Zápas o chrakter Církve - I.

Zápas o charakter Církve - I.

" Pavel, apoštol vyslaný ne od lidí nebo skrze člověka, ale skrze Ježíše Krista a Boha Otce, který ho vzkřísil z mrtvých,  a všichni bratři, kteří jsou se mnou, sborům Galacie:   Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista, který dal sám sebe za naše hříchy, aby nás vysvobodil z tohoto přítomného zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce, jemuž buď sláva na věky věků. Amen "  (Gal.1:1-5 )

Apoštol Pavel procestoval  Římské impérium na třech známých misijních cestách. Byl " vyvolenou nádobou " samým Kristem, aby , cit. " .... přinesl mé jméno před národy i krále a syny Izraele "  ( Sk.9:15). Potom psal dopisy do sborů, které se svým týmem založil a tím pomáhal k jejich duchovní orientaci a růstu v poznání Boha.

Dopis Galatským je zřejmě nejstarším . Byl psán někdy v roce 48 nebo 49 po Kristu. Galácie  ležela v dnešním Turecku a šlo o oblast, kde byly sbory v čtyřech městech : Pisidské Antiochii, Ikonii, Lystře a Derbe. Tato města evangelizoval na své první cestě, Čteme o tom ve Skutcích apoštolských, třinácté a čtrnácté kapitole. 

Když Pavel odešel na jiná místa, přišli do Galácie bratři z Judska. Byli to věřící z řad farizejů. Začali místní církve znepokojovat a učili něco
jiného, než jim zvěstoval apoštol Pavel, cit. "Tu sestoupili někteří z Judska a začali bratry učit: "Nebudete-li obřezáni podle Mojžíšova obyčeje, nemůžete být zachráněni." ( Sk. 15:1 ) .  Napadali evangelium, které hlásal Pavel, o  ospravedlnění z milosti pouhou vírou v Krista jako Spasitele. Přidávali k tomu podmínky, které se týkaly některých prvků mojžíšovského Zákona. Přitom Stará smlouva byla uzavřena mezi Bohem a Izraelem. Je potřeba předeslat, že Církev Boží není pokračovatelem Izraele.

Z toho vznikl spor, který pak řešil první církevní koncil v Jeruzalému. Čteme o  něm v patnácté kapitole Skutků. A tam přitvrdili. Požadovali, aby i pohané dodržovali Mojžíšovský Zákon ( Sk. 15: 5 ). Nakonec to dopadlo tak, že byli poslání do zasažených oblastí spolu s Pavlem Barnabáš, Juda a Sílas s listem, který obsahoval stručnou zprávu, cit. "   Neboť tak usoudil Duch Svatý i my, že nebudeme na vás klást žádné jiné břemeno než tyto nezbytnosti:  zdržovat se masa obětovaného modlám, krve, masa zardoušených zvířat a smilstva. Jestliže se těchto věcí budete chránit, dobře uděláte. Buďte zdrávi." ( Sk. 15: 28 - 29 )

Z úvodu bych chtěl zdůraznit dvě věci. 

Za prvé : Jejich rozhodnutí bylo v souladu s hlasem Ducha svatého. Nějakým způsobem s Ním uměli komunikovat a podřídili se Jeho autoritě. Část dnešní Církve Boží se vůči přímé komunikaci s Duchem svatým uzavřela. Ozývají se hlasy typu :  " Kdoví z jakého je to ducha, když k tobě Bůh mluví " , " v Bibli to není nikde napsané, že se máme modlit k Duchu svatému " atp.

Dovolím si posluchače ujistit, že ten, kdo žije v bázni před Bohem a vztahuje se k Bohu, má s Ním osobní vztah, tak je pod Boží ochranou a jiný duch k němu nepromlouvá než Duch Boží. K tomu připomenu často nesprávně pochopený verš z první epištoly Janovi, páté kapitoly, cit.

