Zápas o charakter Církve - III.
Zápas o charakter Církve - III.
Celá ep. Galatským se zabývá zápasem rané Církve o svou identitu. V minulých dvou kázáních jsme si řekli, že Pavel je apoštolem stejným jakými jsou apoštolé z řad Ježíšových učedníků. Jeho autorita spočívá v tom, že je, cit. "....... vyslaný ne od lidí nebo skrze člověka, ale
skrze Ježíše Krista a Boha Otce.....". Zdůraznil jsem, že základem evangelia, které hlásal apoštol Pavel, je Boží milost a pokoj s Bohem. Stojí na třech základních prvcích, kterými jsou :
1. Ježíš zemřel za naše hříchy
2. Ježíš Kristus nás zachránil z tohoto přítomného věku
3. Kristus zemřel z Boží vůle
Z Jeruzalémského sboru přišli do oblasti Galácie věřící původně z řad farizejů a začali hlásat " jiné evangelium ". Hlásali, že je potřeba k víře přidat některé prvky Mojžíšovského zákona . Jak se dozvídáme ze Sk. ap. ( 15 kap.) říkali, cit. " ........Pohané musí přijmout obřízku a musí se jim nařídit, aby zachovávali Mojžíšův zákon." ( Sk.ap.15:5) Pavel o tom Galatským píše v druhé kapitole a odkrývá pozadí této letité kauzy, cit. "
Potom jsem se po čtrnácti letech znovu vypravil do Jeruzaléma spolu s Barnabášem a vzal jsem s sebou i Tita. Šel jsem tam na Boží pokyn a těm, kteří jsou ve zvláštní vážnosti, jsem v soukromí předložil evangelium, které zvěstuji pohanům, aby snad moje nynější i dřívější úsilí nebylo nadarmo. Ale ani Titus, který tam byl se mnou a je Řek, nebyl přinucen, aby se dal obřezat, jak chtěli ti, kteří předstírali, že jsou bratří, a POKOUTNĚ SE MEZI NÁS VETŘELI s úmyslem slídit po naší svobodě, kterou máme v Kristu, aby nás uvedli do otroctví zákona. Před těmi jsme však ani na okamžik necouvli a nepodrobili jsme se jim, aby vám byla zachována pravda evangelia " ( Gal.2: 1 - 5 )
Všimněme si :
a) Trvalo to 14 let než Duch svatý dal Pavlovi pokyn, aby šel řešit problém. Jestliže dostal " Boží pokyn " tak určitě ve správnou dobu. Načasování událostí bylo tedy z Boží vůle. Ani příliš brzy, ale ani pozdě. Prostě, v pravou chvíli.
b) Apoštolé a starší bratři jsou podle Pavla ve " zvláštní vážnosti" . Ne, že by byli lépe spaseni než ostatní věřící, ale nesou odpovědnost před Bohem za to, co se děje v místní církvi
.
c) Své evangelium předkládá v " soukromí" . Nešlo o nějaký synod nebo církevní sněm v dnešním slova smyslu
d) Ti, kdo přinášeli " jiné evangelium " do sborů, které Pavel se svým týmem založil, byli pokrytci ! Pokoutně se vetřeli do Církve, aby zjistili, zda té svobody v Kristu není nadmíru. Nejprve se chovali zdrženlivě, aby získali důvěru svých hostitelů. A v pravou chvíli udeřili. Jejich cíl byl jasný : uvést věřící pohany do otroctví Mojžíšovského zákona.
e) Pavel se proti nim postavil v pravý čas. Když přijde ten Boží, "pravý čas" tak se jedná razantně a patřičnou vervou. Odhaluje je jako " falešné učitele " a napravuje to, co oni svým působením pokazili.
Jednat s autoritami jeruzalémského sboru, který byl vůbec první na světě, nebylo pro ap. Pavla a jeho tým lehké. Jak víme, první věřící v Krista byli Židé a tak se stalo, že někteří bratři začali vyžadovat po věřících z řad pohanů, aby podstoupili obřízku. Učili, že je to nutnou podmínkou spásy postavenou na roveň víry v Krista.
Výsledkem setkání s "apoštoly a staršími" ( Sk.ap.15:2 ) Jeruzalémského sboru bylo, že se nebude po pohanech požadovat vykonávání obřízky.
