Nemám čas

Nemám čas

Kniha Kazatel byla napsána někdy ve 3 st. př. Kr. a autorství bylo připsáno králi Šalamounovi, který vynikal moudrostí od Boha. V Ekum. př. je v předmluvě  napsáno, cit. " O poslání knihy se mínění různí. Nezřídka se v ní spatřuje je "velepíseň" skepse. Když jí někdo čte poprvé, tak na něj může působit až depresivně. Hieronymus v ní hledá radu k útěku z porušeného světa. A někdy i věřící v dnešní době podléhají takové rezignaci, když vidí kolem sebe, jak se rozmáhá zlo a vše je pomíjivé. Začnou vzdychat, svěsí ruce do klína a říkají: "Už abychom byli v nebi a nemuseli se tady trápit".  Ale život křesťana není o tom, abychom se uvzdychali a unatrápili. Naopak, měli bychom si života v Kristu užívat při poznávání svého Boha a Pána, měli bychom prožívat Jeho lásku, moc a toho, aby i skrze nás byla zjevena Boží sláva lidem okolo nás.  

Domnívám se, že v té knize jde spíše o smysl života a étos, tedy životní styl. Je to o prioritách a věcech, které považujeme za nepodstatné.  " Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří; nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé. Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně. (Ef. 5:15-17)  

Apoštol Pavel nabádá věřící v Efezu, aby si počínali moudře, nepromarnily čas, protože nastaly dny zlé. První křesťané byli často pronásledovaní a ostouzení pro svou víru, ať už byli ze Židů nebo z pohanů. Satan nemá rád křesťany. A nemá je rád ani v dnešní době. Naše "dny zlé"
vypadají trochu jinak. Nikdo nás zatím nepronásleduje, ale Kristovci se často nechávají okrást o čas. Kraličtí ten šestnáctý verš překládají trefněji, cit. "Vykupujíce čas; nebo dnové zlí jsou"

Když něco kupuji, tak musím zaplatit nějakou částku, abych si to mohl přivlastnit. Jestliže si vyhradím čas pro Boha, pak mi na druhé straně někde chybí. Apoštol Pavel to říká přesně, cit. "Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně". Nejde jen o to, kolik času věnuji Pánu, ale také o to, kolik času věnuji tomu, co mi doslova zapleveluje mysl . Měli bychom být rozumní a dát si pozor na to, co mě odvádí od Boha a přivádí do myšlenkového, ale i skutečného, prostoru světa. Vykupovat čas znamená zaplatit z toho, co jinak věnuji světu. Mám teď na mysli volnočasové aktivity. Vykupovat čas  znamená opustit facebook, internet, omezit melouchy, nekoukat v televizi ka každou hloupost atp. 

Přečtěme si z knihy Kazatel, z třetí kapitoly veš první, cit. ""Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas:" (Kaz. 3:1).

1. Bohem určený čas

Pracuji doma a občas se stane, že přijde manželka a chce, abych něco udělal. Jsem zabraný do tvorby předpisů a tak jí často odbývám slovy " Teď nemám čas, až ho budu mít, tak to udělám".  Zpravidla to beztak neudělám, protože přeci musím ještě udělat tohle a pak tamto. Známe to všichni. Ale pojďme se na to podívat blížeji. Po úvodním verši následuje série čtrnácti protikladů. Mohli bychom o jednotlivých položkách dlouze mluvit např., kdy byl v našem životě čas na léčení, boření, budování, pláče, smíchu, truchlení a jak jsme to prožívali a jak řešili nebo neřešili. Slovo "čas" v prvním verši je přeloženo z hebrejského "zeman" a znamená  "určenou chvíli", "jistý vymezený čas". Vedle času chronologického, kdy se pravidelně střídá jedna vteřina za druhou, běží ještě jiný, Bohem daný časový úsek, ve kterém máme něco změnit, něco udělat či vyřešit.   V dalších verších je slovo "čas" přeloženo z hebrejského výrazu  "ét" = "čas". Dá se říci, že tady jde jen o čas chronologický, chceme-li astronomický. Prostě, věci plynou na časové ose. Je potřeba říci, že nic se neděje náhodně. Kazatel sděluje, že na rozdíl od pohanských bohů, je Bůh Stvořitel svrchovaný nad tím, co se nás dotýká a co prožíváme.

