Svědectví o přijetí do zaměstnání

 Chtěla bych se podělit o zajímavou zkušenost, kterou jsem zažila s Pánem. V mých 53 letech, po sedmnáctiletém trvání mého zaměstnání, jsem přišla o pracovní místo.
Ještě dříve, kdy mě ani ve snu nenapadlo, že se tak stane, jsem byla na jednom shromáždění. Bylo to v jednom větším městě, kam přijeli misionáři z Jižní Ameriky. Po skončení programu jsme mohli k nim přijít a říci, co nás tíží nebo z čeho chceme být uzdravení. Bratr se za mě pomodlil a pak řekl:“Čekej zázraky v tvé práci.“ Bylo to zvláštní. Netušila jsem, odkud by ty zmíněné zázraky mohly přijít.
Po roce a půl od této události bylo zrušeno moje pracovní místo. Nejprve jsem byla z této skutečnosti velmi nešťastná. Nedovedla jsem si představit, že budu doma – bez práce. Měla jsem strach, že nic nenajdu. Je pravda, že na mém bývalém pracovišti byly věci, které mi vadily, ale člověk si zvykne na všechno! Byla jsem si téměř jistá že tam vydržím do důchodu. Do práce jsem měla sedm minut od mého bydliště. Když odezněl první šok, Pán mě uklidnil a nabyla jsem vnitřní jistoty, že vše dobře dopadne.
Nabídky zaměstnání jsem obcházela většinou osobně, s životopisem. Všude jsem slyšela stejnou větu: „ Je krize, nejsou peníze, spíše lidi propouštíme než přibíráme.“
Krátce po skončení pracovního poměru se objevily dvě nabídky práce. Musela jsem ještě čekat, jak to dopadne. Nakonec ani jedna z těchto možností nedopadla. Pořád jsem sledovala internet, v mém oboru nikde nic. 
V této době se mi zdál sen. Bůh mě znovu uklidnil: v tom snu řekl, že práci mít budu. Byl to tak živý Boží dotyk, že jsem se opravdu upokojila a věřila, že to Bůh splní. I když z lidského, přirozeného pohledu byla situace dost bezvýchodná. On je věrný.
Absolvovala jsem tedy alespoň  počítačový kurz a po té jsem se opět zaměřila na hledání zaměstnání. Na internetu jsem objevila dvě možnosti práce v mé profesi.
Jedna možnost opět nedopadla a ta druhá byla v jiném okrese, 20 km od mého bydliště. Tam mi bylo řečeno, že by někoho jako já potřebovali. Ať se zeptám paní ředitelky, která tam zrovna ten den nebyla. Po telefonickém rozhovoru mi paní ředitelka sdělila, že mě nemůžou vzít z finančních důvodů. Ale to nebyl konečný verdikt. Asi po týdnu mi opět volali, že by mě vzali na dohodu (150 hodin). Vzala jsem to, byla jsem ráda, že mám alespoň něco. Ani toto nebyl konec, přišla sladká tečka na konec. Sepsali se mnou smlouvu na jeden rok!
Až později jsem se dozvěděla, jak to bylo. Vedoucí, která mě vůbec neznala, „útočila“ na ředitelku: „Já ještě jednoho člověka potřebuji, musíš jí vzít!“ Přišla jsem tam v pravý čas, který načasoval Bůh. Dokonce říkaly, že hned po mě přišla ještě jedna žadatelka o práci. Byla to dokonce známá jedné pracovnice. Přesto dali přednost mě, ač mě nikdo neznal!
Díky Bohu v nové práci jsem velmi spokojená. Vím, že je to práce, kterou mi připravil sám ON. Až později jsem si vzpomněla na slova toho bratra z Ameriky: „Čekej zázraky v práci.“
Celá tato záležitost byla také velký div pro celou mou rodinu, známé a bývalé kolegy. Byli velice překvapení, že jsem v tomto věku sehnala práci a dokonce ještě dřív než mi vypršelo odstupné.
Jsem tolik vděčná úžasné zázraky, které činí v mém životě.