Kázání Václava Dobiáše z 22.7.2012 na poznámky z křesťanského pobytu na Malé Morávce 2012 - Pomluva, chvála, strach a pokoj

Pomluva a chvála, strach a pokoj

Pomluva

Lektor : David Horáček , Zlín

Pomluvu můžeme definovat jako sdělení vymyšlené, sdělení často zkreslené  nebo zbytečné . Jde o nespravedlivé posuzování druhého nebo informaci s cílem druhému uškodit, poškodit ho. Sdělení nepravdivého údaje je také trestný čin podle Trestního zákoníku ,  § 184  pomluva , cit. „

„ Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu….“

Měli bychom se učit nemluvit zbytečně, neměli bychom doslova tlachat s věřícími, protože pak to většinou skončí u vědomé nebo nevědomé pomluvy. Poměrně velkou zhoubou je volání bez časového omezení pro některá čísla v rámci placeného paušálu. Pak se mluví nadměrně a zbytečně a často se sdělují věci neužitečné a zbytečné, které jsou v podstatě pomluvou

Jak.3:2 „Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž ….“ ( dokonalá žena)

Dále jsou ve stejné  kapitole uvedeny malé věci, které přitom způsobují velké věci : udidlo vložené do koňské tlamy, kormidlo lodě a jazyk, jako malý oheň, který ovšem dokáže zapálit velký les ….  a já dodávám…. a ještě mobil v ruce křesťana s volnými minutami ! Uvedu k tomu jeden verš z nadčasového Božího slova, cit.

Př.10: 18 – 19 „  Kdo skrývá nenávist za zrádné rty, i ten, kdo šíří pomluvy, je hlupák.  Mnohomluvnost nezůstává bez přestoupení, kdežto kdo krotí své rty, je prozíravý „

Když nenašli na Ježíše žádné důkazy pro jeho domnělou vinu, přivedli k veleknězovi křivé svědky. To už právně není pomluva, ale křivé svědectví , cit.

Mk. 14: 55 – 57 „  Velekněží a celá rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nenalézali. Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale svědectví se neshodovala. Někteří pak vystoupili a křivě proti němu svědčili“

V praxi by to mělo vypadat tak, že pokud nejsem schopen tu věc říci do očí toho, kterého se týká, tak bych měl o věci mlčet. Buď přímé řešení v Boží lásce, bez hněvu a pokud možno bez emocí, nebo o tom s jiným nemluvit. To je poměrně tvrdý požadavek.

V běžném životě se mnohdy stává, že o někom mluvíme s nedostatkem informací a své úsudky vydáváme za jeho postoj. Jde o určitou nevědomost, kterou je po zjištění pravých skutečností potřeba vyznat Bohu jako hřích a přijmout odpuštění z Jeho ruky. Pokud tím druhému vznikla nějaká škoda pak jít a omluvit se tomu, koho se to týkalo .  Poučit se a příště si dát větší pozor.

Já jsem v minulosti měl problém s charismatickým hnutím a šel jsem proti němu s nedostatkem informací, s předsudky, které jsem cestou životem kde možně posbíral. Podobně se chovali i ostatní bratři. Výsledkem bylo, že se z charismatického směru udělal strašák našich sborů. Nakonec jsem se sám stal tím, kdo to pocítil na vlastní kůži jaké to je, když se myslí a jedná podle předsudků a bez znalosti věci. Ale to nevadí, protože to stojí za to. Haleluja !

