O čase
Dnešní kázání si můžete přečíst zde :
O čase
(Jan 7: 1-9)
„Potom chodil Ježíš po Galileji; nechtěl chodit po Judsku, protože mu Židé ukládali o život. Byly blízko židovské svátky stánků, a jeho bratří mu řekli: "Jdi odtud do Judska, aby tvoji učedníci viděli skutky, které činíš. Nikdo přece nezůstává se svými skutky v ústraní, chce-li být známý na veřejnosti. Činíš-li takové věci, ukaž se světu!" Ani jeho bratři v něj totiž nevěřili. Ježíš jim řekl: "Můj čas ještě nenastal, ale pro vás je stále vhodný čas. Vás nemůže svět nenávidět, mne však nenávidí, protože ho usvědčuji z jeho zlých skutků. Vy na svátky jděte, já na tyto svátky ještě nejdu, protože můj čas se dosud nenaplnil." To ji řekl a zůstal v Galileji“
Po událostech u Galilejského moře popisovaných v kapitole šesté evangelia Janova Ježíš zůstává v Galileji. Přitom pořád platí Jan 5:18, cit.
„ To bylo příčinou, že Židé ještě více usilovali Ježíše zabít, protože nejen znesvěcoval sobotu, ale dokonce nazýval Boha svým vlastním Otcem, a tak se mu stavěl na roveň“
1. Výroční svátky
Židé měli tři výroční svátky, kdy se musel každý muž dostavit do Jeruzaléma. Základem pro pozdější upřesnění průběhů a pořadí těchto svátků je řeč Hospodina k Mojžíšovi v 2 Moj. 34 : 22 – 24, cit.
„ Budeš slavit slavnost týdnů, prvních snopků pšeničné žně, a slavnost sklizně na přelomu roku. Třikrát v roce se každý z vás, kdo je mužského pohlaví, ukáže před Pánem Hospodinem, Bohem Izraele. Vyženu před tebou pronárody a rozšířím tvé pomezí. Nikdo nebude žádostiv tvé země, když se půjdeš třikrát v roce ukázat před Hospodinem, svým Bohem „
Tyto tři svátky jsou : Pesach, slavnost týdnů a svátek stánků . Když to řeknu srozumitelněji tak jde o Velikonoce, Letnice a díkuvzdání za žeň, které některé církve slaví na podzim.
Tenhle příkaz má úžasné zaslíbení, které bylo podmíněno poslušností Židů. Hospodin na své straně slibuje uvolnění prostoru pro svůj lid v Palestině . Na straně židovských mužů je povinnost chodit třikrát v roce do Jeruzaléma na tyto „výroční svátky“. Podstatou tohoto ustanovení bylo, aby se lid nezačal přizpůsobovat pohanským zvykům okolních národů a nenahrazoval to, co nařídil Hospodin něčím jiným,….co si vymyslí, co okouká a nebo co se jemu právě líbí. Tuto myšlenku podporuje zdánlivě nepochopitelný verš, který je pokračováním uvedeného citátu z druhé Mojžíšovi, cit.
