Moudrost

Moudrost

Dnes si přečteme úsek z epištoly Jakubovi 3: 13 - 18, cit.

"Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života, v tichosti, kterou dává moudrost.  Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se moudrostí a nelžete proti pravdě.  To přece není moudrost přicházející shůry, ale přízemní, živočišná, ďábelská.  Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek ......."

Moudrost je pro nás důležitou hodnotou. Na serveru "český jazyk.cz" jsem četl slohovou práci jisté Sabriny, která babičku Boženy Němcové vykreslila slovy, cit. "Babička byla moudrá, stará žena, která neměla snadný život. Přesto jím prošla bez jakékoliv zášti či hořkosti. Nikdy
na nikoho nezanevřela a pro všechny lidi kolem měla lásku a porozumění." Vlastní babička Boženy Němcové se jmenovala Marie Magdalena Novotná a ve stejnojmenné povídce je vykreslen charakter věřící ženy. A takovýchto postav bychom našli mnohem víc a možná i ve svém okolí

Nejprve si musíme ujasnit pojmy. Jasnou definici moudrosti jsem nenašel. Vnímám, že u moudrosti jde o řetězení životních postojů k okolnostem, které se nás dotýkají v praktickém životě. Moudrost je něco jiného než inteligence. Moudrost není ani poznání. Není ani logickým myšlením nebo vědeckým bádáním nadaných a chytrých lidí.   

Můžeme mít před sebou vzdělance, který poznává harmonii a krásu stvořeného světa. Který udivuje svou erudicí a dokáže poznané aplikovat do praktického života. Nedávno jsem viděl ve zprávách české vědce, kteří pěstují na nanovláknech kmenové buňky. Ty pak přikládají na tom úžasně tenkém nosiči (nanovlákna mají tloušťku jako je tisícina síly lidského vlasu) na popálenou kůži, která se velmi rychle obnoví přestupem kmenových buněk z nanovlákna na povrch kůže. Mohli bychom uvést ještě celou řadu takových příběhů.  Velmi rád poslouchám vzdělané lidi, kteří umí mluvit o svém oboru poutavě a zajímavě. Pro někoho je důležité povídat si o tom, co si koupil a co je lepší než má druhý. Rozvíjet rádoby moudré myšlenky, které vychází z konzumního způsobu života bez oběti pro druhého, nemám rád. Jsou to často řeči o ničem

Pojďme se podívat na moudrost z pohledu Písem. Bůh vidí moudrost jako stav srdce člověka!  

1. Moudrost záleží na stavu srdce

Když jsem dostal tohle téma do svých myšlenek, první věc, na kterou jsem si vzpomněl, byl citát: Čím srdce přetéká, tím ústa mluví! Určitě jsme se
s tím všichni setkali. Tak jsem verš o přetékajícím srdci a ústech našel a dozvěděl jsem se něco o stromech a jejich ovoci. Budu číst úsek Matouš 12: 33 - 37

"Zasaďte dobrý strom, i jeho ovoce bude dobré. Zasaďte špatný strom, i jeho ovoce bude špatné. Strom se pozná po ovoci.  Plemeno zmijí: Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví. Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.  " (Mt 12: 33 - 35) 

V originálním textu Ježíš farizeům říká doslova: "udělejte strom". Ekumenický překlad uvádí "zasaďte strom". Profesor Mrázek si s texty pohrál a výsledkem je volnější překlad, cit. " vypiplejte strom". To, jaké ovoce strom ponese, záleží také na pěstební činnosti. Slovo přeložené
jako "zasaďte" je možné přeložit také jako "vezměte si za příklad". Zdravý strom ponese dobré ovoce. Strom, který není okopáván, zaléván a přihnojován, neponese dobré ovoce. Můžeme říci, že jde o nemocný strom nebo je nevhodně zasazený na stanoviště, kam nepatří.

Ježíš o tom mluvil v kázání z Hory, kdy říká, že falešný prorok se pozná po ovoci. Podle toho, k čemu jeho činnost vede. Zda k lásce nebo k
nenávisti. Budu citovat Písmo. "Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky?  Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce  "
(Mt 7 :15 - 17)

Když budeme tato slova aplikovat na lidi, pak jde o naše srdce. Ježíš farizejům v podstatě říká, ať se nad sebou zamyslí! Problém není v jejich poznání Písem, v jejich znalostech. Problém je s jejich srdcem. Ještě jednou cituji Ježíšova slova: ".....Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví.