Už jsem o jazyku mluvil dvakrát během jednoho roku takže nebudu opakovat již řečené . Bratr David, který téma přednášel, použil aplikační komentář v tom, že jazyk svými neuváženými slovy, pomluvou, může způsobit někomu doslova „peklo na zemi“. To je také pravda, ale v textu je uvedeno, že je doslova podpalován „gehenou“ ( peklem). Jazyk v těle je malý úd, ale nejvíc projevuje naší tělesnost, která není proměněna do obrazu Božího jeho Duchem. Ďábel se snaží ovlivnit naše myšlení na všechny způsoby a někdy se mu to i podaří. Znovu připomínám :

Jak.3:2 „Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž ….“  ( samozřejmě i žena)

To je silná výzva. Být dokonalým mužem. Být dokonalou ženou. Z vlastní zkušenosti vím, že bez Ducha sv. jsme odsouzeni k neustálým prohrám. Proto se starejme o naplňování se Duchem a úměrně tím ubude skutků těla včetně pomluv  

Reakce na pomluvu :

1. Odpuštění tomu kdo nás pomluvil. Bojovat proti vlastní pomluvě lze jen zčásti. Pomluvu totiž nelze zastavit. Ta je vypuštěna a dál si žije svým životem do doby, než se ztratí v moři času.

2. Konfrontovat dotyčného, aby příště sděloval věci, které ho zajímají mě a ne druhým . Modlit se za toho kdo pomlouval, vyprošovat pro něj moudrost Ducha a žehnat mu.

 Chvála

je opakem pomluvy. Jde o veskrze pozitivní hodnotu . Chvála vychází se srdce ( duch a duše člověka)  

Ž 138:1 „ Celým svým srdcem ti vzdávám chválu, přímo před bohy ti zpívám žalmy“

Pokud mám v srdci zmatek, nemůžu se soustředit na chválu. Většinou si začneme pěstovat pocit ukřivděnosti nebo přetíženosti a pak nejde Pána chválit z celého srdce. Neodložil jsem to, zabírá to v srdci místo a pak není prostor pro chválení. Zabývám se sebou, jsem sebestředným. Měli bychom si stav svého srdce hlídat. V Písmu máme řadu výzev ke chvále svého Boha. Uvedu jen dva zmíněné citáty

Ž 145 : 2 „ Po všechny dny ti chci dobrořečit a tvé jméno chválit navěky a navždy“

Ž 147: 12  „Jeruzaléme, chval zpěvem Hospodina, chval, Sijóne, svého Boha!“

Je dobré nešetřit chválou i mezi lidmi. Na pracovišti, mezi sousedy, spolužáky apod.

Strach

Lektor : Ríša Cuzcor , Olomouc

Provází nás celý život a občas každý z nás prožívá nějakou obavu nebo přímo strach. Prvním strachem člověka byl strach z Hospodina !   To je doslova šílený důsledek hříchu

A to se lidstvem vleče po celou dobu jeho existence. Mě se stalo kolikrát, že jsem vydával svědectví o Ježíši a když došlo na Jeho božství, tak to nebylo přijato. Najednou přišel strach. Pokud se o Něm mluvilo v rovině historie a co kde udělal, tak to lidi přijímali. Ale , že jde o Božího Syna, který se vtělil a stal se Synem člověka, tak z toho dostali strach. Strach z toho, že budou muset řešit otázku hříchu ve svém životě

Říká se, že „ strach má velké oči“. A je to i naše životní zkušenost. Nejen v Písmu vidíme, že nás strach dokáže zmanipulovat

Abrahám i Izák ( jeho syn) zapřeli své manželky a začali je vydávat za své sestry. I navzdory tomu, že Boha mohli vidět jinak než my. Bůh s Abrahámem mluvil osobně, ukazoval se mu a mluvil k němu. Přesto jej přemohl strach a tu samou chybu udělal Izák.

Existuje téma o generačních provazech, které svazují rodovou linii po několik pokolení za sebou. Mám pro dnešní otce jedinou výzvu : Nedělejme chyby, aby je naše dcery a synové nemohli opakovat !

