Láska a selhání

Láska a selhání

Jan 12 : 1 – 11

1. Návštěva

Po události vzkříšení Lazara se farizeové a zákoníci domluvili, že Ježíše zabijí. Ježíš to věděl ( zřejmě od Ducha sv. prorocký vhled a/nebo se to k Němu doneslo ) a proto „ nechodil veřejně mezi Židy, ale odešel odtud do kraje blízko pouště, do města jménem Efraim, a tam zůstal s učedníky“

Blíží se Velikonoční svátky o kterých bude Ježíš ukřižován. Události se zrychlují a čas Ježíše s učedníky se krátí . Šest dnů před Velikonocemi  „ přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého vzkřísil z mrtvých“

Obecenství velmi pěkné : Vzkříšený Lazar spolu s ostatními večeří u stolu. Není to skvělý obrázek Boží moci  a zároveň Božího odpuštění ? Je ! Musím říci, že se mi tato situace velmi líbí. Marta  posluhuje a Marie maže Ježíšovi nohy drahou mastí a otírá je svými vlasy.

V emočně vypjaté situaci, v předcházející jedenácté kapitole,  je Ježíš zklamán nevírou obou sester v Jeho moc . Jejich vztah prochází zkouškou. Spíše ze strany Pána Ježíše . Na biblické hodině v rodinném centru Pohoda v Žamberku jsme si předminulý čtvrtek řekli, že obě sestry selhaly ve svém vztahu k Pánu Ježíši. Obě Ho přivítaly stejnými slovy, ale  Ježíš, u každé z nich,  reaguje jinak !

Marta se setkává s Ježíšem před Betanii a říká : „Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel. Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh. Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj. Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější „ Na přímé zaslíbení, že Lazar vstane resp. , že bude vzkříšen Marta, reaguje teologicky. Začíná doslova školit Mistra svým poznáním . Stačí si jen pozorně přečíst text a zjistíme, že každý mluví o něčem jiném. Vůbec nepočítá s variantou, že by bratr vstal z hrobu i když jí to říká Mistr

Marie na Pánovo volání reaguje ihned . Zná Jeho hlas jako ta „ovečka, která jde za hlasem svého Pastýře“ ( Jan 10 kap.) . Svou rychlou reakcí prokáže, že Pána miluje a jde mu ihned vstříc. Padá mu k nohám a říká „"Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel." . Ježíš Marii nepotěšuje slovy „ Vstane bratr tvůj“ jako v případě Marty. Proč ? Protože  Marie přichází s poznáním Ježíše jako Božího Syna, který mění okolnosti v životě lidí . Je to  „ pravá víra“ , která počítá s Boží mocí.

Situace se v následujícím verši Jan 11: 33 náhle mění. V Marii se to zlomí,  podlehne a přidá se k plačícím „ židům“ , cit. „ Když Ježíš viděl, jak pláče ona a jak pláčou i židé, kteří přišli zároveň s ní, v duchu byl hluboce dojat, zachvěl se“ . Ti kdo jí následovali jí moc k víře nepomohli. Spíše naopak.

Podle Moloneye je v originálním řeckém textu použit výraz , který je spojovaný s „ hněvem“ a zde je dokonce ještě zesílený. Ve svém základním významu je sloveso popisuje vnější projev hněvu, např. zasupění nebo nějaké jasné gesto. I já se přikláním k výkladu, že to není soucit ani nedostatek  soucitu, který vyvolává  u Ježíše „ hněv a chvění“. Za pozornost stojí i to, že jak ve verši 33, tak potom ve verši 37 nejde ve slově  „ v duchu byl hluboce dojat „ o Ducha svatého, ale o lidského ducha.

