Světlo v temnotě

                                                                                     Světlo v temnotě

Minulou neděli jsem se zabýval adventní zvěstí tak trochu z druhé strany. Kázání mělo název "Temnota před
světlem". Ukázal jsem na několik "temnot", které se udály v životě Božího vyvoleného národa Izraele. Do všeho toho špatného, co lid Boží prožíval v období zhruba 730 - 700 let př. Kr., do všeho útlaku, trápení a nejist zaznívá slovo proroka Izaiáše jak balzám na duši, cit. 

"  Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost; .........   Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: "Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje."" (Iz. 9: 1-5 )

Ještě trvá každodenní obava o svůj vlastní život, ještě probíhají neustálé boje, ještě jsou pod okupací Asyřanů, ale už se objevuje ono pověstné "světlo na konci tunelu".

Minulé kázání jsem končil těmito slovy a dnes těmito slovy začneme: "Když se "světlem v temnotách" nestal
Boží vyvolený lid pro svou svéhlavost, tak o 700 let později se tím "Světlem" stal Ježíš Nazaretský. V něm jsou naplněna všechna proroctví o novém životě ve světle.

Dnes se podíváme na světlo, které přišlo na svět spolu s narozením dítěte zaslíbeného prorokem Izajášem. Zjevením světla není nějaká výkonná soustava vyzařující viditelnou část elektromagnetického záření, ale narození Ježíše v Betlémě. Pokračovalo to zjevením slávy nebeského Otce životem v Boží moci, ukřižováním a vstupem do nebeské slávy to trvá dodnes a bude trvat na věky

1. Světlo je život

Přečtěme si několik veršů z první kapitoly evangelia Janova, cit. "  " Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u
Boha, to Slovo byl Bůh.  To bylo na počátku u Boha.  Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila." (Jan 1:1-5) "

Znovu opakuji: "život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí". Tma se pokouší světlo odstranit, ale to je nemožné. Když rozsvítíme baterku ve tmě, tak vždy nám pomůže v orientaci nebo hledání nějakého předmětu.

Úvodním veršům této kapitoly, do verše 18-tého, se říká "hymnus božství Syna člověka".  Hned na začátku zjišťujeme, že Světlo se stalo životem lidí a že Světlo opanovalo tmu! Haleluja!

Advent je v naší kultuře přípravou na oslavu narození Spasitele. Ale nemůžeme zůstávat pořád u jeslí.
Žel, tradiční vánoční zvyky, jaksi striktně, dodržují význam Vánoc v narození Ježíška, který obdarovává děti a vytváří intenzivní pocit štěstí. Křesťané boří tento mýtus jako "pověstný slon v porcelánu". Není naším úmyslem někomu kazit radost s tradic, ale už prorok Izaiáš nás posouvá dál, cit.  

" Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda..."

V jednom verši je nejprve zmíněno dítě a pak zjišťujeme, že nám je "dán syn". Ježíš normálně vyrostl a stal se (resp. byl) zaslíbeným Mesiášem (rozuměj Vykupitelem) Izraele. Ale jak jsme si řekli minule. Ona slova proroka
Izajáše, že na všech národech světa spočine Boží požehnání a bude rozmnožena jejich radost, byla naplněna až po dokončení díla spásy Ježíšem Kristem na golgotském kříži. Pokud by nebyla přinesena dokonalá oběť pravého Božího Beránka, tak by lidem světlo zhaslo. Rozhostila by se nad světem opět duchovní tma. Díky Pánu Ježíši se to nestalo. Řečeno slovy známé písně: Tma prohrála a den zvítězil

Základním a zásadním přínosem světla ve tmách je příchod Spasitele na svět. I když po vzkříšení Ježíš Kristus odešel do nebe, je pořád přítomný v srdcích těch, kdo v Něj uvěřili a otevřeli Mu své srdce.

2. Světlo světa

Ve svých třiceti letech začíná Ježíš svou veřejnou činnost a říká, cit.  " ..... "Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života" Jan 8:12  

Jak vidíme, sám Ježíš se hlásí k proroctví Izajášovu a vztahuje zaslíbení o světle na sebe. Jeho naplnění jasně vidíme v osobě a díle Ježíše Krista.

