Josefova hvězdná chvíle
Josefova hvězdná chvíle
Matouš 1:1 – 3 „ Kniha rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova: Abraham zplodil Izáka, Izák zplodil Jákoba, Jákob zplodil Judu a jeho bratry, Juda zplodil Perese a Zeracha z Támar, Peres zplodil Checrona, Checron zplodil Rama,“
Rodokmen je velmi specifická záležitost. Pro nás je dnes 1 kap.Matoušova evangelia poměrně nudným čtením. Řada navenek nic neříkajících jmen. Navíc v rodokmenu jsou mezery. Je vystavěn do 3 x 14 generací : Od Abrahama k Davidovi, od Davida do babylonského zajetí a od babylonského zajetí až po Krista. Na jeho konci čteme, cit. „ a Jákob zplodil Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš zvaný Kristus“
Ježíšovo zrození má svůj počátek u Abraháma. Rodokmen u Lukáše jde dokonce až k Adamovi . Rod se u Židů určuje podle původu matky.
Výkladová poznámka :
Za Žida je v judaismu považován každý, kdo se narodil židovské matce, neboťžidovská genealogie se řídí podle matky. Židem se též může stát každý, kdo konvertuje procesem zvaným „ger“, podle pravidel halachy.Žid je členem skupiny se stejnou vírou, Žid je člen národa. Neexistuje přesný popis toho, jak vypadá Žid
Marie byla z pokolení Juda. Nebylo zvykem uvádět rodokmen matky a proto není uveden ani v Bibli. Podle apokryfních pramenů byla Marie dcerou otce jménem Joachim. Jsou i různé výklady závěru rodokmenu u Lukáše. Ale z toho nás bolet hlava nemusí . O původu Ježíše podle těla z davidovského rodu nepochybovali ani Jeho úhlavní nepřátelé, kteří byli největšími znalci Zákona a proto Marie bezpochyby byla z rodu Juda stejně jako její muž Josef
Dnes se podíváme na některé excesy, pochybení, ale i podivuhodně cesty, které vedli k zachování této rodové linie. Několikrát měla namále, objevují se tam z dnešního pohledu dost hustý příběhy. V této rodové linii se objevuje i silná víra a vytrvalost
1. Juda a Támar
Juda byl jedním z dvanácti synů Jákobových, kteří tvoří základ Izraele. Genom jde od Abrahama přes Izáka k praotci Jákobovi. Juda měl tři syny.
1 Moj.38 : 6 „Juda dal Erovi, svému prvorozenému, manželku jménem Támar „ . Er byl v Hospodinových očích zlý a Hospodin ho odvolal z této časnosti. Juda požádal druhého bratra v pořadí, aby se postaral u švagrové o to, aby měla potomka ( šlo o prvorozeného syna). Říká se tomu „ levirátní sňatek“, který byl v Izraeli legitimní.
Výkladová poznímka :
Židovské manželské právo zná švagrovské, levirátní manželství, nazývané v hebrejštině jibum. Zemřel-li muž po bezdětném manželství, byl jeho bratr povinen oženit se s vdovou a prvorozený syn z tohoto svazku nesl jeho jméno zemřelého. Odmítl-li bratr takový sňatek, musel podstoupit obřad zvaný chalica (zutí), při němž mu vdova po jeho bratru před svědky zula střevíc. Tímto aktem byli oba zproštěni vzájemného závazku.“ O tomto rituálu pojednává hlouběji kniha Genesis.