Je svrchovaný i nad situacemi a událostmi, které jsou těžké, tíživé a sužující. Jde o období, kdy je řada na nás. Bůh nám dává prostor, abychom se něco naučili, vstoupili více do víry v Boží moc a Jeho pomoc nebo vyznali a vyhodili ze svého života to, co brání dalšímu růstu v poznávání Boha. 

Uvedu jen jeden verš vyjadřující Boží svrchovanost, který je navíc poměrně rozporuplný s ohledem na vnímání Boží dobroty, cit. Iz. 45: 1 - 8  "Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci." V různých facebookových diskuzích se
tento verš cituje s tím, že Bůh tvoří zlo. "Dyť je to tady napsaný"! To ano, ale v jakém kontextu. Má to znamenat, že Bůh je zlý? Určitě ne, my přeci víme, že Bůh je dobrý, stejně jako je např. svatý a spravedlivý. Je potřeba vzít v potaz souvislosti, za kterých to bylo řečeno a komu
to bylo zvěstováno.  Předně je to slovo pro zajatý Izrael. Jsme v době Staré smlouvy, kdy Bůh jednal se svým vyvoleným národem na základě smluvního vztahu. Smlouva mezi Bohem a lidem měla doložku klatby. To je ta dvacátá osmá kapitola páté knihy Mojžíšovi. Od patnáctého verše, který začíná slovy: " Jestliže však nebudeš Hospodina, svého Boha, poslouchat a nebudeš bedlivě dodržovat všechny jeho příkazy a nařízení, která ti dnes udílím, dopadnou na tebe všechna tato zlořečení.......... a mimo jiná zlořečení je také toto, cit. "Hospodin dopustí, že budeš před svými nepřáteli poražen" (5 Moj.28:25).

Po vítězství Babylonie nad Egyptem v bitvě u Karchemiše roku 605 př. Kr. se judský král stal babylonským vazalem. Nakonec Nebúkadnesar roku 587 př. Kr. Judsko vyplenil, dobyl Jeruzalém, zbořil Chrám a část obyvatelstva odvlekl do zajetí. (odhady počtu odvlečených se pohybují od několika tisíc do počtu maximálně 20 tisíc lidí, což by činilo čtvrtinu obyvatelstva). Jejich přemožitelé jim říkali: " Nechte Hospodina být, nevěřte mu ! Nectěte ho, vždyť byl poražen. Hospodin je bezmocným bohem..." Podle Izaiáše je to jinak: Všechno to zlé, co přišlo na Boží lid, není dokladem o Boží nemohoucnosti . Naopak, jde o "určený čas" svrchovaným Bohem, kterým je lid tříben a přiváděn zpět k Hospodinu. Vedle času chronologického jim běžel Boží čas, ve kterém s nimi Bůh tímto způsobem jednal. Nebyla to žádná svévole nebo tvorba
zla. Šlo o to, že Izrael neplnil smluvní podmínky a dočkal se prohry a deportace zhruba čtvrtiny obyvatelstva Judska.  Babylon byl později poražen a území ovládli Peršané. V perském  áboženství zvaném zoroasterismus byl bůh Ahur Mazda (Moudrost) představitelem sil dobra;
kdežto bůh Angra Mainju ( Špatné myšlení) byl naopak představitelem zla a klamu. Ve vztahu k bohům platilo: "Já dám tobě, ty dej mě". Proto Kýros svým výnosem umožnil odchod Izraele do
Jeruzaléma. Udělal dobro pro zajaté a čekal dobré od svého boha Ahur Mazdy. Hospodin nezasáhl svou silou, aby ochránil vyvolený národ od babylonského zajetí. Byla zde "určená chvíle", aby
si uvědomili, že od Boha odešli směrem k pohanství. Ta "chvíle" trvala sedmdesát let. Hospodin dopustil zlo - zajetí a pokoření lidu. Ovšem toto zlé není trvalým stavem. Má svůj konec a je vždy naděje na spásu. To se nakonec stalo a přesídlenci se mohli vrátit do Zaslíbené země.