Důležité je také, jaký poklad shromažďujeme ve svém srdci. Dobrý člověk má ve svém srdci dobrý poklad. Zlý člověk shromažďuje zlý poklad ve svém srdci. Znovu připomínám: Je diametrální rozdíl mezi moudrostí a poznáním.  Šalamoun říká, kde je počátek moudrosti, cit. " Počátek moudrosti je: Snaž se získat moudrost, za všechno své jmění získej rozumnost" (Př. 4:7). Teď se nám tady připletlo nové slovo "rozumnost". Je to stejné jako s moudrostí a poznáním. Rozumnost neznamená jen rozum. Je to víc než racionální uvažování a následné konání. Je to vlastnost, která vede k dobrému, k tomu co je rozumné, správné nebo důležité podle Boha

2. Jak získat moudrost a rozumnost?

Šalamoun nám to už prozradil v předchozím citátu (Př.4:7): Dej do toho veškeré své jmění! Budeme-li slova Staré smlouvy aplikovat na dnešní dobu, pak řekneme:  "Pracuj na tom naplno. Investuj do toho čas i peníze, protože moudrost a rozumnost, která je od Boha, je důležitější než moudrost tohoto věku".  Abych mohl mít "moudrost přicházející shůry", tedy moudrost od Boha, tak se musím nejprve ZNOVUZRODIT. Nejdřív se musím stát Božím dítkem, spaseným drahou krví Beránka. Pak dostanu Ducha svatého, který bude ve mně pracovat a vytvářet dobré ovoce.

Mnoho lidí do poznání Boha neinvestuje vůbec nic. Žádný čas nevěnují tomu, aby se seriózně seznámili, o co vlastně v křesťanství jde. Otázku víry v Boha neřeší, odsunuli jí do zapomnění. Pak nemohou dostat "moudrost od Boha" jak žít a prožít svůj život. Ve věci spasení a vztahu
s Bohem se chovají naprosto nerozumně, neracionálně.  Pokud člověk udělá první krok a uvěří, pak přichází Duch svatý a proměňuje osobnost
člověka do obrazu našeho Stvořitele a Pána. Součástí je "moudrost přicházející shůry" která je potřebná pro prožívání spasení

3. Moudrost začíná bázní před Bohem

Jak jednoduché, ale zároveň pro mnohé křesťany těžké. Oklikou jsme se dostali zpět ke známému citátu z knihy Přísloví "Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a uměnísvatých rozumnost " (Př. 9 :10) 

Jestliže Šalamoun v předcházejícím textu, ve čtvrté kapitole, říká, že počátkem moudrosti je snaha jí získat , pak zde říká, že hledající musí mít
současně bázeň před Bohem. Na počátku je zcela zásadní přijmout Boží autoritu jako svou životní prioritu! Bez osobního rozhodnutí, že to chci a bez osobního úsilí to prostě nejde. Člověk nemůže postoupit dál v moudrosti, která je "shůry" aniž by projevil snahu a pokoru před Bohem

Apoštol Jakub spojuje Boží moudrost s vyučováním slovem a vztahy mezi věřícími. Na začátku své třetí kapitoly nabádá spoluvěřící, aby, cit, " "Nechtějte všichni učit druhé, moji bratří: vždyť víte, že my, kteří učíme, budeme souzeni s větší přísností" (Jak. 3:1)  

4. K roli kazatele je třeba Boží moudrosti

Být učitelem, kazatelem Božího slova je odpovědná role. Jak před Bohem, tak před lidmi. K tomu je potřeba mít "moudrost shůry". Nestačí nakupit a zkombinovat verše. Je potřeba v nich najít a umět zprostředkovat zvěst pro povzbuzení, poznání nebo i napomenutí posluchačů. Dostat se k jádru věci a spojit ho s každodenním životem. Bratry v Kristu Jakub vyzývá k Boží moudrosti

V KřSb je možné, aby se ke službě slovem přihlásil každý. Pamatuji už dost a někdy se stávalo, že ten kdo sloužil slovem, neměl "moudrost shůry" ale ani "poznání" faktů a textů Písem. Bylo vidět, že Písmo nezná a mluví často z duše a svého rozumu. Apoštol Jakub vyzývá k tomu, aby ten, kdo vynáší Boží slovo z "pokladu svého srdce", pamatoval na svou odpovědnost za to, co říká.

Dále Jakub staví proti sobě moudrost pravou a nepravou. Pojďme se na to podívat

4. Moudrost má různý původ

Pravá moudrost je shůry, nepravá zdola. Jinak řečeno, je "moudrost nebeská", která je od Boha, a je "moudrost lidská", která od Boha nepochází. Cokoli nepochází od Boha, směřuje k zániku bez ohledu na to, jak úspěšné se to právě zdá Podívejme se na dva biblické příklady:

A. Saul a David před bojem s Goliášem

"A David dodal: "Hospodin, který mě vytrhl ze spárů lva a medvěda, ten mě vytrhne i ze spárů tohoto Pelištejce." Saul tedy Davidovi řekl: "Jdi; Hospodin buď s tebou!" Poté Saul oblékl Davida do svého odění, na hlavu mu dal bronzovou přilbu a oblékl ho do pancíře. Na jeho odění si David připásal jeho meč a pokusil se chodit, ale nebyl na to zvyklý. David tedy Saulovi řekl: "Nemohu v tom chodit, nejsem zvyklý." A svlékl to ze
sebe. Vzal si do ruky svou hůl, z potoka vybral pět oblázků, vložil je do své pastýřské torby, do brašny, a s prakem v ruce postupoval proti Pelištejci." (1 Sam.17:37-40)

Na první pohled bylo rozumné navléci Davidovi brnění. Zřejmě měli přibližně stejnou postavu, ale chybička se vloudila. Nemohl v něm chodit. Proč?
Nebyl na něj zvyklý! Byl zvyklý na pomoc od Hospodina, který stál za ním i tváří v tvář lvu a medvědu. Na to byl zvyklý!

Goliáš měl vymytý, vojenský mozek. Proto hodnotí situaci rozumem. Volá na Davida:  "Copak jsem pes, že na mě jdeš s holí?". Není pes, ale již je poražen, protože David šel na souboj spolu s živým Bohem. Šel do boje "ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských řad" proti tomu, kdo
mluvil na adresu Hospodina rouhavá a pyšná slova.  Dá se říci, že David měl moudrost shůry. Měl také zkušenost s Hospodinem,
který při něm vždy stál a pomohl mu svou, Boží silou. Na takovou sílu nestačí meče, kopí a brnění.

B.Pavel a námořníci

Jsme v dvacáté sedmé kapitole Skutků apoštolských. Pavel je převážen lodí ke slyšení do Říma. Pluli s obtížemi. Apoštol Pavel radí kapitánovi, cit.
"  ...."Mužové, vidím, že plavba bude nejen spojena s nebezpečím a velkou škodou pro náklad a loď, nýbrž ohrozí i naše životy."  Ale důstojník věřil více kormidelníkovi a majiteli lodi než tomu, co říkal Pavel". ( Sk.ap.27:10-11)

Důstojník se choval rozumově. Je logické přijmout názor zkušeného rejdaře a kormidelníka,  než nějakého suchozemce. Nakonec to
dopadlo podle apoštolových slov, cit.  " ..... Prudká bouře nepřestávala a již jsme ztráceli všechnu naději, že se zachráníme. Když už nikdo neměl ani pomyšlení na jídlo, šel Pavel mezi lodníky a řekl jim: "Měli jste mě poslechnout a neopouštět Krétu, a mohli jste si ušetřit toto nebezpečí a škodu". Námořníci vidí, že došlo na jeho slova. Pavel měl informace shůry a zjevení o tom, co se bude dít. Jeho moudrost je Boží moudrostí. A ta je konstruktivní, tedy nabízí řešení, cit. " 

" Ale teď vás vyzývám, abyste neztráceli naději, neboť nikdo z vás nepřijde o život, jenom loď vezme za své.  Dnes v noci ke mně přišel anděl od Boha, kterému patřím a kterému sloužím, a řekl mi: `Neboj se, Pavle, ty se před císaře dostaneš. A Bůh ti daroval všechny, kdo jsou s tebou na lodi." ( Sk 27: 22-24)

Pavel měl něco, co neměli námořníci. Osobní vztah s Bohem. Měl Ducha svatého. Uměl komunikovat s duchovním světem. To nemůže mít ten, kdo není spasen a nestal se Božím synem vírou v Krista. To nemá ani spasený člověk pokud s Duchem svatým nekomunikuje a vědomě se zablokuje proti Jeho působení ve svém srdci.

C. Jaký je původ lidské moudrosti?

Znovu cituji apoštola Jakuba: "Tato moudrost nepřichází shůry, ale je přízemní, živočišná, ďábelská" (Jak. 3,15).

Když námnení dáno "shůry", rozuměj od Boha,zůstane nám vždy jen to pozemské, tělesné. To "zezdola". Jde prostě o přízemní moudrost.

V tom verši o lidské moudrosti je také řecké slovo "  "daimoniódés". Znamená, že nějak souvisí s démonským vlivem. Ponechme stranou věroučné dohady, jestli může démon působit na věřícího. Naposledy jsem to vysvětloval spoluvěřícím na křesťanském pobytu v KAMu Malenovicích letos v červenci. Víme, že démonský vliv se nevyhýbá ani věřícím lidem jak z Písem, tak ze zkušenosti a svědectví těch, kdo to zažili

Např.  Petr slyšel přímo od Ježíše , cit. ""Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!" (
Mt.16:23) . To uslyšel z Mistrových úst,  když vnášel lidskou moudrost do Božích plánů. Jeho nápad nebyl v té chvíli od Boha, ale od
ďábla.