Jenže Ónan si s ní jen užíval, ale oplodnit jí nechtěl. I on byl z Judova domu Hospodinem odstraněn. Támar tím velmi trpěla . Ani jeden z bratrů jí nezajistil prvorozeného syna. Juda jí slíbil nejmladšího syna, ale než dospěje, poslal jí domů k rodičům. To byla tenkrát velká pohana. Juda nevěděl, že si svou smrt synové zavinili sami a zřejmě si myslel, že je odpravila Támar. Takovým ženám se někdy říká „ černá vdova“. Kdo s ní žije, v dohledné době zemře
1 Moj.38:11 „ Tehdy řekl Juda své snaše Támaře: "Usaď se v domě svého otce jako vdova, dokud nedospěje můj syn Šela." Říkal si však: "Jen aby také on nezemřel jako jeho bratři!" Támar tedy odešla a usadila se v otcovském domě“
Potom zemřela Judovi manželka a vdovec se dostal po mnoha letech do blízkosti Támar. Ta využila příležitosti, aby měla potomstvo . Támar, cit. „ Viděla totiž, že nebyla dána Šelovi za ženu, ačkoli už dospěl“ . Sama tuto situaci nezavinila a proto vzala právo do svých rukou. Vydávala se za prostitutku a otěhotněla s Judou, který ji v převleku nepoznal . Vzala si od něj věci, které ho později identifikovali jako otce. Juda měl nad Támar pořád autoritu tchána i když žila v domě svého otce. Události nabírají na dramatičnosti. Ona měla ve vdovském šatu čekat na třetího syna Judy, Šelu . Jenže Juda se zachoval věrolomně. Šelu ze strachu o jeho život Támar nedal. A teď, z celého čekání, skvěle otěhotněla
1 Moj.38: 24 „ Asi po třech měsících bylo Judovi oznámeno: "Tvá snacha Támar se dopustila smilstva a dokonce je již z toho smilstva těhotná." Juda řekl: "Vyveďte ji, ať je upálena. Když už ji vedli, poslala svému tchánovi vzkaz: "Jsem těhotná s mužem, jemuž patří tyhle věci." A dodala: "Pohleď jen pozorně, čí je toto pečetidlo, šňůrka a hůl!" Juda si je pozorně prohlédl a řekl: "Je spravedlivější než já; nedal jsem ji svému synu Šelovi." A už k ní nikdy nevešel“
Támar porodila dvojčata, chlapce jménem Peres a Zerach . Linie pak pokračovala přes Perese. Jeho jméno znamená „ Trhlina“ . Dost symbolické jméno na to, že se tady málem udělala trhlina do rodového stromu Ježíše. Nenarodili by se potomci, kteří se rodili po Perseovi. Nenarodil by se král David a další
Rút 4: 18 - 22 „ Toto je rodopis Peresův: Peres zplodil Chesróna, Chesrón zplodil Ráma, Rám zplodil Amínadaba, Amínadab zplodil Nachšóna, Nachšón zplodil Salmu, Salmón zplodil Bóaza, Bóaz zplodil Obéda, Obéd zplodil Jišaje a Jišaj zplodil Davida“
Jde o dávný příběh lidí z Ježíšova rodokmenu. Můžeme si uvědomit jaké dopady mohou mít naše skutky na náš život a na životy našich potomků.
Jsou zde dvě poučení i pro nás. Támar byla nespravedlivě odvrhnutá od svého tchána Judy, který neznal okolnosti úmrtí obou svých synů. Odsoudil jí k nezájmu. Poslal jí pryč a nechal by jí čekat donekonečna. Nepodlehla okolnostem a začala jednat jakmile se jí naskytla příležitost, aby naplnila svou tužbu po mateřství . Zřejmě jednala z rozumových pohnutek. Jednala jak nejlépe v dané situaci, kterou nezavinila, uměla
Dnes máme Ducha sv., který nás vede po Božích cestách a dává nám své myšlení ( Iz.55:9). Můžeme mít vhled do situací ve kterých se octneme nejen z roviny lidského úsudku, ale také z pohledu, co si o naší situaci myslí Bůh a jaké má pro nás ON řešení. Mnohdy musíme udělat krok víry, ale pro toho, kdo je v osobním vztahu s Duchem sv. to není krok do neznáma nebo do propasti
Na druhé straně nemáme zneužívat své postavení jak ve společnosti tak i v rodině. Nemáme zneužívat svou autoritu ani v církvi. Juda si vybírá lehčí cestu, která vyhovuje jemu a ztěžuje pozici Támar . Měli bychom pamatovat na to, že v církvi jsme postaveni do služby a ne k tomu, abychom si ulehčili život a nechali si jen sloužit od druhých. Autorita v místní církvi se získává službou druhým, která slouží ke společnému růstu co do kvality tak nakonec i do kvantity
Juda našel sílu veřejně vyznat, že Támar udělala spravedlivou věc, když on jí, spravedlnost odepřel. Ten, kdo je neomylný za všech okolností je pro sbor těžkou koulí u nohy . Juda je pro nás příkladem sebereflexe i když jeho delegovaná pozice v rodu byla neotřesitelná
1 Moj.38:26 „ Juda si je pozorně prohlédl a řekl: "Je spravedlivější než já; nedal jsem ji svému synu Šelovi……….." což teď vnímá jako své selhání
2. Rachab a zvědové
Jozue poslal dva zvědy do Jericha. To byl odvážný kousek, který mohl skončit jejich smrtí. Vešli do opevněného města a přespali u nevěstky Rachab. Asi tam byli nejméně nápadní. Nebezpečnost této mise byla zřejmá. Přes všechnu opatrnost si toho jerišští všimli a vyžadovali po Rachab, aby zvědy vydala. Ta je zapřela, ukryla, a poslala jízdu z města ven. V noci spustila zvědy z hradeb na provaze a tím jim zachránila život. Jestliže Támar si na nevěstku zahrála, Rachab si na nic hrát nemusela. Byla nevěstkou se vším všudy. Ale zachovala si charakter
Mnohem zajímavější bylo to, co říkala zvědům a co motivovalo její nebezpečné jednání, cit.
