Neburcujte lásku
Dávám k dispozici text svého dnešního kázání. Jde o výklad a aplikaci textu Písně písní 2 : 16 - 3 : 5 . Píseň písní psal král Šalamoun, který dostal od Hospodina nadpřirozenou moudrost . Napsal řadu básní a tahle se dostala do kánonu Písem. Dívám se na Píseň jako na vztah milé a Milého. Tou milou není jen Nevěsta Pána Ježíše ( tedy Církev Boží) , ale jsem to i já. Každý , kdo přijal Ježíše jako svého Spasitele a Pána. Pak dostane výklad jiný náboj a jde víc k srdci
Neburcujte lásku
„Můj milý je můj a já jsem jeho, on pase v liliích. Než zavane den a stíny dají se v běh, přiběhni, milý můj, podoben gazele či kolouškovi na Béterských horách. Noc co noc hledala jsem na svém lůžku toho, kterého tolik miluji. Hledala jsem ho, a nenalezla. Teď vstanu a obejdu město, ulice, náměstí, vyhledám toho, kterého tolik miluji. Hledala jsem ho, a nenalezla. Našli mě strážci obcházející město: "Toho, kterého tolik miluji, jste tu neviděli?" . Potom, jen co jsem od nich odešla, hned jsem nalezla toho, kterého tolik miluji. Uchopila jsem ho a už ho nepustím, dokud ho nepřivedu do domu své matky, do pokojíku té, jež mě počala. Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a při polních laních: nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama“ ( Pís.písní 2: 16 -17 , 3: 1-5 )
1. Bůh nás miluje
Konec druhé kapitoly je velmi povzbuzující. Milá vyznává, že „ můj Milý je můj „ a současně ona je Jeho . To první , co bych Ti chtěl dnešní ráno říct je to, že Tě Bůh miluje. Bez prožívání této lásky je život křesťana nudný . Obecně můžeme říci, že láska je vztah dvou lidí, kteří nemohou žít bez sebe
Bůh miluje jinou dimenzí lásky. V řeckém originále jde o slovo „ agapé“ = „Boží láska“ . Ta se realizuje v duchovní rovině a prožívá se v rovině duševní . To, co nás spojuje s Bohem je Boží láska. Teď nemluvím o uvědomování si Boží lásky, ale o prožívání vztahu lásky mezi mnou a Bohem . Aby věřící mohl říci, že „můj Milý je můj a já jsem Jeho „ tak k tomu musí dozrát. Jak to ovoce na stromě.
Vlastností lásky je chtít se spojit a být jedno s milovanou osobou . Stát se stejným jako je můj protějšek. Jedině láska má moc spojovat a sjednocovat
Je potřeba připomenout, že Boží lásku nám rozlévá v srdci Duch svatý. To je Jeho jedinečná role v plánu spásy. Sám jsem dlouhá léta patřil k těm, kdo neměli osobní vztah s Duchem sv. Vůbec jsem Ho neoslovil, nemluvil s Ním. Tím jsem neprožíval Boží lásku tak intenzivně jako teď , když kromě oslovení Boha „ Otče můj“ a „ Pane Ježíši můj“ řeknu také zcela svobodně a vědomě „ Duchu můj „ ! Na prožívání vztahu lásky mezi Bohem a člověkem je tady Duch sv. To je Jeho jedinečný úkol, cit. „…..neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán“ . Jde o to, nakolik jsem ponořen do Ducha, do jaké míry jsem pro Ducha sv.otevřel své srdce
Pak člověk miluje Boha Boží láskou, kterou mu Duch sv. vkládá do srdce. Není to vztah intelektuální, ale vztah skutečný, který uspokojuje hlad duše po Bohu. U křesťana se musí narodit žízeň po Bohu
Milí bratře , milá sestro, koho miluje tvoje duše ? Kdo je tvůj milý ? Věřím, že je to Pán Ježíš a dnes o tom budeme mluvit
2.Boží láska zjevená na kříži
Pán Ježíš každému dopředu věnuje svou lásku, kterou nemohlo nic a nikdo uhasit. Žádná „temná noc“, žádné „temné postavy noci“ nemohli zastavit průchod Boží lásky k nám. Připomenu krásný hymnus o Ježíšově oběti na Golgotě
Fil.2 : 6 – 8 „ Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži“
Z kříže přichází nabídka vztahu Boží lásky, která je mezi nebeským Otcem a Božím Synem . Ta je silnější než smrt ! Ježíš svou obětí na kříži ukázal , co znamená milovat , cit, „ …… ….. Vždyť silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky. Žár její - žár ohně, plamen Hospodinův. Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví. Kdyby za lásku chtěl někdo dávat všechno jmění svého domu, sklidil by jen pohrdání. „ (Pís 8: 6 – 7 )
Podívejme se na tyto verše netradičně. Jestliže chci prožívat Boží lásku k Bohu, tak se musím podívat na to, jaká láska byla mezi nebeským Otcem a Jeho Synem
Ježíšovu lásku k nebeskému Otci nemohla zastavit ani smrt ! Ježíš cele zůstával ve věcech svého Otce. Nedělal nic, co by nebyla vůle Otce. Už jsem řekl, že láska sjednocuje . Ježíš říká židům v chrámě, v sloupoví Šalomounově , cit. „ Já a Otec jsme jedno „ ( Jan 10:30 ) . A jak vyznává lásku k Otci ve své modlitbě u Jana v sedmnácté kapitole ?