" Víme, že nikdo, kdo se narodil z Boha, nehřeší, ale Syn Boží jej chrání a Zlý se ho ani nedotkne " ( 1 Janův 5:18 )  

Tady není řeč o nějaké universální ochraně každého spaseného člověka. Jde o prožívání získaného spasení. Pokud nehřeší, pak je chráněn Božím Synem a Nepřítel se ho ani nedotkne. Nejde jen a fyzický útok.  Satanova doména je v prvé řadě duše, přesněji naše mysl a myšlení.

Křesťan, který nenese Kristovský charakter a nepodřizuje se Boží autoritě ve svém životě, může být v některých oblastech své osobnosti napaden Zlým; a to zejména v oblasti duše. Tady mluvím spíše ze zkušeností svých i dalších lidí. Samozřejmě, je zde i oblast napadení těla do které zhusta patří  různé nemoci. 

Ale o tom teď nebudu mluvit, není to naše téma.

Můžeme být ujištěni, že komunikace s Duchem svatým byla základní hodnotou prvních sborů. Je potřeba se k ní vrátit. Díky Bohu, že to děláme a pomáhá nám to v růstu, v budování opravdového osobního vztahu s Bohem a uzdravení těla, ducha i duše.

Vzpomněl jsem si na mladého Samuele, jak k němu poprvé promluvil Hospodin . Samuel odpověděl " Tady jsem" a šel za knězem Élím. Myslel si, že ho volá.   Takhle se to opakovalo třikrát až Élí pochopil, že k němu mluví Hospodin a poradil mu, cit. " Jdi a lehni si. A jestliže tě bude volat, řekni: Mluv, Hospodine, neboť tvůj otrok slyší. Samuel šel a lehl si na své místo " . Když se pak Hospodin ozval počtvrté samuele řekl, cit. "Mluv, neboť tvůj otrok slyší."  ( 1 Sam.3:4 -9)

Za druhé : Stará smlouva byla uzavřena mezi Bohem a Izraelem. Církev Boží je úplně jiná kategorie se kterou Bůh jedná jinak, než se svým vyvoleným národem - Izraelem. Mnozí křesťané míchají  Mojžíšovský Zákon s Novým zákonem. Přivlastňují si některé soudní a rituální části Zákona a vnáší tyto prvky do života dnešní Církve. Jako příklad můžu uvést učení o tom, že minimální finanční podpora místní církve jsou desátky. Nechápu, kde se tahle vlna bludu vzala a čím dál tím víc proniká do sborů napříč denominacemi. Nedávno jsem četl pěkný článek od
Daniela Šobra, kde to správně vysvětlil, ale pak to celé zazdil, snad už povinnou nebo nařízenou větou, že  

Desátky byly zcela jasně nařízeny Izraelcům. Z nich bylo zčásti živeno pokolení Leví, které dostalo jen malé dědictví v zemi Izraelské. Nebudu dál o tom mluvit, protože to je téma na celou konferenci. V Církvi vůbec není žádné pokolení Leví, nejsou přinášeny oběti. Církev nemá v Jeruzalému chrám jako centr duchovního dění s vykonávanými obřady atd.  To, že jsou ve sborech starší bratři , kazatelé a pastoři placeni ze
sbírek věřících je v pořádku. Ale nelze si uplést bič z rituální části Zákona a používat ho doslova jako nějaký karabáč a požadovat zaručený
příjem pro platy duchovních a provoz sboru. V Církvi tohle není stanoveno. Každý má dávat podle možností, podle svého srdce a potřeb sboru. Když se stavěli modlitebny, když se rekonstruovali, tak věřící dávali i ze svých úspor.  V té 15-té kap. Skutků zjišťujeme , že se Duchu svatému i apoštolům a bratřím vidělo, že nelze spojovat Izrael s jeho Zákonem a Církev se svobodou v Kristu. Kdyby židovské desátky byly tak důležité, určitě by jim to Duch svatý ukázal a byly by pro nově vznikající sbory zavedeny.