Joz.2 : 9 – 14 „ Řekla těm mužům: "Vím, že Hospodin dal zemi vám. Padla na nás hrůza před vámi a všichni obyvatelé země propadli před vámi zmatku. Slyšeli jsme, jak Hospodin před vámi vysušil vody Rákosového moře, když jste vycházeli z Egypta, a jak jste v Zajordání naložili se dvěma emorejskými králi, …….. které jste zahubili jako klaté. Jakmile jsme to uslyšeli, ztratili jsme odvahu a pozbyli jsme ducha, poněvadž Hospodin, váš Bůh, je Bohem nahoře na nebi i dole na zemi. Zavažte se mi nyní prosím přísahou při Hospodinu, že také vy prokážete milosrdenství domu mého otce, jako jsem já prokázala milosrdenství vám. ……..Až nám Hospodin vydá zemi, prokážeme ti milosrdenství a osvědčíme věrnost." . To, co jim Rachab sdělila jim dalo zapomenout na silné a vysoké hradby. Vykopávky v místech, kde se nalézalo Jericho, ukázaly, že jej obklopovala první hradba 2 metry široká a 9 metrů vysoká. Druhá hradba mu skýtala druhou ochranu. Domy byly postaveny na náspech. Město se takto jevilo jako nedobytné. Ochrana neobstála před Boží mocí . Jozue Jericho dobyl a Rachab i její dům byli zachráněni tak, jak slíbili zvědové
Joz. 6: 25 „Ale nevěstku Rachabu, dům jejího otce a všechno, co jí náleželo, nechal Jozue naživu. Tak zůstala uprostřed Izraele až dodnes, poněvadž skryla posly, které poslal Jozue na výzvědy do Jericha „
Takže nakonec se Rachab dostala do rodové linie Josefa, Ježíšova otčíma , cit.
Mt. 1: 3 – 6 „ Juda zplodil Perese a Zeracha z Támar, Peres zplodil …..Rama, Ram zplodil …….Salmona, Salmon zplodil Boáze z Rachab, Boáz zplodil Obéda z Rút, Obéd zplodil Jišaje. Jišaj pak zplodil krále Davida“
Rachab prokázala skutek odvahy a víry. Uvěřila, že Jericho, silně opevněné město nemá šanci proti Hospodinu. Zjistila, že je potřeba přestoupit na „druhou stranu barikády“ . Stejně by se měli zachovat nevěřící . Místo všech čertů, andělů a divých rejů kolem vánočních stromů na náměstích a návsích by měli vzít vánoční zvěst naprosto vážně a včas změnit dres. Připojit se vírou k Ježíši jako Spasiteli a stát se údy Těla Kristova. Tohle poselství je skryté uprostřed Ježíšova rodokmenu pod jménem Rachab