Jan 17 : 22 - 23 „ Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno - já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne“
Víra v Boha směřuje ke vztahu lásky s naším Spasitelem, cit „ nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne „ Gal. 2 : 20
Abychom viděli jak aktuální je Píseň Šalamounova, tak přečtu z její sedmé kapitoly verš jedenáctý „ „ můj milý má mne. Po mně prahne jeho touha „ ( Pís.7: 11) . Už si nechci nárokovat nic, co by mohlo narušit tento vztah
V Písni písní říká Šalamoun, že žárlivost lásky je neúprosná jako hrob. Jde o alegorický obraz jasné skutečnosti. Boží láska vede k naprosté oddanosti. Jak se někdy lidově říká : „ Láska až za hrob“ .Pamatujme na to, že pokud jsme vydali svůj život Ježíši, stali jsme se jeho milými, pak chce, aby naše srdce bilo jen pro Něj !
Když ve mně žije Kristus, pak celá ta upachtěnost náboženského života ve kterém se věřící snaží žít podle Desatera a etické části Božího zákona mizí v dáli . Zůstává to za mými zády a před očima mi září Kristus, můj Pán . Můj Milý ! Moje srdce hoří láskou k mému Milému. Tím vztahem lásky jsem s Ním natolik sjednocen, že už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Pak i moje mysl a mé skutky se podobají těm, které konal Ježíš Kristus ! Žít podle Boží vůle pak pro mě není žádným omezením , ale naopak, je pro mě největší radostí
3. Odklon od lásky
Přečtu verš sedmnáctý ještě z té druhé kapitoly Písně písní, cit. „ Než odvane den a stíny se pohnou, obrat’ se ! Připodobním si tě, můj Milý, ke gazele či k mladému jelenu na hoře Éter „
Tady je použito hebrejské slovo „ ruach“ přeložené jako „odvanout“, které se také překládá jako „ duše, vánek, duch Boží „ - tedy něco, co je spojeno s Bohem. A když už jsme u překladu pak spojení „ Než odvane den „ v hebrejském originále přesně zní „ do té doby než „ …odvane den a stíny se pohnou
Něco se mezi milou a Milým přihodilo ! Milý se má obrátit než odvane den ve kterém se projevuje Bůh, Jeho láska a moc. Milý se má vrátit. Podobně rychle jak dokáže běžet gazela či mladý jelen. Má se k ní otočit než se pohnou stíny noci
Stíny jsou ve Staré smlouvě spojeny s pomíjivostí či ochranou. Jakmile odvane den v němž bylo plno Boží slávy, ale také den, kdy mezi ně vstoupila temnota. Ta zastře vztah a najednou Milého nevidí
Na začátku třetí kapitoly to vrcholí velmi nepříjemným stavem. Milá hledá na lůžku po nocích Milého, ale ON tam není ! Milá vybízí Milého, aby se rychle vrátil, než se pohnou stíny a přijde temnota . Ale ON se nevrátil a její touha není naplněna
„ Na svém lůžk v nocích jsem hledala toho, kterého miluje duše má . Hledala jsem ho a nenalezla jsem ho“ ( Pís.písní 3:1 )
Milá se dostala do bezradného kolotoče. Noc co noc hledá na lůžku Milého, ale ON tam není ! Jak je to možné ?