1. Pavel apoštol

Bratři z řad původních farizejů zlehčovali Pavlovo apoštolství . Proto Pavel na to klade důraz a na úvod dopisu říká, cit. "Pavel, apoštol vyslaný ne od lidí nebo skrze člověka, ale skrze Ježíše Krista a Boha Otce....."

Židé považovali za apoštola zvláštního vyslance od Boha , který měl autoritu a pověření, kterou mu dal sám Ježíš.   Titul " apoštol " udělil Ježíš svým učedníkům " Když nastal den, zavolal své učedníky a vybral z nich dvanáct, které také pojmenoval apoštoly:  Šimona, jemuž dal také jméno Petr, jeho bratra Ondřeje, ..... a Judu Iškariotského, jenž se stal zrádcem " ( Lk 6: 13 - 16 )

Byla to malá, ale jedinečná skupina s pověřením učit v Jeho jménu. Jidáš zradil a místo něj byl losem určen za apoštola Matěj ( Sk.ap.1:23 - 26 ) . Pavel do ní nezapadal. Apoštol nebylo běžným slovem, které by se vztahovalo na další bratry v Kristu či věřící obecně. Byl to výraz vyhrazený učedníkům a tomu, kterého osobně určil vzkříšený Pán - a tím byl Pavel. Nebyl určen lidmi, ale přímo Bohem. A o tom v úvodu dopisu píše. Po svém obrácení šel do Boží školy na tři roky na území Arábie a teprve potom se setkal s apoštolem Petrem

Proč o tom mluvím. Pavel napsal nejvíce epištol . Jeho učení má zásadní význam pro křesťany. Celý Nová zákon jakožto celá Bible je  nspirovaná Duchem svatým " Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově
ve spravedlnosti " ( 2 Tim. 3:16)

Mimořádná božská autorita apoštola Pavla je rozporována moderními názory, které se snaží vyvrátit autoritu Písma Nového Zákona . Jsou dva.

1.1.        Liberální teologie

Podle těchto teologů byli apoštolé svědky o Ježíši Kristu v 1 stol. po Kristu. My jsme Jeho svědky ve dvacátém století a naše svědectví je stejně dobré jako jejich. A pod tímhle úhlem pohledu čtou Nový Zákon a říkají : " Tohle je názor apoštola Pavla, my to vidíme jinak ". Např. profesor C.H.Dodd řekl " Někdy si myslím, že se Pavel mýlil, a odvážil jsem se to říci " (C.H.Dodd, Epištola Římanům, Hodder.1932) . K tomu není co dodat než připomenout, že apoštolové byli neopakovatelní jedinci pověření samým Kristem, aby šířili Jeho učení a moc dál do celého světa. Tímhle způsobem se Bible relativizuje a vlastně ztrácí svou autoritu.

1.2.        Římskokatolický názor

Ten je o tom, že si ŘKC ukradla první Církev pro sebe a tvrdí, že ona je tou pokračovatelkou prvních křesťanů a také de facto církvi jedinou, obecnou tedy katolickou (řecky " KAT - Holón - Kosmón " , zkráceně latinsky "Katholiké" tedy "po celém světě rozšířená"
) . Velmi zjednodušeně lze říci, že autoři Bible byli představitelé církve, proto Bibli napsala církev. Je tedy NAD Biblí a má právo Bibli vykládat, ale
také doplňovat. Četl jsem diplomovou práci od Jakoubka Stříbrného s názvem " O základech křesťanské víry " 2010, kde tento pohled hlouběji
vysvětluje.  Říká , že cit, " " Pojem Ecclesia catholica, katolická církev, také církev všech věřících, se od 1. století vztahoval na všechny věřící následovníky Ježíše Krista. Dnes jej chápeme jako označení pro Římsko-katolickou církvi. "  

