Střípky (24.7.2016)
STŘÍPKY
Možná
vás napadne, o jaké stípky jde. Hned odpovím: Některé postřehy z rodinné
rekreace na Malé Morávce 2016, kterou pořádá Vladimír Pípal st., spolu se svým
týmem, k němuž v prvé řadě patří jeho manželka Lydie.
První
seminář měl Libor Václavík, věřící z Ostravy. Mluvil na téma Bible.
1. Bible nikoho nespasí, pokud
zůstane založená v knihovně.
Měl známého, který se pyšní mnoha svazky vydanými v různých jazycích,
staletích a provedeních. Ví o rozdílech mezi nimi, dokáže podávat fundovaná
svědectví, jak byly svazky tištěny, kde, kdy, kým apod. Ale zatím nenašel
prostor, aby jí otevřel a pozorně četl
"Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než
jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a
rozsuzuje touhy i myšlenky srdce" (Žd 4:12)
2. Bibli začít číst s modlitbou. Já doplním: S prosbou, ať Duch svatý nám otevře
mysl pro vnímání a chápání toho, co čteme. Nemusíme číst o překot, stačí
méně a více o tom rozjímat. Duch svatý ukáže to, co je pro nás potřebné a
dobré. Je to stejné jako se zákony v naší legislativě. Komentář
k zákonu poskytuje vždy ministerstvo, které zákon vydalo. Jestliže ti, co
jí psali, byli inspirováni Duchem svatým, pak je potřeba oslovit právě Ducha
svatého, aby nám otevřel mysl a ukázal, jak to myslel ON a ne, jak se to jeví
na první pohled nám.
Apoštol
Pavel píše Timoteovi, svému duchovnímu synovi, cit. " Ty však
setrvávej v tom, 1)čemu ses naučil
a 2)o
čem jsi přesvědčen.
3)Víš, od koho ses tomu naučil.
Od dětství znáš svatá Písma,
která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. Veškeré
Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží
člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu" (2
Tim 3:14-17)
Všimněme
si, že Pavel nabádá Timotea, aby setrvával v tom, co se naučil a o čem je
přesvědčen. Postup je tento: Timoteus se "učil"
a něco se "naučil". Tím se stalo,
že byl o tom, co se naučil "přesvědčen".
V mládí jsem si psal poznámky z kázání, která jsem slyšel. Doma jsem
si to znovu projížděl a dělal si takovou databázi. Tím jsem se "učil" znát Písma. Současně s tím
jsem se snažil kázat od svých 18-ti let. Ještě než jsem se přistěhoval do
Žamberka v roce 1976, zapojoval jsem
se do služby slovem. Bez určitého množství času, který jsem "obětoval" pro Pána, se to neobešlo a
neobejde. S aktivní službou slovem přichází "přesvědčení", že to co říkám, je mnou přijatá pravda Písem.
Už
v první Církvi nastal problém. Apoštolé kladli základy křesťanského učení.
Ani nemusel být internet a facebook, aby se mezi křesťany šířilo jiné učení a
jiné duchovní směry, např. gnóze. Timoteus si měl uvědomit, OD KOHO SE TO
NAUČIL. Velmi dobře apoštola Pavla znal. Byl to jeho duchovní otec. Viděl
zápasy, které sváděl apoštol Pavel pro Krista. Znal všechna protivenství a
viděl jeho nasazení pro věci Božího království. I to sloužilo k tomu, že
přijímal učení apoštola Pavla, znal ho a šířil dál
Timoteus
tím byl přirozeně chráněn. Stejně jako ovce za cizím Pastýřem nepůjdou, stejně
tak Timotea ani nenapadlo, aby přijímal učení, výklady Písem od jiného, než byl
jeho duchovní otec.
