástupu „ Vy jste světlo světa“ . V případě soli musíme metaforu dost pracně hledat, ale zde je až příliš jednoznačná. Symbolika světla a tmy, černé a bílé, dobra a zla jsou jasné.

Když se podíváme do textu, tak vidíme, že nejde o protiklady. Podobně jako v případě soli je rozvedena otázka k čemu je světlo určeno . Aby bylo k užitku, pak nesmí být skryto nebo zakryto !

Je zde opět podobnost se „špetkou soli“, která ovlivní celé prostředí do které je nasypána. Jeden malý plamínek osvětlí dost velký prostor. Světlo nemůže být tmou přemoženo, protože světlo vždy přemůže tmu.

1)Město na kopci za normálních okolností nemůže nesvítit. Žijí tam lidé a ti potřebují ve tmě vidět. Věřící člověk nemůže nesvítit ! Nemůže nebýt světlem !

V druhém případě našeho textu je obraz nesmyslného počínání. 2)Jestliže zapálím lampu,  tak jí nebudu strkat pod kýbl, ale dám jí na podstavec, aby světlo ovlivnilo co největší okolí. Jinak to nemá smysl !

I v tomto podobenství Ježíš říká , že nechce, aby Jeho učení bylo chápáno jako tajná nauka pronášená někde za bukem v lese hloučku stoupenců. Těm, kdo mají tajnou informaci kam a kdy přijít. U Jana Ježíš říká veleknězi „ …..Já jsem mluvil k světu veřejně. Vždycky jsem učil v synagóze a v chrámě, kde se shromažďují všichni židé, a nic jsem neříkal tajně.  Proč se mě ptáš? Zeptej se těch, kteří slyšeli, co jsem říkal. Ti přece vědí, co jsem řekl" (Jan 18:20 )

Pro mnohé křesťany „být světlem světa“ znamená morální život , konání dobrých skutků. Tak si představují cestu k Bohu pro své spoluobčany a k tomu, aby i oni začali vzdávat slávu nebeskému Otci. Pak se z nich často stávají jen moralisté, kteří se uzavírají do modlitebny. Pak jsou podobni světlu strčenému pod kýbl

Máme být planoucí pochodní  naplněnou Duchem sv. a žít vírou v přítomnou Boží moc. To, že nekradu v obchodě máslo nebo nehoním ženský neznamená až takové terno pro druhé. Zkaženou společnost nějací moralisté už dávno nezajímají. Pro ně jsou zajímavý ti nenormální, chtějí události plné emocí a vzrušení.

První křesťané se samozřejmě začali chovat jinak, ale to co z nich „svítilo“ byla Boží moc, která působila v nich a skrze ně. Pořád se opakuji, ale tohle je ta pravá výzva : „ ať svítí světlo vaše před lidmi“ a ty „dobré skutky“ jsou  zejména skutky vycházející z víry. „ Ježíš je stejný dnes jako byl dříve a bude stejný i nadále „  . Víme, že Jeho „ ruka není ukrácena „ ( 4 Moj.11:23 Kral.př.)  tzn. , že nic ze své síly neztratil a neměli bychom jí ztrácet ani my  

1 Pt.2 : 9 „  Vy však jste `rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu´, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.

Hlásat „mocné skutky „ našeho Boha lze jen tehdy, když s Ním něco prožiji. Nejde o to, pořád dokola, vyprávět, jak Ježíš uzdravil chromého od narození, že tam z někoho vymetl démony a jiného zas poslal k rybníku s blátem na očích, aby se tam umyl a začal vidět ! Haleluja ! I já můžu prožívat zázraky a viditelná znamení Jeho moci ve svém životě a kolem sebe.   ON nás povolal ze „tmy do světla“ !

Ano, stali jsme se spolu s Ježíšem určitým divadlem pro okolí . Ježíš je zdrojem našeho světla, my pak svítíme z Jeho síly a moci  . Hlásáme podivuhodné skutky Boží, které skrze nás koná ON. Dělá je Duch sv. na základě prolité krve našeho Pána na Golgotě. Křesťanství má být akční ať už jde o zvěstování evangelia lidem kolem nás nebo ať jde o to, že Bůh skrze naši dětskou víru koná divy a zázraky ve světě plném rozumu. Tím začne naše světlo svítit před lidi a vzdají slávu našemu nebeskému Otci

3. Svaté psům a perly sviním  

Mt. 6:7 „ Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás „

Tohle je nejméně jasné podobenství. Mnozí v tom vidí příměr , že „moudrost není pro hlupáky“ . Někteří použijí toto podobenství k označení zjevného nezájmu o evangelium nebo Boha samotného  a řeknou , že „nebudou házet perly sviním“ . Samozřejmě, že lze tento příměr použít pro zhodnocení takového odmítavého postoje. Ale jak víme, Boží slovo se nenavrátí s prázdnou