Nezapomeňme , že Ježíš byl v těle.  Na konci svého veřejného působení je zklamán a možná i znechucen . Mariiným selháním bylo, že odklonila svou pozornost od Ježíše a přidala se k nářku nad Lazarovou smrtí

Jde o Ježíšovu hlubokou, niternou duchovní zkušenost s lidmi. Z jakého důvodu by se měl Ježíš tak silně rozhněvat ? Není potřeba si myslet, že byl Ježíš pohnut soucitem s trpícími ztrátou Lazara. Vždyť je jasné , že ho jde povolat k životu !  Ani neprojevuje pohnutí nad plačícími sousedy. Ti se chovají standardně, jak jim velí zvyklosti a lidský soucit. Že by projevil lítost nad tím jaké utrpení způsobí lidem smrt ? Vždyť jí přišel porazit. On tam nepřichází, aby se přizpůsobil obecným zvyklostem. Jsem přesvědčen, že jde o hněv nad tím, že Marta nevěří v Boží moc a že se Marie přidala k plačícím  a naříkajícím sousedům. Náhle ztrácí, před Jeho očima, víru.

Kdyby její slova souvisela s výtkou, tak by se Ježíš nijak nedivil, že se přidala k beznaději. Ale právě proto, že to bylo vyznání víry, kterou vzápětí Marie  ztrácí, tak to Ježíše silně rozrušilo a rozhněvalo. Takový kolaps pravé víry v přímém přenosu ! . I tato situace patří k utrpení, které musí Ježíš prožívat

Mariin postoj a chování ve verši Jan 11: 35  dohání Ježíše opět k slzám. Židé si myslí, že  Ježíšovy slzy jsou projevem lásky k Lazarovi. V tom se ale mýlí.

V řečtině je pro Ježíšův pláč  úplně jiné slovo než je použito u pláče Marie a židů. Jeho slzy nelze spojovat s nářkem okolí. Ježíš pláče ze zklamání nad nevírou sester i sousedů. Nepřijímají Ho jako Divotvůrce.  Nezapomeňme, že Ježíš je v těle a prožívá emoce, zklamání a nepochopení stejně jako my. Tolik na úvod

Tak, a teď se vraťme do naší dvanácté kapitoly evangelia Janova

Pán Ježíš mohl být chvíli , lidsky řečeno, oprávněně nazlobený na nevíru seser . Jenže Ježíš je člověk a současně Bůh v těle. A Bůh je láska ! Odpouští a přichází k nim na návštěvu.

Nemusel tam chodit i když mnoho nejbližších přátel mimo skupinu učedníků a některých žen, které s nimi chodily po Palestině neměl . Matouš 8:20  „ Ale Ježíš mu odpověděl: "Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil"

I nám musí Ježíš odpouštět. Nejsou to jen naše hříchy a chování vůči Němu. V souvislosti s předchozími událostmi nám odpouští i malou víru resp. nevíru na zázraky. Mnozí křesťané si vůbec neuvědomují, že Bůh hledá lidi víry a ne lidi nauky o víře ! V tom je nám Pán Ježíš dokonalým vzorem. Měli bychom se učit odpouštět rychle, nedržet v sobě bloky jeden vůči druhému. To nejde jinak než Boží láskou, kterou nám dává Duch svatý.

2. Pomazání nohou

V předcházející jedenácté kapitole, verš druhý čteme zdánlivý rozpor „  To byla ta Marie, která pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu otřela svými vlasy; a její bratr Lazar byl nemocen“ ( Jan 11:2) . Tady jde o literární techniku, kdy je vsunuta tzv. „ mezera v ději „ tedy  prolepse = „ předčasný vývoj, předvyprávění, pohled do budoucna“, která nutí čtenáře pokračovat v textu, aby se pak dozvěděl o co vlastně šlo. To jen na vysvětlení, aby nám to nějaký chytrák neomlátil o hlavu a nezpochybňoval Boží slovo. 

Význam neobvyklého gesta odhaluje sám Ježíš ve v.7 „  Ježíš řekl: "Nech ji, uchovala to ke dni mého pohřbu! „ . Odpovídá současně Jidášovi, který držel společnou kasu a který se podivuje nad spáchanou škodou. Mazat nohy vzácnou mastí ! Kdo to kdy viděl.  

