Naše podstata II.
Naše podstata – II.
Minule jsme si otevřeli známé verše, které mluví o naší podstatě. Ap.Petr v nich píše do sborů v Galácii . Nepíše jednotlivcům, ale sborům, jako celkům a mluví v množném čísle, cit. „….Vy jste však vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid získaný do vlastnictví…“ .
Považuji za dobré připomenout to, co je pro věřící důležité a zásadní z pohledu Církve Boží. Nejsme jenom jednotlivci, kteří rozvíjí svůj osobní vztah s Bohem, ale tvoříme společenství bratří a sester v Kristu. Každý z nás má jistý díl odpovědnosti za stav sboru a jeho růst . Přečtěme si úvodní text nad kterým budeme společně uvažovat . Je z 1 Pt. 2: 6 – 9, cit.
„ ……………… "Kámen staviteli zavržený, jenž se stal kamenem úhelným," a také "Kámen úrazu a skála pohoršení." To platí pro ty, kdo se nad Slovem urážejí a odmítají je, což se stalo jejich údělem. Vy jste však vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid získaný do vlastnictví, abyste hlásali ctnosti Toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla „
Minule jsme si také řekli, že ap.Petr psal svůj první list křesťanům, kteří nepatřili do vyvoleného národa Izraele. První tři myšlenky byli o tom, že Bůh položil na Sionu základní, 1)úhelný kámen, kteří zavrhli stavitelé . Těmi nejsou stavbyvedoucí, ale každý člověk, který nestaví svůj život na Kristu. Bůh položil základní kámen na Sionu tj. v Jeruzalému a to na pohrbku Golgota. Vírou v Ježíše jako svého Spasitele a růstem ve víře v Něj budujeme svůj život na pevném základu, haleluja !
2)Vyvoleným rodem se stáváme znovuzrozením resp. Bůh předkládá své know how na spasení a kdo podle něj postupuje narodí se znovu a připojen do Těla Kristova. Tady nejde o predestinaci, ale o znovuzrození
Mnozí nedopřejí Bohu volbu jak nás spasit a hledají si vlastní cesty . Toho, kdo je tou Cestou, pravdou a životem , tedy Ježíše, míjejí. 3)Královské kněžstvo představuje místí sbor jako zástup jednotlivých kněží jejichž veleknězem je Pán Ježíš.
Kněží v době Staré smlouvy sloužili v chrámu podle rozpisu, přinášeli Bohu oběti a byli prostředníky mezi Hospodinem a prostým lidem. I my přinášíme Bohu oběti … a nebojme se to říci. Jsou to oběti časové, finanční, společenské a další . Nepřinášíme je z donucení, ale vychází ze vztahu k Bohu a spoluvykoupeným. Vychází z Boží lásky, která je rozlita v naších srdcích. Jsou to naše chvály a modlitby jakožto oběti „ díků a chval“ . Podívejme se na to , co říká prorok Izaiáš, cit.
„Stvořím ovoce rtů, hojný pokoj, dalekému jako blízkému, praví Hospodin, a tak uzdravím jej“ ( Izajáš 57:19 )
Ti „dalecí“ jsme my, z pohanských národů, a „blízcí“ jsou Židé, Bohem vyvolený národ . Je to Pán Ježíš kdo stvořil naše ovoce rtů . Jsou to všechna slova, které chválí Pána . Je to naše uctívání toho, kdo má veškerou pravomoc na nebi i na zemi a kdo má sílu jí také vykonávat. Tím máme pokoj Boží ve svém srdci a tak přichází do našeho života uzdravení. Všeho a na všechny způsoby ! Ap.Pavel to píše do Soluně ve svém prvním listu , cit.
„ Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní „ (1 Tess. 5: 23 – 24 )
A já se ptám : Koho zachová ? Bez čeho zachová ? A kdo to učiní ? No přeci sám Bůh a to pro smírčí oběť Kristovu na kříži ! Haleluja ! Jsou zde tři zásadní věci. Až přijdou, tak vás na ně upozorním ( viz.horní indexy níže )
Pán Ježíš na Golgatě neřešil jen hřích a hříchy, ale i nemoc a nemoci. Hřích a nemoc úzce souvisí v tom, že oba jsou důsledkem neposlušnosti našich prarodičů v Ráji.