Musíme mít na paměti, že křesťané po Letnicích, kdy vznikla Církev Boží, nejsou pod Starou smlouvou. Stali jsme se účastníky Nové smlouvy.  Žijeme ve věku milosti, který začal po ukřižování Ježíše. Dnes s námi Bůh jedná úplně jinak. Je důležité vědět, že nejsme pod Starou smlouvou a nevztahuje se na nás doložka klatby.    I dnes jde o, Bohem "určenou chvíli" ve které projevuje svou svrchovanost nad tím, co se nám nebo lidem okolo nás děje. Svrchovaný Pán někdy nechá události plynout tak, jak jsme si je nastavili vlastním přístupem k Bohu a mírou naší víry v Boha jednajícího a zasahujícího.    Neměli bychom pasivně sedět a říkat něco podobného: " Jo, jo. Bůh mě trestá za to a i za tamto. Ach jo, musím tu zkoušku vydržet a čekat až se smiluje". Měli bychom vidět Bohem "určenou chvíli" tak, že je potřeba být aktivní a akční. Pasivita ten Boží čas jen prodlužuje.  Že je třeba něco změnit, řešit a dotáhnout do správného konce. Že je třeba také čas na pokání a restart vztahu s Bohem. Možná bude potřeba více ctít Boží autoritu.    Jestliže si na tohle neuděláme čas, tak Bůh má času dost a dost. Jestliže
nechceme využít Bohem "určenou chvíli", tak může trvat až do naší smrti. Pak bude to, co je svázáno na zemi, rozvázáno v nebi. Když si na to či ono neuděláme čas, tak nás to bude limitovat v růstu poznávání Boha třeba celý život. Nevstoupíme do toho, co nám dobrý Bůh připravil. Pamatujme na to!   

Takových hraničních situací jsem zažil víc a zažívá je každý křesťan Přečtu ještě dva verše ze třetí kapitoly Kazatele, které souvisí s tím, co jsem teď řekl, cit " On všechno učinil krásné a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná.  Poznal jsem, že není pro něho nic lepšího, než se radovat a konat v životě dobro." (Kaz.3:11-12)

Ty verše mě zaujaly a začal jsem si je číst opakovaně, Snažil jsem se jim porozumět. A přišla mi trochu troufalá myšlenka: "A co když jo!". Co když člověk vystihne počátek a konec díla, které Bůh koná.  Aby mě bylo dobře rozuměno. Nejprve kazatel říká, že Bůh dal lidem "i touhu po věčnosti". Tzn. že musí jít o stvoření a pak o spasení. Ta touha po věčnosti se nejprve projeví tím, že člověk připustí a později přijme myšlenku, že svět a vše kolem bylo stvořeno Bohem.
Musí se rozejít s evoluční teorií. Teprve pak může vírou přijmout Ježíše jako svého Spasitele.
Tím je ukojena touha po tom, co nás přesahuje, co je transcendentní. Začátek a konec tohoto díla člověk nepostihne, je mu zastřeno jistým tajemstvím, které bude odhaleno Církvi Boží až na věčnosti. Ale co bychom měli umět vystihnout, je dílo, které Bůh koná při nás. Pro člověka je požehnáním, když rozpozná počátek díla, které s ním Bůh začal dělat a kdy také rozpozná, že bylo dosaženo cíle. Že ta "určená chvíle" ten Boží čas dosáhl při nás svého cíle a my jsme něco pochopili, přijali, s něčím jsme se v Boží síle rozloučili atp.  Pak se můžeme radovat za všech okolností, protože jsme se zas o kousek posunuli do kristovského charakteru a konáme dobro. 

