Dva světy - I.
Dva světy
Název kázání v nás může evokovat (= vybavit představu) film "Jeden svět nestačí", bondovku z roku 1999 nebo pro žamberáky název kavárny "Dva světy". Já mám na mysli svět viditelný a svět neviditelný, materiální a duchovní. Skutečně existují dva světy, které se navzájem ovlivňují možná víc, než se nám na první pohled zdá. Cit. Kol. 1:16 " neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho"
Bible říká, že Bůh nestvořil svět. Jeden svět prostě nestačí. Žid. 113 "Ve víře chápeme, že Božím slovem byly
založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného"
Podívejme se nejprve na ten náš svět. Nejde jen o lidi, zvířata, domy, silnice, mosty, lesy atd. Náš fyzický svět je
propojen se světem neviditelným, duchovním. Dochází ke vzájemné interakci mezi těmito světy. Informace, které máme v Bibli a které nám poskytuje také Duch svatý, nám pomůžou se orientovat a nasměrovat náš život k pravému Bohu.
Jestliže věříme ve stvoření, a křesťané odmítají evoluční teorii vzniku života, pak je nemyslitelné, aby bylo více stvořitelů. Bible na tohle pamatuje a Izaiáš říká, cit. " Toto praví Hospodin, stvořitel nebe, onen Bůh, jenž vytvořil zemi, jenž ji učinil, ten, jenž ji upevnil na pilířích; nestvořil ji, aby byla pustá, vytvořil ji k obývání: "Já jsem Hospodin a jiného už není". (Izajáš 45:18)
Hledal jsem na internetu, jak popisují vznik světů jiná náboženství nebo národy různých oblastí zeměkoule. Až jde z toho hlava kolem, co všechno lidi ve víře přijímají za své. Když jsem si dal do vyhledávače "stvoření světa v hinduismu" na druhém místě na mě vyskočil článek z našeho webu s názvem " Hinduismus a křesťanství".
Tak jsem to zkusil, jak je to v Číně.
Wikipedie uvádí šest mýtů vzniku světa, z nichž dva se týkají sil Jin a Jang. Jejich znázorněním je ten známý "tenisový míček" s černou a bílou plochou přičemž na bílé je černá tečka a na černé ploše zase tečka bílá. Nejvíce preferovaným názorem je ten, kdy vesmír (svět) vznikl z beztvaré mlhy působením známých sil Jin a Jang. Interakcí chladné a temné ženské síly Jin s horkou, jasnou a aktivní mužskou sílou Jang vznikla příroda a čtyři roční období. Síly samé mají na svědomí existenci slunce a ohně v případě Jang, či vody, měsíce a hvězd u Jin.
Asi stačí. Každý ať si věří, čemu chce. Je svoboda. Ale ať mi nikdo nevypráví, že všechna velká náboženství světa mají jednoho Boha, kterého v různých částech zeměkoule chápou jinak. To je velmi zavádějící a nesprávný názor.
Stačí se zeptat: Kdo je tvůj Bůh? Jak stvořil světy a jak lze dosáhnout spasení. A končí dialog o tom, že jde o různé cesty k jednomu Bohu. Můžeme diskutovat o tom, co nám naše víra přináší, jak se projevuje v našem životě, ale to je tak v mezináboženském dialogu všechno.
Jde o snahu otupit zásadní rozdíly náboženství s cílem sjednotit celé lidstvo pod jedním zastřešujícím náboženstvím. To je snahou stoupenců Nového věku, tedy New Age a věřím, že i zednářských lóží.
Ale nechme už výletu mimo křesťanství. My věříme v jediného Boha, osobní duchovní bytost, která je jediným Stvořitelem a Spasitelem. Věříme tomu, že není jiné spásy s dosahem pro věčnost než skrze víru v Krista. Přečtu verš z Izaiáše, cit. "Sdělte to dál, přibližte se! Jen ať se poradí spolu. Kdo to od pradávna ohlašoval? Kdo to oznamoval předem? Cožpak ne já, Hospodin? Kromě mne jiného Boha není! Bůh spravedlivý a spasitel není mimo mne" (Izajáš 45:21)
Hudební skupina Mňága a Žďorb v jedné písni zpívají : "Svět je jenom hodinovej hotel, a pokoj je studený a prázdný " . Tahle písnička vznikla v roce 1988 a na gramofonové desce vyšla až v roce 1990. Vždycky jsem si myslel, že jde o protest proti nudné, reálně socialistické společnosti a že tím autor, Petr Fiala, vyjadřuje svou frustraci z nesvobody. Našel jsem na internetu rozhovor ve kterém se Petra ptali, jak to myslel. Cit. jeho odpověď:
"Podle mého člověk navštěvuje hodinový hotel ( on řekl přímo "bordel), aby nebyl sám, ale ve skutečnosti se tím stává ještě osamělejším - alespoň pro mě byly nevěstince vždycky metaforou osamělosti. A já se tehdy cítil strašně sám! Celý den jsem čuměl z okna svého pokoje na protější kasárna, až jsem vyčuměl tenhle text," .
