Bázeň před Bohem

Bázeň před Bohem

Část úvodu jsem si vypůjčil od „dvorního učitele“ Křesťanského společenství MILOSŤ , Daniele Šobra. Velmi dobře definuje co to vlastně ta bázeň před Bohem je

V češtině používáme výraz Boží bázeň, bázeň Hospodinova nebo bázeň před Hospodinem. Jde o poněkud archaický překlad  hebrejského slova „ jira“ = „strach“, „úcta“ a „pachad“ = „hrůza“, „strach“. V Nové smlouvě je použito řecké slovo „fobos“ = „strach“, „děs“ nebo „hrůza“. Nejde o nějaký pomyslný strach nebo hrůzu. Máme tendenci si tyto pojmy zjemnit, protože nám k Bohu nějak nesedí. Bůh je přeci Láskou a je dobrý !

Význam těchto původních slov skutečně znamená prožívání emoce, kterou nazýváme strachem. Překladatelé Bible v kontextu Písem překládají tato slova jako „bázeň“  . Když se podíváme do celé Bible a vidíme jak se nám v ní Bůh  představuje, tak rozpoznáváme, že v nás nechce vyvolávat strach nebo hrůzu v pravém slova smyslu – tedy jako negativní emoci.  Je to veskrze pozitivní záležitost

Bázeň před Bohem se dá definovat jako „ vysoká míra úcty k Bohu, která vede člověka k rozhodnutím a životnímu stylu, které jsou v souladu s Božím charakterem a jeho vůlí“

Možná se vám to bude zdát jako protimluv, ale bázeň Boží je spojena s Boží láskou  . Abych mohl mít bázeň musím současně mít Boží lásku v srdci. A tady se objevuje nový prvek . Bázeň není statická veličina strachu, ale jde o vztah mezi dvěma subjekty : Bohem a člověkem.

Mám mít bázeň před Bohem, ale současně Ho dokáži milovat láskou, kterou mi ON vkládá do srdce skrze Ducha sv. To je přímo geniální řešení onoho natvrdo řečeného – že máme mít „strach“ „děs“ nebo „hrůzu“ … a teď pozor ! ……, z Boha nebo před Bohem ?

To je velký rozdíl. Takže bázeň je „ před Bohem“  .  Nemáme jí „ z Boha“ , ale máme jí z toho, že myslíme a žijeme před Bohem. Že s Ním máme vztah, že nám prostě, díky vzájemné lásce, není jedno jak před Ním vypadám a co si o mě myslí

Bůh očekává naší bázeň, ale současně nám dává svou lásku, aby tato láska předefinovala negativní emoci do krásného vztahu. Bohu nejde o to, abychom se před Ním  třásli jako ratlíci a měli hrůzu z toho, kdy zase dostaneme za uši ! ON chce abychom Ho brali vážně a respektovali Ho, protože Ho milujeme . Jestliže tam je pouto vzájemné lásky pak se mění strach na úctu. Takže správnější výraz je, že máme Boha ve svém životě ctít. Máme být Jeho ctitelé

Ap.Pavel tuto myšlenku v Novém zákoně dosvědčuje a ukazuje na Kristu a vztahu mezi manželi jak to myslí s tou bázní, cit.

„  Toto tajemství je veliké; vztahuji je však na Krista a na církev. Ale také jeden každý z vás ať miluje svou ženu jako sám sebe a žena ať se bojí svého muže „ (Ef.5:32 – 33,  ČSP ) . Český studijní překlad používá spojení „ať se bojí“ . Jiné překlady zde používají slovo „ úcta“ tzn. , že „žena má mít svého muže v úctě“ .

Po tomto dlouhém úvodu vidíme, že bázeň před  Bohem nám nepřijde jako dáreček z nebe, ale jde o vztahovou záležitost vycházející ze vzájemné lásky – Boha ke mně a mě k Němu !  Důležité je, udržovat tuto úctu před Bohem po celý život. Nesmíme podlehnout dojmu, že už jsme „mistři světa“ v tomto oboru, protože pak přijde rutina a falešná bázeň před Bohem

Izaiáš kárá falešnou bázeň před Bohem ( Panovníkem) slovy : „ …jejich bázeň přede mnou je naučena z příkazu lidí …“ ( Iz.29:13 – 14 ČSP) . Všimněte si, je „ naučena z příkazu lidí“ . Z toho, co stanoví tradice místního sboru. Z toho, co přikazují lidé . Pak stačí nevybočovat z řady a pak, mimo sbor „hurá hej“ ! 

Tak to je o ničem. Takovou předstíranou úctu Bůh nechce ! Bázeň Boží vychází z tvého srdce a nedá se naučit a pak hrát jako divadlo.