To, co je dobré pro mě, pro bratra, sestru, rodinu, sousedy. Radujeme se z toho, že jsme třeba v určité oblasti opustili svévoli, přispíváme k budování místní církve, že máme spoluvěřící a můžeme také zvěstovat Krista.  Radujeme se z toho, že děláme dobře pro náš vztah s Bohem. Že není zaplevelen hříchem. Tetelíme se radostí v Otcově náruči! Takže v tomto smyslu je dobré vystihnout počátek a konec díla, které s námi Bůh dělá. Využít "určenou chvíli" k tomu, abychom vstoupili do souladu s Boží vůlí pro nás a náš život. 

2. Moudrost Kazatele vede k poznání pomíjivosti člověka

Na první pohled to není až tak pěkné počteníčko. Všude samá marnost.
Svévole na místě spravedlnosti, pachtění, všechno je honba za větrem a vše
pomíjí. Moudrost Kazatele nás vede k poznání pomíjivosti člověka ať
moudrého, tak i hloupého. Vzpomněl jsem si na Siddhártha Gautamu později řečeného Buddhy. Žil přibližně 560 - 480 let př. Kr. Měl se narodit na dvoře lokálního knížete na
severu indického poloostrova. V 16 letech se oženil. Oddával se požitkům od
mládí. Když poprvé opustil palác a na tržišti uviděl staré, špinavé a zbídačené
lidi byl třikrát hluboce otřesen

a)spatřil starého muže, zlomeného, zkřiveného, opírajícího se o berle, jak
se vrávoravě vleče

b)viděl nemocného, špinavého od zvratků a moče, ošetřovaného a nošeného
jinými

c)nakonec uviděl pohřební průvod. Zde je konfrontován s konečným řešením
utrpení, které viděl předtím Došlo mu, že pomíjivost je příčinou všeho utrpení. Ve svých 29 letech opustil rodinu a začíná hledat únik z této reality. Po několika letech dosáhl "nirvány" tj. "vyvanutí" a zbavil se všeho utrpení pramenícího z poznání pomíjivosti. V normální řeči
můžeme říci jakýsi stav klidu a vyrovnanosti s životním údělem. Siddhártha Gautáma problém pomíjivosti beztak nevyřešil. Jen před ní utekl, aby se netrápil a nelopotil jak člověk v podání Kazatele.

3. Podstatou problému je hřích člověka

Kazatel 7:20 je jedním z míst, kde Bible mluví jasně, cit. " Není na zemi člověka spravedlivého, aby konal dobro a nehřešil". Stejně mluví apoštol Pavel v ep. Řím , ve třetí kapitole,cit.  "....Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy;" . Tady je příčina všeho toho, čím nás provádí Kazatel. V původním stvořitelském plánu neměl hřích žádné místo ani žádná pomíjivost, utrpení, nemoci a války. Nic takového. Bůh je dobrý stejně jako je láskou. Kazatel vidí jediné východisko, které pomíjivost řeší a tím je BÁZEŇ PŘED BOHEM, cit. ".......já vím, že dobře bude těm, kdo se bojí Boha, těm, kdo se bojí jeho tváře. Avšak svévolníkovi se dobře
nepovede, život se mu ani o den neprodlouží, bude jako stín, protože nemá bázeň před Boží tváří." (Kaz. 8:12-13)

Bázeň neznamená strach z Boha. A protože se Ho bojím, že mě za hřích ztrestá, tak mám bázeň. Tak to není. Pro Církev Boží to dnes znamená úctu a respekt před Boží autoritou.

Přijímám Boží slovo za své a poznávám Boha, Jeho krásu a velikost ve svém
životě. Beru Ho do svého života. Vytvářím si osobní vztah s Bohem i v emoční rovině a tak prožívám nádherný a krásný život uprostřed pomíjivosti.  Haleluja! Žádná Buddhova ""ušlechtilá osmidílná stezka", ale přijetí Boha jako své nejvyšší autority života. To je cesta ven z pomíjivosti a marnosti!  

