Bůh je Bohem živých

Bůh je Bohem živých

"  V ten den přišli za ním saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a předložili mu dotaz:   "Mistře, Mojžíš řekl: `Zemře-li někdo bez dětí, ať se s jeho manželkou podle řádu švagrovství ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.´  U nás bylo sedm bratří. První po svatbě zemřel, a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratru.  Stejně i druhý, třetí a nakonec všech sedm.  Naposledy ze všech zemřela ta žena. Až bude vzkříšení, komu z těch sedmi bude patřit? Vždyť ji měli všichni!"  Ježíš jim odpověděl: "Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží. Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.  A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil: `Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův?´ On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých."  Když to slyšely zástupy, žasly nad jeho učením "           Mt. 22 : 23 - 33

Saduceové byli Židé, jejichž jméno symbolicky navazuje na  rodinu Sádokovu.  Sádoka dosadil na místo  velekněze Šalamoun " ...... ustanovil král místo něho nad vojskem a kněze Sádoka ustanovil král místo Ebjátara " ( 1 Kral.2:35 ) . To se stalo někdy 950 let př. Kr. Jeho rod obsadil tento  post na mnoho století,  až do doby makabejského povstání v roce 167 př.Kr. Později získali politickou úlohu v židovské pospolitosti, V době Ježíšova života byli jednou ze tří části sanhedrinu - dnes bychom řekli, židovského parlamentu.  

Hebrejský kořen, ze kterého odvozovali svůj název, je  "s-d-k" = "být bez viny, být spravedlivý, konat spravedlnost".

Na rozdíl od všech ostatních židovských stran ( farizeů, essénů a zélótů) uznávali saduceové jen jeden "eión" ( věk). Naději na věčný život neznali. Josef Flavius uvádí, že "podle saducejské nauky umírá duše s tělem" (Starožitnosti XVIII, 1)

Proto jsou v našem textu charakterizováni slovy, cit,. " ...kteří říkají, že není vzkříšení " . Podle Sk 23,8 , cit. " Saduceové totiž říkají, že není zmrtvýchvstání a že nejsou andělé a duchové ...."

Hlavní oporou saduceů náboženskou, mocenskou i finanční byl chrám, který viděli jako střed svých aktivit a nesoucí sílu židovského náboženství. Postavili se proti každému, kdo by chtěl význam chrámu oslabit. Jejich přirozeným protivníkem byli farizeové.

V Ježíšově době šlo o  chrámovou šlechtu a zastávali vysoké funkce chrámové správy.

Proto ani jejich otázka nehledá řešení problému, ale modeluje situaci, která má Ježíše dostat do kouta a veřejně ho zesměšnit. Opírají se o ustanovení  "levirátního manželství" . Židovská tradice říká , cit. "  `Zemře-li někdo bez dětí, ať se s jeho manželkou podle řádu švagrovství ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka". Jde o citát z 5 Moj. , který nebudu číst, ale parafrázovat takto  5 Moj. 25: 5 - 10 "  Když budou bydlet bratři spolu a jeden z nich zemře bez syna, nevdá se žena zemřelého jinam, za cizího muže. Vejde k ní její švagr a vezme si ji za ženu právem švagrovství.  Prvorozený syn, kterého porodí, ponese jméno jeho zemřelého bratra, aby jeho jméno nebylo z Izraele vymazáno. Avšak jestliže si ten muž nebude chtít vzít svou švagrovou, vystoupí jeho švagrová do brány ke starším a řekne: "Můj švagr se zdráhá zachovat svému bratrovi jméno v Izraeli, není svolný užít vůči mně práva švagrovství."  Předvolají ho tedy starší jeho města a promluví s ním. Když bude stát na svém a řekne: "Nechci si ji vzít",  přistoupí k němu před staršími jeho švagrová, zuje mu střevíc, plivne mu do tváře a prohlásí: "To si zaslouží muž, který nechce svému bratru zbudovat dům."  I bude mít v Izraeli přezdívku: "Dům vyzutého"

Když zemřel manžel a nezanechal po sobě syna, tak si měl bratr zemřelého vzít vdovu za ženu " právem švagrovství". Jakmile se jí narodí prvorozený syn, bude mít jméno zemřelého bratra. To proto, aby, cit. "jeho jméno nebylo z Izraele vymazáno".

V našem případě jde jejich filipika ad absurdum (k nesmyslnosti). Ani jednomu z těch sedmi bratří se to nepodařilo a zemřeli. Nakonec to zabalila i ta nebohá žena a otázkou je, komu z nich bude patřit po vzkříšení z mrtvých patřit!  Jasná provokace. Jestliže nevěřím na vzkříšení, nebudu ani počítat s takovou situací a nebudu si z toho dělat těžkou hlavu.