Iz.55: 10 – 11 „  Jako z nebe padá déšť a sníh a znovu se tam nevrací, ….
-  takové je i mé slovo, jež z mých úst vychází: nenavrátí se ke mně s prázdnou, ale vykoná, co chci; úspěšně naplní své poslání“

Potřebujeme vedení Duchem sv. ke  svědectví a Jeho moudrost kdy a jak oslovit lidi evangeliem

Já osobně vidím souvislost s textem před tímto výrokem a sice hned na začátku sedmé kapitoly, cit. „Nesuďte, abyste nebyli souzeni“ . „Psi“ a „prasata“ jsou v Božím slově obrazy pro pohany, pro lidi, kteří žijí svévolně podle svých etických a morálních norem 

Neházet svaté psům a perly sviním znamená tedy nejenom „nesuďte“ , ale navíc i nevydávejte bratra ( rozuměj perlu, to co vám má být svaté ) světským soudům.

Ap.Pavel dostal od Korinťanů podobnou otázku : Jak řešit spory mezi věřícími uvnitř církve, sboru

Odpovídá na ní v 1 Kor.6:1 – 8, cit. „Jak se někdo z vás odvažuje, když má s někým spor, soudit se před nespravedlivými, a ne před svatými?.......... chodíte k soudu a přijímáte za soudce lidi, kteří v církvi nic neznamenají! …. bratr se soudí s bratrem, a to před nevěřícími!  Už vůbec to, že se spolu soudíte, je vaše prohra. Proč raději nesnášíte křivdu? Proč raději netrpíte škodu?“

Šlo o hodně. Křesťané byli terčem útoků slovních a zejména fyzických, protože byli považování v prvních dekádách existence za židovskou sektu. Jen tak tak trpěni  …..a ve dvou vlnách programově vyhlazováni. Každý pohanský soud dvou křesťanů byl hořícím doutnákem k zapálení pronásledování vznikající Církve Boží. V tom vidím Ježíšův prorocký výrok o tom, že se „psi“ a „svině“ „ otočí … a roztrhají vás“ .

Podle ap.Pavla má být místní církev schopná spory řešit uvnitř komunity a netahat spory před pohany. Ono to platí i dnes. Jak by asi vypadala pověst sboru ve kterém se soudí dva bratří před soudem ? Měli by být schopni přijít a vyřešit to uvnitř sboru

Pořád zůstává nejasná aplikace, kdo jsou ti „psi“ a ty „svině“. Nemůžeme jednoduše prohlásit, že to jsou nevěřící lidé.  Ježíš v programovém prohlášení Božího království říká, že svaté nemá být házeno psům a perly nemají být předhazovány sviním. Vidím v tom varování , aby nebyly řešeny spory před pohanskými soudy. 

Ježíš totiž v dalších kapitolách evangelia nabízí svou zvěst a svou společnost celníkům, nevěstkám, lidem na pokraji společnosti a veřejným hříšníkům. Tato nabídka lidem pochybným tedy není „házení perel sviním“.

Ježíš svou zvěst každou chvíli diskutuje s farizeji a zákoníky. Neodpírá ani jim svou společnost. Ta je prostě pro každého ! Ježíš nikoho nevynechá a nikomu neupírá své slovo a své činy.  Zvěst evangelia a zvěstování  Božího království nemá omezení. Važme si toho, že jsme sůl země a světlo světu. Církev Boží je pro každého a my si nevybíráme s kým chceme být a s kým už ne

A teď pointa z úvodu kázání. Ptal jsem se , zda jste někdy viděli někoho házet perlami. To bychom možná zažili jen na nějakém hodně divokém večírku snobských boháčů.   Ježíš nás vyzývá, abychom neházeli perlami ! Je to proto, že za každou takovou „perlu“ umíral na Golgotě.  Ta „perla“ sedí teď vedle Tebe…..

A nejen to !  Další „perly“ sedí v Křesťanském sboru Žamberk, v Církvi bratrské v Dobrušce a všech dalších místech, kde se schází věřící lidé. Nemusíme dávat jeden druhého soudu. Stačí, když se věřící mezi sebou přestanou pomlouvat a kritizovat jeden druhého, protože není stejný jako on. Když se v Církvi Boží přestane klást důraz na věrouku a zafunguje mezi námi Boží láska, která je trpělivá a není domýšlivá ( 1 Kor.13 kap.) . Je to láska, která umí ctít jinakost druhého a považuje druhé za přednějšího než sebe sama

Boží láska v moci ! To je heslo tohoto sboru a věřím, že takový přístup šíří Boží království po zemi  …..díky Pánu za to.

Amen

Zde můžete psát...