Tento
princip platí i dnes. Nenechte se
ovlivnit kdejakým kázáním kdekoho. Můžou tam být věci, které jsou vysvětlovány
jinak než tady a to může člověka tzv. "duchovně
rozhodit" na delší dobu. Ti kazatelé a pastoři za vás nenesou žádnou
duchovní odpovědnost. Věřící by se měli dívat také na to, od koho se učí
znát Písma a od koho přijímají výklady Písem. Některá místa, některé
verše nepotřebují výklad, jiná ano.
Na
internetu jsem se dostal do diskusí s "jinak
smýšlejícími" věřícími lidmi. Dokážou být velmi agresivní. Některá místa
můžou mít i více výkladů. Na první pohled skvělé kázání, ale na druhý už tolik
ne, protože není v souladu s nějakým nadstavbovým výkladovým
postojem.
Já tomu pracovní říkám "celkový pohled
na Písma". Jsou tři základní
nadstavbové okruhy. Prvním je pohled na postavení a úlohu Izraele. Někdo
nerozlišuje mezi Izraelem, vyvoleným národem Božím a Církví Boží. Mluví o
dnešních sborech jako o "duchovním
Izraeli" a zavádí některé prvky Zákona do Církve Boží. Už tam je založeno
na rozpory v celé řadě výkladů Písma.
Dalším
neuralgickým bodem je výklad Zjevení Jana. Jak ho ta či ona církev, ten či onen
kazatel či pastor vnímají, podle toho staví celou řadu kázání.
Mezi
zásadní věci patří tzv. "jistota" či
"nejistota" spasení. Kdo se
neorientuje v těchto věcech a neví, co a kdo jak vyučuje z Písma,
může dojít na informační a věroučný zmatek v jeho srdci.
Takže
nepřijímejme nekriticky vše, co učí Kenneth Hagin, Benny Hinn nebo z druhé
strany co učí Alexander Barkóci, bratři a kazatelé z konzervativních
evangelikálních sborů a další.
To,
aby se Timoteus v prvé řadě díval na to, od koho se to naučil, neznamená "klapky na očích" v osobním poznání.
Často slyším, že to či ono naši duchovní otcové neučili. To nevadí. Každá
generace má právo přinést nové pohledy, nová zjevení Písem a nové formy
prožívání spasení.
Dám příklad: Předloni mi jeden zkušený písmák z Křesťanských
sborů připomněl, jak naši otcové charakterizovali úlohu Ducha svatého
v plánu spásy. Podle nich Jeho význam spočívá v tom, že 1)ukazuje
na krásu Pána Ježíše a nebeského Otce. S tím se dá
souhlasit, ale to by bylo velmi málo. Je to taková spíše náboženská fráze. Ke
komu jinému by Duch svatý věřící vedl, než k Otci a Synu? Logicky, že
k nikomu jinému, protože sám patří do "jednoty
v mnohosti" Boha.
Jiný
bratr vysvětluje roli Ducha svatého příkladem, že 2)režisér je nebeský
Otec, herec na jevišti je Pán Ježíš a osvětlovač je Duch svatý.
Podívejme
se na příběh o Izákovu ženění na kterém klasičtí fundamentalisté demonstrují
úlohu Ducha svatého v plánu spásy.
Abraham
vyslal svého služebníka, aby přivedl Izákovi, jeho synu, nevěstu z jeho
rodiště. Vybavil ho pravomocí a dary pro nevěstu. Borec dojel do cílového
města. V jistou chvíli přicházely dívky pro vodu. Služebník řekl
Hospodinu, jak se má zachovat vyvolená pro Izáka. Jestli to udělá, tak je to
ona. Jeho očekávání naplnila a služebník poděkoval Hospodinu, cit. " Tu padl muž na
kolena, klaněl se Hospodinu a řekl: "Požehnán buď Hospodin, Bůh mého pána Abrahama, že od mého
pána neodňal své milosrdenství a svou věrnost". Poznal, že Rebeka
(tak se ta dívka jmenovala) je Bohem vyvolená pro Izáka.
Nakonec
se služebník ocitl v Lábanově domě a chce Rebeku vyptat pro Izáka
neodkladně. Říká, cit. " ...... "Jsem služebník Abrahamův" (1 Moj.