3. Jak to bylo s Josefovým původem ?
Někteří věřící zjistili, že rodokmen u Matouše končí slovy „ Jákob pak zplodil Jozefa, muže Marie, z nížto narodil se JEŽÍŠ, jenž slove Kristus“ ( Mt 1:16)
Lk 3: 23 „ Ježíš pak počínal býti jako ve třidcíti letech, jakž domnín byl syn Jozefův, kterýž byl syn Heli „
Tuhle anomálii vysvětluje Alois Adlof ve svých Letopisech takto, cit,. : „ Ve 3 stol.žil Julius Africanus. Ten se stýkal příbuznými Páně, z rodu Davidova. Nevíme, má-li to od nich, jak se vykládá. jedná se prý o manželství s právěm švagrovství ( moje pozn. : tzv. levirátní sňatek) dle zákona Mojžíšova ( 5 Moj.25:5-10 ) .Heli zemřel bez dětí a Jákob pojal ženu po něm, s níž měl Josefa , muže Marie „ Výkladů v této věci je více, ale jak jsem již řekl dříve : Z toho nás hlava bolet nemusí. Podívejme se na Josefa trochu blíže
4. Úloha Josefa v plánu spásy
nebyla až tak statická jak si na první pohled můžeme myslet. Rodokmen u Matouše je prezentován jako Ježíšův, ale přitom končí Josefem a Ježíš není synem Josefa, ale Synem Božím zrozeným z ženy Marie . Tím způsobem se stal Boží Syn současně Synem člověka
Gal. 4:4 „Ale když přišla plnost času, poslal Bůh Syna svého učiněného z ženy, učiněného pod Zákonem“
Josef musel přijmout Ježíše do své budoucí rodiny. Ježíš byl počat v těle panny Marie Duchem sv. To má několik důležitých významových prvků
4.1. Naplnění zaslíbení
Izajáš 7:14 „ Protož sám Pán dá vám znamení: Aj, panna počne, a porodí syna, a nazůve jméno jeho Immanuel.( Kral.př.). ČEP uvádí místo slova „panna“ slovo neutrální , tedy „dívka“. Je zde dán prostor pro rozum, protože „dívka“ už nemusí být „panna“. My se přidržíme faktu, že Marie byla panna, protože to bylo předpovězeno jako znamení pro Izrael. Celý situace se nakonec prosekla . Josefovi se to nepodařilo utajit. Matouš i Lukáš o tom píší a Církev to přijímá jako fakt
4.2. Vyvrací myšlenku, že Ježíš byl z tělesného otce
Kdyby Marie nebyla panna, tak by mnozí odpůrci Bible celou událost narození Spasitele zpochybnili a smáli by se naší víře v to, že byl Ježíš opravdu počat z Ducha sv. Kdo by dokázal, že Ježíš není ve skutečnosti synem Josefa ? Pak by nesl „dědičný hřích“ a nebyl by svatým Božím Beránkem se všemi důsledky pro naše spasení
4.3. Zaslíbený potomek Davidův není člověk, který se stal Božím Synem v těle, ale od počátku je Ježíš Boží Syn, který se stal člověkem
Jde o zaslíbení, které obdržel David na sklonku svého života od Hospodina skrze proroka Nátana , cit.
2 Sam. 7: 12 – 16 „ Až se naplní tvé dny a ty ulehneš ke svým otcům, dám po tobě povstat tvému potomku, který vzejde z tvého lůna, a upevním jeho království. Ten vybuduje dům pro mé jméno a já upevním jeho královský trůn navěky. Já mu budu Otcem a on mi bude synem. Když se proviní, budu ho trestat metlou a ranami jako kteréhokoli člověka. Avšak svoje milosrdenství mu neodejmu, …………."
Ap.Pavel to vysvětluje Korintským slovy, cit. „ První člověk byl z prachu země, druhý člověk z nebe „
Josefův podíl na narození Spasitele nebyl žádný. Ježíš musel být počat z Ducha sv. , aby se na něj nevztahoval Adamovský hřích a ON byl svatým Božím Beránkem od okamžiku početí.
