Ježíš a Samařanka

Ježíš a Samařanka – I.     ( Jan 4: 1 -  15 )

„ Když se Pán dověděl, že farizeové uslyšeli, jak on získává a křtí více učedníků než Jan - ač Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci - opustil Judsko a odešel opět do Galileje. Musel však projít Samařskem. Na té cestě přišel k samařskému městu jménem Sychar, v blízkosti pole, jež dal Jákob svému syny Josefovi;   tam byla Jákobova studna. Ježíš, unaven cestou, usedl u té studny. Bylo kolem poledne. Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody. Ježíš jí řekne: "Dej mi pít!" -  Jeho učedníci odešli před tím do města, aby nakoupili něco k jídlu. -Samařská žena mu odpoví: "Jak ty jako Žid, můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?" Židé se totiž se Samařany nestýkají. Ježíš jí odpověděl: "Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala pít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou."  Žena mu řekla: "Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká, kde tedy vezmeš tu živou vodu? Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda." Ježíš jí odpověděl: "Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému." Ta žena mu řekla: "Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu."

1. Ježíš sám nekřtil

„Když se Pán dověděl, že farizeové uslyšeli, jak on získává a křtí více učedníků než Jan - 2  ač Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci - 3  opustil Judsko a odešel opět do Galileje“

Důvodem odchodu do Galileje byli farizeové v Jeruzalémě. Ti se doslechli, že Ježíš získal a pokřtil víc učedníků než Jan ( Jan 4: 1 – 3 ) . Ježíš je ten, v němž se Bůh dává poznat. Je tím „  beránkem Božím, který snímá hřích světa“ ( Jan 1:29b). Jakkoli je křest duchovně významný, nesmí být Ježíš znám a připomínán jako křtitel. ON přišel proto, aby „  Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo"  ( Lk. 19:10 ) 

Farizeové větří : nejprve byl jeden křtitel, teď jsou dva ; oni neví, že už jich je více, protože Ježíš nekřtil, ale křtili jeho učedníci  ( v. 2 ) . Začíná nová tradice resp. akt víry, která už neskončí !

„Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; ……….“ Marek 16:16a  . Křest Janův a dnešní křest „ ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého“  Mt.28: 19 – 20 jsou v podstatě ve stejném významu akorát se oba týkaly někoho jiného. U Jana Křtitele šlo o židy. Dnes se týká všech lidí na světě, kteří uvěří v Ježíše jako svého Spasitele
U obou křtů jde o pokání a obrácení k Bohu. Tehdy šlo o návrat k Hospodinu a k plnění Zákona. O nápravu  svého života v oblasti rituálního i etického Zákona Mojžíšova

Dnes jde o pokání a obrácení se k Ježíši jako svému Spasiteli. Křest tedy  následuje po znovuzrození jako veřejné vyznání, že věřící skoncoval s hříchem a že se stal učedníkem Ježíše ( Mt.28:19-20) . Ap. Pavel to formule přesně , cit.

„ Co tedy máme říci? Že máme dále žít v hříchu, aby se rozhojnila milost? Naprosto ne! Hříchu jsme přece zemřeli - jak bychom v něm mohli dále žít? Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? „    ( Ř 6:1) 

Jsme tedy křtěni „ ve jméno …..Syna“ de facto „ v Krista Ježíše“ ne jako důkaz, že jsem Pánem Ježíšem spasen a zachráněn , ale křtím se proto, že začíná nová etapa mého života, která má úplně jiný étos a náplň : skoncoval jsem se hříchem !  Podobný výsledek měl i křest Janův a ten jak víme, se týkal pouze Židů . Vraťme se do našeho příběhu

Jakmile se Ježíš dozvěděl, že  farizeové v Jeruzalémě začínají mít z jeho činnosti obavy , odešel. Na konflikty je příliš brzo, ještě musí mnoho vykonat než přijde kříž 

2. Ježíš opouští Judsko

Někteří vykladači mluví o tom, že utíkat z Judska do Galileje s cílem uniknout z hledáčku farizejů je marnost, protože i v Galileji byli farizeové. Jan ovšem často spojuje označení „ židé „ s  „farizei „. Farizeové podle Jana jsou „židovští představitelé z Jeruzaléma“ – viz.