Tento skutek je výrazem Mariiny lásky vůči Ježíšovi. Ta má pro ni v této chvíli větší hodnotu než je cena masti. Láska se nedá zaplatit ani koupit

3. Jidášovo prohlášení o prodeji vzácné masti

Jidášovo prohlášení o prodání masti a dávání chudým je neupřímné. Je to slovo od ďábla . O stavu srdce Jidáše víme už od Jana 6:70 „„    Ježíš jim odpověděl: "Nevyvolil jsem si vás dvanáct? A přece jeden z vás je ďábel."  Místo, aby byl dům naplněn vůní vzácné a drahé masti , tak by nejraději mast zpeněžil a říká "Proč nebyl ten olej prodán za tři sta denárů a peníze dány chudým?"(Jan 12:5 )

O jeho bohulibém záměru lze pochybovat. Už skutečnost, že je v textu označen jako ten „ který jej měl( má)  zradit“ naznačuje, že jeho slova nejsou motivována sociálním cítěním . Byl to zloděj, který si bral ze společného „To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale že byl zloděj: měl na starosti pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo“ (v.6)

Marie projevuje lásku vůči Ježíši a Jidáš, který s Ním je už třetí rok, je zablokovaný a nejraději by prodal Mariinu lásku k Pánu za 300 denárů a ještě si pak z nich něco ulil i pro sebe.

Celé dějiny budou provázet a provází chudí lidé. To neřekl nějaký chytrý sociolog, ale nechal to napsat do Bible Bůh , cit.  „  Potřebný ze země nevymizí. Proto ti přikazuji: Ve své zemi ochotně otvírej ruku svému utištěnému a potřebnému bratru“ ( 5 Moj.15: 11) .

Oproti tomu,  vtělené Slovo vstoupilo do našich dějin jen na kratičký čas ( 33 let. ) . Už zbývá jen pár dnů.  V Mariině pomazání můžeme vidět symbolické nabalzamování Ježíšova těla k pohřbu. V kontrastu s myšlením Jidáše vystupuje na povrch Mariino zaměření na osobu Ježíše. Po zkušenosti u Lazarova hrobu je to úplně jiný postoj k Ježíši.  To, co Marie uchovala ke dni Jeho pohřbu chtěl Jidáš střelit, aby si z toho mohl vzít pro sebe.

V příští kapitole se dozvíme , cit. „ Když byli u večeře a ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho zradil „ ( Jan 13:2) . Jestli se ptáme, kde měl Jidáš slabé místo, ono pověstné místo, kudy mohl ďábel do jeho duše, tak je tady – přikrádal si , nevyznal a neopustil svoje špatné jednání

Ani moudrý Šalamoun všechno nevěděl a sám selhal v zásadních oblastech před kterými ho Hospodin  předem varoval : Mnoha zla, koní a mnoho žen !

Př. 30 : 18 -19 „   Tyto tři věci mám za podivuhodné a čtyři nemohu pochopit:  cestu orla po nebi, cestu hada po skále, cestu lodi v srdci moře a cestu muže při dívce „ V hadovi můžeme vidět obraz ďábla. Rafinovaný, úskočný a zlý. V pravý čas zaútočí a nečekaně. To když potřebuje on. A když má do duše člověka vybudovanou cestu, díru, tak když potřebuje, vstoupí. Samozřejmě s Božím svolením. Jak je to možné ? Hned vysvětlím. Existuje něco jako

4. Rovnice milostivé spravedlnosti

Bůh je spravedlivý ale současně milostivý. Právně to v „nebeské legislativě“ nemá chybu. Buď zakáže ďáblovi vstup – to jedná podle milosrdenství a věrnosti vůči Božím  dětem anebo dovolí vstup , protože člověk nevyznal hřích a neopustil. Dovolte abych to biblicky doložil.