Takže všechno je jinak. Žádný protest song, ale tíha samoty! Pro věřícího člověka je dobré, že není nikdy sám. Vždy je s námi Bůh!
Bratři Abrahamovi to vystihly ve chvále, kterou tady také zpíváme, cit. " Nejsem sám, já nikdy nejsem sám" . Pokud pěstujeme opravdový osobní vztah s Bohem, tak to můžeme prožívat ve chvílích, kdy na nás doléhá osamění. Dnešním určujícím světonázorem západní kultury je humanismus (z latinského "humanus" = "lidský"). Označuje různé myšlenkové směry a postoje, zaměřené na člověka a lidstvo. "Postoj a myšlenkový směr, který vychází z uznané hodnoty každého lidského života a její přednosti až nadřazenosti ostatním hodnotám jako hodnota nejvyšší, zdůrazňuje univerzální lidství, solidaritu všech lidí, a staví se tak proti různým dílčím názorům a postojům kulturním, rasovým, jazykovým, národním nebo náboženským" (citát z Wikipedie).
Nejvyšší hodnotou je člověk sám. Tím se humanismus staví proti Bohu. Pro křesťana je nejvyšší hodnotou Stvořitel, Spasitel a Pán. Je pro něj vyšší autoritou než člověk.
Jeden ze starších "Humanistických manifestů", ten z roku 1973 označený jako Humanistický manifest II. mluví o etice bez skrupulí takto: " Prohlašujeme, že morální hodnoty mají svůj zdroj v lidské zkušenosti. Etika je autonomní a situační, nepotřebuje žádné teologické ani ideologické zdůvodnění.
Dnes už máme za sebou další dva manifesty a posledním textem je "Humanistický manifest 2000". Vidíme, že myšlenky zaměřené na člověka a ve prospěch člověka se vyvíjí . Globalizace světa způsobila, že poslední nápady jsou v rovině zřízení "Světového parlamentu národů" atd.
Naproti tomu, křesťané chápou etiku tak, že měřítko dobra přisuzují osobnímu Bohu, který se zjevil v osobě a díle Ježíše Krista. V Lk.22. 52 - 53 říká Ježíš při zatkání duchovním vůdcům Izraele " Toto je vaše hodina a vláda temnoty " Ta "hodina " trvá bezmála 2000 let. Od kříže a vzniku Církve Boži o Letnicích žijeme v době milosti. Bůh předkládá k přijetí plán spásy každému jednotlivci. Vysvobození z marnosti života bez svého Stvořitele. Přijímá se vírou v Ježíše, jako svého Spasitele a postupně dochází k proměně osobnosti do obrazu Boha. V tomto věku může každý uvěřit Bohu, tzn. tomu, co je zasáno ve Svatých písmech.
Z druhé strany vystupuje poražená duchovní mocnost zla. Ze strany vládce tohoto světa tj. Satana, žijeme ve věku člověka. Ten věk začal Adamovým hříchem a trvá dodnes.
Pán Ježíš řekl jasně:" Jestliže vás svět nenávidí, vězte, že mne měl v nenávisti dříve než vás. Kdybyste byli ze světa, svět by měl rád, co je jeho: že však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí " (Jan 15.18-19)
Nenechme se mýlit. Svět - morálně společenský systém, tedy jednotlivci, kteří ho společně vytváří, jsou v duchovní oblasti podřízeni vládci tohoto světa - Satanovi. Zní to drsně, ale je to tak. Apoštol Pavel píše efezským křesťanům, že dříve žili, cit. " ...... podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu." (Ef.2:2). Říká jim, že dříve žili podle řádu, který stanoví Boží Nepřítel a ten se projevuje vzdorem proti Bohu. Byli jsme, díky Bohu, z tohoto duchovního prostoru vytrženi a přeneseni do duchovního prostoru Božího království. Tam panuje jiná etika, názory a vztahy, než které jsou ve světě. Paradoxně žijeme pořád "na světě", ale již nejsme "ve světě". V duchovní rovině bytí, jsme přešli do jiného světa. Do toho, ve kterém vládne Bůh. Vstoupili jsme do Božího království, které má svého Krále a má jemu oddaný lid.
Cílem je, aby Boží vláda, Jeho království, prorůstalo do viditelného světa a bylo rozšiřováno do srdcí dalších lidí, kteří dříve či později změní občanství. Z království moci temnosti budou i oni přeneseni do království lásky, cit.
apoštola Pavla z listu do Kolosis
"On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna.