Jan 1: 19 „ ……. když k němu Židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, ….“

Jan 1 : 24 „ Ti vyslaní byli z řad farizeů“

Jan 7: 45 – 48 „ Chrámová stráž se vrátila k velekněžím a farizeům ……. „

Jan spojuje farizeje s Jeruzalémem víc než jasně. Tam bylo centrum národa a tam se dělala politika, náboženské disputace a rozhodování

Úkolem , nebo lépe, cílem Kristovce, není charita, sociální činnost apod., ale nesení zvěsti evangelia Božího. V ep.Římanům ap.Pavel píše jednoduchou pravdu , cit.
„ Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval?
Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova „  ( Ř 10: 14,17) 

Křesťané jsou Bohem zmocněni nést dobrou zprávu o spasení a záchraně od hříchu. Nelze jí nahradit sociální péčí nebo bohulibými činy 

3. Ježíš musel přes Samaří

Z Galileje do Jeruzaléma se používaly dvě cesty. Delší a bezpečnější po druhé straně Jordánu se šlo cestou  přes Samaří . Ta byla kratší a v době Ježíšově pod jednotnou správou Říma . Přeci jen už to nebylo to, „ co to bejvávalo „ . Josef Flavius píše v Židovských starožitnostech „ má-li být cesta vykonána rychle, musí se jít tudy“ – tedy přes území Samařska. Jenže žádný svátek nebyl, aby se muselo spěchat . Navíc : spěchalo se do Jeruzaléma a ne z Jeruzaléma. Takže se můžeme domnívat, že cesta přes Samaří byla záměrná . Bylo to Boží vedení  Můžeme říci, že k tomu byl Ježíš veden Duchem sv.

Někdy nás Duch sv. vede k aktivitě, kterou bychom sami o sobě nedělali. A ten, kdo udržuje a rozvíjí vztah s Bohem to prožívá velmi často

4. Ježíš je přítomen v nežidovském světě

Samaritáni byli smíšené krve. 2 Král.17: 24, 34  „  Asyrský král přivedl lid z Babylóna, Kútu, Avy, Chamátu a Sefarvajimu a usadil jej v samařských městech místo Izraelců. Dostali do vlastnictví Samařsko a sídlili v jeho městech „  …….. „ Až dodnes jednají podle dřívějších obyčejů; Hospodina se nebojí a nejednají podle příslušných nařízení a příslušného řádu, podle zákona a podle přikázání, jež vydal Hospodin synům Jákoba, jemuž dal jméno Izrael „

Po návratu z babylonského zajetí se oddělili od židů . Ani židé se k nim nechovali přátelsky a z kultických, dnes bychom řekli z „věroučných důvodů“ se od nich oddělili 

Neh. 13 : 1 – 3  „  V onen den bylo lidu předčítáno z Knihy Mojžíšovy a našlo se v ní napsáno, že Amónec ani Moábec nesmí nikdy vstoupit do Božího shromáždění. Nevyšli totiž synům Izraele vstříc s chlebem a vodou, ale najali proti nim Bileáma, aby jim zlořečil; náš Bůh však obrátil zlořečení v požehnání. Když uslyšeli ten zákon, rozhodli se vyloučit z Izraele všechny přimíšence „

Mezi židy a samařany byly po staletí neřešené problémy resp. jiný kult . Jan 4: 9 se dá přeložit slovy „ Židé totiž nemívají se Samaritány nic společného“

Toto nepřátelství přišel Ježíš zrušit, haleluja !  Cit. ap.Pavla z Ef. 2 : 11 – 14 „   …..že jste v té době opravdu byli bez Krista, ……. a bez Boha na světě. Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými …..“ Bude to oběť na Golgotě, která tohle zajistí. Setkání těchto, doslova „dvou světů“ je počátkem jednoty mezi Židy a pohany v Kristu.