První křesťané měli silnou víru na to, že se dočkají druhého příchodu Krista na zem. Neměli čas polehávat díky chorobám a být jimi omezováni. Šlo o hodně, o rozšíření křesťanství do celého světa. Potřebovali být v ulicích, v zaměstnání, potřebovali být aktivní a já to vnímám i v tomhle dvojverší. To není jen o teorii , že máme ducha, duši i těla, ale je to o silné víře, že Soluňany Bůh 1)posvětí , tedy bude v nich mocně působit Duch sv. , který převezme iniciativu a dá jím sílu oddělit se od hříchu a marného obcování, od morálních poklesků a „dvojí tváře“ . Současně, jejich celou osobnost Bůh 2)zachovává „bez úrazu“ tzn. bez omezení, které přichází z oblasti úrazů a nemocí jako takových. Je potřeba se na tom ve víře postavit a vyhlašovat to do duchovního světa ve chvalách a při modlitbách.
Ať onen „zástup svědků“ z ep.Židům , kterými jsou andělé, vidí, že Pán Ježíš má na zemi svůj lid, tedy své dědictví a že to dědictví, ten lid má hodnotu, kterou je víra v Jeho moc
Královské kněžstvo nemá být zástupem lidí stíhaných jednou chorobou za druhou, úrazy a neustálými problémy. Toto kněžstvo nemá vzdychat a soustředit se na to, kdy konečně Pán přijde a vytrhne nás z tohoto „zlého věku“ . 3)ON má moc nás zachovat bez úrazu a bez poskvrny ! Haleluja ! ON nepotřebuje kněžstvo, které neplní svou roli . Vždyť nám to postavení Ježíš vybojoval na kříži.
Druhý verš, který připomenu v souvislosti s tím , že jsme královské kněžstvo je z ep.Židům , cit. z Kral. překladu
„Protož skrze něho obětujme Bohu oběť chvály vždycky, to jest ovoce rtů, oslavujících jméno jeho“ ( Židům 13:15 )
Skrze Pána Ježíše obětujeme „oběť chvály“ a jsou to slova plynoucí z našeho srdce skrze naše ústa směrem k našemu Bohu a to Otci, Synu i Duchu sv. Tam kde královské kněžstvo vykonává svůj duchovní úřad, tak tam je mocná Boží přítomnost, která proměňuje věřící do obrazu Krista . Je požehnáním být ve sboru, kterému jde o to, aby tam byla Boží přítomnost
Podívejme se dne na druhé tři myšlenky plynoucí z našeho úvodního textu
4. Svatý národ
Na světě je mnoho národů, ale jen jeden je „svatý“ a tím je Církev Boží ! U Mt. je podobenství o správcích vinice. Ježíš ho vypráví farizejům a zákoníkům . Cituji jen úvod podobenství
„ …….. Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl strážní věž; potom vinici pronajal vinařům a odcestoval. Když se přiblížil čas vinobraní, poslal své služebníky k vinařům, aby převzali jeho díl úrody………“. ( Mt.21:33 – 39 )
Moji prarodiče a rodiče si sebou z Bulharska přinesli místní zvykové právo. Když někdo pronajal vinici jiném, tak šli tzv. „ na polovičku“. To znamenalo, že nájemce se musel o vinici řádně starat a úrodu si rozdělili napůl.
Nosná myšlenka podobenství je zcela zjevná . Bůh si vyvolil národ, dal mu území, dal mu Zákon a svěřil ho do péče těm, kdo za něj nesou před Bohem odpovědnost . Vinaři postupně pozvyhazovali všechny výběrčí pachtu a nakonec zabili i syna hospodáře, který tam byl ve finále poslán . Zcela nepochopitelný čin, který nemohl být zatajen. Správci museli počítat se sankcí a zjednáním spravedlnosti vůči jejich hanebnému činu . Pak Ježíš oslovuje farizeje a zákoníky a říká jim, cit.