4.4. Z panny se Ježíš narodil také proto, aby patřil Bohu
Podle 2 Mojžíšovi víme, že vše prvorozené ( co otevírá lůno matky) , ať ze zvířat i lidí, patří Bohu. Aby si mohl nebeský Otec nárokovat Ježíšův život pro svůj spasitelský plán, musel být Ježíš prvorozený . Vše prvorozené z lidí muselo být vyplaceno ( 2 Moj.13:15) . Ježíšův Otec byl v nebi a tím mohl právem vyžadovat Ježíšovu oběť za naše hříchy. Poslušný Syn přinesl smírčí oběť na Golgotě skrze kterou jsme dnes vírou spaseni
2 Moj. 13: 1 – 2 „ I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: Posvěť mi všeho prvorozeného, cožkoli otvírá každý život mezi syny Izraelskými, tak z lidí jako z hovad, nebo mé jest „
Nebudu teď rozvádět tuto myšlenku do detailu. To bych tady musel řečnit dalších 15 minut. Bůh je přesný a sám neporušuje svá ustanovení i když jako Stvořitel má právo si dělat co chce. Jenže, Bůh není svévolný a dodržuje svá již daná ustanovení. ON je věrným Bohem . Není jak řecký pantheon bohů, kteří kolikrát v mytologii jednají nestandardně a mají některé negativní lidské vlastnosti
5. Josef musel byl spravedlivý, ale současně musel být milosrdný
Mnoho mužů, kdyby se dozvědělo, že snoubenka je s outěžkem bez jeho přičinění by jednal pudově a spontánně : Josef byl člověk spravedlivý. Jestliže si Bůh vybral Marii jakožto bohabojnou, zrovna tak i Josef musel přistoupit na to, jaké jsou Boží úmysly s jeho životem
Mt. 1 : 18 – 25 „ Narození Ježíšovo událo se takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve, než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají. Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: "Josefe, syny Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů." To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: `Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel´, to jest přeloženo `Bůh s námi´. Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě. Ale nežili spolu, dokud neporodila syna, a dal mu jméno Ježíš“
Josef chtěl ušetřit Marii ostudy. Možná myslel i na sebe . Mnozí lidé si mohli myslet, že si jí „neuhlídal“ a že je nějaký moula. Na druhé straně to berte s nadsázkou a jako jistou spekulaci. Tehdejší společnost byla mnohem puritánštější než dnešní, postmoderní humanistická
Josef nebyl jen spravedlivý. Ukázalo se, že je i milosrdný a hodný. Chce řešit situaci ohleduplně. Ale zasahuje anděl ve snu a vyzývá Josefa : Synu Davidův, NEBOJ SE ….. přijmout Marii za manželku. Narodí se syn a dáš mu jméno Ježíš …“ neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů"
Josef se zachoval statečně a nezhatil Boží plán spásy. Prožil si svou „hvězdnou chvíli“ i když mu jí ani trochu nezávidíme . Poslechl Boha, který za ním poslal anděla, aby to, jak se říká, vyžehlil . Poslechl výzvu : Neboj se Ježíše přijmout do své rodiny , která sahá až k praotci Abrahamovi a králi Davidovi. On do ní totiž patří
Josef to udělal a udělal dobře. Můžeme na něj nahlížet jako na statečného muže, který měl bázeň před Hospodinem
O letošních Adventu si můžeme říci : Neboj se přijmout to, co Bůh dává
Není to jen pro tebe, ale tím, že něco přijmeš od Boha může posloužit lidem kolem tebe k poznání Boha.
Nejde jen o to vzít si posilu pro svůj duchovní život a nebát se jít proti proudu okolností jako šla Támar a Rachab . Támar jednala ve víře, že nemusí skončit bezdětná někde v ústranní. Nevědomky zachránila Judovi následníky v rodové linii, do které byl přijat Ježíš statečným Josefem . U Marie to bylo jasné – byl jejím synem a rodově patřil do pokolení Juda. Josef, ten musel Ježíše do svého rodu přijmout, protože Josef nebyl Jeho otcem. Rachab pochopila, že proti Bohu se nemůže nikdo postavit. Správně vyhodnotila situaci a zachránila si svou kůži. Nejen to, stala se matkou Boáze je tím zařazena do rodokmenu do kterého se narodil Ježíš
Josef je podle mě borec, který to ve finále nepokazil, podřídil se Bohu . Nechtějme kazit Bohu Jeho plány s námi. Chce to vnímat Boha a umět se podřídit i ve chvíli, kdy tomu moc nerozumíme
Amen