24:34). Nakonec jedou spolu k Izákovi a ten jim, nedočkavý, vyjíždí
v ústrety. Přečtu několik veršů, cit. " I Rebeka se rozhlédla a spatřila Izáka.
Sesedla z velblouda a otázala se služebníka: "Kdo je ten muž, který
nám jde po poli vstříc?" Služebník
odvětil: "To je můj pán." Vzala tedy roušku a zahalila
se. Služebník podal Izákovi
zprávu o všem, co vykonal" (1 Moj. 24:64 - 66). Služebník
hraje roli jakéhosi dohazovače mezi ženichem a nevěstou
Tady
se převzala aplikace od Charlese Henryho Mackintoshe, který žil v 19 stol
a patří k tzv. "Exkluzivním bratřím"
nebo-li "Plymouthským bratřím". Ti se
vždy vyznačovali hledáním aplikací ve Staré smlouvě a ukazovali na jejich
naplnění ve Smlouvě nové.
Nic
proti tomu, ale tohle svázalo bratry na generace ohledně učení o roli a
působení Ducha svatého. Ne nadarmo se k jeho "Poznámkám k Leviticusu"
vyjádřil světoznámý Charles Spurgeon takto: " Nepodporujeme Plymouthismus, který
prostupuje tyto poznámky, ale oni jsou často podnětné. Měl by být čten opatrně."
Aplikace
příběhu jde po této linii: Abraham je nebeský Otec, Izák - Pán Ježíš, ženich
Rebeky. Rebeka je obraz na Církev Boží, nevěstu ženicha. Služebník má být Duch
svatý, který vykresluje krásu Izáka, jeho bohatství atd. Podporuje se to
verši z Janova evangelia
"Až přijde
Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví".
(Jan 15:26)
"Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré
pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí
vám, co má přijít. On mě oslaví,
neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne" (Jan 16: 13
-14)
Já s těmi verši z Jana
nemám problém. Ano, to je jedna
z rolí Ducha svatého v plánu spásy. Odkrývat pravdu Písem o Otci a
Synu. Uvádí do "veškeré pravdy" a
jestliže "oznámí, co má přijít", tak
v tom vidím i to, že Duch svatý
zjevuje věci, které nejsou v Bibli přímo napsané, ale současně jsou
s Písmem v souladu. Už zde je náznak duchovního daru
prorokování a slova poznání.
S čím problém mám, je že "exkluzivní
bratři" degradovali jednu Boží osobu
na služebníka a to i pro Nový
zákon. V tom příběhu služebník nepatřil do Abrahamovi rodiny! Abrahám měl
syna Izáka, levobočka Izmaele a 6 synů měl s další manželkou Ketúrou.
Ten
služebník byl o úroveň níž než Abrahamova rodina. Když přijíždí
Izák, tak říká, že to je jeho pán, jemuž věrně slouží. Jak víme Bůh je jeden,
ale vnímáme Ho ve třech osobách: Otec, Syn a Duch. Tyto osoby jsou si rovny,
protože všechny tvoří jednotu, kterou chápeme jako jednu osobu - jako Boha. Velmi důrazně odmítám zúžení role Ducha
svatého jenom na služebníka podle modelu té aplikace z 1 knihy
Mojžíšovi. Duch svatý má svou roli
v plánu spásy stejně jako Otec a Syn. Každou jí má jinou a dohromady tvoří
nádhernou jednotu sobě rovných v jednom, v Bohu.
