Zápas o charakter Církve - II.
Zápas o charakter Církve - II.
Minule jsme si otevřeli úvodní slova apoštola Pavla v jeho epištole do oblasti Galácie. Zabývali jsme se působením věřících z řad původních farizejů, kteří přišli do založených sborů ap. Pavlem a učili, že je potřeba dodržovat jisté prvky Mojžíšovského Zákona resp., jak vyplývá ze Skutků apoštolských , patnácté kapitoly, celý Zákon. Z tohoto důvodu píše apoštol Pavel dopis věřícím do Galácie a přesvědčuje je v tom, že jím hlásané evangelium je správné, ať se nenechají zneklidňovat těmito lidmi. Ukázali jsme si na souvislost s prvním církevním sněmem v Jeruzalému a s jeho výsledky. Zjistili jsme, že Pavel byl za apoštola určen " Ježíšem Kristem a Bohem Otcem " ( Gal.1:1) . Mluvili jsme o autorizaci Písem, kterým je Duch svatý. Výběr novozákonního kánonu byl proveden celou širokou obcí prvních sborů pod vedením Ducha svatého i když konečné slovo měly již třetí a čtvrtý římskokatolický koncil pod vedením Austýna z Hippa v Kartágu. Zdůraznil jsem, že Boží slovo inspirované Duchem svatým napsali apoštolé Ježíše Krista a ne apoštolé církve ať jí pojmenujeme jak chceme. Apoštole odvozovali svou autoritu od Ježíše Krista a ne od lidské, byť církevní, organizace. Je potřeba zdůraznit, že apoštolská autorita je Božská a ne církevní !
Základem evangelia hlásané apoštolem Pavlem je MILOST a POKOJ. Jde o základ evangelia, které se i díky Pavlově obraně hlásá dodnes. Nepodařilo se smíchat prvky rituální části Mojžíšovského zákona s milostí a pokojem, který dává Bůh Otec a Pán Ježíš, cit.
"Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista, který dal sám sebe za naše hříchy...."( Gal. 1:3 )
Dnes se budu zabývat dalšími třemi základními prvky evangelia. Tím prvním je skutečnost, že
1. Ježíš zemřel za naše hříchy
Pavel píše, cit. " Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista, který dal sám sebe za naše hříchy,..." (Gal.1:3-4a)
To první, co bychom si měli uvědomit, je , že Ježíš umíral za naše HŘÍCHY. Tato skutečnost zasluhuje naší pozornost. V Písmech vidím dva pojmy, které je potřeba rozlišovat v souvislostech textu. Velmi zjednodušeně se dá říci, že je jistý rozdíl mezi " hříchem " a " hříchy". Ohledně pojmu " hřích " si zavedeme pomocný termín " Adamovský hřích ". Tento hřích je spojen s pádem prvních lidí, Evy a Adama, do neposlušnosti vůči Bohu.
Stalo se to tím, že Eva jedla ovoce ze zakázaného stromu. Nakonec jedl i Adam a tak oba zhřešili a uvedli sebe i své potomstvo pod moc " Adamovského hříchu " . Ten je spojen s událostí popsanou ve třetí kapitole první knihy Mojžíšovi a je tím základním hříchem, do kterého se narodí každý člověk. Některé církve mluví o tzv. " dědičném hříchu". K tomu přečtu dvanáctý verš z páté kapitoly epištoly k Římanům,
cit.
" Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili. " (Ř 5: 12
) .
Zde se Pavel vrací do dramatu v Ráji a připomíná neblahou roli Evy a Adama. Tím selháním, každý kdo se narodí, nese tento hřích a má celý život na to, aby se ho zbavil a byl spasen od jeho následků. Těmi následky jsou pak jednotlivé hříchy, které zatěžují konto každého člověka do doby, než přijme odpuštění pro svou víru v Krista Spasitele. Proto Otec posílá svého Syna na zem, aby tento hřích svou obětí odstranil a člověk se mohl vrátit do osobního vztahu s Bohem ve kterém byli naši prarodiče v Ráji.
Ten tzv. " Adamovský hřích" resp. základní hřích charakterizuje co ? No, neposlušnost vůči zjevené Boží vůli. Ten samý smysl můžeme vnímat z textu 1 epištoly Janovi , 5: 10 - 12,cit.
" Kdo věří v Syna Božího, má to svědectví v sobě. Kdo nevěří Bohu, dělá z něho lháře, protože nevěří svědectví, které Bůh vydal o svém Synu. A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má
Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život."
