Neklidní
Neklidní
Mt.21: 23 – 32 " Když Ježíš přišel do chrámu a učil, přistoupili k němu velekněží a starší lidu a řekli: "Jakou mocí to činíš? A kdo ti tu moc dal?" Ježíš jim odpověděl: "Já vám také položím otázku; jestliže ji zodpovíte, i já vám povím, jakou mocí to činím. Odkud měl Jan pověření křtít? Z nebe, či od lidí?" Oni se mezi sebou dohadovali: "Řekneme-li, `z nebe´, namítne nám: `Proč jste mu tedy neuvěřili?´ Řekneme-li však `z lidí´, máme obavy ze zástupu; vždyť všichni mají Jana za proroka." Odpověděli tedy Ježíšovi: "Nevíme." Tu jim řekl i on: "Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím." "Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přišel a řekl prvnímu: `Synu, jdi dnes pracovat na vinici!´ On odpověděl: `Nechce se mi.´ Ale potom toho litoval a šel. Otec přišel k druhému a řekl mu totéž. Ten odpověděl: `Ano, pane.´ Ale nešel. Kdo z těch dvou splnil vůli svého otce?" Odpověděli: "Ten první!" Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království. Přišel k vám Jan po cestě spravedlnosti, a vy jste mu neuvěřili. Ale celníci a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, ale ani potom jste toho nelitovali a neuvěřili mu „
Nejprve musím popsat situaci ve které se nacházíme. Ježíš předchozí den vjel do Jeruzaléma na oslátku a byla mu provolávána sláva jako králi „ Hosana Synu Davidovu“. Pak vstoupil do Jeruzaléma a
„….zatřáslo se celé město“
Z chrámu vyhnal směnárníky, zpřevracel stoly prodavačům holubů. Velekněží a starší viděli, že „ koná podivuhodné věci „ a dostávají strach, že se jim události vymknou z rukou. Ježíš horlí podobně jako Jan Křtitel . Velekněží a starší tvořili židovské vedení v Jeruzalémě. Spolupracovali jak s králem Agrippou, tak s okupační římskou mocí. Každý pohyb v tehdejší společnosti, který neměli pod kontrolou, v nich logicky vyvolával obavy v prvé řadě o svou budoucnost
Druhý den se Ježíš objevil na chrámovém nádvoří a učil lidi, kteří se kolem něj čím dál tím víc houfovali. Jak víme, učil jako ten, kdo má k tomu pravomoc ( „exúsia“) mít a používat Boží moc ( „dynamis“)
Mk 1: 21 – 27 „ Když přišli do Kafarnaum, hned v sobotu šel do synagógy a učil. I žasli nad jeho učením, neboť učil jako ten, kdo má moc ( exúsia = pravomoc), a ne jako zákoníci. V jejich synagóze byl právě člověk, posedlý nečistým duchem. Ten vykřikl: "Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi svatý Boží." Ale Ježíš mu pohrozil: "Umlkni a vyjdi z něho!" Nečistý duch jím zalomcoval a s velikým křikem z něho vyšel. Všichni užasli a jeden druhého se ptali: "Co to je? Nové učení plné moci - i nečistým duchům přikáže, a poslechnou ho"
Ježíš, i když byl v těle, nikdy nepřestal být Božím Synem a ON má pravomoc i sílu učit v moci. Jak je vidět ze závěrečné části z Markova textu , tak nové učení je spojeno s viditelnými znameními Boží moci , cit. Nové učení plné moci - i nečistým duchům přikáže, a poslechnou ho"
Velekněží ( tenkrát byli dva) a starší lidu se Ježíše ptají
„ Kdo Ti dal tuto moc ? „
V diskusích rabínů se běžně používala protiotázka . Ježíš používá tento styl a sám se obratem ptá odkud byl Janův křest, cit.
„ z nebe, či od lidí „ ( Mt.21:25 )
Pak se dozvídáme myšlenkové pochody židů. Jejich slovo je ze zlého, tak jak se dovídáme z Ježíšova kázání na Hoře , cit. Mt. 5 : 37
„Vaše slovo buď `ano, ano - ne, ne´; co je nad to, je ze zlého. „
Co je jinak, je ze zlého !
