Naše budoucnost

Naše budoucnost

Stojíme na prahu dalšího roku. Chtěl bych dnešní kázání nést v duchu pokračování toho, co jsme dělali a prožívali v roce minulém. Křesťané nemusí začít pořád znovu, ale mají pokračovat v tom, do čeho vírou vstoupili. Můžeme směle prohlásit se žalmistou Davidem „Moje budoucnost je ve tvých rukou …..“ (Ž 31:16a)

Abych se seriózně vyrovnal s citátem, tak musím popravdě říci, že Žalm 31 není až tak novoročně „rozjuchaný“ . David vzpomíná na tíseň, kterou vlivem životních okolností prožíval, aby pak v závěru zpěvu ( rozuměj žalmu) projevil radost nad Boží mocí, která ho ze všeho nakonec zachránila

Nebudu se zabývat výkladem žalmu a proto zaměřím na skutečnost, že v Bohu máme vždy záštitu a záchranu. Ze všeho, co nás v životě potká. Můžeme i teď, obrátit svůj zrak do nového roku a říci „ Hospodine důvěřuji tobě, Ty jsi můj Bůh, moje budoucnost je ve tvých rukou“ ( Ž 31 : 15 -16)

1. David vyhlašuje Boží slovo

David byl muž podle Božího srdce a měl ho na pravém místě. Nedoprošuje se pomoci lidí, ale obrací zřetel k Bohu a říká, cit. „Rozjasni svou tvář nad svým služebníkem“ …( Ž 31 : 17 ) . David vyhlašuje do svého života Boží slovo . A jak víme, prožil požehnaný život v Božím zaopatření . David vyhlašuje Boží slovo, které bylo kněžským požehnáním. Pronášeli ho kněží při své službě ve Stanku úmluvy a později v jeruzalémském chrámu. V židovské bohoslužbě tato slova ohlašovala zjevení Boží přítomnosti, která přinášela požehnání účastníkům . Přečtěme si několik veršů ze čtvrté knihy Mojžíšovi, šesté kapitoly , cit.„Hospodin dále promluvil k Mojžíšovi: "Mluv k Áronovi a jeho synům: Budete žehnat synům Izraele těmito slovy: »Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.« Tak vloží mé jméno na Izraelce a já jim požehnám " ( 4 Moj.6:22 – 27 ). Kněží žehnali těmi slovy a tím vkládali Boží jméno na lid a Hospodinova přítomnost jim přinášela Boží požehnání !

2. Žehnání v životě Božího lidu

Udělejme si malý teologický exkurs ohledně žehnání. Pisatel ep.Židův říká hlubokou Boží pravdu , cit. „A není sporu, že větší žehná menšímu „ ( Žid. 7:7 ) Verš souvisí s příběhem z Abrahamova života. Patriarcha víry se vrací z vítězné bitvy. Setkává se s knězem Melchisedechem, který mu vyšel vstříc, cit. „ Tento Melchisedech, král Sálemu a kněz nejvyššího Boha, vyšel vstříc Abrahamovi, když se vracel po vítězství nad králi. Požehnal mu „ ( Žd 7:1)

Melchisedech je epifánii Pána Ježíše ( starozákonním zjevením Božího Syna) a proto může žehnat praotci Abrahamovi. Přesně tak, jak to zmiňuje pisatel epištoly Židům, když říká, že větší žehná menšímu. Člověk, protože je stvořenou bytostí, nemůže žehnat vyššímu a tím je Bůh. Byla by to velká troufalost svědčící o neznalosti Písem a absenci bázně před Bohem se všemi důsledky neboť ON se pyšným co ? …… protiví !

Kněží ve Staré smlouvě byli Bohem určeni také k tomu, aby žehnali lidu. Byli určeni ke službě ve Stánku úmluvy a později ve chrámu a měli pravomoc žehnat lidu a tím na ně přivolávali Boží přízeň a Jeho zaopatření

3 Moj.9: 22 - 23 „ Potom pozvedl Áron ruce k lidu a dal jim požehnání. A sestoupil z místa, kde obětoval oběť za hřích a oběť zápalnou i pokojnou. Mojžíš s Áronem nato vešli do stanu setkávání. Když vyšli, dali lidu požehnání. Vtom se ukázala všemu lidu Hospodinova sláva „