4. Vysvobození z marnosti

Kazatel mezi vším dění na zemi plné prázdné lopoty vidí velikou moudrost,
cit. " Bylo malé město a v něm hrstka mužů. Tu přitáhl na ně velký král, obklíčil je a
zbudoval proti němu mohutné náspy.  Našel se pak v něm nuzný moudrý muž, který by byl
to město svou moudrostí zachránil, ale nikdo si na toho nuzného muže ani nevzpomněl.  Řekl jsem si: Lepší je moudrost než síla, třebaže modrostí toho nuzáka pohrdli a jeho slova nebyla slyšena". (Kaz. 9:14-16).

Malé město, málo lidí a přímé ohrožení životů mocným králem. Už se staví náspy pro dobytí hradeb. Byl v něm nuzný, ale moudrý muž, který věděl, jak město zachránit. Ale nikdo se ho
neptal a nikdo ho nebyl ochotný vyslechnout, aby zjistil, jak se dostat ze smrtícího sevření. Já v tom obraze vidím jasně Ježíše Krista! Každý člověk se může obrátit na toho nuzného, ale moudrého muže. Je jím Ježíš, který zemřel za naše hříchy. ON nikdy nezhřešil, udržel si svatost, kterou měl od okamžiku zplození v těle Marie. Proto mohl zemřít za mě a za Tebe, za naše hříchy. Bible mluví jasně, cit. " všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy;" (Ř 3:23).

Obraz obklíčeného města nepřítelem. Je jen otázkou času, kdy přijde konec. Ale v městě je pořád nuzný, moudrý muž, kterého je potřeba si všimnout a naslouchat mu. Hned další verš v třetí kapitole k Římanům nabízí řešení, cit. "  jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši". Jestliže v pokání uvěříš, že Ježíš zemřel za Tvé hříchy, pak se staneš
pro  svatého Boha spravedlivý pro svou víru v Ježíše jako svého Spasitele. To je okamžitá proměna osobnosti člověka, kterému se říká znovuzrození. Tím se duch, duše i tělo dostanou pod Boží vládu.  Kdo dříve kradl, nekrade. Kdo cizoložil nebo smilnil, přestane. Tu sílu k proměně
dává sám Bůh v osobě Ducha svatého. A pak nastupuje jiný život, život v pomíjivosti, ale krásný a nádherný. Už to není samá marnost, ale začneme poznávat Boha v celé Jeho kráse. Haleluja! V Kristu není žádný život marný a honba za větrem! Sláva Bohu! Kazatel každému radí, aby nepromeškal čas na spásu, cit. "Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: "Nemám v nich zalíbení"; (Kaz. 12:1)  

5. Čas nám daný

Poslední o čem se chci zmínit je dvojí čas věřících lidí v dnešní době. Jak jsem již řekl na začátku, je nám dán k dispozici čas, řecky "chronos" tj. čas astronomický, který každému běží stejně. Pak máme čas, řecky "kairos" tzn. čas  Boží, který neběží každému stejně, ale má jednu vlastnost - přechází s námi do věčnosti. Je na věky trvalý! Nikdy se neztratí.

Jakoby Bůh držel v ruce stopky! A zmáčkne je ve chvíli, kdy věnujeme svůj čas "chronos" Bohu, šíření Božího království slovem i skutkem a víře ve viditelná znamení Boží moci v našem životě. Čas "kairos" se zastaví v době, kdy se Bohem nezabýváme a svůj čas věnujeme věcem pomíjitelným. Těm, které tady zůstanou a o kterých mluví Kazatel, že jsou marností.

Milí bratři a sestry, milí přátelé! Pamatujme na Boha Stvořitel, Spasitele a Pána dokud máme čas. Ten nám nebyl dán, abychom ho promrhali zoufáním nad marností a pomíjivostí lidského osudu. Abychom ho věnovali honbou za větrem, který beztak nechytíme. Z této marnosti života nás vykoupil Ježíš Kristus. A na závěr vám svěřím sladké tajemství: Čím více nám bude běžet Boží čas "kairos", tím více bude v našich životech radosti, štěstí, pokoje a tím více budeme vrůstat do podoby našeho Pána

Amen