Nemusí jít nutně o ďábla jako toho kdo ponouká ke zlému. Může to být prostá tělesnost a neochota něco přiznat, protože bych musel změnit svůj názor nebo postoj. Ještě horší to je, když je v tom namočený ďábel a jde o jeho myšlenky, které jsem si nechal nakukat a které jsou v rozporu s Písmem. Neochota principiálně změnit postoj z celého příběhu vyvstává jako olej nad vodu
Výraz „ z nebe“ v podstatě znamená „ z Boha“. Pokud židé připustí, že je Janův křest od Boha ( rozuměj na základě pověření a vyvolení Bohem ) pak budou muset Ježíši zodpovědět druhou otázku, kterou měl už připravenou a sice, proč to nepřiznají veřejně. Proč neřeknou : „ Ano, běžte za Janem Křtitelem, přijměte jeho křest, protože je Bohem poslaný prorok Nejvyššího, který připravuje cestu pro příchod Mesiáše „
Když řeknou, že to je lidská záležitost a horlivost jednoho podivína, který vyrůstal na poušti, pak budou mít co do činění s lidmi, kterým se už v hlavě rozbřesklo a začínají mít o Ježíše čím tím dál tím větší zájem. Ten se projevil i slavným vjezdem do Jeruzaléma na oslici a oslátku, kdy byl oslavován jako Mesiáš a nově nalezený král z Davidovy dynastie, cit.
„"Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!" ( Mt. 21:9)
Sami padli do léčky a odpovídají neutrálně , cit. „Nevíme“. Když nevíte, tak nevíte . Pak se mě neptejte v jaké moci mluvím a jakou mocí dělám divy a zázraky. Tak buď jsou tak natvrdlí a/nebo nechtějí přiznat barvu ! Platí to druhé. Nechtějí přiznat, že tohle může dělat jen člověk, který přichází od Boha . Nikodém, člen velerady, přišel za Ježíšem v noci a říká mu , cit.
"Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním" ( Jan 3:2)
Diskuse končí oboustranným patem. Ježíš, v tomto případě, také odmítá sdělit odkud má tu moc . Ví, že je to léčka a ví, že kdyby přiznal, že má moc od Boha, že Ho zrovna zatknou za rouhání. Jenže ještě nepřišla událost v zahradě Getsemane . Ježíš jim z léčky elegantně a bez zalhávání uniká . ON je svatý a svou svatost si udržuje za každé okolnosti
Ježíš plynule přechází k podobenství o Janu Křtiteli a rozvíjí příběh otci a dvou synech. Z mimo biblické literatury víme, že Jak Křtitel byl mezi lidem velmi populární a měl velký vliv . Cit. Josefa Flavia , který ve svých „ Židovských starožitnostech “ napsal
„ Protože k Janovi v důsledku podivuhodné přitažlivé síly takovýchto řečí proudilo obrovské množství lidí, obával se Herodes, že by vážnost tohoto muže, jehož rady, jak se zdálo, všichni dbali …“
Tou přitažlivou silou byla moc Ducha sv., kterým byl Jan obdařen ještě v lůnu matky, když se těhotná Marie setkala s těhotnou Alžbětou ( MATKA JANA KŘTITELE)
Při této události došlo k naplnění Ducha sv. tím, že se Alžběta setkala a uslyšela Mariin pozdrav, cit.
„ Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým a zvolala velikým hlasem: "Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla „ (Lk.1: 41 -42)
Zde je vidět, jak můžeme sloužit a sloužíme jeden druhému. Někdo je naplněn Duchem sv. víc než ten, kdo prožívá nějakou krizi nebo prostě nemá čas se naplňovat Duchem modlitbami, čtením Bible atd. Když dojde k setkání , díl Ducha sv. přechází na toho, kdo potřebuje posílit a pozvednout
Janovo hnutí bylo nebezpečím jak pro kolaborující židovské vedení v Jeruzalémě, tak pro římskou správu Palestiny a také nebezpečím pro krále Heroda Antipu. Zaštiťovali se ušlechtilým cílem udržet v národu klid a tím mu zachovat bezpečí . Janovo hnutí bylo nebezpečné tím, že nebylo orientováno na chrám a kultický život, ale nabádalo k obnově osobního vztahu s Hospodinem . Politicky nebezpečné bylo tím, že hrozilo lidovým povstáním a provoláním Ježíše za Krále národa.
Když to převedu do osobní roviny, tak lidi , z podstaty , nechtějí prožívat neklid, něco měnit, něco přiznat …. a tak raději vytváří své cesty ke spáse.