Představme si, ap. Pavel zvěstuje mnoho let evangelium o spasení z milosti, bez skutků Zákona. Zakládá sbory, buduje a pečuje o ně pak někdo přijde a začne říkat : " Ne, ne, vážení. To co říká Pavel je špatně, ještě se musíte nechat obřezat, abyste došli ospravedlnění před Bohem a dosáhli
spásy "
Reakce apoštola Pavla na působení , doslova " falešných učitelů " byla velmi tvrdá. Nám, s dostupem dvaceti století, se to zdá až nepřiměřené, ale tady šlo o hodně. O charakter Církve ! Jaký vztah bude mít k Mojžíšovskému zákonu a jaký vztah bude mít Církev k Božímu vyvolenému národu - Izraeli. Přečtěme si k tomu Gal.1 : 6 - 9 " Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému
evangeliu. Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i
kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak jsem právě řekl, a znovu to opakuji: Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium než to, které jste přijali, budiž proklet! "
Když se podíváme do původního řeckého textu, tak Pavel použil slovo " anathema" , které znamená Boží klatbu, Boží
zlořečení vyslovené nad někým ( nebo nad něčím ) , kdo byl Bohem odsouzen ke zkáze. Pavel očekával , že je věřící v Galácii přestanou
poslouchat a nebudou je přijímat do svých domů. Tak , jak o falešných učitelích mluví apoštol Jan, cit. " Do světa vyšlo mnoho těch, kteří vás svádějí, neboť nevyznávají, že Ježíš Kristus přišel v těle; kdo takto učí, je svůdce a antikrist. Mějte se na pozoru, abyste nepřišli o to, na čem jste pracovali, ale abyste dostali plnou odměnu. Kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha; kdo zůstává v jeho učení, má i Otce i Syna. Přijde-li někdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu a nevítejte ho; kdo ho vítá, má účast na jeho zlých skutcích." ( 2 Janova. 1:7 - 11 )
Nový zákon označuje jen jednu věc jako falešné učení . Je to právě to, o čem teď mluvím. Jde o hlásání " jiného evangelia" . Jde o přidávání dalších požadavků Zákona jako podmínek ke spasení člověka. Milost Bože nestačí. Je potřeba k tomu něco přidat. Proto Jan říká , cit "Kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha "
Žel, žel, žel . Nepochopením Písem se stává, že dnes je označen za " falešného učitele kde kdo. Také ti, kdo se z řad evangelikálů otevřou pro působení Ducha svatého. Kdo s Ním začnou komunikovat stejně jako komunikují s nebeským Otcem a Ježíšem Kristem. Řekne se : " Zachází dál ....což jim Pán Ježíš nestačí ? " . Je to trochu jinak. Z Boží milosti jsme došli k celému zjevení Boží osoby. Mnohé věřící to teprve čeká.
Dokonce se od nás mnozí bratři a sestry z Křesťanských sboru odvrátili na základě tohoto textu z druhé epištoly Janovi. Ten se ale
vztahuje k zápasu prvních křesťanů o charakter Církve a k hlásání evangelia o Boží milosti. Vůbec nemá nic společného s nejednotou
v otázce přijímání nebo nepřijímání Ducha svatého jako rovnocenné osoby jednoho Boha - Otce a Syna a Jeho projevy
Místo diskuse a hledání teologického východiska přichází na řadu oddělení se od " falešných učitelů", kteří ale žádnými falešnými učiteli nejsou . Místo posunu ve víře směrem k Boží moci, která chce víc a víc působit skrze věřící v tomto " zakouzleném a okultním světě"
; rozdělení a odsunutí do zapomenutí. Stali jsme se takovou " škodnou v revíru " . Věřím, že přijde chvíle, kdy naše zkušenosti s charismaticko
evangelikálním směřováním budou evangelikáli využity. Pomůžou k duchovnímu posunu těm, kdo chtějí jít dál. Ne od Krista, ale ke Kristu ! Ne od Boží moci, ale k Boží moci ! Ne dál od Boha, ale k Bohu blíž ! Haleluja.
1. Manipulace Božím slovem
Pozoruji, že se čím dál tím víc manipuluje věřícími s Božím slovem. Dělá se to velmi jednoduše. Vybere se vhodný úsek Písem a naroubuje se na to, co má kazatel předem připravené jako nosné téma. Přitom se text problému vůbec netýká . V podstatě se zamění aplikace Božího slova za
jeho výklad a to ještě v lepším případě. Jak se říká : Přání se stane otcem myšlenky. Musím přiznat, že jsem se toho dříve občas dopustil taky. Je zajímavé, že šlo výlučně o otázku role Ducha svatého v životě křesťana. Teď stojím na druhé straně a nestačím žasnout.