Mt. 21 : 42 - 43 „ ……. "Což jste nikdy nečetli v Písmech: `Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích´? Proto vám pravím, že vám Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce"
Vidíme, že se tady objevuje opět motiv zavrženého Kamene, který se stal úhelným pro ty, kdo Ho přijali jako svého Spasitele a Pána. To pro „velekněží a starší lidu“ neplatí. Oni jsou v tom podobenství ti, kdo odmítají svého Mesiáše a dělají tak naprosto zoufalý čin, který nezůstane bez odezvy u otce zabitého syna. Tím Otcem je Bůh a když se podíváme do historie národa Židů, tak vidíme, že byli na delší dobu odloženi stranou a Bůh začal jednat s těmi, kdo Božího Syna přijali a věří v Něj. Jak víme, vyvolený syn ( rozuměj Izrael) nebyl nikdy zavržen a přijde ke svým právům vyvolených v blízké budoucnosti. Ale v té chvíli jednají velekněží a starší lidu velmi pošetile.Tím národem, který ponese Jeho ovoce se stala Církev Boží . Ano, to je ten národ svatý
Církev není Boží království, ale je v Božím království. Vyznačuje se svatostí .
Ef. 3 : 25b – 27 „ ……Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná „ .
Bůh vidí v Kristu Církev slavnou , bez vady ….a pro co si jí Kristus připravil ? ….., aby byla svatá a bezúhonná ! A teď čeká, aby to tak bylo ve skutečnosti , v našem reálném životě tady a teď. Jestliže je složená z jednotlivých údů, pak to znamená , že jednotliví věřící mají vstupovat do svatosti v síle Ducha sv. Jinak je to z duševních sil a pak se to nedaří . A pak Církev není svatá a bezúhonná, je plná svárů, závisti, rozbrojů a falešného pokoje. Na první pohled dobrý , ale druhý pohled teprve ukáže pravdu
Bůh si u nás nárokuje svatost. Jeho výzva „svatí buďte neboť já svatý jsem „ neztratila platnost . Toto bylo řečeno na začátku Bible a na jejím konci je to samé „ kdo jsi svatý, posvěť se ještě“ . Naše svatost souvisí s bázní před Hospodinem, tedy Pánem Ježíšem a Božím slovem. Pokud chybí bázeň před Bohem, pak chybí i svatost a obráceně. Kdo se v síle Duch sv. posvěcuje, má bázeň před Bohem
5. Lid získaný do vlastnictví
Věřící tvoří národ „svatý“ a každý národ je složen z jednotlivých lidí . Národ vyjadřuje příslušnost, kam patřím. Včera jsem četl článek o pětadvacetileté válce sinhálské většiny proti tamilské menšině ve Srí Lance. Boj dvou etnik, dá se říci dvou národů v jednom správním celku, tedy státu Srí Lanka.Dnes se více mluví o státní příslušnosti. Stát je svým způsobem něco trochu jiného. Jde o útvar, který je definován zákonodárnou, výkonnou a soudní mocí. Musí mít také stanovené hranice území nad kterou vykonává stát správu. V něm žije více národností a jsme opět u národa jako takového. Proto Bůh v Písmu jedná s národy a ne se státy ( protože ty vznikají a zanikají )
V duchovní rovině jsme „ národ svatý“ a současně jsme „lid, který patří Kristu“ . Jsme Jeho vlastnictví a ne někoho jiného.
Izraelci nesli znamení Božího vlastnictví na svém těle a sice skrze obřízku mužů, která se fyzicky udělala osmý den po narození. My jsme „ lid „ nového typu . Jsme obřezáni duchovně v Kristu a tím neseme znamení podle kterého bychom měli být poznat, že jsme Jeho , cit.