V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů". (Kol.1: 13-14)
Jestliže patříme Kristu, tak podle žijme! Proměňujme svou mysl Božím slovem, abychom přijali étos Kristovce ! Apoštol Pavel vyznává v epištole Galatským, cit. " nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne". (Gal. 2:20).
Podívejme se dnes na svět, jako na přirozené misijní pole ke zvěstování spasení v Kristu. Návratem lidstva ke svému Stvořiteli a Spasiteli by mělo blahodárné účinky na morálně duchovní stav národů a přineslo by to prosperitu a vzájemnou úctu. Platí zásada: Čím více Kristovců, tím lépe pro viditelný svět
1. Svět je přirozeným misijním prostorem
Příběh o kterém budu vyprávět je popsán v 1 Kr.17 až 19 kap. Trochu přiblížím situaci. Prorok Eliáš si dovolil říci Izraelskému králi toto, cit. ""Jakože živ je Hospodin, Bůh Izraele, v jehož jsem službách, v těchto letech nebude rosa ani déšť, leč na mé slovo." Jinými slovy, prorok králi řekl, že jedině na jeho slovo začne pršet. Země bez deště a obzvlášť v Palestině, znamená hladomor. Pro upřesnění: Achab si vzal za manželku Jezábel, dceru sidonského krále. Vzal si pohanku, která uctívala boha Bále. Takový sňatek byl otevřenou vzpourou proti Bohu. Jejich dceru, Atalii, si vzal judský král Jóram a vliv pohanství se přelil i na judský dům, cit. " Chodil po cestě králů izraelských, jak to činil dům Achabův; jeho ženou byla totiž dcera Achabova. Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích."
To co se Atalia naučila u svých rodičů, provedla s rodem krále Davida. Když byl její syn Achazjáš zabit, uchvátila trůn Judského království a dala vyzabíjet celou rodinu, včetně vlastních vnuků. Díky Bohu, přežil nejmladší syn
krále Achazjáše, který se pak v sedmi letech ujal trůnu. Satanu se málem podařilo přerušit rodovou linii, ze které se narodil Ježíš.
Můžeme si všimnout, jak se nepravost řetězí. Začne v jednom bodě a šíří se rodovou linií. Místo, aby se Jóram jasně distancoval od skutků Jezábel a Achaba, bere si jejich dceru za ženu a dopadá stejně jako Achab - dopouští se zlých skutků tím, že si zlehčuje Boží autoritu. A jsme u tématu "hříchů otců" o kterém jsem mluvil nedávno. Nedá se očekávat, že by Bůh žehnal Izraeli i Judsku. Výrazem nepožehnání je vyslání proroka Eliáše za Achabem, o kterém jsme si četli. Prostě nebude pršet! Všechen hněv postižených se soustředí na osobu proroka Eliáše. Ten se stal psancem ve své zemi a musel se ukrývat, aby ho nestihla pomsta Jezábely. Už tři roky nepršelo a v Samaří se rozmohl hladomor.
Pak přichází výzva velká jak Brno! , cit. "Po mnoha dnech, třetího roku, se stalo slovo Hospodinovo k Elijášovi: "Jdi a ukaž se Achabovi, chci dát zemi déšť." Elijáš tedy šel, aby se ukázal Achabovi. ...."( 1 Král.18:1.2)
Teď Hospodin posílá Eliáše, aby šel za úhlavním nepřítelem, který byl proti Eliášovi rozpálený do běla. Víte co Eliáš udělal ? "...Eliáš tedy odešel ..." To je neskutečná poslušnost. Pojďme si dát několik aplikací pro nás.
2. Je potřeba poslechnout a jít
Nevěřím tomu, že se nebál...ale šel. Důvěřoval Hospodinu, a co je podstatné - nepoddal se strachu. Přemohl svoji přirozenost. Vědomí Boží přítomnosti v jeho životě mu dávalo sílu přemoci strach. Věřím, že to způsobil Duch Hospodinův, chcete-li Duch svatý. Už jsme někdy prožili podobnou situaci?
Máme jít a zvěstovat Krista, máme pracovat pro šíření Božího království a my nejdeme! Honí se nám v hlavě: " Co tomu lidi řeknou? Dyť se to nehodí, v dnešní době něco někomu vnucovat. Budeš vypadat jak fanatik a řeknou, že nejsi tolerantní k jinakosti druhých "
Eliáš riskoval život, ale důvěřoval Bohu, že ho nenechá na holičkách.
Já už něco pamatuji a tak vnímám posun společnosti směrem od Boha k humanismu. Satan utahuje šrouby a tlačí na pilu. Ví, že bude muset brzy nastoupit výkon trestu, protože již byl poražen na Golgotě a odsouzen. Nenechme se odradit. Teď to říkám hlavně sobě. Vliv okolí působí i na naši mysl a máme tendenci rezignovat na osobní svědectví o Bohu Spasiteli a Zachránci. Eliáš a další velikáni víry nám jsou příkladem odvahy. Věřím,
že nám Duch svatý bude dávat sílu k evangelizaci světa, který se řítí do apokalypsy.