„ Prvotiny raných plodů své role přineseš do domu Hospodina, svého Boha. Nebudeš vařit kůzle v mléku jeho matky" ( 2 Moj.26:26)
To byl dobový zvyk pohanů . Pak vývar vylili na půdu a tím si měli zajistit dobrou úrodu. Židé tohle neměli dělat, protože spoléhají na Hospodina, který se o ně postará i tím, že bude příští rok úroda na polích
Druhým významem výročních svátků byla potřeba udržení jednoty vyvoleného národa. Aby si neustále uvědomovali, že jsou potomky praotce Jákoba a patří k sobě. To bylo důležité zejména ve chvílích kdy hrozilo nebezpečí napadení Izraele a lid musel do zbraně. Křesťané neplní ustanovení rituálního Mojžíšova zákona, protože ten se vztahoval jen na vyvolený národ Izrael. Jistou analogií jsou naše společná shromáždění , která také slouží k vytváření jednoty. Jsou založena na Božím slově a na principu Boží lásky
„Láska zajisté Kristova víže nás „ ( 2 Kor. 5:14 )
V našem textu čtení se jedná o svátek stánků. Ten se konal každoročně 15 – 21 dne židovského podzimního měsíce Tišri . Podle našeho kalendáře jde o měsíc září – říjen , ale nelze určit který den , protože časování Hebrejů je jiné než naše . 10 dne měsíce Tišri byl „Den smíření“ a 15 dne pak začal svátek Stánků , který má svůj průběh. Trval sedm dnů , přičemž první a poslední den byl „šabat“ a dny mezi nimi byly „polosvátkem“
Opustíme téma židovských svátků a vrátíme se do našeho příběhu, cit. verše druhý a třetí
2. Lidi potřebují poznat Ježíše jako Boha
„Byly blízko židovské svátky stánků, a jeho bratří mu řekli: "Jdi odtud do Judska, aby tvoji učedníci viděli skutky, které činíš“
Jeho příbuzní ( podle Mk 6:3 měl Ježíš bratry Jakuba, Josefa, Judu a Šimona a blíže nejmenované sestry ) Ho nabádají, aby odešel z Galileje do Judska resp. do Jeruzaléma na svátek Stánků. Ježíš, jako židovský muž z pokolení Juda, měl také povinnost jít do Jeruzaléma. Jenže jeho bratři mají jiný motiv než plnění Talmudu. Chtějí, aby i učedníci viděli skutky, které koná. O jaké učedníky jde ? Vždyť učedníci byli vždy s Mistrem .
Doposud v Janově evangeliu Ježíš vykonal zázračné skutky v Káně Galilejské, kde proměnil vodu ve víno ( Jan 2:1-11) , v Kafarnaum , kde uzdravil syna královského úředníka ( Jan 4:46 – 54). Pak v páté kapitole je příběh o uzdravení třicet osm let nemocného muže a následný konflikt s jeruzalémskými židy. V kapitole šesté se u Galilejského moře děli věci : uzdravování, nasycení pěti tisíc mužů pěti chleby a dvěma rybami, které zázračně rozmnožil ( Jan 6 : 1-13 ) . Následuje Ježíšova chůze po moři a ( Jan 6: 16-21) pak je rozhovor s lidmi, kteří ho opět vyhledali. Na krátký čas se stali Jeho učedníky , ale po Ježíšových slovech , cit. „ Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj „ …odpadli. Po těchto slovech odešli od Něj
Pověst o muži jménem Ježíš se rychle přenesla z Galileje do Jeruzaléma a mnoho lidí ho následovalo, protože mluvil v moci a uzdravoval, vyháněl zlé duchy a konal mnoho dalších činností ve prospěch lidí . Když však začal mluvit o tom, že je pokrmem a nápojem, který uspokojí duchovní hlad a žízeň každého, kdo hledá Boha ve svém životě , tak to mnozí nestrávili a odešli
Jan 6: 66 – 69 „ Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili. Ježíš řekl Dvanácti: "I vy chcete odejít?" Šimon Petr mu odpověděl: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží"
Ježíšovi bratři měli na mysli právě ty, kdo po jeho řeči na břehu Galilejského moře od Něj odešli. Mají pravdu, že kdo chce být známý, nemůže zůstat v ústraní . Navíc, když je příležitost oslovit celý Izrael díky tomu, že muži, ale i celé rodiny, přijdou do Jeruzaléma slavit svátek Stánků.
Nechápou, že Ježíš nechce být známý pouze pro své skutky. Z textu je patrné, že podmiňují Jeho věhlas právě těmi zázraky a skutky Boží moci, cit. v překladu Moloney „ …Když dokážeš takové věci, ukaž se světu“ ( Jan 6:4b)
Dalo by se to parafrázovat i takhle : „Když bys je nedělal, tak nemáš světu co nabídnout ! „ . Nakonec i Jan vysvětluje, cit. „" Ani jeho bratři v něj totiž nevěřili“
Přitom Ježíš je vtělený Bůh, zaslíbený Mesiáš tj. „Vykupitel“ Izraele. V tom je hodnota jejich bratra ( rozuměj Ježíše) . To je to, co mají v prvé řadě poznat.