To, že nevěřící dělá z Boha lháře snad Bůh zvládne. Do pozice lháře ho člověk pasuje tím, že nevěří Bohu. V čem ? V tom, že Boží Syn v podobě Syna člověka - Ježíše, zemřel za naše hříchy. Tím ten " Adamovský hřích" na něm zůstává a není vyřešen, cit. "Nebo odplata za hřích jest smrt, ale milost Boží jest život věčný v Kristu Ježíši, Pánu našem. " ( Ř 6:23 , Kral. Př.)
Nedávno jsem v viděl v Hyde Parku na ČR 24 rozhovor s Markem Orkou Váchou, římskokatolickým knězem, teologem, přírodovědcem, pedagogem a spisovatelem. Vynikající znalosti. S bravurou se vypořádal i s těžkými otázkami ateistů. Když přišla otázka, zda bude spasen i ten, kdo žije spořádaným životem, podle požadavků desatera, ale přitom v Boha nevěří. Po chvilce váhání přišla šokující odpověď : Ano !
Suma sumárum : Kdo má Syna, kdo ho přijal vírou jako svého Spasitele, má život věčný. Kdo ne, život věčný nemá. Navzdory všemu lidskému mudrování a filosofování.
Mnoho lidí řekne, že v podstatě nejsou hříšní. Nikomu neubližují, nekradou, nelžou, nikoho nezabili a necítí žádnou potřebu něco měnit. Naopak ! Myslí si, že by se ostatní měli od nich učit společenskému chování a morálce . Protože Bibli neuznávají jako inspirované Boží slovo, tak ho nečtou, nechtějí ho slyšet a vlastně nemají co řešit.
Taky jsem se s jedním takovým člověkem setkal. Žil v přesvědčení, že je " dobrý člověk" a žádné hříchy nemá. Snažil jsem se mu vysvětlit, že už jen nevíra v Ježíše ho odsuzuje do věčné smrti. To nebral, protože Ježíš je
pro něj úžasný filosof a vzor pro jeho život. Ale, že by byl Spasitelem a že už zemřel i za jeho hříchy, to slušně, ale razantně odmítal.
Svoboda od spravedlnosti se stává utrpením na zemi
V ep. Římanům je v té šesté kapitole je také verš dvacátý, cit. " Když jste byli služebníky hříchu, měli jste svobodu od spravedlnosti; " .
Od nepaměti lidstvo touží po spravedlivém lidském řádu. Každý z těchto řádů měl a má nějakou zásadní vadu . Vezměme to od otrokářského společenského řádu, přes starověk, osvícenectví, kapitalismus, komunismus až k demokratické společnosti ovládané postmoderním humanistickým světonázore. Vždy se najde něco, co je nespravedlivé, co je špatně. Tenhle verš to, zjednodušeně vysvětluje. Je to tím, že lidstvo nevěří v Boha Stvořitele. Toho jediného, kterým je Slovo, které bylo na počátku ( Jan 1: 1 ) . Protože jsou lidi ve všech společnostech vytvářených lidmi " služebníky hříchu" mají svobodu od spravedlnosti. Tedy, žijí v nespravedlivých lidských řádech. Za nedostatky, války a další globální kvas jehož jsme svědky nemůže Bůh, ale my sami. Můžou za to lidi, kteří řídí společnost bez ohledu na to, co nám přeje Bůh.
Když si vezmeme "Desatero" tak v něm máme základ poznání toho, co jsou jednotlivé hříchy. Mnozí mluví o tom, že něco zakazuje. Je potřeba se na to podívat pozitivně. Nejde o zákazy, ale jsou to doporučení jak se zařídit, jak žít, aby nám bylo dobře bez duševních zmatků a rozličných životních peripetií. Jak žít v Božím požehnání !
Podívejme se, co o jednotlivých hříších říká Bible. Vybral jsem jen tři místa :
Př.20: 9 " Kdo může říci: "Zachoval jsem si ryzí srdce, jsem čistý, bez hříchu"?
Kaz. 7: 20 "Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil."
Ř 3: 22 - 24 " Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu: všichni
zhřešili a jsou daleko od Boží slávy;......
Tento verš ovšem nabízí řešení pro každého, jak se z to vymanit. Ti, co zhřešili a jsou daleko od Boží slávy, cit. ".... jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. "
Je důležité mít na paměti, že to byly v prvé řadě naše hříchy, které přivedli Ježíše na kříž. To, že Bůh miluje člověka, ale nenávidí hřích je pravda. To, že je milostivý a láskyplný k nám je pravda. Ale podstatou Jeho smrti na kříži jsou HŘÍCHY lidí.
Věřím, že Bůh by nás miloval stejnou láskou i kdyby lidský rod nezhřešil a pokračoval v životě v Ráji. Podstatou Jeho oběti není Jeho láska k nám, ale potřeba řešit náš hřích. Na Golgotě byla Boží láska zjevena proto, že my jsme byli hříšníky a potřebovali jsme spasení ! Potřebuje ho každý člověk dodnes.