Nedávno jsem si vyměnil několik mejlů s jedním mladým mužem, který mi upřímně napsal, že se mnou ve všem nesouhlasí ( asi poslouchal naše kázání a možná četl aktuální úvodník) . Předložil mi svůj pohled na Boha a cestu spasení. Je to synkretismus, kdy si vybírá z různých náboženství určité prvky. Stručně jsem mu vysvětlil o co v křesťanství jde . Po předložení jednoduché cesty evangelia Božího mi odpověděl, že on věří „ ve vyšší moc“ a to mu pomáhá korigovat svůj život. Napsal , že to chápe, ale zatím to co píši nebere a že se uvidí. Nechal si otevřená vrátka a to je dobře
Dnešní postmoderní doba je doslova alergická na Boží slovo
Odmítá nekompromisní sdělení, nějaké radikální výzvy, nesnáší jakýkoli náznak nabádání ke změně postojů . Zajímavé, že se to týká jen oblasti víry v Boha . Média nám neuveřejní nic, co by lidem předložilo jasný názor a postavilo je před rozhodnutí se všemi důsledky.
Proto do televize prostě nepustí jasné evangelium. Vemte si „Křesťanský magazín“ nebo pořad „ Uchem jehly“ . Jen , nedej Bože , něco vnucovat. Ať si každý na všechno přijde postupně sám. Proč tam nemůže být vždy nějaká desetiminutovka s jasným evangeliem, proč tam nemůžou být chvály v moci ? Protože média drží pod krkem už dávna Satan a nedovolí, aby se v západní, křesťanské civilizaci mohlo svobodně hlásat evangelium Boží ve veřejnoprávních médiích. Ta komerční média jedou čistě na prachy a zpitvořená EGA lidí by se na nějaké ( podle nich ) „vnucování víry “ vůbec nedívala
V médiích se dnes nesmí hlásat jasný pohled na Boha a spásu v Kristu. Ale je zajímavé, že se to týká jen živého křesťanství . Existuje televize TV 8 , kde 24 hod. jedou horoskopy, živé vstupy kartářek a všelijakých šarlatánů. Je to součástí setu např. televize O2 . A to jde
Že nám reklama doslova vnucuje to, co zhusta ani nechceme a nepotřebujeme, to nikomu nevadí !
*******************
Blíží se Velikonoce a s nimi i pašijní příběh, cit. Mat. 27:21 – 25
„ Prokurátor se jich zeptal: "Kterého z těch dvou vám mám propustit?" "Barabáše!" zvolali. "A co mám udělat s Ježíšem zvaným Mesiáš?" ptal se Pilát. "Ukřižovat!" zvolali všichni. "Co udělal zlého?" ptal se dál. Oni však křičeli ještě víc: "Ukřižovat!............"
V osobě a díle Ježíše z Nazaréta můžeme vidět zjevení Boží lásky. Stvořitel nenechal své dílo na pospas osudu dědičného hříchu. Už v Ráji jsme se otočili k Bohu zády ! Jako lidský rod jsme se vydali za hlasem svého srdce. Boha jsme odsunuli stranou a začali si organizovat svět podle svých představ, bez ohledu na to, co si o tom myslí Stvořitel. Následky vidíme v celé historii lidstva – války, nepokoje, nespokojenost a nenaplněná touha po lásce a spravedlnosti. Všechno je důsledkem neposlušnosti vůči zjevené autoritě Stvořitele
S pokorou musíme přiznat, že Bůh soudil naše hříchy na svém vlastním Synu . Sílu Boží lásky nezastavila ani smrt na kříži ! Obětovaného Beránka Božího, ….Beránka člověka, ….člověka bez viny . To je zvěst Velikonočních svátků . Vírou v Pána Ježíše se nám otevírá cesta k Bohu. Bůh nikoho neodmítne.
***********************
Zdá se vám něco divného na tom, co jsem teď od citace Matoušova evangelia až dotud řekl ? Není ! Ale bylo mi doporučeno, abych to z článku v Žamberských listech , který předchází pozvánce na 5.ročník Celonárodního čtení Bible na pěší zóně v Žamberku, vypustil. Právě proto, že svou práci dělá redaktorka přes dvacet let, ví co projde redakční radou, co ji píší a říkají lidi jako odezvu na jiné, podobné články. To co prošlo ještě před 20 – ti lety, dnes nejde.
Satan vládne v duších lidí, kteří vzdorují Bohu
Ef. 2:1 – 2 „ I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, …..“
Příběh otce a dvou synů
Vracíme se zpět do děje našeho čtení. Ježíš odráží lest s bravurou vlastní moudrosti Ducha sv. a předkládá podobenství o Janu Křtiteli . V něm je otec a jeho zjevená vůle je k obou stejná : Mají jít a pracovat na vinici ! První odpověděl, cit.