Ř 8: 38 – 39 „ Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu „
Narušení vztahu nezpůsobil Milý. Na mnoha místech Písma jsme ujišťování, že Pán Ježíš nás bezmezně miluje. Jeho láska k nám nezávisí na tom, co dělám nebo co nedělám. Jak jsem nebo nejsem poslušný a jak dodržuji nebo nedodržuji Desatero. To , co nás dokáže odloučit od lásky Kristovy jsme my sami a náš duchovní stav ! Nic jiného to nedokáže, žádné stíny, žádná temná noc, ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti
Milý na lůžku po nocích není. Ale Milý jí stále miluje a proto ona musí VYJÍT ZA SVOU LÁSKOU
Ta zatím dělá zdánlivě nesmyslnou věc – hledá na lůžku po nocích . No přeci , to je jasné ! Jaképak hledání ? Podívám se vedle, takhle sáhnu rukou a vím hned , zda tam Milý je nebo ne . Temná noc v životě milé způsobila, že dělá pořád to samé, ale žádné kroky k tomu, aby Milého nalezla.
Píseň písní je psána o touze milé po Milém, o sbližování a vzdálení se jeden od druhého. Hledání a nalézání je charkteristické pro lásku, Nevzdává se a je činná
4. Milá to nevzdává
Milá musí vyjít z pohodlnosti a sterotypu a jít ven. Hledat milého jinde než na společném loži. Vstane a vydá se na cestu. Do nočních ulic a pak až na náměstí.
Už předtím měla zkušenost , kdy ji Milý vyzývá, ABY PŘIŠLA ZA NÍM . Aby vyšla vstříc Jeho lásce ,. cit. „ Můj milý se ozval, řekl mi: "Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď! „ (Pís.2: 10) . A hned ve čtrnáctém verši kousek dál je vyjádřena touha , aby milá dopřála Milému kontakt „ Holubičko moje v rozsedlinách skály, v úkrytu nad strží, dopřej mi zahlédnout tvou tvář, dovol mi hlas tvůj slyšet. Jak lahodný je tvůj hlas! Jak půvabnou máš tvář! „
Milá pochopila, že se musí vydat za svou láskou. Nečekat až přijde ráno. Už ani vteřinu zdržení
Popisuje co bude dělat . Nejprve obejde město v jeho vnější části a postupně se dostává do jeho středu na náměstí . Nepochybuje o tom, že Ho najde
Už podruhé je napsáno , „ kterého tolik miluji „ . To vypovídá o její lásce k Milému. V jejím srdci byl zapálen oheň, který nelze uhasit . Roste její touha po Milém. Ve všem myslí na Něho . Už pochopila , že na lůžku Ho nenalezne, že musí nastoupit aktivita z její strany a proto vychází a začíná doslova systematicky prohledávat město. Oblast ve které tuší, že se Milý nachází
Výsledek je, ale pořád stejný, cit. „ Hledala jsem ho, a nenalezla „ ( Pís. 3:2b )
Naopak, našli jí strážci města , cit. verš třetí
„Našli mě ti, co střeží město. Toho, kterého miluje duše má, jste neviděli ? „
Je zde vidět neskutečná touha po Milém. Už potřetí je zde výraz „ kterého miluje duše má“ . Místo, aby už konečně spočinula v náruči Milého, chytli jí strážci města !
5. Nepříteli se nelíbí naše láska k Bohu
Když se v ní narodila touha po Milém, narazí na překážku. Najdou jí strážci. Ona se jich ptá , zda neviděli Milého. Doslova zblázněná láskou plnou očekávání . A místo toho, přišlo setkání jiného druhu
Kdo jsou ti strážci a co nám to má ukázat. Nějaké temné postavy, patřící k oněm „ stínům“ z konce druhé kapitoly ? Strážci se ještě objeví v dalších kapitolách Písně. Obchází v nocích město, aby ho střežili, ale z jakého důvodu ? Mají kladnou nebo zápornou roli ve vztahu k hledání milé ? Z našeho textu to není jasné, ale skutečností je , že je musela minout a jít dál, cit.
„ Potom co jsem je minula teprve pak jsem našla toho, kterého miluje duše má. Uchopím ho a už ho nepustím, až ho přivedu do domu své matky, do komnaty svého početí „
Milá vychází z kruhu marného hledání poté co míjí strážce města. Vypadá to, že oni byli překážkou k nalezení Milého. Když se podíváme v knize dál, tak v páté kapitole se dočteme, že ti strážci města nebyli žádní lidumilové a neměli s roztouženou milou žádné slitování
„ Než jsem však milému otevřela, můj milý odbočil jinam. Život ze mne prchal, když ke mně mluvil. Hledala jsem ho, a nenalezla, volala jsem ho, a neodpověděl mi. Našli mě strážci obcházející město, zbili mě, zranili mě, přehoz mi strhli strážci hradeb“ ( Pís.5: 6 – 7 ) . Pacholci ! Hovada ! Bloudi, kteří brání lásce. Tak to je !