Mnozí křesťané si neuvědomují, že jejich nemoudrý postoj může mít démonský původ.  Protože mají nějaký buď nevyznaný nebo dlouhodobě
neřešený hřích, může v nich  působit démonský duch. Ovlivňuje duši člověka a křesťan se začne chovat rozumově i tam, kde má být víra v Boží moc a pomoc. Anebo má světské, nebiblické postoje k tumu či onomu.

U lidí nevěřících je situace ještě jednodušší. Svou nevírou v Boha jsou proti Němu pořád v opozici a pak, cit. " přízemní, živočišná" moudrost se může kdykoli změnit na "ďábelskou". Jsou v duchovní oblasti pod vlivem Nepřítele.

" Je psáno: `Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.´Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím? Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí" (1 Kor.1:19-21)

Tento svět má ohromné poznání a vědomosti a všichni z toho máme užitek; ale není tu dost moudrosti. Člověk proniká do tajů vesmíru, ale neví, jak s poznaným naložit. Všude vidí rukopis Stvořitele, ale podřídit Mu své srdce nedokáže. Nesnaží se získat pravou moudrost. Evangelium neodpovídá jejich poznání, a proto nepřijímají Ježíše jako Spasitele. Přitom jde o první krok, jak získat "moudrost shůry".

Jelikož se svět od Boha odvrátil, přišel o pravou moudrost. Věřící lidi jí naopak, svou vírou v Boha, získali. To je první krok. Musíme ještě udělat krok druhý: Musíme chtít, aby v nás Duch svatý uváděl získanou moudrost do našeho myšlení a praktického života

Musíme mít svou duši otevřenou pro Ducha svatého. Víme, co máme dělat, slyšíme to pořád dokola, neustále se naplňujeme
Duchem sv. , ale pokud k tomu všemu nepřidáme svou vůli, nedojde k proměně do Božího charakteru. Nedávno jsem o tom mluvil, že dnes
Satan, více než kdy jindy, podlamuje vůli lidí. Ví, že je to nedílná součást růstu do obrazu Krista.

Jinými slovy: Ještě musíš chtít být veden Duchem svatým! Otevřít Mu své srdce. Jinak nebudeš mít pravou moudrost. Tedy moudrost od Boha

5. Moudrost pravá a nepravá jinak působí

Moudrost shůry, tedy Boží moudrost, se projevuje jinak, než moudrost, která je "přízemní, živočišná, ďábelská". Jelikož pocházejí ze zcela jiných zdrojů, musí působit zcela opačným způsobem. Apoštol Jakub to ve třetí kapitole ukazuje, jak působí a jak se projevuje nepravá, duševní, dokonce někdy démonizovaná moudrost u věřících lidí ve společenství. Tím základním projevem je "duchovní závist"

Přečtu verš Jakub 3:14 v překladu prof. Mrázka " Jestliže však máte zahořklou  horlivost a  rivalitu v srdcích, tak se tím nechlubte a nelžete proti
pravdě "   Zahořklá horlivost a rivalita mezi jednotlivými údy Těla Kristova je špatně. Pokud mají věřící pozemskou moudrost, tak by měli raději mlčet než jí uplatňovat v Církvi. Žel, i s tím negativním jevem jsem se vícekrát setkal.    

Pravda je totiž jiná . Věřící pod mocí Ducha sv. nevykazuje prvky hořkosti, závisti a rivality. Pokud u něj jsou, pak není dostatečně proměňován do Božího charakteru. Nenese charakter Krista! Něco mu brání. Nebo spíše, někdo mu brání. Jak víme, je to Nepřítel Boží a lidský.

Je snadné se vydat na cestu vlastního ega pod pláštíkem duchovnosti. Měli bychom být zapáleni pro věci Boží, ale musíme si být jistí, že naše motivy jsou správné. Naše zapálení pro Krista má být duchovní! Pak nás bude těšit úspěch spoluvěřících. Nebudeme potají závidět nebo kritizovat z principu, že to dělá někdo druhý a ne já a proto, to musí být špatně. Nejhorší je, když do sboru pronikne lidská a ne Boží moudrost. Tam je vždy nebezpečí, že toho Nepřítel v pravou chvíli patřičně využije.

Na závěr vám sdělím sladké tajemství. Ježíš Kristus je Boží moudrost. Jestliže máme Pána Ježíše ve svém srdci, pak nám je spolu s Ním vložena do srdce Boží moudrost, cit.

"my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. (1Kor.1:23-24).

Važme si toho a využívejme tohoto daru, protože " Získat moudrost je lepší než ryzí zlato a získat rozumnost je výbornější než stříbro" (Př. 16:16). Žijme Krista a budeme mít moudrost shůry 

Amen