1.Neznají Písma

Ježíš jim odpověděl : "Mýlíte se, ¹⁾neznáte Písma ani  ²⁾moc Boží " . Saduceové nevěřili ani na existenci andělů a proto jim Ježíš říká : "Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé"  ....domnívám se ( díky souvislosti o čem je řeč ) , že jsou  bezpohlavní . Na první pohled se zdá, že jde o starozákonní výrok. Ale tam ho nenajdeme. Jak to, že Ježíš odvolává na Písma, když to tam není ?

Ježíš Nazaretský je vtěleným Božím Synem. Je oním Slovem, které bylo na počátku, které bylo Bůh. Jeho slova jsou " Boží slova" . Jsou přímo a 100% od Boha a nám nezbývá nic jiného, než je přijmout jako pravdu .

Proto se na věčnosti nebude ani řešit, komu z těch sedmi bratří bude žena patřit.  To je první výtka : "Neznáte Písma", neznáte Boží slovo. Já jsem ten, kdo vám to teď říkám !   Já jsem Slovo ! Ježíšova slova mají autoritu Písem .  Haleluja !

2. Vzkříšení z mrtvých

Pak je zde druhá výtka. " neznáte ...ani moc Boží" . Když se budeme držet linie příběhu, tak jim Ježíš říká, že Bůh má moc vzkřísit z mrtvých. Ve Starém zákoně jsou jen dvě místa, která jasně mluví o  vzkříšení z mrtvých a sice :  " Tvoji mrtví obživnou, má mrtvá těla vstanou! Probuďte se, plesejte, kdo přebýváte v prachu! Vždyť tvá rosa je rosou světel, porazíš i zemi stínů" (Iz.26:19)

"  Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze".  ( Dn 12:2 )

Ježíšovi současníci věřili na vzkříšení z mrtvých do svých původních, fyzickým těl. Ať už byli, podle Božího hodnocení, spravedliví či zlobiví, podrobí se poslednímu soudu.  Měli využít svůj život ke vztahu s Bohem jakožto jediné naději pro budoucí vzkříšení , cit.   Žalm 62: 6 - 8   "  Jen zmlkni před Bohem, duše má, vždyť on mi naději vlévá. Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nic neotřese. Má spása a sláva je v Bohu, on je má mocná skála, v Bohu mám útočiště".

Když půjdeme časovou osou za kříž, do první epištoly ke Korintským, tak se dozvídáme, cit.

 "  Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli.  A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání:  jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.  Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho"  (1 Kor. 15 : 19 - 23)

Ten, kdo je znovuzrozený, tedy je " v Kristu " , bude jednou vzkříšen z mrtvých. Nebudeme se pouštět do žádných velkých akcí ohledně vzkříšení. Dnes se chci zaměřit na druhý výkladový pohled ohledně Ježíšovi výtky saduceům o tom, že neznají Boží moc.

3. Neznají Boží moc

Ježíš jim v podstatě říká : Když si to neumíte ve své hlavě představit, protože jste svázáni svým učením, pak vězte, že Bůh dokáže i to, co je lidským rozumem NEPŘEDSTAVITELNÉ !  A s tímhle má problém i Církev Boží a věřící lidi v Pána Ježíše.

Jestliže si něco neumíš představit, pak to ještě neznamená, že to Bůh svou mocí nedokáže. Vždyť je to ta samá moc, skrze kterou byly stvořeny světy. Nechme se dnes potěšit slovy Pána Ježíše, cit. 

" A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil: `Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův?´ On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých."  Když to slyšely zástupy, žasly nad jeho učením "

Bůh, který nemá jméno resp. ještě ho nezjevil, se stává osobním Bohem praotců Izraele - Abrahama, Izáka a Jákoba.  Jákobem linie praotců končí a rodí se národ ,který si Bůh vyvolil, aby na něm ukázal, jaký vlastně je. Musíme si uvědomit, že Bůh jedná s lidmi tak, aby mu rozuměli.

Ve svém  "sebezjevování"  se přizpůsobuje dobovému pozadí. Důležitou výpovědí je, že Bůh je Bohem živých ! Nejedná s mrtvými, ale živými ! Jestliže základem vztahu Boha s Abrahamem a dalšími praotci byla jejich víra v Boží moc, pak je to dobrá zpráva i pro nás ! Haleluja !

Ještě než byl vydán Zákon se svými zákazy a příkazy, tak už existoval osobní vztah s Bohem. Praotcové a další lidi okolo nich viděli, jak jim Bůh žehná, jak zasahuje svou mocí do jejich životů. Prožívali v přímém přenosu Boží zaopatření na každém kroku.

Bůh má také své nároky. I praotcové měli Boha poslouchat. Ale v jejich případě bych spíše mluvil o vrůstání do Božího charakteru. Neměli literu, neměli vydaný Zákon, ale měli víru a zkušenost víry.