Ježíšovo setkání se samařankou mi připomíná kázání z Hory, cit.

„Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.´  Já však pravím: Milujte své nepřátele ….( Mt 5: 43 – 44a)

V Ježíši přišel nový přístup k lidem . Neznamená to, abych vyhledával nepřátelství a pak ukojoval svou duši tím, že budu mít koho milovat ! Ne, to znamená když Tě někdo nemá rád a chová se k Tobě nepřátelsky, tak ty se máš za něj modlit a žehnat mu, aby ho to přešlo. Protože i jeho Bůh miluje a může změnit jeho život. Všichni víme, že to je někdy těžké a jde to zvládnout pouze silou Ducha sv.  Nakonec to uvidíme na dialogu a činnosti Pána Ježíše v Samaří

5. Ježíš žádá o vodu a přitom je sám zdrojem a pramenem „ živé vody“ 

Na scéně se objevuje samařská žena. Ježíš, v rozporu se zvyklostmi s ní mluví. Dává jí příkaz „ Dej mi napít“ ( Jan 4: 7b) . V této chvíli je dobře, že jsou sami, protože tohle pobuřující jednání by asi učedníci nedali. Žena odpovídá ironicky až výsměšně „   ….. "Jak ty jako Žid…“ ( Jan 4: 9 ) .

Ježíš neodpovídá na ženinu otázku a neřeší ironický tón. Nerozvíjí hádku a nesníží se ke konfrontaci. Je z „jiného světa“. Slibuje živou vodu jakožto Boží dar ( v.Jan 4: 10 – 14 ) . Kdyby znala 1) „ Boží dar“ a za 2) věděla „ kdo jí to říká“ – pak by stačilo jen požádat a dostala by od Ježíše  „ živou vodu“ ( Jan 4:10 )

První část rozhovoru ( JAN 4:10 -15)  se soustřeďuje na „živou vodu“ . Ta může mít v přirozené oblasti dva významy  . První znamená 1) vodu proudící v potoku nebo z vyvěrajícího pramene  na rozdíl od 2) stojatých vod v cisterně nebo ve studni

Druhým významem  je biblická tradice, která ukazuje na „duchovní“ živou vodu . Jde o to, že Ježíš ( TEN, KTERÝ S NÍ MLUVÍ) jí může dát životodárné zjevení nebeského daru . To jí nemůže dát nikdo jiný než Ježíš, protože ON  sám je tím darem !

ON jediný svědčí o Bohu a zjeví nevídané skutečnosti ! V Jeho osobě a díle přichází Bůh, aby uhasil ( rozuměj uspokojil )  touhu lidské duše po věčnosti. Po tom, jak často slyšíme od nevěřících lidí, co je „ nad námi“ .  S Ježíšem přichází poznání pravého Boha

Jan 1:18 „ Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl „

Jan 3: 13 „ Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka „

Boží spasitelská láska , sám Ježíš jako Boží dar nabízí lidstvu možnost věčného života ( Jan 3 :16 )

To Ježíšovo slovo, které říká Samařance , cit. „ Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká“ by mělo zaznívat v uších nevěřících lidí tak dlouho, než to vyřeší pokáním a obrácením. Než přijmou Ježíše jako svého Spasitele . Mnoho lidí, které oslovíme evangeliem, to odloží stranou aniž by se seznámili s tím, kdo tohle říká. Ježíš řekl jasně „……„Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne“ ( Jan 14: 6 )

Žena volí přirozený význam Jeho slov o  vodě. Říká, že „  studna je hluboká „ . Ježíš nemá žádné vědro, kterým by jí dal vodu. Je vidět, že zatím  uvažuje v přirozené rovině. Ale nastává posun. Už volí uctivější výraz a říká  „ Pane“ ( „ kyrie „)  v.11 . Nejde ještě o hodnostní titul „ Kyrios“ tj. „ Pán“ ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Krista. Ale je zde posun ve vztahu k Ježíši. Už pro ní není nějaký žid, ale pán .