Nedávno jsem si poslechl úryvek z kázání bratra Alexandra Barkociho, který kritizoval a odsuzoval působení Boží moci, která se projevuje jak v emoční oblasti ( smích, pláč apod. ) tak v oblasti fyzické. Konkrétně šlo o padání lidí pod Boží mocí na některých shromážděních. Použil k tomu dramaticky citovaný úsek z Izaiáše proroka, 28 kap., verš 7 až 13, cit. " Také tito blouzní z vína, po opojném nápoji se potácejí:
kněz i prorok blouzní z opojného nápoje, jsou pomateni vínem, po opojném nápoji se potácejí, blouzní při viděních, při rozhodování kolísají. Všechny stoly jsou plné zvratků, samý výkal, místa není. Koho vyučit poznání? Komu vyložit zvěst? Odkojeným dětem, od prsů odstaveným? Stále jenom: žvást na žvást, žvást na žvást, tlach na tlach, tlach na tlach, trošku sem, trošku tam. Proto nesrozumitelnou řečí a cizím jazykem promluví k tomuto lidu ten, který mu říkal: "Zde je místo odpočinutí, nechte odpočinout znaveného, zde je místo míru!" Nechtěli však slyšet. Slovo Hospodinovo jim bude: "Žvást na žvást, žvást na žvást, tlach na tlach, tlach na tlach, trošku sem, trošku tam." Jen ať jdou, však klesnou zpět a ztroskotají, padnou do léčky a uvíznou v ní. "
Protože se jedná o významnou osobnost, která má velký vliv na křesťany, předložím k posouzení výklad tohoto místa Božího slova. K výkladu citované pasáže je dobré začít úplně někde jinde a sice v 1 Kor. 14: 21 - 22, cit. "V Zákoně je psáno: `Jinými jazyky a ústy cizozemců budu
mluvit k tomuto lidu, ale ani tak mě nebudou poslouchat´, praví Hospodin. Mluvení jazyky není tedy znamením k víře, nýbrž k nevěře, prorocká řeč však nevede k nevěře, nýbrž k víře."
V historii lidu Božího Izraele byly chvíle, kdy k nim Bůh mluvil jazyky cizích národů, kterým nerozuměl. Můžeme se na podívat ze
dvou stran.
a) Hospodin promlouval k vyvolenému národu skrze porobení jiným národem. Jednalo se o Boží soud. Šlo o výchovný efekt - návrat k Bohu, k poslušnosti a k očekávání Božího vysvobození. Tím bylo např. vysvobození skrze Gedeona z Midjánského útlaku v době soudců. Tři sta mužů porazilo armádu složenou, cit. "Midjánci s Amálekem a se všemi syny východu.." Sd. 7:12 .
V Bibli je k verši 1 Kor.14: 21 odkaz na pátou Mojžíšovu, dvacátou osmou kapitolu. Je tam pasáž ve které Hospodin vyzývá svůj lid k poslušnosti a dodržování příkazů a nařízení Zákona. Pokud ne, tak na ně má dolehnout zlořečení v různých formách. Mezi jinými je i toto, cit, " Hospodin na tebe přivede pronárod zdaleka, ........ pronárod, jehož jazyku nebudeš rozumět, pronárod kruté tváře, který nebere ohled na starce a nad chlapcem se nesmiluje" (5 Moj.28:49-50) Obsazení cizí vojenskou mocí, vazalství a podřízenost jinému národu bylo jedním z vyslovených zlořečení vůči věrolomnému lidu Izraele a nástrojem soudu i prostředkem k hledání Hospodina a pomoci u Boha. Bývalo to zpravidla spojeno s duchovní obnovou lidu Izraele.
b) Další odkaz je na Izajáše 28 kap. Hned v prvním verši je napsáno, cit. : "Běda pyšné koruně efrajimských opilců,.... jsou zmoženi vínem" . Zde je ukázán obraz Samaří a duchovní stav severního Izraele. Judští soukmenovci v Severním Izraelském království upadli do opojné sebejistoty a rozmařilého života. Mysleli si, že se jim nemůže nic stát. Ale stalo se! Roku 722 př. Kr. Samaří padlo do náruče asyrského vojska a
Severní Izrael přestal existovat .
Izaiáš to připomíná a mluví o tom, že i v Judsku se tento nešvar rozšířil. A sice, i judští kněží a proroci propadli alkoholu a samolibosti Izaiáš 28:17 "Také tito blouzní z vína, po opojném nápoji se potácejí: kněz i prorok blouzní z opojného nápoje, jsou pomateni vínem, po opojném nápoji
se potácejí, blouzní při viděních, při rozhodování kolísají" . Kde tam je řeč o nějakém démonském duchu, který způsobuje padání dozadu ? Mluví se zde o vínu jako o opojném nápoji. O ničem jiném !
Kdyby to nebylo tak vážné, tak je to k smíchu. Představme si kněze nebo proroka jak se komíhá a vydává nesrozumitelné zvuky, žvást na žvást . Nechtěli slyšet slovo Hospodinovo a tak se dočkali ( Iz.28:11-13) pomatené teologie a pomatené řeči od svých předních a navíc k nim
Hospodin promluví "nesrozumitelnou řečí" rozuměj vojenskou invazí ( Ab.1:6-9) , která bude výrazem Božího soudu
Izaiáš 28: 11 - 13 "Proto nesrozumitelnou řečí a cizím jazykem promluví k tomuto lidu ten, který mu říkal: "Zde je místo odpočinutí,
nechte odpočinout znaveného, zde je místo míru!" Nechtěli však slyšet. Slovo Hospodinovo jim bude: "Žvást na žvást, žvást na žvást, tlach na tlach, tlach na tlach, trošku sem, trošku tam." Jen ať jdou, však klesnou zpět a ztroskotají, padnou do léčky a uvíznou v ní " . Ztroskotání ve víře a klesnutí zpět znamená, že se musí vrátit zpět a obnovit svůj vztah s Hospodinem.