Chceš-li se líbit Bohu v každé oblasti svého života, pak musíš mít před Ním úctu na základě Boží lásky v tvém srdci ! Boží lásku v nás rozlévá Duch sv. ( Ř 5:5 ) a proto se starejme, abychom jím byli mocně naplňováni . Je potřeba definovat přesně : nebeský Otec a Pán Ježíš Boží lásku projevuje, ale dává jí Duch sv. To je jedna z jeho nezastupitelných rolí v plánu spásy

Písmo definuje bázeň takto , cit. Př. 8:13 ( ČSP) „ Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo; povýšenost, pýchu, zlou cestu a obojaká ústa, to nenávidím „  Pojďme se podívat na jednotlivé body, abychom si uvědomili, co máme dělat , abychom měli bázeň před Bohem resp. abychom byli Jeho ctitelé

1. Nenávidět zlo

Saul, Izraelský král, pronásledoval svého zetě Davida. Chtěl ho zabít. Saul zašel na úlevu do jeskyně ve které byl schovaný David se svými muži. Ačkoli mu radili, aby ho zabil, tak on to neudělal. Dokonce v této příležitosti viděli naplnění zaslíbení o tom, že mu Hospodin vydá nepřítele do jeho rukou. David Saulovi nepozorovaně uřízl cíp jeho pláště. Ale i tento čin ho mrzel a svým mužům řekl ,cit.  

„   ….. "Chraň mě Hospodin, abych svému pánu, Hospodinovu pomazanému, provedl něco takového. Nevztáhnu na něj ruku - vždyť je to Hospodinův pomazaný!"  Těmi slovy David své muže zarazil a nedovolil jim Saula napadnout …..“ (1 Sam. 24: 7 – 8a )

David za Saulem vyšel z jeskyně a zavolal na něj slovy "Můj pane! Králi!" Saul se ohlédl. David padl tváří k zemi a poklonil se.

Dále se ho ptá proč pronásleduje někoho, kdo ho uznává jako pána a krále . Neudělal to, co je zlé v Božích očích a nespáchal násilí na Saulovi. Neudělal to proto, že si řekl „ ….. vždyť je to Hospodinův pomazaný“  ( 1 Sam.24:11) . A pak pokračuje a říká „……Zlo páchají zločinci. Já na tebe nesáhnu“ . Také prohlašuje, že pokud bude někdo Davida mstít -  tak pak jen Hospodin !  Saul byl přemožen Davidovým přístupem a přestal ho pronásledovat.

Co bylo příčinou ? To, že se David bál Boha. Měl před Ním úctu a pokoru. Byl Jeho ctitelem a proto nezpůsobil zlo  „ Hospodinovu pomazanému“ .  Nedovolil to ani svým mužům i když lepší příležitost předtím nikdy neměl.

Jak začíná „zlá cesta“ ? Dvojnásobnou porcí zla , cit.  ……. 1)opustili mne, pramen živé vody a 2)vykopali si cisterny, puklé cisterny, které vodu nedrží. ( Jer.2:13, ČSP)

Druhá kapitola proroka Jeremiáše je uvozena otázkou, kterou dává Hospodin : Co na mně vaši otcové našli špatného, že se ode mne vzdálili?. Nastala situace, kdy si Izrael znevážil Boží dobroty a uchyloval se k pohanským bohům. Kněží nekladli otázku : Je v tom ještě Hospodin ? V tom co říkáte a co děláte. Rabíni Ho už neznají, pastýři se proti Němu vzbouřili a proroci začali prorokovat skrze Baala a navíc ze zištných důvodů . Udělali si z toho živnost . A ke konci této neutěšené pasáže říká Hospodin, cit.  „  můj lid zaměnil svoji slávu za to, co mu neprospěje“

Slávou Izraele byl jediný Bůh, Stvořitel a Spasitel. Lid ho vyměnil za něco, co je k ničemu. Za něco, co mu neprospěje. Za něco , na čem se dá vydělat. Za chvíli, kdy už ani nepoznají, že v tom, co dělají, není Hospodin !

Jozue klade otázku, která platí i pro nás „  Jestliže se vám zdá, že sloužit Hospodinu je zlé, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: ……….. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu"  (Jozue 24: 15  )

Nedržet se Pána Ježíše a všeho toho, co nám vydobil na Golgotě je pro křesťana zlem . Ztrácí glanc, nejde dál tzn. blíž k Bohu. Pak se lehce zamění vztah s Bohem za náboženství , službu za konzum a nezávislost. To, že Izrael dopustil dvojí zlo způsobilo , že si v této pospolitosti začal dělat každý co chtěl a jak chtěl. Podle svých představ. Ztratili bázeň před Bohem a tím ztratili jednotu. Stali se bez užitku (pro Boha) , protože byli jak děravé nádrže, které neudrží vodu. K čemu taková nádrž ? 