I ten příklad s osvětlovačem je
degradací role Ducha svatého. Opět
se vychází z toho příběhu o Izákovu ženění. Vidíte, jak dokáže jedna "světoznámá aplikace" starozákonního
textu, doslova spoutat generace křesťanů a zúžit pohled na roli Ducha svatého
jen na jednu oblast. Protože se drží učení otců, tak se hledají cesty, jak to
zdůvodnit. Osvětlovač, je jistě důležitá osoba na divadelním představení. Ale
jeho role je pasivní, bez možnosti vstoupit přímo do hry. Určitě je lepší se
podívat do Bible, co nám říká o Duchu svatém, kromě již uvedených veršů
z Jana. Uvidíme, zda vždy ukazuje na krásu Pána Ježíše a zda vždy jen
nasvěcuje scénu života
Nejbohatší
aparát nacházíme ve Skutcích apoštolských. V celém Novém zákonu vidím Ducha svatého jako toho, kdo jedná za
sebe stejně jako Ježíš a nebeský Otec. Jednají každý tak, jak bylo rozhodnuto
před ustanovením světa. Ovšem, ve vzájemné harmonii. Žádná "partyzánština" se ani u jedné
z Božích osob nekoná! Vše je v dokonalé jednotě.
Pojďme
si dát sadu veršů s krátkými poznámkami a zkusme tam najít, jak Duch svatý
v roli jakéhosi "zprostředkovatele"
ukazuje věřícím na krásu Ženicha - Pána Ježíše. Nejde o vyčerpávající výčet
působení Ducha svatého v Církvi. Vybírám jen ta, které se mohou vztahovat
k našemu tématu.
"Duch řekl Filipovi: "Běž k tomu vozu a jdi vedle
něho!" (Sk.ap.8:29) - praktická rada, uvádění do "veškeré pravdy". V Bibli by se o
tom nedočetl, ale ve finále jde o zvěst evangelia, což je v souladu
s Písmem
"A tak církev v
celém Judsku, Galileji a Samaří měla klid, vnitřně i navenek rostla, žila v
bázni Páně a vzrůstala počtem, protože
ji Duch svatý posiloval" (Sk.ap.9:13). Boží sílu, řecky
"dynamis" dával Duch svatý k tomu, aby sílila.
"A Petr stále
ještě přemýšlel o svém vidění, když
mu Duch řekl: "Jsou tu tři muži a hledají tě;" (Sk.ap.10:19). Luxusní zdroj informací shůry.
Boží vedení tady a teď.
"Duch mi řekl, abych bez rozpaků šel s nimi. Se mnou se
vydalo na cestu i těchto šest bratří a všichni jsme vstoupili do Kornéliova
domu" ( Sk. ap. 11:12). Opět, přímé vedení Petra v souladu
s Písmem. Jde zvěstovat evangelium pohanům.
"Když konali
bohoslužbu Pánu a postili se, řekl
Duch svatý: "Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je
povolal." ( Sk. ap. 13: 2). Věřící mají umět komunikovat
s Duchem svatým stejně jako komunikují s nebeským Otcem a Pánem
Ježíšem. Jeho role nemůže být degradována na někoho, kdo stojí v pozadí a
kom se raději ani moc nemluví. Věřící neříkali: "Pane Ježíši, ukaž nám to skrze
svého Ducha" .....jak jsem to slyšel na pobytu na Malé Morávce.
"Poněvadž jim Duch svatý zabránil zvěstovat Slovo
v provincii Asii,....." ( Sk. ap. 16: 6). Zde vidíme opět praktické
vedení. Naopak, v dalším verši zase Duch ponouká, cit.
"Nyní jdu do
Jeruzaléma, protože mě Duch nutí,
a nevím, co mě tam potká" (Sk. ap. 20: 22).
Něco
z epištol:
"Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti" (Ř 8:16)
"Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani
nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným
lkáním" (Ř 8:26)
"Nechť ve vás
přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem
učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a
zpěvem, jak vám dává Duch"
(Kol. 3:16). Duch nám dává, jak máme oslavovat Boha žalmy, chválami a zpěvem.
Jestliže oslavovat Boha, pak Otce, Syna, ale i Ducha svatého. ON není nějaká
"panenka, která má sedávat někde
v koutu". Oslavovat Boha za to, co pro nás udělal, dělá a dělat
bude! Haleluja.