Podívejme se na roli světla v duchovní rovině. Velmi známý citát z evangelia Janova to říká jasně: "  Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen"

Duchovní přínos" Dítěte - Božího Syna" jako "světla světa" je zásadní. Lidský rod se dostal do problémů hned na počátku své existence. První lidé - Adam a Eva - se vlastním rozhodnutím dostali pod vládu duchovní temnoty už v biblickém Ráji. Lidstvo je ovládáno touto duchovní silou moci zla dodnes.  Když se podíváme do historie tak vidíme, že se nedokážeme vypořádat s válkami a nespravedlností všeho druhu. Neumíme organizovat společenské řády tak, aby mohli lidé nerušeně prožívat své životní štěstí. Lidi bez Krista často nezvládají ani sami sebe a často se v nich probouzí zlo, které přichází od  duchovního vládce tmy - Satana. Ten boří,
ničí, zabíjí a kazí. Opakem světla je tma. Ten, kdo nemá Krista, nemá světlo pro svůj život a nedokáže se správně orientovat. 

Dítě narozené v Betlémě je pro každého úžasnou nadějí. Můžeme prohlásit, že Bůh je dobrý a nechal nás na
holičkách. Každý můžeme přijmout potěšení ze žalmu, cit. " Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!"  (Ž 118: 29). Jeho dobrota a milosrdenství je jasně zjevena v Ježíši Kristu   

Ježíš jako "světlo světa" poráží duchovní mocnosti temnoty. Vítězstvím nad Satanem se ujímá vlády nad
těmi, kdo tohle světlo uvidí a přijdou k Ježíši jako Spasiteli. Výraz " na jeho rameni spočine vláda" znamená, že skutečným Vládcem je Bůh. Tak jako je světlem světa, tak panuje a vládne nad celým světem.

Byla mu dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi. Naše země je plná Boží slávy. Osvěcuje nám cestu, na které nás Bůh zahrne svým požehnáním. Světlo přináší poznání Boží milosti a uvádí do svobody. Když se vrátíme k našemu úvodnímu textu, tak vidíme, že se světlem přichází radost jak pro vyvolený Boží lid Izrael, tak i pro všechny národy světa

Prorok Simeon, spolu s dalšími, očekával narození Mesiáše. Bylo mu to zjeveno Duchem svatým. Když Josef s Marií přinesli malého Ježíše do chrámu k obřízce, Simeon rozpoznal, že to je zaslíbené světlo, cit.   " neboť
mé oči viděly tvé spasení,  které jsi připravil přede všemi národy - světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael." (Lk 2:29-32)

 3. Světlo je vstupem do Božího království

" Opustil Nazaret a usadil se v Kafarnaum při moři, v území Zabulón a Neftalím,  aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše:.....  lid bydlící v temnotách uvidí veliké světlo; světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu smrti.´ Od té chvíle začal Ježíš kázat: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské." 
(Mt. 6: 13 - 17)

Mít osobní vztah s Bohem vyžaduje pokání a vstup do Božího království. Slovo pokání je takové zvláštní a dnes se v běžném životě nepoužívá. Pokání v křesťanském pojetí znamená projev lítosti nad dosavadním postojem k Bohu a způsobu života, který často není v souladu s tím, k čemu nás Boží slovo vede. S tím jde v ruku v ruce obrácení.  Je to prosté. Dalším krokem a důkazem upřímného pokání je nasměrování svého dalšího života ke Kristu. K onomu světlu, které přišlo na svět. Nestačí jen to, že se objevilo světlo, ale je potřeba vírou přijmout Ježíše jako Spasitele a Pána. Světlo je organicky spojeno s vírou ve Spasitele jinak člověk zůstává v duchovní tmě a pod vládou moci zla. Apoštol Pavel to říká jasně, cit. I vy jste kdysi byli tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem. (Ef. 5:8). To, že je Pán učinil světlem znamená, že uvěřili a přijali Krista.

4. Kristovci jsou nositelé světla

 Přečtěme si poměrně složitý úryvek z evangelia Lukášova, cit. " Světlem tvého těla je oko. Je-li tvé oko
čisté, i celé tvé tělo má světlo. Je-li však tvé oko špatné, i tvé tělo je ve tmě.  Hleď tedy, ať světlo
v tobě není tmou. Má-li celé tvé tělo světlo a žádná jeho část není ve tmě, bude celé tak jasné, jako když
tě osvítí světlo svou září." (Lk.11:34-36)

Věřící mají žít tak, aby světlo v nich nebylo tmou. Jak tomu rozumět? Slovní spojení "hleď tedy" je v řečtině sloveso "skopeó", které znamená " hledět, mít na zřeteli". Podle Johnsona je to doslovně takto: "ať světlo
v tobě není temné",  Jak může být světlo temné? Jedině tím, že začne zhasínat. Verš varuje před "ztemněním" osobnosti křesťana.