Ježíš přišel na svět proto, aby hledal a spasil ty, kdo potřebují záchranu od věčné smrti , vysvobození ze spoutaností, kdo potřebují uzdravení a Boží lásku . Přišel naplnit Mojžíšovský Zákon a uvolnit vyvolený národ Izrael do svobody synů Božích. A co víc ! Aby do svého „ovčince“, jako ten dobrý Pastýř, zahrnul všechny lidi na světě. Každý může přijít, uvěřit a být spasen. Skutky a viditelná znamení Boží moci konal z Boží lásky k trpícím a strádajícím. Ony doprovázeli Jeho slova o konání Otcovi vůle, o tom, že je pravý chléb a pravý nápoj vedoucí do života věčného s Bohem .
V našem příběhu vidíme, že ani jeho nejbližší se kterými vyrůstal v Nazarétu nevěřili v to, že je Mesiáš. Chtěli, aby ukazoval skutky, ale to, že ho poslal nebeský Otec odmítají stejně jako židé v Jeruzalému, kteří Ho právě pro to chtějí zabít ( Jan 5: 18)
S tímto postojem se setkávali apoštolé a první věřící při šíření evangelia. Pavel píše do Korintu, cit.
1 Kor. 1 : 21 – 23 „ Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství „
Svět jakožto morálně – společenský systém má svoje uvažování a moudrost danou vzděláním a stupněm vývoje . Nepoznává Boží moudré dílo …..tzn. moudrost světa a moudrost Boží se míjejí. Je to proto, že Židé jsou na zázračná znamení a pohané ( Řekové) chtějí diskutovat a filosofovat. Obě skupiny lidí mají máslo na hlavě.
Židé , zázraky to ano. Jejich hebrejské myšlení to zvládá. Nemají problém očekávat zázraky. Nakonec si za svou existenci užili zázraků dost a ještě je nějaké čekají . Ale nepřijímají slovo o tom, že Ježíš je poslaný nebeským Otcem a že je vlastně oním zaslíbeným potomkem krále Davida, který má přijít zachránit Izrael
V televizi Barrandov byl v týdnu zábavný pořad „ Kdopak by se Čecha bál“ . Ringo Čech si zve zajímavé hosty a zpovídá je se svou mladou kolegyní. Přišel tam bývalý tiskový mluvčí presidenta Klause a přišlo i na jeho kontroverzní názory, kterých se chytla média a cupovala ho na kusy. On tam s úsměvem na rtech a zcela suverénně řekl, že Darwinova teorie evolučního vývoje druhů je nesmysl, který spolehlivě vyvrátila moderní genetika. Pak tam řekl ještě několik zajímavých věcí. Na té mladé moderátorce, ale i na lidech v hledišti bylo vidět, že to nedávají . Nakonec mu při loučení řekla, že s ním v 90% nesouhlasí. Nešlo o žádné evangelium, nedošlo na hřích a jeho řešení vírou v Krista. Ale i to stačilo k nesouhlasu s tím, co Petr Hájek říkal.
Ježíš v našem příběhu říká svým bratrům, cit. „Vás nemůže svět nenávidět, mne však nenávidí, protože ho usvědčuji z jeho zlých skutků
S protivenstvím se setkával Pán Ježíš a v podstatě každý, kdo Ho následuje. Satan podněcuje v těch, kdo mu patří, odpor vůči všemu , co má původ v Bohu. A věřící už patří Bohu, jsou jeho dědicové, jsou spoludědicové Kristovi, jsou Boží děti a Boží synové ! Ap.Petr píše sborům v helénistickém prostředí , že už dost dlouho dělali hlouposti , cit.