6. Obrana tradic je ve vztahu k Ježíši svazující

Pak Mu dává otázku na kterou očekává zápornou odpověď : „ Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda"

Její odpověď je vlastně obranou předků a tradice. Může být někdo větší než  praotec Jákob a může tím pádem jí dát někdo něco lepšího ?

Tady má své jisté . Studna je Jákobova a je v ní dostatek vody . Má tradici otců a teď to vypadá, že Ježíš ji přichází narušit.  Nedokáže si představit, že by Ježíš byl větší jak Jákob

Mnoho lidí si nedokáže představit, že Ježíš a Duch Kristův jim dá pravé poznání. Zůstávají v náboženské tradici nebo hledají zakotvení u jiných světových náboženství.

Někteří jsou znovuzrození a věrní křesťané mají dobré vysvědčení o tom, že následují svého Pána . Ale jsou bez posunu v poznávání Boha. Zůstávají v tradici toho, co je učili otcové . V našich sborech se drží učení bratří Křesiny, Zemana a dalších. V jiných církvích mají zase jiná jména nebo svou neměnnou liturgii. Nakonec, my máme Památku Páně, která je součástí shromáždění. Ale jak můžeme vidět, u nás není nic neříkající tradicí, haleluja ! Díky chválám a mocné práci Ducha sv. jí můžeme nejen mít, ale i doslova prožívat vždy nově a jinak

Každá generace má právo na duchovní posun a může  vidět v Božím slově nové věci, které našim otcům protékaly mezi prsty. Není to tak, že bychom měli staré odvrhnout a pracně začínat znovu a budovat nějakou teologii, kterou bychom pak zuby nehty drželi, haleluja ! Je potřeba stavět na tom dobrém co jsme zdědili jako odkaz otců  a přidávat k tomu nové prvky do kterých  nás vede Duch sv.  a tvořit tak tradici, která bude svěží a objevná

Ježíš zdůrazňuje, že kdo se napije této vody ( ze studny) má za chvíli zase žízeň. Slibuje, že kdo se napije té vody, kterou dává ON, „nebude žíznit na věky“  ( Jan 4: 13 – 14 ) . Díky Bohu, že tohle máme. Žízeň našich duší je utišena v Kristu. Nemusíme už dál hledat, protože jsme našli pramen vyvěrající se k věčnému životu a tím je kdo ? No, přeci Ježíš, haleluja !

7. Pramen vyvěrající k životu

Voda, kterou dá ON se stane pramenem vyvěrajícím k věčnému životu ( v.14) . Není jiné cesty k poznání pravého Boha než je Ježíš

Žena to zatím nechápe a myslí na to, že by tedy nemusela chodit pro vodu a měla víc času na jiné činnosti . Zatím je to, jak se říká,  „jeden o voze a druhý o koze“ .

Na závěr je třeba říci, že tam, kde je Boží láska, nepřátelství mezi lidmi ( židy a samařany) ustupuje do pozadí . Od výsměchu postupně k úctě. Roste v ní poznání, zda nakonec není Ježíš Mesiášem ( Jan 4: 25) , ale o tom jsme již mluvili na biblické u nás ve středu ( 13.3.2013) 

Jan 7: 37 – 39 „  V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: "Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!  Kdo věří ve mne, `proud živé vody poplyne z jeho nitra´, jak praví Písmo." To řekl o Duchu, ……..“

Dostali jsme Duch svatého k tomu, abychom se stali takovou „duchovní živou vodou“. Abychom pokračovali v díle , které tady započal Ježíš, náš Pán, a tím je zvěst evangelia Božího a šíření Božího království. Ježíš je nám v tom největším příkladem

Amen 
Zde můžete psát...