2. Ježíš Kristus nás zachránil z tohoto přítomného věku
" který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku...." ( Gal. 1:4) . Co to je za věk ? Abychom rozuměli, věkem se rozumí dlouhé období, ve kterém Bůh jedná s lidstvem jinak, než ve věku jiném nebo dalším.
Žijeme ve věku milosti, který začal vzkříšením Ježíše z mrtvých a Letnicemi bude končit vtržením Církve do oblak, které ještě nenastalo. A jak víme, Boží milost má moc, proměňovat lidské osobnosti do obrazu Božího. Má moc lidi přivádět do společenství dalších věřících. Božím záměrem není jiný cíl, než aby byli všichni lidi spasení od hříchu. Tohle je Boží plán pro každého.
V tomto věku milosti dál působí vláda moci temnosti. O tom je psáno v ep. Efeským, druhé kapitole. Pavel věřícím připomíná, jak to s nimi bylo před přijetím evangelia, cit.
" I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní. Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni!
" ( Efezským 2:1 - 5 )
Platí jedna zásadní poučka : Satan byl na Golgotě Ježíšem poražen, ale jeho moc není ukrácena do chvíle, než přijde Pán Ježíš fyzicky na zem na konci Velkého soužení. Mnozí si řeknou proč ! Je to proto, aby byla zachována možnost svobodné volby člověka. Bůh nikoho nenutí násilím k víře. ON dává každému možnost uvěřit. Žel, mnoho lidí se k Němu i nadále točí zády a odmítají víru. Žijí si podle svého. Vzdorují Bohu podle toho jak píská Satan. Podléhají svému sobectví a neberou ohled na to, co si o jejich myšlení a skutcích myslí Bůh.
Zjišťujeme, že vedle sebe existují dva světy. Svět, kde vládne Bůh v srdcích svých následovníků. Je to Boží království, které na zem uvedl Ježíš Kristus prohlášením,. Cit.
" ...... přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium. Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu." ( Mk.
1:14-15).
Nejen že se přiblížilo , ale jak zjišťujeme z evangelií ; ono již mezi nimi bylo v osobě Ježíše. Boží evangelium v sobě obsahuje prvek Boží milosti ke spasení od hříchu, ale také Boží zaopatření pro současnost, kdy jsou lidé současně se spasením pro věčnost osvobozováni od všech možných spoutaností, závislostí. Kdy jsou uzdravování na těle, duši i duchu, protože Bůh jedná v celou lidskou osobností a nevybírá si jen oblasti, které nejsou vidět. Vzpomeňme na mocné skutky, které nebeský Otec konal skrze Ježíše z Nazaretu silou Ducha sv. To všechno má pokračovat po celou dobu milosti ve které žijeme. Proto nám dal Otec Ducha sv. skrze Ježíše Krista . Byl vylit na svět o Letnicích a je v nás. Dostává Ho každý v okamžiku svého znovuzrození vírou v Kristou oběť za jeho hříchy.
Žel, Církev Boží se této role v mnohých oblastech světa vzdala a místo ní nastoupili esoterici, kartáři a léčitelé.
Druhým věkem je pokračující vláda moci temnosti v srdcích těch, kteří vzdorují Bohu. Je to " přítomný věk zla " ( Gal.1:4) . Musíme se na tento výrok dívat očima doby, ve které apoštol Pavel žil. V té době bylo Boží království a věk milosti na počátku. Božím záměrem bylo a je, aby věk milosti ovládl " přítomný věk zla " a nastal globální obrat ke Kristu. Aby došlo k záchraně lidí od tohoto zla, protože jeho nositel,
ďábel, byl na kříži poražen.
Jak víme, dost lidí v Boha neuvěří. Tím zůstávají pod vládou ducha moci zla, který je vede ke vzdoru proti všemu, co je Božího. Ten kdo uvěří je z tohoto přítomného věku zla vytržen a přenesen do duchovního prostoru Božího království, cit.
" On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů: " ( Kol. 1 : 13 - 14 )
Naším úkolem není, abychom z tohoto světa co nejrychleji zmizeli a šli do nebe ! Jsme zde proto, abychom byli tomuto světu pod vládou Satana " solí" a " světlem". Ježíš to řekl jasně, cit. " Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena?... Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. " ( Matouš 5: 13 - 14 )
Křesťané udržují lidskou pospolitost proti totálnímu morálnímu rozkladu a současně jsou světlem, které ukazuje cestu ke Kristu. Cestu ke spáse a ven ze zla pod Boží vládu. Otázkou pro každého z nás je: Jsem sůl a světlo svému okolí ? Nebo jsem rozcapenej ve světě, splývám s ním a tak nějak sedím na dvou židlích ! Bůh potřebuje rozhodné křesťany s tahem na branku. Přeji nám, abychom do takového stavu vrůstali a stali
se rozhodnými křesťany, kteří "solí" a "svítí" .