„ V něm jste obřezáni obřízkou, která není udělána lidskou rukou; obřízka Kristova je odložením celého nevykoupeného těla. S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých. Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil „ (Kol.2: 11 – 13)
Jsme lid získaný do vlastnictví Krista . Nemám sloužit, pracovat pro jiného. Patříme Kristu . Zkusme si to představit . Zaměstnanec by si odpíchl příchod do práce a pak odešel dělat skoro celý den ke konkurenci. Jak by se to asi našemu zaměstnavateli líbilo . Vlivem postmodernismu si mnozí křesťané tento nárok až tolik neuvědomují a berou ho na lehkou váhu. Jednou takovou oblastí je i vědomí příslušnosti ke svému sboru. Podívejme se do Písma
Ap.Pavel zakládal při svých misijních cestách sbory. Jejich duchovní růst byl narušován tím, že do nich pak přicházeli křesťané z Jeruzaléma. Ap.Pavel byl těmito křesťany, původně z řad židovských farizejů a zákoníků, doslova sužován. Přišli do sborů v Galácii a hlásali, že ke spáse je nutné vykonat fyzickou obřízku. Věřící v helénistické kultuře ( z řad pohanů) byli tím znepokojováni a do jejich sborů byl vnesen zmatek a nejistota, jak to vlastně je
V souvislosti s tímto problémem ap.Pavel píše do sborů v Galácii dopis ve kterém mimo jiné říká, cit.
„ Málo kvasu celé těsto prokvasí. Ale já k vám v Pánu mám důvěru, že se neuchýlíte k jinému smýšlení. Ten však, kdo vás uvádí do zmatku, neujde soudu, ať je to kdokoli. Kdybych já, bratří, dosud kázal, že obřízka je nutná, proč bych byl vlastně pronásledován? ………. Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým “ ( Gal.5: 9 – 13 )
Pavel je povzbuzuje v důvěře, že nepodlehnou tomuto kvasu, který může sbory prorůst a tím de facto rozložit . Jeden hlásá svobodu od Zákona, svobodu v Kristu a druhý říká tak ne, je potřeba ještě tohle a tamto, jinak je to špatně. Ap. Pavel vůči nim používá silná slova, když říká, že ten, kdo uvádí do zmatku neujde soudu, ať je to kdokoli
Lid získaný do vlastnictví Krista sjednocený v místních sborech byl jejich aktivitou rozkládán. Ti , v uvozovkách „misionáři z Jeruzaléma“, nikdy žádnou namáhavou práci v tom či onom sboru v Galácii nedělali. Přišli tam jako mistři světa a ředitelé zeměkoule !
Každodenní práci a starost o založení a funkci sborů v helénistickém prostředí nikdy neměli a nedělali. Nepoznali namáhavou práci Boží lásky při tvoření něčeho nového. Pak vyrazili do funkčních sborů a svou autoritou ( křesťanů z prvního sboru na světě, který byl v Jeruzalému) a kladením důrazů na něco, k čemu je jejich starší v těch sborech nevedli doslova kazili Boží dílo. Dílo o kterém nevěděli nic, jak to vzniklo, co všechno museli starší obětovat a o práci ap.Pavla a jeho týmu ani nemluvě.
Tím vnášeli do mysli věřících zmatek a nejistotu . Jednota a akceschopnost sboru byla neustále narušována , protože ap.Pavel a starší tím ztráceli autoritu v očích spoluvěřících
Milí bratři a sestry, jsme povolání ke svobodě ! Ale ne k takové, která vede k prosazování sebe na úkor jednoty celku. Tím celkem jsou jednotlivé sbory.
Pozoruji jeden fenomén, který se objevuje čím dál častěji. Jsou to tzv. „ nezávislí křesťané“. Tito křesťané se chovají podobně . Je jim jedno jak to se sborem bude v budoucnosti. Jejich neklidné srdce je vede tam, kam je pozve nějaký jiný hlas. Je to tím, že neberou Boží slovo vážně
V Novém zákoně je rozvinuto tzv. apoštolské učení na kterém stojíme. Roli zakladatele sborů, kterým byl ap.Pavel, přebírali starší sboru v tzv. sdíleném vedení“ . Jejich autorita byla daná službou a sebeobětováním pro svěřený lid získaný do vlastnictví Krista.