Věřím tomu, že i zde , v situaci, kdy napochoduje ďábel s plnou polní do duše ( rozuměj myšlení člověka ) platí rovnice „ milostivé spravedlnosti „ z Mojžíšovi druhé knihy, cit. Ex 34:6b – 8  

"Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu, stíhá vinu otců na synech i na vnucích do třetího a čtvrtého pokolení." Mojžíš rychle padl na kolena tváří k zemi, klaněl“

Tisíc ku čtyřem ( pokolením)  = milostivá spravedlnost Boží

Tisíc milosrdenství na čtyři stíhání … a přitom to je pořád spravedlivé jednání Boha  . To je rovnice „ milostivé spravedlnosti“ . Rozumíte ? Kdyby s námi jednal Bůh jak se říká „ natvrdo, bez smilování“ tak by porušil slib věrnosti svému stvoření . A Bůh své sliby neodvolává. Cituji k tomu jiné místo ze Starého zákona

 „ Poznej tedy, že Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh, Bůh věrný, zachovávající smlouvu a milosrdenství do tisícího pokolení těm, kteří ho milují a dbají na jeho přikázání „ (5 Moj. 7:9  ) . Zde je úžasné zaslíbení, které se nám naplnilo v Kristu. V Jeho oběti. Finálním produktem Boží věrnosti je dobro a milosrdenství vůči člověku. Spasení věřícího je jistá věc a nesouvisí s našimi skutky ! Cit,  Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás -- je to Boží dar;  není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil“ ( Ef.2:8-9)

Jsme spaseni a zahrnuti Božím milosrdenstvím až „ po uši“. Proto, z Božího pohledu na stvoření, zcela vyjímečně dovolí Bůh, aby vstoupil ďábel do myšlení křesťana ( Jidáš byl jako dnes věřící člověk) a způsobil tam nějakou paseku. Ale vždy je připraveno milosrdenství, východisko ze situace a člověk dostane sílu  od Boha k překonání tohoto stavu a je pro každého připraveno vysvobození. Je zde jedna podmínka : Člověk musí „ chtít činit pokání“

Jidáš měl tisíc příležitostí vyznat svůj dlouhodobě trvající hřích Ježíši a byla by cesta pro Satana zacelena. Nestalo se. Dokonce ani v zahradě Getsemane se pokání Ježíš od Jidáše nedočkal.  

Mt 26: 48 – 50 „   Ten pak, jenž jej zrazoval, dal jim znamení, řka: Kteréhožťkoli políbím, ten jest; držtež jej.  A hned přistoupiv k Ježíšovi, řekl: Zdráv buď, Mistře, a políbil jej.  I řekl jemu Ježíš: Příteli, nač jsi přišel? Tedy přistoupili a ruce vztáhli na Ježíše a jali ho „  Jidáš měl poslední šanci padnout Ježíši k nohám a vyznat svoje hříchy – krádeže a zradu. Byl by zřejmě okamžitě zabit , ale jeho duše by byla spasena pro věčnost.

Nechci rozhodovat o tom, kde tráví Jidáš věčnost. Musíme si uvědomit, že ještě Ježíš nezemřel, ještě nevstoupil věk milosti v platnost. Ještě jsme v době jednání Boha s člověkem podle jiného principu – židé byli spaseni pokud Bůh uznal, že žili spravedlivým životem. Zda plnili Zákon a jeho ustanovení i když i zde platí rovnice „ milostivé spravedlnosti“ .  