Nechtěli slyšet Hospodina. Slovo Hospodinovo se jim stalo žvástem . Proč ? Protože duchovní představitelé lidu klesli tak hluboko, že se opíjeli a pak žvanili, co je napadlo. Jestliže padali, tak ne pod přítomnou Boží mocí, ale proto, že byli ožralí jako tágo ! Znovu zdůrazňuji : Jestliže padali, tak ne díky působení démonů, ale díky nadměrné konzumaci vína.
Na jejich duchovní úpadek odpověděl Hospodin po starozákonicku. Vzápětí se naplnilo proroctví Habakukovo o anexi Judska Kaldejci, cit. "Já
totiž povolám Kaldejce, pronárod krutý a prchlivý, jenž projde široširou zemí, aby se zmocnil příbytků, které mu nepatří......" ( Ab. 1:6 - 9 ) . A Kaldejci hebrejsky nemluvili. Takhle promlouval Bůh ke svému lidu NESROZUMITELNOU ŘEČÍ.
Vracíme se k 1 Kor. 14-té kapitole.
BŮH CHCE PROMLOUVAT NEVĚŘÍCÍM SROZUMITELNOU řečí, aby mohli přijmout Ježíše jako Pána a Spasitele. Tak jak slyšení cizích jazyků ( Kaldejců) v Izraeli bylo výrazem Božího soudu nad jejich špatným duchovním stavem, tak je výrazem odsouzení nevěřících, když by slyšeli mluvit cizími jazyky ve společném shromáždění bez výkladu, protože je nemají . Nemají je proto, že nepřijali Krista a nejsou znamenáni Duchem sv. ke dni vykoupení a ani jím nejsou naplňováni. To může přijít až budou spasenými lidmi a otevřou se pro působení Ducha svatého.
Pro výše uvedené se domnívám, že bratr Alexander aplikoval tento úsek Božího slova nesprávně a účelově, aby ukázal vnější projevy působení Ducha svatého jako něco špatného, dokonce démonického. V tom příspěvku mluvil o své zkušenosti z Ameriky, kde měl místo Ducha svatého
působit démonický duch . Lidi se tam smáli, plakali a padali. Jestliže to rozpoznal, tak měl odejít a jít tam, kde působí Boží moc ! Z jeho příspěvku jsem nabil dojmu, že nepřímo i přímo říká : " Dejte si pozor na tyto projevy jakými jsou padání " nazad" , smích, pláč atp. "
Tam, kde je přítomná Boží sláva, Jeho moc a síla Ducha svatého se padá pod Boží mocí na všechny strany. Nejen dozadu. Mnozí se smějí nebo pláčou. Zažívám dost často smích a pláč , který není z těla, ale z Ducha svatého. Vím, že je to jeden z mocných nástrojů k vnitřnímu uzdravení a odplavení všech negativních nánosů z lidské duše i ducha. O to víc mě mrzí, že se tyto projevy nesprávně vykládají a doslova i démonizují. O to víc mě mrzí, že takhle mluví osobnost, ke které vzhlížejí mnozí evangelikálové, kteří se ve vztahu s Bohem chtějí posunout dál.
Na závěr chci říci, že Nový zákon zdá jediný druh falešných učitelů. Jsou to ti, kdo přidávají k evangeliu o Boží milosti prvky zákona. Jak říká apoštol Jan , cit. "Kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha; ...... " . Dnes bychom mohli aplikovat tento výklad na ty,
kdo účelově manipulují Božím slovem, aby podpořili předem připravenou
myšlenku. To je špatně, ať to udělá ten či onen.
V oblasti Božího evangelia, jehož součástí je hlásání evangelia o Boží milosti, si můžeme být jisti, že získáváme věčný život se svým Pánem. Začíná zde na zemi a bude pokračovat v nebi. Nejlepší definice věčného života, kterou znám je z modlitby Pána Ježíše , cit. "A život věčný je
v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíš Krista " ( Jan 17:3) .
Zaměřme se na poznávání Boha v celé jeho šíři a kráse. Nenechme se zmást těmi, kdo kritizují druhé. Vstupujme ve chválách a uctívání do Boží přítomnosti a až do trůnního sálu před našeho Pánaa nebeského Otce.
Amen