Je pravdou, že konečnou kanonizaci Bible provedla ŘKC, která oficiálně vznikla v roce 325 za císaře Konstantina. Bylo to na třetím (397 n. l.) a čtvrtém koncilu (419 n. l.) pod vedením Austýna z Hippa v Kartágu. Ale vlastní Boží slovo inspirované Duchem svatým napsali apoštolé Ježíše Krista a ne apoštolé církve ať jí pojmenujeme jak chceme. Svou autoritu odvozovali od Boha a ne od lidské organizace. Apoštolská autorita je Božská a ne církevní !  Jakmile opustíme pravdu o tom, že Bible je inspirovaným Božím slovem, pak se dostaneme do zmatků a jsme zmítání kdejakým názorem sem a tam jak korouhvička. Nikdy si nenechme vzít Bibli jako inspirované Boží slovo. Je mnoho bádání a rádoby
důkazů, ale pravda je taková, že Duch svatý inspiroval všechny pisatele Bible.

Kritici rádi připomenou, že Pavlova rada Timoteovi, cit. "Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem...." se týká Septuaginty, což je řecký
překlad Starého zákona. To je pravda, ale o to více můžeme být ujištěni, že apoštolé, vyslanci Ježíše Krista, psali to, co jim ukázal a zjevil Duch svatý.

Samozřejmě, že rozpoznáme dobové záležitosti a umíme je vyložit. Jsou i v Novém zákoně. Vždy si z nich můžeme vzít aplikaci pro svůj život stejně jako aplikujeme starozákonní texty ohledně přinášení obětí podle Mojžíšovského zákona atp.

Výběr knih Nového zákona (kanonizace) probíhal dlouho. Věřící ve sborech prvních křesťanů sami rozpoznali skrze Ducha svatého, že ty a ty epištoly jsou jím inspirovány a postupně je četli a vykládali ve svých sborech jak šly další a další generace. Staly se nedílnou součástí bohoslužeb ještě před 3. a 4. koncilem

2. Milost a pokoj

To jsou dva základy Pavlova evangelia, které bratři z Judska podkopávali svým  učením. Jde o základ evangelia, které se i díky Pavlově obraně hlásá dodnes. Nepodařilo se smíchat prvky rituální části Mojžíšovského zákona s milostí a pokojem, který dává Bůh Otec a Pán Ježíš, cit. "Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista, který dal sám sebe za naše hříchy...."

2.1. Pokoj

Podstatou spasení je smíření se s Bohem. Nepřátelství mezi Bohem a člověkem způsobuje náš hřích. Je to i nepřijetí obětovaného Ježíše jako toho, kdo byl za můj hřích Bohem souzen a odsouzen k smrti. Proto je potřeba smíření. Jinak má člověk ve svém srdci nepokoj. Je s Bohem doslova ve válečném stavu. Skrze víru nejprve "pokoj s Bohem" tzn., že vírou uchopím darovanou milost ke spasení a přijmu Ježíše Krista jako
svého Spasitele a Pána života. Pak přichází " pokoj Boží " do mého srdce. Je to takové uvolnění v mé duši. Už nemám problém s Bohem, jsem jeho milované dítě. Mám v nebi Otce. Mám bratry a sestry. Beru si všechno to, co mi Ježíš na Golgotě vydobyl, haleluja
!