" Toto spasení hledali a po něm se ptali proroci, kteří
prorokovali o milosti, která je vám připravena; zkoumali, na který čas a na jaké okolnosti ukazuje duch Kristův v nich
přítomný, když předem svědčí o utrpeních, jež má Kristus vytrpět, i o
veliké slávě, která potom přijde" ( 1 Pt 1:11). Tady jde o
starozákonní proroky, kteří skrze Ducha Hospodinova (rozuměj Ducha svatého)
prorokovali, že přijde zjevení Boží milosti 1)v nové kráse a 2)novém rozměru
skrze utrpení, které má Kristus vytrpět.
V uvedených
verších roli Ducha svatého jako služebníka, který by ukazoval na Pána Ježíše
nebo pasivně osvětlovat scénu s hrou o Pánu Ježíši, nevidím. Spíše vidím, že nám otevírá Písmo,
abychom mu správně porozuměli, abychom mohli Pána chválit a uctívat, abychom
jím byli vedeni, aby nám dával do srdce Boží lásku a duchovní dary.
Takže
to byla jen malá ukázka, jak se někdy nesprávný výklad "zažere pod kůži" a zablokuje celé generace věřících. Ta aplikace na
Ženicha a Nevěstu, obraz Ježíše Krista a Církve Boží se nabízí, ale spíše bych rozvíjel
Abrahamovu zodpovědnost za pokračování jím nastoupené cesty víry. Šlo mu o to,
aby měl Izák dobrou manželku, která ho nesvede na cestu od Hospodina.
Na
druhé straně, i ti, kdo jsou pro Ducha svatého otevření a vědí o Jeho roli,
mají zase jiné věci, které jsou nesprávně vykládány. Už jsem to rámcově
naznačil před chvílí.
3. Všem věcem nemusíme porozumět hned. Někdy to chce osobní duchovní růst a zrání, aby nám
to Duch svatý odkryl a ukázal v plné kráse. Nebo, někdy to jsou, známé
úseky Bible, které někdo otevře a nově vyloží. Ne proto, aby bylo něco "nového" pro "nové". Ale protože mu to Duch svatý osvětlí a může tím povzbudit
nebo napomenout druhé
Na
druhé straně bratr varoval před čtením přemíry duchovní literatury. Doporučil
více nad Božím slovem přemýšlet, chcete-li meditovat. Nakonec, Vládík o tom
tady taky několikrát mluvil, že máme Boží slovo "žvýkat". Nespěchat hned dál nebo nehledat hned v knihách
výklad toho, čemu prozatím nerozumím.
4. Bible nás vychovává ke spáse duše, ale i v tom, že Bůh jedná tady a teď.
"Hojný pokoj mají ti, kdo
milují tvůj Zákon, o nic neklopýtnou"(
Žalm 119:165). Slovo můžeme aplikovat i na nás a na celou Bibli. Nejde jen o
Mojžíšovský zákon pro Izraelce, ale jde o Boží slovo jako celek zjevení Boha
a Jeho vůle při nás. Kdo ho bere vážně a dodržuje ho, ten bude požehnaný po
celý svůj život. Bude ušetřen všelijakých pádů a klopýtání. Kdyby lidi vzali
vážně jen etickou část Zákona, která je koncentrovaná ve známém Desateru Božích
přikázání, tak budou ušetření mnoha trápení.
5. Jaké jsou důsledky čtení a
rozjímání nad Biblí
Když
najdeme diamant, tak je to surový kámen. Je to sice čistý uhlík, ale
nevzhledný. Dáme ho brusičovi a ten kámen očistí od špíny a vybrousí do 57 až
64 fazetek. Broušený diamant pak láme světlo tak, že v něm vidíme celé
barevné spektrum. Boží slovo umí dávat každému užitek, který je pro něj dobrý.
Někomu toto, druhému tamto. Dohromady to pak tvoří nádhernou paletu barev. Nádhernou
harmonii zjevení Boha lidem
6. V Bibli nenajdeme úplně
všechny detaily životních peripetií.
