Boháč a jeho plné stodoly

20.01.2013 11:46

Boháč a plné stodoly

V dnešním kázání na náš budou doslova vyskakovat pravdy o našem zaopatření v Kristu . Možná si každý z nás uvědomí, jak náš život díky víře bohatý, protože se budeme zabývat podobenstvím o  boháči a jeho plných stodolách, přečtěme si  

Lk.12: 13 – 21 „  Někdo ze zástupu ho požádal: "Mistře, domluv mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví."  Ježíš mu odpověděl: "Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?" A řekl jim: "Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má." Pak jim pověděl toto podobenství: "Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo.  Uvažoval o tom, a říkal si: `Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?´  Pak si řekl: `Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby  a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.´ Ale Bůh mu řekl: `Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvoji duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?´ Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem"

Vyprávění podobenství o boháči a jeho stodolách předchází žádost jednoho člověka ze zástupu lidí, kteří byli kolem Ježíše a jeho učedníků. Jde o nějaký rodinný spor.

1. Ježíš měl vyšší poslání než řešit majetkové spory

Bylo všeobecně známo, že za Ježíšem chodily zástupy a bylo jim pomoženo. Ježíš nepřišel nahrazovat světské soudy, rozhodovat o věcech morálky u kohokoliv, ale ON přišel, aby činili pokání, přijali evangelium Boží a vstoupili do Božího království , haleluja !  Aby uzdravoval, osvobozoval zajaté a pomáhal lidem zkroušeným a sužovaným démony a tím zjevoval Boží slávu

Ježíš se odmítá vyjadřovat k majetkové křivdě. Neřekne nějakou moudrou větu. podobně jako to udělal Šalamoun, když za ním přišli dvě matky a přely se o jedno dítě ( 1 Kr.3:16-28) . Výslovně říká, že on soudce nad nimi není a ani nehodlá být. Dědictví nebylo možné rozdělit spravedlivě, protože jeho bratr neměl v sobě dostatek cti a  nějakým způsobem ho připravil o část, která mu měla patřit

Pán Ježíš nepřišel proto, aby někomu vnucoval morálku. Když jí ten jeho bratr nemá a nejde za Mesiášem, který má moc jí změnit, pak mu nezbývá nic jiného než soudní řízení. Kdyby Ježíš pomáhal na všech frontách, tak by nezbyl čas na Jeho poslání a tím je hledání a spasení toho, co zahynulo . Tam kde končí lidské možnosti a představy,tak nastupuje Ježíš s mocí Ducha sv.

Biblické právo dědictví je v Talmudu ( učení židovské) rozvinuto v traktátu zvaném Bava Batra tj. „ poslední brána“ a zabývá se právy a povinností osob vlastnících majetek

Ježíšův postoj uvozuje příběh o boháči a stodolách . Tomu člověku ze zástupu říká, cit. "Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?. A pak se obrací na celý zástup a říká, cit. "Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má

Podstatná je myšlenky : I když má člověk nadbytek, pak to neznamená, že jeho život je zajištěn ! ( Lk 12:15 )  

U evangelisty Jana Ježíš říká, že ON sám  je životem a jedinou pravdivou cestou k poznání Boha jako Otce ( Jan 14:6) .  ON přišel, aby nám dal život a to život v hojnosti. Ale ten až tolik nesouvisí s množstvím majetku a peněz. Tím náš život není zajištěn. Ježíš v obraze Pastýře říká, že přišel, aby  jeho ovce  měly život , a aby ho měly hojně  ( Jan 10:10 ) . Pokud  člověk nemá  v srdci Krista a neotevře se pro působení Ducha sv. tak neví o čem život je ! Díky Bohu, že náš život je skryt s Kristem v Bohu  ( Kol.3:3)

2. Chamtivost zastírá smysl života

Řecké slovo „pleonexia“ přiložené jako „chamtivost“ nebo „lakomství“ označuje neřest, která se nespokojí s tím, co má, ale požaduje stále víc. Tahle negativní lidská vlastnost je na předním místě neřestí, které definuje Ježíš v 

Mk 7: 20 – 23 „  Ale pravil, že to, což pochází z člověka, to poskvrňuje člověka.   Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy, Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství. Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku a poskvrňují člověka

Původní řecké slovo klade důraz na to, čemu se říká také „hladovost“. Není to lakota ve smyslu škudlení a přehnaná spořivost.  Je to o „tahu na branku“ kdy je člověk hladový na to, aby mohl získat ještě víc. Je to živočišná touha být uspokojen tím, že mám ještě víc než jsem měl dřív

Rozhodčí sporu možná vyřeší věc právně, ale rozhodně neumí to, co nám dal Ježíš svou obětí na Golgotě. Kdo se chce zbavit hříšné podstaty musí přijmout Krista a stane se „novým stvořením

„Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“    2 Kor. 5:17  

Ten člověk se měl nejprve postarat o vztah k Ježíši jako Mesiáši, který má moc dát sílu ke změně postojů i morálky ( viz. příběh o Zacheovi, Lk.19:2 – 8 )   a ne po Něm žádat, aby je soudil podle židovského práva.  Jestliže Ježíš mluví o chamtivosti, pak může mít „máslo na hlavě“ i ten žadatel ze zástupu. Z příběhu neplyne zda je hladový po majetku žadatel nebo jeho bratr. Tento problém se Ježíš rozhodl neřešit. Od toho jsou místní soudy a zvyklosti. Je to jasné ! Jedna nebo druhá strana je hladová po majetku

Život je Boží dar a žádný majetek mu nemůže dát větší hodnotu a bezpečí . Je mnoho majetných , ale i chudých lidí, kteří mají pokřivenou morálku a charakter. A tohle Ježíš umí řešit  výborně. Když v Něho člověk  uvěří, tak mu Bůh dá svoje zákony do srdce. Nejdřív ať si vyřeší vztah k Bohu a pak jejich spor bude rychle urovnán

3. Boháč a jeho plné stodoly

Přečtěme si znovu náš text , cit. „ Pak jim pověděl toto podobenství: "Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo.  Uvažoval o tom, a říkal si: `Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?´  Pak si řekl: `Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby  a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.´ Ale Bůh mu řekl: `Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvoji duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?´ Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem"

V překladu Jiřího Mrázka původní text zní takto : „ Řekl jim podobenství ( a povídá) : „Země jednoho bohatého člověka dobře urodila

Není řečeno jak velké a širé lány ten člověk měl, ale v původním řeckém originále je slovo „ chóra“ tzn. „ země“ . Možná se dá usuzovat, že šlo o nějaký velkostatek , který obhospodařoval „kus země

Jinak Židé měli zajímavé a velmi účinné ustanovení o dědictví půdy. Člověk mohl nabývat větší množství půdy jen za určitých a ne často se vyskytujících okolností

 

4 Moj.27 : 8 – 11 „  Mluv k Izraelcům takto: Když někdo zemře a nemá syna, převedete dědictví po něm na jeho dceru. Jestliže nemá ani dceru, dáte dědictví po něm jeho bratrům. Jestliže nemá ani bratry, dáte dědictví po něm bratrům jeho otce. Jestliže nejsou ani bratři po jeho otci, dáte dědictví po něm jeho nejbližšímu příbuznému z jeho čeledi; ten je obdrží." To se stalo pro Izraelce právním nařízením, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi

Abyste se v tom neztratili tak to převyprávím znovu, protože je to důležité pro další výklad

 

Když zemřel majitel nemovitostí a neměl žádného syna ( syny), majetek zdědila dcera ( dcery). V tomto případě jim majetek zůstal jen v případě, že si vzaly manžela ze stejné čeledi ( rozuměj dvanáctero pokolení synů Jákobových). Pokud si například dcera z pokolení Juda vzala muže z pokolení Benjamin, tak její majetek propadl dalšímu v pořadí nároku na dědictví a tím byli bratři zemřelého. Na ně přešel majetek i v případě, kdy byl bezdětný. Když nejsou ani žádní bratři zemřelého, tak dědí nejbližší příbuzní z jeho rodiny, ale zas to musela být stejná čeleď do jaké patřil zemřelý   (k poslední větě platí 4 Moj.36 : 7 – 9 ). Nestihl jsem zjistit do jaké míry se toto ustanovení dodržovalo v Ježíšově době, ale takhle to předkládal Mojžíš.  

Teď budu trochu spekulovat, že …….. boháč pocházel z velmi nešťastné rodiny plné neočekávaných úmrtí a nepožehnání, protože nebylo potomků, kteří by  převzali dědictví po svých otcích. V souvislostech daných ustanovením Zákona můžeme vycítit, že pocházel z rodiny, kde Boží požehnání nebylo . Boháč mohl také pozemky skupovat od jiných lidí, ale území Palestiny se považovalo za Boží dědictví a majitel se nesměl lehkovážně půdy zbavit

Bůh našemu boháčovi požehnal. Jeden rok se mu hodně urodilo. Tolik, že musel nejprve nastavět sýpky a stodoly. Tehdy neměli žádné vědecké poznatky o strojených hnojivech a chemických přípravcích na ochranu rostlin. Proto sedlák neměl v ruce téměř nic, čím by mohl ovlivnit úrodu. Muselo se sejít dohromady mnoho okolností jakými jsou vhodné počasí a  malá natalita ( porodnost) myší a dalších škůdců . Lidé takové příznivé okolnosti vždy brali jako Boží požehnání a Jeho přízeň