„ Nechce se mi.´ Ale potom toho litoval a šel. . Druhý řekl toto : Ano, pane.´ Ale nešel"
Ježíš se ptá, kdo z těch dvou splnil otcovu vůli . Velekněží a starší lidu odpovídají správně, že ten první. Nejdřív se ošíval, měl jiný program a představy jak využít den. Otci odsekl, ale pak se mu to v hlavě rozšmakovalo a nakonec na tu vinici šel
Ježíš podobenství uzavírá zásadní větou
"Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království. Přišel k vám Jan po cestě spravedlnosti, a vy jste mu neuvěřili. Ale celníci a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to 1)viděli, ale ani potom jste toho 2)nelitovali a neuvěřili mu
Důležité je, aby na nás lidé viděli Krista. Ap.Pavel píše do Galácie, cit.
„ nežiji už já, ale žije ve mně Kristus…………..“ ( Gal. 2:20 )
Máme být jasně čitelní komu patříme a kdo je naším Pánem
"Je přece zjevné, že vy jste listem Kristovým, ……. napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem Boha živého…….“ ( 2 Kor.3:3 )
Jestliže lidí okolo nás budou vidět, že naše víra k něčemu je; pak jí budou chtít mít taky. Duch sv. je ponouká k důležitému momentu . A tím je lítost
Ta odlišuje jednoho syna od druhého. První odmítl, ale pak litoval. Druhý syn sehrál divadlo. Řekl, že půjde , ale nakonec nešel. Nelitoval svého činu, že nešel. Nelitoval toho, že otci lhal do očí. Pointa nakonec o lítosti výslovně mluví
Role otce je v podobenství vyhrazena Bohu. Je zde obraz nefungující rodiny. Otec může někomu sdělovat svou vůli, ale synové stejně neposlouchají. To je obraz na svobodu člověka ve vztahu k plnění Boží vůle. Ježíš u Jana říká, cit.
„Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den." ( Jan 6:40 )
Bůh chce, aby každý, kdo vidí Pána Ježíše v Něho věřil a měl život, který nekončí smrtí těla, ale přechází do věčnosti. Aby měl život už tady na zemi v souladu s Boží vůlí zjevenou v Písmech
Synové poslouchají až se jim zachce ! Ano, lidé se staví k Ježíši podle toho, jak chtějí. Bůh nikoho neznásilní k víře. Nedělá z lidí loutky
Velekněžím a starším lidu je nabídnuta role jednoho ze synů . Ani jedna z nich není bezchybná. Není tam syn, který by řekl : ANO a pak hned šel . Oba s otcovou vůlí mají problém. Podstata je v tom, že oba nečiní otcovu vůli, ale první toho postoje lituje a nakonec poslechne a jde
Obrazem na nevěřícího člověka je syn, syn, který nejprve řekl ne, ale potom šel ! Identifikovat se s touto rolí však znamená :
1) připustit, že jsem doposud nečinil Boží vůli ( v našem příběhu vůli otce )
2) litovat toho
3) vydat se správným směrem, tj. ( uvěřil v Ježíše a jde za ním ) na otcovu vinici
A jsme u evangelia Božího ! Člověk činí pokání a projeví lítost nad dosavadním postojem vůči Ježíši a Jeho zástupné oběti na Golgotě. Pak se obrací směrem k Bohu, k práci na jeho vinici tj. šíření Božího král. do srdcí lidí, kteří se dosud k Bohu neobrátili.
Jan vyžadoval lítost a pokání a teprve potom křtil. Velekněží a starší lidu jsou v situaci syna, který říká ANO . Předstírá, že činí vůli otce, ale v podstatě jsou mu přednější jeho zájmy . Naproti tomu „ celníci a nevěstky“ vědí, že otcovu vůli doposud nečiní a litují toho. Proto předchází, možná doslova předbíhají, představitele lidu do Božího království ( U MATOUŠE „ KRÁLOVSTVÍ NEBESKÉHO COŽ JE JEDNO A TOTÉŽ “)
Na závěr připomenu, že lidí kolem nás, kteří se podobají druhému synovi je pořád dost a dost. Potřebují „vidět Ježíše“ a pak mu uvěřit. Cit. ještě jednou slova našeho Pána
„každý, kdo vidí Syna a věří v něho“ ( JAN 6:40 )
Žijme tak, aby na nás lidi viděli život Krista. Buďme dobře čitelní a zásadoví ve svých postojích a činech. Čiňme vůli našeho Otce v nebesích . Stejně jako to řekl a také činil Ježíš , cit.
„neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal; „ ( JAN 6:38 )
Když to vztáhnu na sebe tak řeknu „ uvěřil jsem proto, ne abych si žil po svém a jak mě to zrovna vyhovuje, ale uvěřil jsem proto, abych žil podle toho jak chce můj Pán „
Věřící Kristovec se nepodobá ani jednomu ze synů. Jsme Boží synové, jsme Boží děti a posloucháme svého Pána. Nebo je to v mém životě jinak ?
Amen