Jsou
tam někdy obecné pokyny a jindy zcela konkrétní věci. Bratr jim říká, že jsou
do takové "dopravní značky". Třeba v 5
kap. ep. Efezským máme výzvu, cit. " vykupujte čas, protože dny jsou zlé"
(Ef.5:16). Tam není konkrétně uvedeno jakým způsobem to máme dělat. Je to ale
taková "dopravní značka". Kdo
nerespektuje tuto a podobné značky, má nebo bude mít problém. Je to taková
rada "Víš, měl bys vědět, že budeš mít
problém". Budeš-li zapojen příliš do věcí tohoto světa a neuděláš si čas na
Boha, tak poznáš ty "zlé dny", které
jsou kolem Tebe a od kterých jsi chráněn právě tím, že věnuješ kus života
Božímu království.
Nevím jak vy, ale já: Děkuji, nechci! Žalmista dobře
věděl, co je pro jeho život lepší, cit. "Den v tvých
nádvořích je lepší než tisíce jinde; raději chci stát před prahem domu svého
Boha, než prodlévat v stanech svévolnosti" (Žalmy 84:11)
Mottem
celého pobytu bylo "Někam dojít". To
samo o sobě ukazuje na otevřený konec. Já měl poslední den v pátek téma "Dojít do cíle". O tom budu mluvit příště
Až doma jsem pochopil, o co autorům
tématů šlo. Cílem křesťana má
být "svatost"
tedy život, ve kterém nemá hřích místo. Já jsem to narušil svým pojetím, že nejdůležitější je pěstovat opravdový
osobní vztah s Bohem, který je všem dalším kategoriím nadřazen.
V tom smyslu, že pokud mám vztah s Bohem, pak pomalu bude hřích
z mého života mizet, budu světlem a solí lidem okolo sebe atd.
Amen
V úterý 5. 7. 2016 měl Jenda Vopálecký téma "Trní v životě
člověka". Mluvil na příběh Mt 13:3b
"...."Vyšel
rozsévač rozsívat". Sel vedle cesty, ptáci vyzobali. Sel na skálu.
Rostliny vzešly rychle, ale neměli dostatek vod a zašly. Pak sel do trní, které
udusilo vzrostlou úrodu. Nakonec do správné, tedy úrodné půdy. Zrna vydaly
mnohonásobnou úrodu.
Zaměřil se na to, co je pro Tebe "trní", které dusí Tvůj růst. Trní bere kulturním rostlinám
živiny, teplo, světlo a vodu. Pak aplikoval jednotlivé biotické prvky na
duchovní život křesťana. Např. když trní bere živiny, přichází do života
únava, starosti a pak nemáme čas na Boží věci. Teplo. Trní zakrývá přístup
světla do listů a pak neroste atd.
Nakonec
byla výzva, cit. "Zorejte si úhor, nesejte
do trní!". Bude dobré, když si to přečteme v kontextu, cit.
proroka Jeremiáše: " Obrátíš-li se, Izraeli, je výrok Hospodinův, obrať se
ke mně! Jestliže odstraníš své ohyzdné modly, abych je neměl na očích, a
nebudeš se toulat. Budeš-li přísahat: »Jakože živ je Hospodin« a dbát pravdy,
soudu a spravedlnosti, pak si budou jeho jménem žehnat pronárody a budou se jím
chlubit." Toto praví Hospodin mužům judským i jeruzalémským: "Zorejte si úhor, nesejte do trní!
" (Jer.4:1-3)
Máme
se obrátit na Boha, aby Pán Ježíš zoral náš úhor a připravil tak půdu bez trní.
Obrátit se k Němu o pomoc a říci, že si s tím nevím rady, ať zasáhne
a vše, co nás brzdí v růstu poznání Boha odstraní.
Podle
mě trním v životě křesťana je vše, co brání vztahu s Bohem. Ten je
nejdůležitější a stojí nad takovými hodnotami jako svatost v životě
křesťana, teologické znalosti