4. Nespravedlivý správce majetku svého pána

V Lukášově podobenství z šestnácté kapitoly se ptá nespravedlivý správce : „ Co si počnu“ ?   Blíží se odhalení jeho špatného hospodaření a pán má přijet, aby mu byla předložena výroční zpráva.  Tak ho napadlo, že cizí majetek rozhází a tím si zajistí svou příští budoucnost než ho pán skvěle vyrazí na dlažbu . Defraudoval majetek pána tím, že snížil účetní stavy oproti fyzickým a rozdíl byl ziskem pro věřitele a ztrátou pro jeho pána. On z toho neměl nic, ale dělal to proto, aby si zajistil přijetí do domu ( zřejmě by tam dělal nějakého služebníka za mzdu) u některého z takhle obdarovaných věřitelů. A Pán ho za to pochválil. On ho za to pochválil. Není to vzhůru nohama ?

Z Ježíšova  pohledu to bylo správné jednání  . V tomto podobenství o „nespravedlivém správci“ jde o to, že pán, rozuměj Ježíš,  má pořád z čeho dávat a rozdávat. ON je v tomto smyslu „bezedný“. Pochválil toho nespravedlivého správce, protože se staral o budoucnost svého dalšího života. Žebrat nechtěl a tak to udělal touto cestou . A snad nemusím napovídat, kdo se o naší budoucnost a celkové zaopatření nejlépe postará. Je to Ježíš, Stvořitel, Spasitel a Pán, haleluja !

V našem podobenství dělá boháč přesný opak a je to špatně .  Stará se také o svůj budoucí život, ale jaksi nadmíru. Vždyť dřív měl nějakou kapacitu stodol a teď, když se mu královsky urodilo, dostal nápad, že je komplet strhne a postaví nové a větší. Je vidět, že má kapitál a může okamžitě investovat do budov. Naskýtá se otázka, zda už není chamtivý. Příliš hladový na majetek. Vždyť nikdo nesní víc než pět,  možná sedm řízků za den !  

Naskýtá se možnost, že když mu to stačilo k životu dřív; a dokonce mohl střádal do strožoku , zda neměl ten „ nadbytek“ rozdat chudým a starat se spíš o přítomnost než o budoucnost. Bohatí si sebou nesou břemeno starostí. Nahlédněme na dalšího boháče, dobrého mládence ,cit. ,  

5. Bohatý a dobrý mládenec

Mt 19: 16 – 23 „   A hle, kdosi k němu přišel a zeptal se ho: "Mistře, co dobrého mám udělat, abych získal věčný život?"  …….Co mi ještě schází?" Ježíš mu odpověděl: "Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne."  Když mladík uslyšel to slovo, smuten odešel, neboť měl mnoho majetku. Ježíš řekl svým učedníkům: "Amen, pravím vám, že bohatý těžko vejde do království nebeského

Tady ten bohatý mladík se měl starat o „poklad v nebi“ kde ho mol ani rez nezkazí, měl to, co mu patří rozdat chudým a pak měl jít a následovat Ježíše. Výzva z kázání na Hoře je jasná, cit.

Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou“     (Mt. 6:20)   

Ježíš tady klade absolutní měřítko vydání se Bohu, které vzal doslova Giovanni Battista Bernardone  , který se narodil 1182 v Assisi . V průběhu vojenského tažení proti Perugii a následné nemoci měl Giovanni četné sny a vidění, ve kterých mu Bůh sdělil, že jeho posláním bude chudoba a služba Ježíši Kristu. V mladickém nadšení se rozhodl vykonat pouť do Říma. Tam jej však čekalo obrovské zklamání nad bohatstvím církve a chudobou lidí. Zahodil peníze, vyměnil si oděv s nejbližším žebrákem a žebral u vchodu do baziliky. Po této příhodě putoval po kraji, pomáhal chudým, rozdával svůj majetek, až otci došla trpělivost a vydědil ho. Šlo o Františka z Assisi, zakladatele řádu františkánů v ŘKC

Nemyslím si, že bychom my, naši sousedé a známí měli rozdat majetek chudým a pak následovat Ježíše pod most a do bezdomoví. Vidím v tom odpověď pyšnému mladíkovi, který si myslí, že je téměř dokonalý

Ježíš mu odpovídá tak, jak to udělal ON sám. Vzdal se postavení Božího Syna v nebi, vzdal se starosti o majetek a ani se nestaral o jeho převzetí a cele následuje svého Otce včetně sebevydání se a zmaření svého života na kříži

Už dvanáctiletý Ježíš odpovídá rodičům, kteří ho tři dny hledali mezi poutníky až ho nakonec našli v Jeruzalémském chrámu ve společnosti učenců, slovy „  On jim řekl: "Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?" ( Lk 2:49)