Kněží nežehnali Bohu, ale lidem. K tomu byli určeni. Znovu připomenu slova z Áronovského požehnání, cit. „„ tak vloží mé jméno na Izraelce a já jim požehnám“

Připomenu moje dvě nedávná kázání s názvem „ V Jeho jménu“. Byla na verš z evangelia Janova, kde se říká toto : „ kteří ho přijali a věří v jeho jméno“ ( Jan 1:12 ) . Těm dal pravomoc Božích dětí. Všimněme si, že David vyhlašuje Boží slovo do svého života : „ Rozjasni svou tvář nade mnou. Já se utíkám jen k Tobě, Hospodine“ ( Ž 31:17) . Právě citátem ( 4 MOJ.6:25 ) z Áronovského požehnání na sebe vkládá jméno Hospodina se vším zaopatřením, které Bůh dává těm, kdo ho milují. Tato touha se projeví tím, že Bůh žehná v našem životě

V Žalmu třicet jedna se objevuje ještě jeden výraz používaný v celém Písmu , který zní „ Požehnán buď Hospodin …..“ ( Ž 31:22) . Sám David jedním dechem vysvětluje smysl tohoto výroku a říká, že mu Hospodin „prokázal divy svého milosrdenství“ . Požehnaný buď Ty, kdo prokazuješ v mém životě divy !

Apoštol Pavel často začínal své epištoly výrokem, cit. „ Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, kterýž požehnal nám všelikým požehnáním „ ( Ef.1:3 ) . Ekumenický překlad používá slovo „ pochválen buď“.

Výraz používaný v modlitbě, kdy řekneme „ Jsi Požehnaný“ znamená úctu a ne pýchu nebo neznalost Písem. Je výrazem uctívání našeho Pána a znamená to samé, jako když David vyhlašuje ve svém třicátém prvním žalmu „ Požehnán buď Hospodin“ . Modlitebník tím vyjadřuje , že veškeré požehnání a všechno dobro přichází od Boha k němu nebo k tomu, za koho se modlí

V době Nové smlouvy jsme se v Kristu stali „ královským kněžstvem“. Přečtěme si dva verše z první epištoly Petrovy, druhé kapitoly : „ Vy však jste `rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu´, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Kdysi jste `vůbec nebyli lid´, nyní však jste lid Boží; pro vás `nebylo slitování´, ale nyní jste došli slitování „

Někteří křesťané se bojí postavit do duchovní role Božího kněze a někomu ve jménu Ježíše požehnat. Zásadní podmínkou je, že řekneme „ žehnám ti ve jménu Ježíš“ . Už David ve Staré smlouvě věděl, jak se žehná svému lidu , cit.

„ Když David dokončil obětování zápalných a pokojných obětí, požehnal lidu v Hospodinově jménu“ (1 Par. 16:2 )

Takže nežehnáme Bohu, protože žehnat může vždy vyšší nižšímu ( V HIERARCHII BOŽÍ VLÁDY) . Můžeme a máme žehnat lidem ale máme a můžeme žehnat lidem „ ve jménu Ježíš“. Tím na ně dovoláváme dobro a životní sílu, která není z těla, ale je od Boha. Je to Boží síla ( řecky „dynamis“) . To, co nám nejde z těla, jde pak skrze moc Duha sv. a přispívá to k pozitivním změnám v našich životech

Právě na prvním shromáždění v Novém roce nás Pán vede k vyznávání Jeho jména nad našimi životy. Dělejme to jako David a dělejme to každý den. Bez ohledu zda jsou Velikonoce, Vánoce nebo Nový rok. Tím budeme mít Boží sílu ke všemu, před co nás život postaví . Žehnejme jeden druhému „ ve jménu Ježíš“. To není nějaké kouzelná fráze. Je za tím skryt náš sprostný a bohabojný život v pokoře před svým Bohem. Kdo nemá bázeň před Bohem by se neměl do takového žehnání pouštět, protože Bůh se pyšným protiví. A to nikdo z nás určitě nechce.