3. Kristus zemřel z Boží vůle
Apoštol Pavel říká, že ,
cit. " .... který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce"
Zde se dotýkáme Boží trojjedinosti. Bůh je duchovní bytostí, která se nám v Bibli představuje jako " jednota v mnohosti" tzn. Bůh je jeden, ale současně je Otec, Syn a Duch svatý. Představuje se také jako " mnohost v jednotě" . Otec, Syn a Duch jsou Bůh. Každá z těchto osob jedné osoby , Boha , má svůj úkol v plánu spásy.
Na biblických hodinách jsme probírali evangelium Janovo až do 18 kapitoly. Možná si pamatujete, jak blízko jsou Otec a Syn v záměru Ježíšovi oběti za naše hříchy . V osmé kapitole Ježíš mluví s farizeji v dosti emotivní situaci na jejímž konci ho chtěli kamenovat. Ježíš jim postupně říká, cit.
(28) " mluvím tak, jak mě naučil Otec" ....
( 42 ) " Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mě poslal" ......
( 54 ) ......"Kdybych oslavoval sám sebe, má sláva by nic nebyla. Mne oslavuje můj Otec "
V deváté kapitole uzdravil slepého od narození a říká " Ježíš odpověděl: "..... je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží. Musím konat skutky toho, který mě poslal, ..... ( Jan 9:3 - 4 )
Jan 10:36 " .... jak můžete obviňovat mne, kterého Otec posvětil a poslal do světa,..."
Jan 12:49 "Neboť jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mě poslal, přikázal mi, jak mám mluvit a co říci"
Ježíš uvádí učedníky ještě do hlubšího poznání jednoty mezi Otcem, Synem a Duchem svatým, U Jana 14:10 říká Filipovi, cit. " "Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky "
Jak mohl Otec, který je v nebi, přebývat v Ježíši, který měl fyzické tělo zde na zemi ? Jedině skrze Ducha svatého, kterým byl Ježíš počat v těle Marie, který na Něj také viditelně sestoupil při Jeho křtu v podobě holubice. Otec, který byl přítomný v Ježíši skrze Ducha svatého konal divy a zázraky, aby potvrdil Ježíšovo mesiášství . Ježíš, který byl v těle, tyto skutky nekonal v lidské síle, ale konal je v síle Boží, která v Něm byla skrze Ducha svatého. Boží Syn, ono Slovo z první kapitoly evangelia Janova, se stalo " tělem" . Vtěleným Božím Synem je Syn člověka, Ježíš z Nazaretu. Vtělený Boží Syn odložil svou slávu v nebi a na zemi přijal tu samou slávu skrze Ducha svatého v lidském těle. Proto Ježíš ve své modlitbě v 17 kapitole evangelia Janova říká, cit.
" A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět.( Jan 15:5)
Cesta do nebe vedla Syna člověka přes kříž, smrt , vzkříšení a nanebevzetí zpět do slávy Božího Syna. Tu slávu, kterou tady Ježíš získal a kterou oslavil Otce v očích židů, tu dal nám. Byla to síla slova a konání divů a zázraků. Ježíš jako člověk konal divy a zázraky skrze Ducha svatého. Stejnou Boží silou " dynamis" vybavil učedníky, aby šířili zvěst o Božím království a potvrzovali všeobecnou vládu nebes viditelnými znameními . Otec nám dal Ducha svatého, kterého Ježíš posílá díky tomu, že na Golgotě zvítězil.
Vztah mezi Otcem a Synem je krásně vidět v Getsemanské zahradě. Lk.22: 41 - 45 " modlil se, cit.
: "Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má nýbrž tvá vůle se staň." Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly. Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve. Pak vstal od modlitby, přišel k učedníkům a shledal, že zármutkem usnuli "
Ježíšova oběť nebyla záležitostí a vůlí jen Jeho nebo jen Otce. Podíleli se na tom všechny Boží osoby jako " mnohost v jednotě " .
Na závěr připomenu, že Ježíš zemřel za NAŠE hříchy, vytrhl nás z moci temnosti, z přítomného zlého věku a postavil do Božího království. Obětoval se na kříži v souladu s vůlí svého Otce. Nebyla to jen vůle Otce nebo jen vůle Pána Ježíše, ale Jeho oběť byla vůlí Boha. Toto jsou další tři pilíře evangelia, které hlásal apoštol Pavel. Základem je milost a pokoj. Můžeme si to dnešní dopoledne znovu uvědomit a o to více být Pánu vděčni a znovu se rozhodnout pro užší vztah se svým Spasitelem a Bohem jako takovým.
Amen