Neznamená to, že máme rozdat majetek chudým a jen zvěstovat Krista. Musíme ale vědět , že máme zůstávat v záležitostech našeho Pána a nebýt chamtivý a hladový na materiální hodnoty. Problém nastává, když křesťanovi majetek a peníze zakryjí výhled na Krista a Jeho slávu

6. Pokřivený charakter boháče

Vracíme se opět k našemu boháči. Vnitřní dialog pokračuje a boháč uvažuje takto „ a řeknu své duši : Duše, máš mnoho majetku, připraveného ( k dispozici) na mnoho let. Odpočiň, jez, pij, raduj se „  

Tady to začíná smrdět. Jde o soběstřednost. Připomíná to uvažování tehdejších epikurejců . Na svých hrobech měli často nápisy typu „ Jezte , pijte , vždyť zítra zemřete“ . Byli to takové vzkazy těm živým, aby se netrápili a holdovali životu dokud můžou

Jenže náš sedlák se tak nechová. Dělá pravý opak. Bedlivě se stará co bude zítra a zajišťuje se na hafo let dopředu. Nadúroda a vlastní úspěch mu zaslepily oči. Zapomněl, že existují obilní moly , zloději a žháři. Že je mezi lidmi závist a také chudoba, která může dohnat hladové k tomu, aby vzali jeho sýpky útokem.  Ježíš na závěr podobenství říká, cit.  

Řekl mu Bůh: Blázne, této noci si vyžádají tvou duši a čí bude to, cos připravil ? „ 

V podobenství najednou Ježíš říká, že mluví Bůh . Ježíš je vtěleným Božím Synem a proto tímto výrokem nezhřešil a zachoval si svou svatost. Zde se postavil do pozice Boha, která Mu od věků  patří, haleluja !

Tím, kdo si vyžádal život boháče není Bůh. A Bůh ho ani netrestá za jeho úspěch. Vždyť ON sám mu předtím požehnal a urodilo se mu nadmíru . Tak, že i jeho chamtivost a hladovost měla konečně dost a chce si užívat života.

Oni přijdou a jak se chceš před nimi zachránit. Nijak. To už neovlivníš. Tvoje představa, že si tady budeš léta užívat bere za své a ty ani nemáš čas s tím něco přes noc udělat – prodat majetek nebo ho rozdat kámošům. Je otázka, zda nějaké přátele vůbec měl na rozdíl od chudých, kterých je kolem vždycky dost . Kdo jsou „oni“ si netroufám spekulovat. Židovská angelologie zná anděly smrti. Možná , že si mají pro něj přijít  právě tyto bytosti moci zla.

Abychom nezůstali bez odpovědi, Ježíš říká na závěr podobenství pointu „ Tak je to s tím, kdo shromažďuje sám sobě a není bohatý vůči Bohu

Byl bohatý vůči sobě, ale nebyl bohatý ve vztahu k Bohu. Nestaral se o přítomnost, ale o budoucnost . Boháč se postaral o svou duši tím, že jí dal jídlo . Řeknete, že jídlo je pro tělo. To je pravda, ale v duši se rozhoduje , co bude dělat tělíčko ! A jeho duše byla živočišná, pudová, duchovně vyprahlá a chudá. Nevěděla ( nevěděl), že existuje ještě něco jiného, co činí život životem. Ježíš zde jasně říká, že život je „ o něčem jiném“ než o pokrmu a nápoji   Že duše může být uspokojena jen shůry přijetím Krista

Závěr

Boháčovi se do jeho života nevešel nikdo jiný než on sám . „Říkal si“ ( sám v sobě ) – v.18  ,   „Pak si řekl“ – v. 18 ,    „ a řeknu si „  – v.19

Pak mu něco závažného řekl Bůh . Ale ani na to boháč neodpověděl, protože byl zaneprázdněný sám sebou. Jde o podobenství, ale to, že boháč v Ježíšově vyprávění nekomunikuje s nikým než sám se sebou ukazuje na postoj lidí k Bohu, který se táhne generacemi. A můžeme ho vidět i dnes

Je tady závažná otázka : Co bude po smrti a kdy vlastně vůbec přijde ?

Ale lidé jsou tak otupělí masáží médii, mnozí chamtiví, druzí nešťastní, zahledění do sebe tak, že nechápou smysl života. Život není o penězích a jídle, ale o životě podle původního  Božího záměru

Nemyslím si, že podobenství klade důraz na dávání a almužny. Ukazuje jak mnoho lidí uvažuje a jak se mýlí ve svých rozhodnutích. To podstatné do svého života  nepustí – Krista

Na závěr chci každého povzbudit, aby byl „bohatý vůči Bohu“ . To je nádherný výraz, který znamená, že moje Já ustupuje  do pozadí a přichází Bůh se svou láskou a proměňující mocí. Slovy apoštola Pavla  řeknu, že „  „   …… Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?  On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? ( Ř 8: 31 – 32 )

Amen