„ Dost dlouho už jste dělali to, v čem si libují pohané: žili jste v nevázanosti, vášních, v opilství, v hodech, pitkách a v hanebném modlářství. Když se již spolu s nimi nevrháte do téhož proudu prostopášnosti, dráždí je to a urážejí vás“ ( 1 Pt 4:3 )
Pohané, pro svou moudrost, zpochybňují zázraky. Nevěří na ně a když se nějaký stane, tak do rozškubání těla hledají vysvětlení. Z víry v Boha udělali systematické učení
Evangelium Boží potřebuje otevřenost jak pro učení, tak i pro zázraky. To má jít ruku v ruce i v dnešní době . Mnoho lidí si přichází do sborů a do kostelů duševně odpočinout. Tempo doby je bičuje stressy a náporem práce i starostí. Když už přijde neděle a chvíle volna, tak spočinou v kostelní lavici, spustí ruce do klína a poslouchají hudbu, zpěvy a jsou součástí liturgického dění
Nedávno jsem mluvil s jedním mladým mužem ve věku 35 let. Před rokem to vypadalo, že inklinuje k východním náboženstvím, ale dnes jsem zjistil, že začal chodit do kostela. Má být pokřtěn a biřmován. Nadšeně mluvil o tom, že si na bohoslužbě tak dobře duševně odpočine , že to nemá prostě chybu !
Církve ve kterých se hlásá evangelium Boží a klade se důraz na Boží slovo i na to, že Bůh i dnes osvobozuje ze spoutaností a koná divy a zázraky velký duševní odpočinek neposkytnou. Tam je člověk Duchem svatým puzen ponořit se do Boha, růst do Jeho obrazu a stát se šiřitelem Božího království slovem i modlitbou, skrze kterou Bůh osvobozuje, uzdravuje a posiluje. Je vyzván, aby šířil Boží království a mluvil evangelium lidem kolem sebe. A to žádný odpočinek není, ale jde o tvrdou práci odváděnou pro Pána
Problém vězí i uvnitř Církve Boží. Mnoho věřících plně nechápe své postavení v Kristu, přesněji …..v oblasti svěřené pravomoci a autoritě Božích dětí. Neumí očekávat zázraky ve svém životě, protože na ně prostě nemají víru. Kritizují ty, kdo to dělají a očekávají ve víře na skutečnost. Přitom v Bibli je jeden nádherný, verš, cit.
„ Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas „ ( Židům 4:16 )
Podle Bičovi konkordance je slovo „čas“ přeloženo z původního „ eukairos“ což znamená vhodný, Bohem určený čas. Až Bůh rozhodne, stane se ! A jak víme , „milost má moc“ resp. Boží milost působí mocí, která mění jak lidská srdce, tak zasahuje do našeho života. Na jedné straně máme autoritu „ exúsia“ Božích dětí a na straně druhé má pro nás Bůh připravenou „ mocnou milost“ ( parafráze Jak. 4:6 ) , kdy v pravý čas vyslyší a přizná se k naší víře.
Současně také víme, že nic se neděje bez Boží vůle ON je ten, kdo má , jak se říká „poslední slovo“
Ten Boží čas, řecky „ kairos“ neznamená přesně vypočítaná období neměně daná . Není to nějaké předem stanovené schéma. Bůh reaguje na náš aktuální postoj, jak využíváme pravomoc Božích dětí, jak se stavíme k Jeho milosti a pak v pravý čas působí mocí v našich životech.