2.2. Milost

Milost v křesťanství chápeme jako nezasloužený dar.  Něco, co dostanu. V Kristu jsme dostali nabídku věčného života. Můžeme Ho poznávat každý den a radovat se z Jeho přítomnosti. Dobře to vystihl apoštol Pavel ve svém dopise do Efezu, cit,  " Také vás vzkřísil, když jste byli mrtví pro svá provinění a pro své hříchy,  v nichž jste kdysi žili podle věku tohoto světa, podle vládce mocnosti vzduchu, ducha, který nyní působí v synech neposlušnosti.  Mezi nimi jsme kdysi i my všichni žili v žádostech svého těla, dělali jsme to, co se líbilo tělu a mysli, a tak jsme byli svou přirozeností děti hněvu tak jako ostatní.  Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, pro svou velikou lásku, kterou nás miloval, i když jsme byli mrtvi pro svá provinění, obživil nás spolu s Kristem - milostí jste zachráněni --  a spolu s ním nás probudil k životu a spolu posadil na nebeských místech  v Kristu Ježíši, aby ukázal v budoucích dobách oplývající bohatství své milosti v dobrotě k nám v Kristu Ježíši. Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás -- je to Boží dar; není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil.  Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili"  ( Ef. 2: 1 - 10 )

Kdysi jsme dělali pravidelné skupinky na psychiatrii v léčebně Žamberk. No, možná rok a půl. Vzal jsem kytaru a přišli mládežníci Martina Dolejšová, dnes Křikavová, Lída Mlynářová , později Holubcová. Někdy šly se mnou naše holky, Zbynďa Bulva a nevím jestli i Dan Mitvalský. Mini. dva lidi uvěřili, Míla Součková, dnes členka myslím AC v České Lípě a Petr Novotný ze Skuhrova nad Bělou. 

Jednou jsme seděli před psychinou a přišla tam jedna paní, zjevný pacient. Koukala a poslouchala. Já tam zrovna mluvil o spasení. Vysvětloval jsem evangelium a bylo mě všude plno. Pak jsem se zeptal : " A vy paní, rozumíte tomu ? " . Ona že tomu nerozumí. Tak jsem vzal jablko a říkám : "Vezměte si jablko, je dobré " . Ona nechtěla, styděla se. Chvíli to trvalo, než uvěřila tomu, že to myslím vážně. Já, někdo jako pan farář, ji něco dává zadarmo i když jí vůbec nezná.

A tak to je i vírou. Ta "ruka" je moje "ano" mé přitakání k tomu, co mi vzkazuje Bůh v Písmu. Apoštol Pavel se pak touto otázkou dále zabývá a
předkládá Galatským, zda jsou spaseni ze skutků zákona nebo Boží milostí. 

Na závěr chci znovu heslovitě připomenout :

1.  Rozhoduj se v souladu s hlasem Ducha svatého. Nemusíš nic slyšet, nemusíš mít vidění či nějaké sny. Stačí, když se budeš držet
Písma a mít pokoj ve věcech, které děláš. Ale dej si pozor, aby se pro Tebe výrok " Duch mi ukázal " nestal nějakým pokryteckým prohlášením za kterým stojí tvoje vlastní názory a vůle.

2. Církev Boží je úplně jiná kategorie než vyvolený národ Boží Izrael. Dejme si pozor, abychom neuváděli do praxe věci, které nám nepatří . Nenechme se spoutat  výklady i věhlasných mužů a žen, kteří míchají dohromady rituální část Mojžíšovského Zákona  s životem
dnešní Církve Boží.

3. Celá Bible je inspirovaná Duchem svatým " Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem ...." píše apoštol Pavel Timoteovi. Platí to i pro nás. Nenechme se zmást jak liberální teologií, tak učením ŘKC, že jde o názory apoštola Pavla a my to dnes vidíme jinak a/nebo, že církev psala skrze své
apoštoly Nový zákon a proto stojí katolické autority nad Biblí. Vím, že to je velmi zjednodušené řečeno, ale doma si to můžete znovu oživit a přečíst jak je to přesně myšleno.

4. Naše spasení stojí na dvou slovech " pokoj" a " milost". Važme si toho, že máme vyřešenou otázku vztahu s Bohem, že máme v srdci jeho pokoj a můžeme stát pevně i uprostřed vnějšího neklidu, obav a strachu z budoucna. Naše spasení není za zásluhy, ale je z milosti, haleluja !

Amen