Pak je zde citát " Světlem tvého těla je oko....". Nehledejme v tom něco mystického nebo nepochopitelného. Tento obraz snáze pochopíme, když budeme oko považovat za zdroj světla pro tělo. To oko musí být "čisté". Bude čisté, pokud se budeme dívat na okolnosti života očima Krista, našeho Pána.

Další podobné místo je u Matouše, cit,:  "Světlem těla je oko. Je-li tedy tvé oko čisté, celé tvé tělo bude mít světlo. Je-li však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude ve tmě. Jestliže i světlo v tobě je temné, jak velká bude potom tma?"  (Mt. 6: 22-23)

Záleží, jak se umíme dívat na okolnosti svého života. Zda pohledem světa nebo tak, jak se na to dívá Bůh. Bude-li naše oko bezelstné, takové jakým by se díval náš Pán, tak do nás vstoupí světlo a tělo bude ve světle. Bude dělat, to co se líbí Pánu a bude věřit tomu, co je zaslíbeno. Bude ve víře očekávat Boží moc.

Pokud se budeme dívat na skutečnosti správně, tedy tak, jak to vidí Ježíš, tak bude celé naše tělo ozářeno a bude svítit, jak svítí blesk!  Na konci citátu z Lukáše je napsáno, cit.: "Má-li celé tvé tělo světlo a žádná jeho část není ve tmě, bude celé tak jasné, jako když tě osvítí světlo svou září" . V původním textu je toto " jako když tě osvítí blesk". A záře blesku je neskutečná!

Jestliže chceš být nositelem světla a ukazovat na Krista celým svým životem, pak se musíš dívat na svůj život stejně, jak to vidí tvůj Pán! Je to o naší orientaci ve světě, o tom, na koho spoléhám. Začneme-li se dívat na věci
jinak, začne světlo v nás ztemňovat. Naše osobnost přestane zářit, ztemní a může se ztratit v davu aniž by plnila funkci světla  

5. Ježíš zrušil prokletí Zákona

Než vysvětlím jedno další "světlo" které přišlo na zem s osobou a dílem Ježíše Krista, musím zmínit událost
ze života rané Církve. Apoštol Petr přišel do řecké Antiochie. Později tam přišly další duchovní autority z Jeruzalémského sboru, které podmiňovaly spásu dodržováním některých prvků Mojžíšovského Zákona. Petr se jich zalekl a začal se chovat zákonicky resp. pokrytecky. Cit.,  Gal.2: 11 - 13 " Když pak Petr přišel do Antiochie, postavil jsem se otevřeně proti němu, protože byl zřejmě v neprávu. Nejprve jídal totiž společně
s pohany; když však přišli někteří lidé z okolí Jakubova ( rozuměj z Jeruzalémského sboru) , začal couvat a oddělovat se, protože se bál zastánců obřízky. A spolu s ním se takto pokrytecky chovali i ostatní Židé, takže jejich pokrytectvím se dal strhnout i Barnabáš".

A je to tady! Hrozilo rozštěpení sboru v Antiochii. Církev se mohla vydat úplně jinou cestou, cestou jakési směsice starého s novým, něčím, co by stálo na hliněných nohách a ne na Skále, Kristu. Šlo totiž o hodně, o charakter Církve, která zbořila hradbu mezi Židy a pohany a měla tvořit jedno Tělo s jednou Hlavou - Kristem.

Pavel tuto skutečnost Petrovi veřejně vytkl a pokračuje v obhajobě svého postoje Gal. 2 : 13 - 16 "  My jsme od narození Židé a ne `hříšní pohané´,  víme však, že člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Krista Ježíše. ........ Vždyť ze skutků zákona `nebude nikdo ospravedlněn´. 

Ve třetí kapitole se obrací na věřící v  oblasti Galácie a nebere se servítky a mluví o prokletí zákona. To můžeme vnímat ve dvou rovinách.