V našem textu Jan 7: 6 – 8 , Pán Ježíš říká, cit. „ Ježíš jim řekl: "Můj čas ještě nenastal, ale pro vás je stále vhodný čas. ….. Vy na svátky jděte, já na tyto svátky ještě nejdu, protože můj čas se dosud nenaplnil"
Zde je všude užito slovo „ kairos“ tzn. „Boží čas“ . I pro jeho bratry je STÁLE vhodný „Boží čas“ jít na svátky do Jeruzaléma, jít k Bohu jako takovému
Tato výzva platí i dnes : Každý člověk může v kterékoli vteřině přijít k Bohu a uvěřit , že Ježíš je i jeho Spasitel a Pán. Každý z nás může kdykoli předstoupit před Boha a komunikovat s Ním, protože ON má na nás vždycky čas. Náš čas je stále vhodný k tomu, abychom šli za Bohem a k Němu
Jiná situace byla v dané chvíli pro Ježíše. Pro něj „Boží čas“ ještě nenastal. Život našeho Pána byl řízen někým jiným. Ježíšův „ kairos“ , Bohem určený čas se ještě nepřiblížil, protože průběh jeho života je nastaven tak, aby vyvrcholil Jeho ukřižováním . Ježíš nebude zabit nějakým najatým vrahem, ale musí být veřejně odsouzen. Jeho soukmenovci budou mít možnost volby jak naloží s Jeho životem. Proto ještě na svátky do Jeruzaléma nepůjde. Běh Jeho života určuje nebeský Otec ( Jan 3:17 , 3:34 , 5:23b atd.)
Ono je to s těmi časy vcelku zajímavé. V Písmu je užito více hebrejských a řeckých výrazů pro naše slovo „ čas“. Jedním je také řecký výraz „ chronos“ . Od toho máme chronometr tj. přesný měřič času , Např. v cyklistice se o časovce říká , že „jedou proti chronometru“ . Tzn. , že bojují s časem o co nejrychleji zajetou časovku
Ježíš, během svátku na který nakonec také dorazil, říká lidem v Jeruzalémě, cit.
„Ježíš řekl: "Ještě krátký čas budu s vámi a pak odejdu k tomu, který mě poslal“ ( Jan 7:33) . Tady je to slovo „chronos“ tzn. čas astronomický jako fyzikální veličina. Ještě jeden příklad z Jana 14: 8 - 9, cit. Kral.překl.
„ Řekl jemu Filip: Pane, ukaž nám Otce, a dostiť jest nám. Dí jemu Ježíš: Tak dlouhý čas s vámi jsem, a nepoznal jsi mne? Filipe, kdož vidí mne, vidí Otce, a kterak ty pravíš: Ukaž nám Otce? „
Položme si otázku : Jak dlouho jsem věřící a jak se za tu dobu změnilo mé poznání Boha . Filipovi nestačili ani tři roky, aby si uvědomil, že nebeský Otec je zjeven v Ježíši z Nazarétu. Když se podíváme do textu, tak je to jasné. Filip Ježíši říká :
Ukaž nám Otce a dostává odpověď „ …..a ty mě neznáš“ ?
Tady je jedno z dalších míst potvrzující Boží trojjedinost . Nebeský Otec, Syn a Boží Duch tvoří jednotu ! Chceš vidět Otce ? Tak tady před tebou stojí Filipe ! Ty mě neznáš ?
Myslím, že nikdo z nás neřekne, že nezná Pána Ježíše. Ale vždy budeme mít rezervy. Chtějí-li lidi vidět Ježíše, tak by ho měli vidět na nás. Na našem životním stylu, v tom co říkáme, jaké máme postoje atd.
Na závěr připomenu důležitou věc. Náš čas nejsou jen ubíhající vteřiny, minuty, hodiny atd. Máme umět využívat čas. To říká ap.Pavel v epištole Efezkým . Máme vždy k dispozici „ Boží čas“ ( kairos) . Bůh si na nás čas udělá vždy. Problém je na naší straně. Pokud obětuji svůj čas „chronos“ Bohu a budu v Jeho přítomnosti na modlitbách, budu zpívat v parku , rozdávat letáky, číst Bibli , mluvit s lidmi o Bohu , navštěvovat je a nebo být ve shromáždění…. tak pak mi běží současně s „chronos“ Boží čas „ kairos“ . A čím více procent Božího času se bude překrývat s tím mým časem, tím lépe pro mě a pro Boží království
Amen