Vidíme, že Písmo nemluví o zlu jen jako o fyzickém násilí. Tomu každý dobře rozumíme a normální člověk s tím nesouhlasí. Ale zlem je i to, že se nedržíme Pána Ježíše a Jeho slova.

Charismatické hnutí si u nás na počátku devadesátých let prošlo velmi bolestnou zkušeností, která měla za následek nepřirozené  dělení sborů. Nedrželi se Božího slova a prohlásili, že existuje tzv. „pokračující zjevení „ , kdy Bůh mluví se stejnou autoritou skrze duchovní dary, zejména dar proroctví . Tohle je stejně zlá cesta jako, když Izrael opustil Hospodina a vykopal si svoje studnice, které jsou k ničemu, protože jsou děravé.  Díky Bohu, že tuto zlou cestu opustili i když výjimky potvrzují pravidlo. Jestliže je Duch sv.  autorem Písem, protože pod Jeho inspirací psali jednotliví lidé Boží slovo, pak si nemůže protiřečit tím, že zjeví nebo ukáže skrze charismata něco jiného. Uvedu jen jeden verš z ep.Janovi

„Kdo však zachovává jeho slovo, vpravdě v něm láska Boží dosáhla svého cíle. Podle toho poznáváme, že v něm ( v Kristu )  jsme“  ( 1 Jan. 2:5 ) 

2. Povýšenost

Povýšenost je stav srdce, který hraničí s pýchou. Povýšený člověk si uvědomuje svůj podíl na úspěšném životě. Ale zapomíná, kdo stojí v pozadí a kdo mu žehná. Pak se stane, že je na své zásluhy patřičně hrdý a  tím odsouvá Boha na vedlejší kolej 

Dan.5 : 18 – 20  „  Slyš, králi! Bůh nejvyšší dal Nebúkadnesarovi, tvému otci, království a velikost, slávu a důstojnost.  …….  Když se jeho srdce povýšilo a jeho duch se stal náramně zpupný, byl svržen ze svého královského stolce a jeho sláva mu byla odňata „

Daniel králi Belšasarovi ( syn Nebúkadnesara ) připomíná to, co se stalo ve čtvrté kapitole. Nebúkadnesarovi se dařilo dobře, byl zdravý a vládl velké říši. Jednou se tak spokojeně procházel po hradbách megaměsta a řekl, cit. 

„ …..: "Zdali není veliký tento Babylón, který jsem svou mocí a silou vybudoval jako královský dům ke slávě své důstojnosti?" Ještě to slovo bylo v ústech krále, když se snesl hlas z nebe: "Tobě je to řečeno, králi Nebúkadnesare: Tvé království od tebe odešlo „   Dan.4: 27 – 28

Odešlo od něj na sedm let, kdy se pominul na rozumu a žil jako polní zvěř. Nakonec se pokořil a řekl tato vzácná slova „  Nyní tedy já Nebúkadnesar chválím, vyvyšuji a velebím Krále nebes. Všechno jeho dílo je pravda, jeho cesty právo. Ty, kteří si vedou pyšně, má moc ponížit"

Jak vidíme, příčinou pádu bylo „povýšené srdce“ . Daniel odkrývá kdo byl zdrojem jeho velikosti, slávy a důstojnosti ! Byl to Nejvyšší Bůh, Bůh, který je pro nás Otcem, Synem a Duchem sv.  Jeho království  od něj odešlo resp. zůstalo stát, ale on se vzdálil realitě ve které žil ! A to na sedm let. Bylo to zásahem Boží moci . Tentokrát nesloužila k jeho pohodě, ale na sedm let mu dala možnost na sobě pracovat a změnit své srdce. To se stalo a Bůh mu vrátil rozum i dřívější životní styl

Kdo se nebojí Boha, tak je povýšený .Kdo není Jeho ctitelem , uctívá sám sebe. Pokud budeš Boha ctít, nebudeš mít povýšené srdce  . Osvědčilo se mi, abych během modlitební chvíle vyjádřil touhu „ Stvoř mi, ó Bože, srdce ryzí“ 
(Žalm 51:12)

3. Pýcha

Ep.Jak. 6 – 7a „  Mocnější však je milost, kterou dává. Proto je řečeno: `Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.´ Podřiďte se tedy Bohu. …… Když si to přečtete od začátku kapitoly, tak je jasné, že jde o vztahy mezi věřícími !