3. Život s Kristem přináší dobré věci

Ž 4:7 „ Mnozí říkají :“ Kdo nám dá užít dobrých věcí ? Avšak nad námi ať vzejde jas tvé tváře, Hospodine“ . Lidé budou hledat i v tomto roce toho, kdo jim dá užívat dobrých věcí . Chudí i bohatí nenacházejí dobré věci. Proč ? Protože skutečně dobrý je jen Bůh ! Naše budoucnost směřuje nahoru, k nebi. Prožíváme výdobytky kříže a Boží dobrotu už tady na zemi. Toužíme po tom, aby nad námi vzešel „ jas Boží tváře“ a budeme brát plnými hrstmi z Božího požehnání, které se projevuje i v materiální oblasti. Žádný ekonom neuhasí žízeň po živém Bohu. Ap.Pavel nás vyzývá, abychom, cit. „…. hledali to, co je nad námi, kde Kristus sedí na pravici Boží „ . A ON nám dá užívat dobro i v tomto roce

4. Čas je drahý a vzácný

Filozof Ladislav Hejdánek jednou řekl : „ A stejně největší dar je čas . To, že dostáváme stále nové příděly, to nemůže být jen tak samo sebou, ty stále nové dávky, které se zatím nevyčerpaly, to, že máme k dispozici stále nový čas, to je nesamozřejmá nádhera“ . Uvědomujeme si hloubku této myšlenky ? Naše vyznání má být : Bože, já nejsem pánem času, čas dostávám jako dar k tomu, abych dělal dobré věci ve svém životě. Jednou z nejlepších investicí je vzdělání. V duchovní oblasti života člověka je to investice času do poznávání Boha ve svém životě při aktivním šíření Božího království. Satan nás okrádá o čas tak jako nikdy. Píšeme esemesky, nutí nás mluvit stručně a ve zkratkách. Postmoderna rozostřila výhled na Krista a Jeho moc i křesťanům.

Na silvestrovské procházce se mi stalo, že objektiv fotoaparátu se otevřel a dál nic. Nešlo ho zasunout, přístroj byl pokažený. Doma jsem pak vytáhl paměť a znovu jí tam vložil a ejhle, foťák byl funkční. Od radosti jsem vymazal všechny staré záznamy a začal se vrtat v nastavení bez návodu. Pak se stalo, že jsem provedl zkušení fotku a byla rozostřená. Tak nějak, našimi neuváženými postoji nebo hříchem, si můžeme rozostřit pohled na Boha

Ef. 5: 15 – 16 „ Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří; nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé“

Zlé dny jsou takové, kdy nás přemáhají nepříznivé okolnosti a svůj čas pak nechceme nebo nemůžeme věnovat vztahu s Bohem. Původ problému je v tělesné, duševní a často i duchovní oblasti. Něco nebo někdo nám zakrývá výhled na Boží tvář. Ona se potom nemůže nad námi rozjasnit, protože tam je z naší strany překážka. Na našem duchovním zraku je Boží tvář rozostřena .Příčina je na mé straně, protože jsem se postavil do role, která mi nepřísluší anebo jsem do ní vstoupil předčasně, bez Boží výchovy k tomu či onomu úkolu.

Další „zlé dny“ mohou přijít proto, že nedorovnávám soulad mezi tělesnou a duchovní oblastí života . Buď preferuji jednu nebo druhou oblast, ale Bůh nás dál nepustí, pokud ta disproporce je příliš veliká. Proč ? Protože od je na rozdíl od nás moudrý, když mi si počínáme nemoudře

Přeji vám i sobě, abychom nemarnili čas a rozvíjeli všechny oblasti našeho života rovnoměrně , bez zjevných disproporcí. Jinak se náš život zasekne a my promarníme moře času tím, že nás Bůh nepustí dál. Začneme se točit v kruhu a na konci roku zjistíme, že jsme stejní a znovu na původním místě

5. Oči našeho Pána jsou na nás upřeny

"Země, do níž táhnete a kterou máte obsadit, je země hor a plání. Pije vodu z nebeského deště. Je to země, o niž Hospodin, tvůj Bůh, pečuje. Oči Hospodina, tvého Boha, jsou na ni neustále upřeny, od začátku roku až do konce". (5 Moj.11:12)

Mojžíš sice mluví o zemi, ale výrok lze aplikovat i na osobní rovinu . Pán Ježíš je naším Přítelem a měli bychom si vzájemně vyměňovat pohledy. Nejhorší je,. když s někým mluvíte a on kouká někam jinam a nekontaktuje nás očima. Petr Vágner, textař hudební křesťanské skupiny Noi ( italsky „ My“), mě před lety oslovil sloganem v jedné jejich písni, který si pamatuji dodnes , cit. „ Pohledy do tmy a pohledy stranou, nůž proti chodidlům ostrou hranou, ….. „