A tady se rozsvítilo i lidem v zástupu. Žasli nad jeho učením. Proč ? Protože jeho slovo bylo z Ducha svatého a působilo na ně Boží mocí . V tu chvíli proměnilo jejich zaběhlé myšlenkové stereotypy . Znali svou historii a vzpomněli si, jak Bůh jednal i v jejich životech. Uvědomili si, že i oni mají svého osobního Boha - Hospodina. Že víra v Hospodina není jen o dodržování zákazů, příkazů a plnění Zákona. Že je zejména o osobním VZTAHU s Bohem ! 

Milí bratři a sestry, Bůh chce jednat ve Tvém životě. Chce mít s Tebou blízký, doslova intimní vztah na základě Boží lásky. Princip vzájemného milování Boží láskou ( hebrejsky " agapé" )  měl být základem Božího zákona. Žel, v historii Božího lidu byla i dlouhá období, kdy s Bohem izraelité neměli osobní vztah.

Jejich vztah se omezil na "má dáti"  a " dal " . Takový účetnický , neosobní vztah. Budu-li plnit Boží přikázání, dostanu. Když budu Boha zlobit a nebudu Ho poslouchat , dostanu za uši !

Aby se to takhle zvrhlo, Bůh nikdy nechtěl. ON je Bohem vztahu. Proto volá  po srdci člověka . Moudrý král Šalamoun vyjádřil touhu Božího srdce, plného lásky slovy, cit,   " Můj synu, dej mi své srdce, ať si tvé oči oblíbí mé cesty "   (Přísloví 23:26) Koukej chodit tam, kde chodím já. To je výzva i pro nás. 

4. Boží jednání v Nové smlouvě

Vidíme, že i v době Starého zákona to bylo o vztahu člověka k Bohu na principu Boží lásky.  Bůh se nemění a jeho vztah ke mně a můj k Němu je na principu Boží lásky. Novým věkem milosti, který začal vzkříšením Ježíše z mrtvých a sesláním Ducha svatého na zem, se změnil i vztah Boha k lidem.

Už to není o tom " má dáti" - "dal". Není to o příkazech a zákazech ..... a když ne, tak tumáš něco pěknýho od Boha - nemoc, nepříznivé okolnosti, utrpení atd.  A teď sehni hřbet a něco si uvědom, koukej se polepšit nebo ti ještě naložím. Tohle starozákonní myšlení zůstává v křesťanským hlavách dodnes.

2 Korintským 5:17  " Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! "

Vztah vzájemné Boží lásky mezi Bohem a člověkem stojí nad příkazy a zákazy. Ten, kdo Boha opravdu miluje ne ze svých sil, ale ze síly Ducha svatého, je vůči Bohu plný úcty.

Úcta se dá definovat tak jako " projev vztahu ve kterém oceňuji druhého tím, že se dobrovolně omezím v jednání vůči tomu , ke komu mám úctu." . To znamená, že žije ke zjevení Jeho slávy. Aby další lidi přicházeli k Bohu a našli u Něj spasení v Kristu. Pak Bůh nemá potřebu nás vychovávat skrze nemoci , utrpení a já nevím co !

Lidi mají úsloví : " Když Boží motyka spustí, nikdo nezastaví" . Tohle je starozákonní myšlení, které nemá v době Boží milosti co dělat. Proč by měla " Boží motyka" spouštět, když je mezi mnou a Bohem vztah lásky a mé oddanosti vůči Němu. Ne z přinucení, ale z Boží lásky, kterou do mě vlévá Duch svatý.  Přemýšlel jsem nad verši z 1 epištoly k Tesalonickým 5:19 - 24  cit.

" Ducha neuhašujte.  Proroctvími nepohrdejte.  Všechno však zkoušejte; co je dobré, to pevně držte,  a všeho, co vypadá zle, se vystříhejte. A sám Bůh pokoje kéž vás celé posvětí a celého vašeho ducha i duši i tělo kéž zachová bez poskvrny až k příchodu našeho Pána Ježíše Krista.  Věrný je ten, kdo vás povolává; on to také učiní "

Po nějaké době jsem dostal vysvětlení : Já nepotřebuji armádu nemocný, trpících a frustrovaných křesťanů ! Potřebuji ty, kdo mají ducha, duši i tělo v pořádku. Zachované k aktivitě, zvěstování evangelia, ke chválám a uctívání. Času je málo a na vzdychání po nebi zapomeň !  Teď jsi tady proto, aby si pracoval na šíření Božího království, abys šířil mou slávu po celé zemi a lidi přicházeli ke Kristu jako Spasiteli a Zaopatřiteli.

Ať nás Duch svatý proměňuje do obrazu a charakteru našeho Pána. Ať Duch svatý ovládne naše srdce a buduje náš vztah nejen s Pánem Ježíšem, ale i mezi námi navzájem.    Na závěr přečtu slovo povzbuzení do nového týdne ..... "  Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný  soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost.   Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti  A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni "

                                                                            
Amen