Znali ji tací velikáni víry jakými byli Abraham a Mojžíš. Abraham sedí v poledne ve dveřích stanu a přichází k němu tři muži a on  říká , cit.  Panovníku, jestliže jsem u tebe nalezl milost, nepomíjej svého služebníka. Přišli se zvěstí, že bude mít Sára syna. Pak odchází do Sodomy. Abraham je doprovází Ale jen dva muži odchází k Sodomě ( 1 Moj.18:22) . S třetím mužem Abraham licituje o deseti spravedlivých v Sodomě. Tím mužem je sám Hospodin. Jde o epifánii – starozákonní zjevení Božího Syna . Abraham dobře věděl, že jeho vztah k Bohu s ním jedná z pozice milosti

To samé pak říká Mojžíš, cit. „ ……. "Jestliže jsem, Panovníku, nalezl u tebe milost, putuj prosím, Panovníku, uprostřed nás. Je to lid tvrdošíjný; promiň nám však vinu a hřích a přijmi nás jako dědictví " ( 2 Moj. 34:9 )  . Mojžíš dobře věděl, že kdyby s lidem i s ním Hospodin nejednal podle rovnice „ milostivé spravedlnosti“ tak by to dopadlo špatně. Dnes jsme spaseni vírou , z milosti , zdarma a bez skutků.

5. Věřící pod vlivem ďábla

I věřící člověk se může dostat pod vliv Nepřítele. Máme s tím i praktické zkušenosti. Neznamená to ztrátu spásy, ale znamená to život plný sužování, trápení, nepokoje a nakonec i nemocí. Krása spasení ne neprožívá , není pokoj v srdci a často kolabuje víra na zázraky. Za to ale nemůže Bůh. To je problém toho, kdo  nějakým způsobem otevírá svou pro Nepřítele.

Mnozí křesťané říkají, že se nás nemůže Nepřítel dotknout a odkazují na verš z první epištoly Janovy , cit. „  Víme, že kdo je narozen z Boha, nehřeší; ale ten, kdo byl zplozen z Boha, střeží sebe samého a ten Zlý se ho nedotýká „  ( 1 Jan 5: 18 )   

Nebudeme rozebírat první polovinu verše ani kontext pasáže. Jde mi o to ukázat na příběhu Jidáše jistou obecnou pravdu. Pokud budeš střežit své srdce, sebe samého od hříchu, pak se tě ten Zlý nedotýká. 

Jidáš nestřežil své srdce. Nevyznal hřích i když k tomu měl tisíc příležitostí . Jednal svéhlavě a hříšně. A když Nepřítel potřeboval jeho služby (  a tady musíme říci, že byly  v souladu s Božím plánem - zrada, zatknutí v Getsemane a kříž ) , … tak ho ponoukl a Jidáš jednal tak, jak chtěl někdo jiný. Ten kdo ovládl jeho srdce ! Moc zla se zmocnila jeho myšlení

Znovuzrozený , věřící člověk má jistotu spasení. Jsme ospravedlněni vírou v Pána Ježíše. Proto apoštol Jan napsal, že   „ kdo je narozen z Boha, nehřeší „  i  když ten samý apoštol, ve stejné epištole píše, cit. „ Řekneme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe….“

A pak pokračuje, cit. „  Jestliže své hříchy vyznáváme, on je  ( rozuměj  Bůh ) věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti. Každé naše selhání hned vyznat, činit pokání. Zavřít své srdce Nepříteli a otevřít ho Bohu naplno.

Vidíme, že je potřeba vidět otázku hříchu a odpouštění v celé šíři apoštolského učení. Jisté je, že ten , kdo „ střeží sebe samého „ , Zlý se ho nedotýká !  On to zkouší, obchází, řve, chce žrát naši duši, ale je dávno na kříži poražen. Na závěr vám sdělím sladké tajemství !

Kdo z křesťanů si myslí, že uhlídá sám sebe teologickými znalostmi, svým intelektem a charakterem, tak se mýlí. Vím to z vlastní zkušenosti. Je potřeba se otevřít Duchu svatému, aby převzal stráž na naším srdcem ! Pak jsme střeženi Boží mocí a nejde to z nás. Pak budeme prožívat spasení naplno.

Budeme užívat všech výdobytků kříže, budeme brát Boží milost v celé její šíři a prožijeme život v Boží moci bez pádů a veletočů. To přeji každému z nás. Dorůstejme do plné zralosti lidství v Kristu Ježíši

Amen