                        5.1. Prokletí Zákona spočívá v tom, že nemůže člověka spasit.

Tou první je otázka spasení. Zda je možné spasení člověka dodržováním Zákona v době, kdy je nový eión, vek milosti.

A pokračuje ve vysvětlování  Gal. 3: 10 - 11" Ti však, kteří spoléhají na skutky zákona, jsou pod
kletbou, neboť stojí psáno: `Proklet je každý, kdo nezůstává věren všemu, co je psáno v zákoně, a nečiní to.´ Je
jasné, že nikdo není před Bohem ospravedlněn na základě zákona, neboť čteme: `Spravedlivý bude živ z víry.´"

Pavel odhaluje, že se nechávají svádět věřícími Židy z Jeruzaléma k úsilí o vlastní spasení. Tohle se táhne dějinami lidstva jak dlouhá, nepřetržená nit. Mnozí věří v něco nad námi a snaží se být dobrými lidmi. Myslí si, že když nebudou krást a dělat špatné věci, že se nakonec ke spáse dostanou.

Ap. Pavel vystihuje podstatu Božího spasení, které není závislé na našich skutcích. Prokletí v podstatě znamená " zlou řeč" k někomu, jde o špatnou zprávu, o něco, co nepřinese požehnání do života postiženého kletbou. Je to něco, co je potřeba odstranit  Z "Desateru" je souhrn Božích požadavků, jak má člověk žít, aby byl uznán za spravedlivého Bohem. Podle Bible víme, že tohle nedokáže naplnit ani jeden člověk. Cit. znovu ap. Pavla : " 
Nikdo není před Bohem ospravedlněn na základě zákona "Nikdo to nedokázal .... až na jednoho! A tím je Ježíš z Nazaretu, který nás z tohoto prokletí vykoupil. Spoléhání na skutky  ve věci spasení od hříchu a jeho následků je cesta  mimo Boží vůli.

                   5. 2. Kristus nás zaopatřil pro současný život

Přečtu Gal. 3: 13  "Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe, neboť je psáno: `Proklet je každý, kdo visí na dřevě´" Z Písem víme, že se Kristova oběť vztahuje na Židy i pohany. Židé
byli jeho smírčí obětí zbaveni kletby Zákona.  On vzal všechny naše nemoci, ústrky, strachy, úzkosti a nepříznivé životní okolnosti na sebe a Golgotě je odstranil. Možná si pamatujete, že Zákon měl doložku klatby. Pokud Izrael nedodržoval ustanovení smlouvy, přicházeli nemoci, napadání jinými národy, neklid, neúroda atp. Je jasné, že se ustanovení Zákona týkalo Izraele. Však Ježíš přišel v prvé řadě k těm svým. Podle těla byl potomek krále Davida, z pokolení Juda. Vyvolený národ Ho jako Mesiáše nepřijal a nechal ukřižovat. Jak víme, dílo spasení na Golgotě se týká všech lidí, nejen Izraele.

Pohanům bylo umožněno, aby měli podílu na "světle v temnotách". V temnotách pohanských kultů,
násilí, bezbožnosti a uctívání model i jim vzešlo "světlo světa", kterým je Ježíš.

Stará smlouva byla s Izraelem nahrazena smlouvou novou, která spočívá ve smrti a oběti pravého Božího Beránka - Ježíše. Jak víme, Ježíš naplnil Zákon tím, že zůstal svatý a čistý před spravedlivým Bohem. Tak mohl
zemřít za ty, kdo to nedokážou. A my jsme se z milosti Boží stali účastníky této Nové smlouvy, která žádnou doložku klatby v podobě stíhání nemocemi a neštěstími všeho druhu z Boží strany prostě NEMÁ.
Haleluja! 

Prorok Izajáš to říká jasně, cit. "  Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen.  Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni." (Iz.53:4-5)

Na závěr připomenu, že světlem v temnotách a světlem světa je Ježíše Kristus. S Ním přišlo do našeho života Jeho požehnání. Pokoj s Bohem a pokoj Boží se usídlil v naší duši. Víme, komu jsme uvěřili. Tak si toho
važme!

Letošní Vánoční svátky budeme opět přijímat ujištění, že máme Spasitele a Pána. Že jsme Božími dětmi. Nemusíme ztemňovat svou osobnost. Naopak, dívejme se na svět očima našeho Pána a budeme sami vyzařovat světlo, po kterém budou toužit i naši blízcí a spoluobčané                                           

Amen