Jakub v prvním verši šesté kapitoly mluví o soubojích, svárech a vášních, které vedou k zápasům uvnitř Božího lidu, v místní církvi ( sboru) . Nevyhýbají se nikomu. Proto verš šestý začíná výrokem „ Mocnější je však milost…“ …. protože milost má moc vést do pokory před Bohem a potom do pokory jednoho před druhým.

Mocnější je milost …..“ …..v čem ? Změnit naše srdce, které bude pokorné a tím nebudeme zdrojem svárů, vášní a zápasů uprostřed Božího lidu. Jde o „uvolnění moci Ducha sv. ve mně „ a přetváření mého „vnitřního člověka“ ( rozuměj  „srdce“ ) k Božímu obrazu. Kdo nectí Boha, stává se pyšným. A pýcha má tolik tváří, kolik je lidí na světě. 

4. Zlá cesta

Lk. 24 : 13  „ Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty „ .  Bylo to v den, kdy vstal Kristus z mrtvých . Dva z těch, kdo byli spolu po Ježíšově ukřižování, se rozhodli odejít pryč. Byli skeptičtí. Jejich víra byla  na dně . Vzkříšený Ježíš se k nim  přidal a zeptal se jich

Lukáš 24:17  „…. "O čem si to cestou povídáte, že jste tak smutní?"

To byla „zlá cesta“. Cesta pryč od spoluvěřících, cesta od Boha a do svévole bude vždy naplněná smutkem. Byl to projev neúcty vůči Ježíši, který jim něco před ukřižováním řekl, cit.

„Od té doby začal Ježíš oznamovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma, mnoho vytrpět od starších, vrchních kněží a znalců Písma, být zabit a třetího dne vstát z mrtvých „  ( Mt.16:21 )

Čím se sytíš ?  Kam chodíš uspokojovat své touhy ? A jaké touhy máš ! Je v nich ještě Hospodin ? Je potřeba mít úctu k Pánu Ježíši a pak nebudeš chodit křivolakými cestami, ale cestou jedinou – za svým Pánem a to v Boží bázni

5. Obojaká ústa

Mt. 5: 37 „  Ať je tedy vaše slovo `Ano' ano a `Ne' ne. Co je nad to, je od zlého „

Ústy se mluví. Musíme si dávat pozor, jak mluvíme. Jestli naše řeč je „ ano ano“ a „ne ne „  . V uvedeném textu páté kapitoly ev. Matoušova je řeč o tom, že se nemáme dovolávat svědectví o naší pravdě přísahou, protože naše řeč má být vždy věrohodná. Je tragédií , když se křesťan nevymaní ze starého způsobu života a nemluví vždy na rovinu. Když jinak myslí a ústa říkají něco jiného. To, co ten druhý chce slyšet a/nebo dokonce vědomě lžeme . Znal jsem jednoho bratra, který jinak myslel, jinak mluvil a jinak jednal. Chci věřit, že tomu už tak není. Ale v jeho životě to bylo patrné. Opět je to projev neúcty resp. malé bázně před Bohem

Závěr

Na závěr chci říci toto : Svět je podivně hnutej. Bázeň před  Bohem se v dnešní humanistické, postmoderní společnosti už dávno nenosí. To, co je z hlediska Písma hříchem a špatností je většinovou společností přijímáno jako normální. Západní civilizace sice vyrostla na judaisticko – křesťanských hodnotách, ale už dlouho je nectí. To vyplývá z toho, že nebere Boha vážně.

Postavme hráz postupující neúcty k Bohu . Buďme těmi pravými ctiteli svého Boha. Pamatujme vždy na to, že uctívat nestačí jen slovy chval a modliteb. Důležité je, aby u toho byl vztah s Bohem, který je základem našeho ctitelství 

Naše uctívání musí být postaveno na pevném základu tzn. máme 1) nenávidět zlo, 2) nebýt povýšení a 3) pyšní, 4) nevolit zlé cesty, které nás vedou ne k Bohu, ale od Něj a nemáme 5) jinak myslet a jinak mluvit.  Proč ? Protože tohle Bůh nenávidí

Věřím, že každý z nás chce Boha ctít ve svém životě. Pak se snažme, v moci a síle Ducha sv., se s těmito požadavky vyrovnat. Sdělím vám sladké tajemství :

Kdo je jak se říká „ na Duchu“ , tak to jde samo. Kdo Ducha sv. neosloví a nerespektuje Ho jako jednu z Božích osob ( tím, že si zakáže s Ním mluvit a mít osobní vztah)  , pak tlačí uctívání Boha lidskou silou před sebou jak železniční vagón. Věřte mi, že vím o čem mluvím . Je to moje životní zkušenost

Amen 

Zde můžete psát...