Těm, kdo tuto službu konají dobře, nepanují a nemanipulují ostatní spoluvěřící podle svých choutek, patří dvojnásobná odměna . Tou odměnou nejsou nějaké peníze , ale je to věrnost těch, o které se duchovně, ale i společensky starají . Je to napsáno v první Timoteovi , cit. „ Starším, kteří svou službu konají dobře, ať se dostane dvojnásobné odměny, zvláště těm, kteří nesou břemeno kázání a vyučování ( 1 Timoteovi 5:17 )
„Nezávislý křesťan“, nepoddaný Božímu slovu v naprosto základní věci jakou je vytváření lidu získaného Kristem do vlastnictví, klidně odejde za hlasem, který by neměl znát a neměl respektovat, protože má svůj duchovní domov a svou duchovní rodinu ve které je
Proti „nezávislým křesťanům“ se staví Boží slovo a říká, že, cit. „ neujde soudu, ať je to kdokoli „ . Do zmatku uvádí ostatní tím, že má na ostatní spoluvěřící vybudované vazby a svým jednáním znejistí druhé a/nebo je začne lákat a odvádět od duchovní autority, která se pro ně dlouhodobě obětuje
Místo dvojnásobné úcty, dvojnásobné zlehčení jejich duchovní práce ! Abychom naplnili Boží slovo, pak se takového jednání musíme vyvarovat . Jinak je to o ničem ! Pak není jednota ve sboru a přichází stagnace. Bůh nehledí jen na jednotlivce, ale jedná i s celkem. A když je sbor plný kvasu, který neumí jednotliví členové rozlišit nebo mu dokonce podlehnou, tak pak může dříve nebo později dojít k rozkladu
6. Máme hlásat ctnosti Pána Ježíše
Na závěr se zmíním o tom, proč máme být pevní v těch čtyřech podstatných věcech o kterých jsem mluvil po dvě neděle mluvil. Máme hlásat, nebo chceme-li, zvěstovat cit. „ctnosti Toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla „
Ctnost se dá definovat jako zdatnost a sklon k dobrému jednání. Můžeme se ztotožnit s Novotným, který v Biblickém slovníku vysvětluje, že ctnosti jsou mocné, zázračné skutky milosti a lásky Boží v Ježíši Kristu . Podle 2 Pt. 1:3 poznáváme toho, který nás povolal „ vlastní slávou a mocnými činy“.
To, že jsme „vyvolený rod“ „ královské kněžstvo“, „svatý národ“ a „ lid získaný do vlastnictví“ tvoří podstatu jednoty sboru a vytváří předpoklady k tomu, abychom hlásali mocné a zázračné skutky Boží lásky a milosti ne jenom slovy, ale i účinnou modlitbou, která je a bude potvrzována viditelnými znameními a zázraky . Abychom hlásali „ ….. slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy „ ( Jan 1: 14b) . Abychom šířili evangelium. Ale také musíme být schopni držet při sobě a mít jeden druhého za důstojnějšího než sebe. Vstupovat víc a víc do odpovědnosti za průběh shromáždění a připravovat se na roli toho, kdo bude umět vést nové věřící k poznávání Boha jak v oblasti znalostí Písem, tak i v praktickém životě křesťana Amen
Výkladová poznámka :
POZN. Ohledně pojmu „ctnost“ si nepomůžeme ani v textu SZ nepomůžeme. Je jen jediný verš ve kterém kraličtí použili slovo „ctnost“ a to ještě v množném čísle . ČEP překládá správně , cit. „Saul Davidovi pravil: "Buď požehnán, můj synu Davide! Jistě mnoho vykonáš a dokážeš." David pak šel svou cestou a Saul se vrátil ke svému místu. ( 1 Sam.26:25 )
Kral.př. „ Tedy řekl Saul Davidovi: Požehnaný jsi, synu můj Davide. Tak čině, dokážeš ctnosti, a v tom se zmocňuje, zkvetneš. V tom odšel David cestou svou, Saul také navrátil se k místu svému „ . Podle Novotného není v hebr.textu tento pojem. správný překlad má znít „ určitě dokážeš = budeš úspěšný“ . ČEP překládá tento verš správně, cit.
„Saul Davidovi pravil: "Buď požehnán, můj synu Davide! Jistě mnoho vykonáš a dokážeš." David pak šel svou cestou a Saul se vrátil ke svému místu.