U Abrahama byla ta chyba dokonce dvakrát. V 1 Moj. 13 kap. to byl sám faraón a v druhém případě to byl gerarský král Abímelek  v kap. 20-té. Můžeme si říci, proč se Abraham nepoučil ?  Proč nespoléhal na Boží ochranu ! Nebudeme ho soudit ve chvíli, kdy se podíváme na sebe. Zjistíme, že i my dokážeme mít opakovaný strach z nepříznivých okolností nebo nějakých životních situací . Teď jde o to, aby nás strach neochromil resp. neovládl. Aby se nedostavila panika

Tím, že jsme uvěřili v Pána Ježíše se mnoho věcí vyřešilo . Např. víme, co bude s námi po smrti, víme, že se můžeme v Jeho jménu a v moci Jeho krve proti strachu stavět. Zejména, když zaútočí ďábel  a začne náš strach spojený s naší přirozeností co ? …….násobit !

Pán Ježíš také prožíval úzkost . Z psychiatrického hlediska jde o složitou kombinaci emocí, zahrnující strach, zlé předtuchy a obavy. Intenzita úzkosti je různá, od lehkého neklidu až po paniku. Součástí úzkosti je i strach. Cit.

Lk 22: 41 – 45 „   Pak se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, klekl a modlil se:  "Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má nýbrž tvá vůle se staň." Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly. Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve. Pak vstal od modlitby“

Když jsem se podíval do několika překladů Bible, tak jsem zjistil, že o strachu tady není zmínka. Cit. několik mě dostupných překladů :  

ČEP   Lk 22:44 „Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji“

Kral.př. Lk 22:44 „A jsa v boji, horlivěji se modlil“

Bible 21 „Ve smrtelném zápasu se tedy modlil ještě vroucněji“

Pavlík „ a octnuv se v zápase, modlil se usilovněji“

Překl.KMS „ Ocitnuv se ve vnitřním zápase“

Prof.Žilka „ On zápasil a modlil se ještě usilovněji“

Jeruzalémská Bible  „ Upadl do smrtelné úzkosti, modlil se naléhavěji“

Mým komentářem je toto : Při převzetí onoho „kalicha“, to znamená našich hříchů a vin, se Ježíš dostal do úzkosti, která mohla skončit fyzickou smrtí. Byl to takový duchovní a psychický tlak, že se „krví potil“ . Musíme si uvědomit, že Boží Beránek, ten Svatý , v Němž byla „tělesně přítomná veškerá plnost Božství“ ( Kol.2:9) musel na sebe vzít tvůj a můj hřích. Tato skutečnost na něj v této chvíli doléhá plnou vahou a prožívá úzkost . Ta se v oblastí emocí a  fyzických projevů dostala na hranici smrti  Nejlépe to vystihuje překlad Jeruzalémské Bible „Upadl do smrtelné úzkosti….“ .

Ježíš věděl, že přichází rozhodující chvíle pro kterou přišel na zem. Začala v Getsemane a končila na Golgatě. V úvodu svého modlitebného zápasu říká toto, cit.  : Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má nýbrž tvá vůle se staň.". Z toho odvozujeme, že měl také obavu z toho, co Ho čeká. Nakonec byl Synem člověka, který vítězil nad okolnostmi tak jak my : Mocí Ducha svatého pro Kristovu oběť na Golgatě !

Znovu připomenu verš, cit. „Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji;. A to je příklad pro nás. Pokud se dostaneme do nějaké situace ze které máme obavy, úzkost nebo i strach, tak nás nesmí ovládnout natolik, abychom začali panikařit. Proto je potřeba o to víc se modlit. Haleluja !