Tentokrát ještě milou nechají na pokoji. Všimněme si textu verše čtvrtého ještě jednou , cit. „ Potom co jsem je minula teprve pak jsem našla kterého miluje duše má….“
Je potřeba všechny překážky, které se staví do cesty minout. Nenechat se zastavit v hledání. Je psáno v Písmu : „ ….hledejte, a naleznete….“ (Lk 11: 9 )
6. Osobní zkušenost
Víte, kde já hledám Milého ? Na modlitbách. Řeknu Pánu Ježíši o své touze se víc ponořit do Boha. Jít hloub do Boží lásky. Děkuji Duchu sv., že mi právě v takových chvílích vkládá do srdce Boží lásku „ agapé“ . Hledám ji tam, kde přebývá Bůh . Ve společých chvalách, v Božím slově
Snažím se nechodit tam, kde nepřebývá Boží láska. Míjím „strážce města“ tzn. ty, kdo střeží království moci temnosti ať už to jsou lidé nebo duchovní bytosti. Nepřizpůsobuji se synům tmy, protože jsem synem světla .
7.Lásku si nelze vynutit
Když milá, po takovém martyriu, konečně nachází toho kterého miluje její duše, tak říká zcela jasně : Uchopím ho a už ho nepustím . To , že ho přivede do domu své matky znamená, že to dotáhne až do svatby. V době, kdy byla Píseň psána, rozhodovala o svatebních záležitostech matka. Proto tam není zmíněn dům jejího otce. Přečtu poslední verš dnešního textu , cit.
„Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a při polních laních: nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama „ ( Pís. 3:5 )
Celá kapitola začíná hledáním Milého. Poté co ho nalezne, pronáší Milá jakési kázání k dcerám - poučení, které vyplývá z celého jejího příběhu. Možná je to prosba či rada dcerám tzn. dalším lidem. Výsledkem její zkušenosti je POZNÁNÍ , které předává nám, věřícím lidem ve dvacátém prvním století
Lásku není možné vyburcovat, vydobýt si ji násilím ! Nesuďme druhé za to, že nemají tolik lásky jako my. Nebo, že jí neprojevují tak, jak si to představujeme zrovna my. Ani Pán Ježíš si naší lásku k Němu nevynucuje a trpělivé čeká, až nám to docvakne
Pochopil jsem, že mým úkolem není vnucovat někomu vztah k Bohu. Nemůžu nikoho nutit, aby měl bázeň před Bohem. Nemůžu po druhém bratru či sestře chtít, aby měl ten samý vztah s Bohem jako mám nebo i nemám já. Nejde burcovat něco, co nedozrálo, co ještě je plenkách, to , co se teprve rodí.
Ale je dobré o tom mluvit. Že nemůžeme zůstat stát a pořád dokola hledat po nocích Milého vedle sebe na lůžku, když tam není. Je potřeba vyjít té Jeho lásce naproti. Doslova jí hledat a nenechat se odradit , když Milého zrovna hned nenajdeme. Je potřeba říci „ Duchu svatý, dej mi víc své lásky „.
Počítejme s tím, že se nám do cesty postaví strážci ! Satan nemá nejmenší zájem, aby došlo k našemu sjednocení s Bohem svazkem vzájemné, Boží lásky. To ani náhodou. Musíme je minut a nakonec Milého najít, chytnout se Ho a nepouštět
Na závěr nás chci povzbudit, abychom byli plni Ducha sv., toho sžíravého ohně, který v nás zapálí velkou touhu po vztahu se svým Pánem ! Schválně jsem nemluvil o tom, co může způsobit, že ne nevydám Boží lásce naproti. Ale pamatujme na to, že jí v žádném člověku nelze vyburcovat násilím a neustálým mentorováním co pro to má ten druhý udělat. Nechme ve svém srdci zaznít poslední verš z Písma, ve kterém jde o Boží lásku „agapé“
„ Kdo by vyznal, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. A my jsme uvěřili a poznali lásku, kterou Bůh má k nám. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm „ ( tady všude je „agapé“ )
(1 Jan 4: 15 – 16 )
Amen