3. Je potřeba promluvit jasnou a srozumitelnou řečí
Mluvme jasně to, co svět potřebuje slyšet. Achab slyšel jasná a srozumitelná Eliášova slova, cituji 1 Kr. 18.18 " Izraele neuvádím do zkázy já, ale ty a dům tvého otce tím, že opouštíte Hospodinova přikázání a ty chodíš za baály" . Jasná a přímá řeč: Není to moje vina, ale vina Achabova a toho, co se stalo s domem Izraelského krále po příchodu pohanky Jezábely.
Kde se v něm vzala ta odvaha! Bůh mu jí dal a dá jí i nám, když půjdeme a budeme světu vyprávět o Pánu Ježíši. K tomu je potřeba znát také Písma, abychom byli schopni jasně a srozumitelně obhájit svoji víru.
Vážení a milí. Chce to trochu méně internetu, facebooku, počítačových her a dalších výdobytků informatiky a více čtení a studia Bible. Apoštol Petr vyzývá každou generaci věřících slovy, cit. "a Pán, Kristus, budiž svatý´ ve vašich srdcích. Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte" (1 Petrův 3:15)
Pionýři měli na přezce opasku napsáno " Vždy připraven". Přivodil jsem ostudu celému pionýrskému hnutí, když jsem se spletl a místo do školy jsem šel skládat pionýrský slib do kina. Než jsem přeběhl půl města Chodova, tak bylo po všem. Předsednický stůl byl obsazen ředitelem a dalšími figurami a já, v křeči a pláči, skládal slib. Kolem zdí stály mládežníci se zástavami atd. No, vostuda jak hrom. Nakonec to nějak vyšumělo a já
vyměnil pionýrskou družinu za plácek s fotbálkem.
Buďme dobře připravení na diskuze o Bohu. Někdo jí potřebuje, jiný ne. Ale zeptat se na víru a na principy křesťanského učení se nás může každý. Cituji výzvu apoštola Petra ještě jednou, abychom si jí zapamatovali "Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte"
4. Je potřeba mít plnou důvěru v Boží moc
V našem vyprávění následuje souboj mezi prorokem Eliášem resp. Hospodinem a osmi sty padesáti proroky - stoupenci pohanského božstva na hoře Karmel. Boží moc vítězí nad mocí temnosti. Z přímé konfrontace vyšel vítězně Eliáš. Přesto bylo oslaben neustálým pronásledováním bezbožnou Jezábel. Eliáš ztrácí elán a sílu, chce to zabalit a mít od všeho pokoj, cit. " Sám šel den cesty pouští, až přišel k jednomu trnitému keři a usedl pod ním; přál si umřít. Řekl: "Už dost, Hospodine, vezmi si můj život, ............." (1 Král.19:4)
Nedejme se znechutit a odradit světem od aktivního křesťanského života. Skupina Otcovy děti, která působila v letech 1988 - 1993, zpívá v jedné písničce hlubokou pravdu : " Lidičky, lidičky, jsme tady jen na chvíli, jsme tady jen na chvíli než to zase zabalíme " Život člověka je příliš krátký na to, abychom si dovolili hazardovat s časem .
Taky jsme někdy měli pocit, že jsme příliš osamoceni v boji za křesťanské ideály a zjevení Boží moci tady a teď? Eliáš si Bohu ztěžuje na to, že ostatní nic nedělají a on aby se ztrhal ! Dostává se mu šokující odpovědi, cit " Ale zachovám v Izraeli sedm tisíc, všechny ty, jejichž kolena nepoklekla před Baalem a jejichž ústa ho nepolíbila." (1 Kr.19.18)
Eliáš byl mezi těmi 7.000 věrnými. Ale jen on byl vyzván, aby se šel ukázat Achabovi. Proč nešli také ostatní věrní do první linie? Protože výzva "Běž, ukaž se světu " platí jen pro ty připravené a naplněné Duchem svatým. Současně buďme vděčni za všechny věřící lidi, kteří nesklání svá kolena před modlami tohoto světa a tím brání ještě většímu morálnímu rozkladu světa. Nebuďme pyšní sami na sebe, když něco pro
Boha vykonáme. Jsme Boží služebníci a od nás se očekává, že obsloužíme svého Pána. Že budeme kolem sebe šířit známost Boha.
Kdo z nás cítí puzení jít a ukázat se světu, zvěstovat Krista a Boží dobrotu - tak běžme, v Jeho moci a síle. Ježíš je údělem našeho života. Příště si řekneme něco o tom, že není dobré dělat příliš velké kompromisy se světem.
Amen