Abychom to zvládli v Boží síle. Čím více naplněni Duchem sv. tím méně úzkostí a strachů. Čím více budeme prohlašovat Boží slovo do nelehkých situací, tím dříve přijde síla to zvládnout a naše vysvobození       

Kdysi jsem četl starý časopis „Olivnice“, který byl vydáván asi dva roky po 2 svět.válce. Tam byl na pokračování výklad ep.Židům od křesťana židovského původu jménem  Adolf Saphir  ( 1831 – 1891 ) . Tento bratr uváděl Ž 102 v souvislosti s Ježíšovým zápasem v getsemanské zahradě. Řekl, že tam je pasáž, která poodhaluje to, co je nám zatím skryto. Už jsem o tom jednou mluvil a teď to jen připomenu . V několika verších můžeme vnímat komunikaci, která probíhala v zahradě Getsemane mezi Synem a Otcem

Žalm 102 : 25 – 28 „ ….. ( výrok Syna )   Pravím: Bože můj, uprostřed mých dnů mě odtud neber! ….. Já v této části vidím to, co řekl Ježíš v Getsemane, cit. Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich …….( pak přichází odpověď Otce) z pokolení do pokolení půjdou tvá léta.  Dávno jsi založil zemi, i nebesa jsou dílo tvých rukou.  Ta zaniknou, a ty budeš trvat, všechno zvetší jako roucho, vyměníš je jako šat a vše se změní.  Ale ty jsi stále týž a bez konce jsou tvoje léta“   . Otec mu připomíná Jeho božství, připomíná mu Jeho identitu, která je pevně zakořeněná v nebi a to od počátku, od pradávna. Haleluja ! 

Když Ti je ouvej, připomeň si všechna ta drahá zaslíbení, která nám vydobil a daroval Kristus. Připomeň si svou identitu v Kristu . To je biblický model naší reakce na problémy které vstoupí do našeho života

Pán Ježíš dostal mohutnou podporu od svého Otce, aby vzal na sebe naše hříchy a prošel „ údolím stínu smrti“ .  Náš nebeský Otec se nemění. Když přijde zlá chvíle, obavy nebo strach, tak se modleme ! O to usilovněji když tlak trvá. A uslyšíme svého Otce : Neboj se. Já tě držím ve své náruči. Jsi mým milovaným dítětem a očekávej mou pomoc !

Pokoj

Opakem strachu je pokoj. Máme na své straně golgotského Vítěze, který řekl : „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi“ (Mt. 28:18)

Jan 14:27 „ Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí! „

Mt 28:20 „A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku"

Tím budu končit. Je krásné, když jste na dovolené s věřícími lidmi a přitom nemusíte nic dělat jen Pána chválit a pak se společně zamýšlet nad životem z pohledu milovaných Božích dětí.

Na závěr několik výzev pro každého z nás :

Nepomlouvejme a nepodávejme zkreslené informace jako pravdivé . Je lepší to říci druhému na rovinu v Boží lásce než mlčet a pak „vypustit ventil“ někde jinde.

Naučme se chválit a chválou nešetřeme. Povzbuzuje to druhé k další  aktivitě. Pamatujme na to, že „strach má velké oči“

Nenechme si strach, který vychází z naší přirozenosti násobit ďáblem. Jestliže prožíváme úzkost, pak se o to víc modleme stejně jako to dělal náš Pán v zahradě Getsemane. O to víc si připomínejme naší identitu v Kristu. To nás posílí stejně jako to posílilo Pána Ježíše v Getsemane ! 

Ježíš nám na Golgotě v tom všem vybojoval vítězství , ale my musíme do toho vstoupit vírou a co je nejdůležitější : V síle a moci Ducha sv. !

Stejně jako Pán Ježíš ve všem vítězil silou Ducha sv. Jiná cesta není ! Nám nezbývá nic jiného než otevřít pusu a říci „ Duchu můj „ !  Stejně jako říkáme „Otče můj“ a  „Pane můj“ . Potřebujeme mít mentalitu vítězů a ne poražených ! Haleluja ! Stojíme přece na straně Vítěze a ne poraženého.

A pak přijde vítězství, protože je to právě Duch sv., zde přítomný Bůh, který nám dá sílu nepomlouvat, nebát se, ale také chválit a prožívat pokoj uprostřed nepokoje. Haleluja, sláva Pánu !  

Amen