Přátelé komunikují i očima a umí se podívat jeden druhému do očí. Máme jedinečnou šanci dál upevňovat svůj vztah s Pánem. Každá nepravost se stává filtrem průniku Boží lásky do mého srdce a Boží moci jako takové. Pak je mnoho slabých a bezbranných křesťanů, protože se už dávno do očí svému Příteli ( ROZUMĚJ KRISTU ) nedívají. Pohledy mimo jasu Boží tváře, pohledy do „tmy“ a pohledy „stranou“ budou dříve či později něco jako „ nůž proti chodidlům ostrou hranou“

6. Neboj se, já jsem s tebou

Hospodin byl se svým lidem a Pán Ježíš je se svou Církví. Ať je starý nebo nový rok. Je Ženich a my jsme Jeho Nevěsta. Apoštol Jan se dostal do vytržení ducha na ostrově Patmos . Otočil se za silným hlasem a viděl někoho jako Syna člověka, který mu řekl Zj. Jana 1 : 17b „Neboj se, já jsem první i poslední ….“ . Vidíme v té postavě zjevení Ježíše Krista, které se dostalo Janovi na sklonku jeho života předtím, než pak napsal knihu Zjevení . Bůh na nás upírá své oči a chrání nás. Žehná a stará se o naše dobro. Naše budoucnost je v Kristu . Je přece samozřejmé, že Ježíš je první i poslední a proto se nemáme čeho bát.

7. Zorejme úhor

Prorok Ozeáš říká „ Rozsívejte si pro spravedlnost, sklízejte pro milosrdenství, zorejte svůj úhor, poněvadž je čas hledání Hospodina „ ( OZ 10:12 - ČEP A KRAL. PŘEKL. DOHROMADY) . Zorat úhor – to je půda nechaná ladem. V dřívějším osevních postupech se jednou za čas nechal pozemek jen tak popř. se založil luční porost. Pak se zase zoral a tím získal sílu k větší úrodnosti.

Milí bratři a sestry, zorejme si úhor . On vydá nečekaně bohatou úrodu. Tu část duše, která je nechána ladem. Kam jsme ještě Ducha sv. nepustili. Rozsívejme si pro spravedlnost …. tzn. pro to, abychom se chovali a žili před Bohem spravedlivě, abychom pamatovali na hodnocení Boží a ne lidské. Žít podle Boží vůle znamená sklízet pro Boží milosrdenství

Bůh není jen spravedlivý ale je také současně Boží láskou. Pak máme vždy novou a novou naději, že naše snaha žít k Boží slávě bude odměněna sklizní.

Závěr

Na závěr přečtu verš z proroka Izajáše "Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva. Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva“ ( IZ. 60:1 – 2 )

Není to nádhera ? Po celé věky platí tohle Boží slovo. Dívám se kolem sebe a vidím společnost, lidi kolem sebe a vidím samý problém. Izaiáš to vyjadřuje slovy „temnota přikrývá zemi, soumrak národy“. Tohle viděli generace křesťanů před námi a nezlomilo je to. Nezlomí to ani nás, protože vyhlašujeme do Nového roku , že nad námi vzešlo světlo a ukáže se skrze nás Boží sláva. Že se nad námi rozjasní Jeho tvář

Vstupujeme do Nového roku s tím vědomím, že náš čas máme využít tak, aby Bůh rozjasnil nad námi a nad naším sborem svou tvář a byl nám milostiv i v roce 2013

První den v roce mi Anetka v kanceláři začala spontánně zpívat dětskou písničku „ Kuřátka spí“. Třetího ledna jsem se vzbudil asi o půl čtvrté a v hlavě mi jela smyčka s popěvkem …..„ V náruči Krista, dosti je místa, ON o tobě ví „ . Není to nádherné ! Probudit se s takovou písničkou v mysli ?

Přeji každému, abychom takových probuzení měli víc a víc. Radovali se z toho, že máme Pána Ježíše jako svou záštitu, pomoc v každé chvíli a Přítele, který nás nikdy nezradí. Vyhlašujme ať nad námi rozjasní svou tvář každý den. Naše budoucnost je v rukách našeho Spasitele a Pána, haleluja !

Amen