Sousedi (kázání z 12.6.2016)
SOUSEDÉ
Dnes se
spolu podíváme na příběh, kdy se Ježíš setkává se svými bývalými sousedy
v nazaretské synagoze. Přečtěme si Lk. 4:14-30). Než se do toho pustíme,
měl bych myšlenku k minulému Vládíkovu kázání "Změnit sebe a okolí", která mě udeřila do hlavy, když jsem ho
poslouchal. Vládík mluvil o tom, jak učedníci nemohli vyhnat ducha náměsíčného mládence.
Situace byla následující: Pán Ježíš byl na Hoře proměnění spolu s Petrem,
Jakubem a Janem. Tam došlo k následující události, cit. Mt.17:1-3 " Po šesti dnech
vzal s sebou Ježíš Petra a Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou
horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila
jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý. A hle, zjevil se jim Mojžíš a
Eliáš, jak s ním rozmlouvají. (Mt.17:1-3)
Po tomto úžasném setkání schází z hory dolů a
přichází jim vstříc otec toho chlapce a říká, že učedníci (ti, kteří nebyli
s Ježíšem na Hoře) nemůžou uzdravit jeho náměsíčného syna. Ježíš ho slovem
uzdravuje tímto způsobem, cit. "Ježíš mu pohrozil, a zlý duch z něho vyšel; od té chvíle
byl chlapec zdráv" . Vidíme, že příčina nemoci byla v tom, že
byl obsazený zlým duchem. Nešlo o nějakou fyzickou poruchu,
diagnózu, která by spočívala v nějaké vadě organismu. V Písmu je na více místech odhalena a uzdravena
nemoc tím, že z nemocného byl vyhnán zlý duch nebo duchové. Je to jedna
z příčin nemocí obecně. Pak se Ježíše učedníci ptali na příčinu, proč
nemohli chlapce uzdravit a On jim říká, že měli malou víru na zázrak a druhá
příčina je zde, cit. Pavlíkův překlad, " Tento druh však nevychází, leč skrze modlitbu a půst"
(Mt 17:21)
ČSP překládá " Tento rod nevychází jinak než v modlitbě a
půstu.". Jak víme z jiným míst Písem, andělé jsou rozděleni do
tříd co do postavení a moci. Kdyby Vládík nepoužíval Pavlíkův překlad, tak si
toho nebudu všímat dál. Ale tohle mě zaujalo a je z toho takový závěr.
Často slyším od různých poradců a kazatelů říkat, že
démoni se vyhánění skrze modlitbu a půst. To by nevadilo, kdyby se u toho
netvářili, jako když spolkli moudrost jak na démony. Pak se nejprve nábožensky
postí a modlí se za démonizovaného tím stylem, aby ho Pán Ježíš osvobodil.
Dělají z toho takový obřad a myslí si, že to je ono a že přišli "know-how"
vyhánění démonů.
Ano, tento postup platí pro "tento druh" konkrétních démonů,
kteří způsobovali náměsíčnost u chlapce. Takže je potřeba daru rozlišování duchů nebo dar rozpoznání a teprve pak použít půst a modlitbu za toho
člověka. Věřím, že v konkrétním
případě to Duch svatý zjeví (uvede nás do "veškeré pravdy") i bez duchovních darů rozpoznání.
Ale pak musí přijít příkaz
v mocném jménu Ježíš a démon (démoni) musí být vykázáni z toho
člověka ven. Proto se mluví o vymítání. Jako když vezmete koště a
vymetete nečistotu z podlahy pryč. Naopak, nebudu se fyzicky zeslabovat
půstem, když mám jít do duchovního boje, kterému se říká vymítání.
Takže to jsem chtěl jen na úvod připomenout, co mě
bylo zjeveno při poslouchání Vládíkova kázání.
Přečtěme si tedy náš dnešní úsek Božího slova . " Ježíš se
vrátil v
moci Ducha do Galileje a pověst o něm se
rozšířila po celém okolí. Učil v jejich synagógách a všichni ho velmi chválili. Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl
z Písma. Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde
je psáno: `Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych
přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení
zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti
Hospodinovy.´ Pak zavřel knihu, dal ji
sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny.
Promluvil k nim: "Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli." Všichni mu přisvědčovali a divili se slovům milosti, vycházejícím
z jeho úst. A říkali: "Což to není syn Josefův?" On jim
odpověděl: "Jistě mi řeknete toto přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! O
čem jsme slyšeli, že se dálo v Kafarnaum, učiň i zde, kde jsi doma."
Řekl: "Amen, pravím vám, žádný prorok není vítán ve své
vlasti. Po pravdě vám říkám: Mnoho vdov bylo v Izraeli za dnů Eliášových,
kdy se zavřelo nebe na tři a půl roku a na celou zemi přišel veliký hlad.
A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k oné vdově do Sarepty v
zemi sidonské. A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a
žádný z nich nebyl očištěn, jen syrský Náman." Když to slyšeli, byli
všichni v synagóze naplněni hněvem. Vstali, vyhnali ho z města a vedli až
na sráz hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů. On
však prošel jejich středem a bral se dál" (Lk 4:14-30)
1. Ježíš pravidelně navštěvoval synagogy
Ježíš je představen také jako zbožný Žid, který se
pravidelně účastní bohoslužeb v synagoze. V našem příběhu Ježíš
vstupuje do nazaretské synagogy. Tam, kde náš text končí, je další verš,
třicátý první, cit. " Odešel do galilejského města Kafarnaum a učil je
v sobotu"
O jeho činnosti a navštěvování synagog čteme na více místech
evangelií. Např. Lk 6:6, cit. "V jinou sobotu vešel do synagógy a učil. Byl tam člověk,
jehož pravá ruka byla odumřelá.
Vidím
v tom příklad pro dnešní Církev Boží. Vždy bylo přirozené a úplně normální, že se věřící scházejí
v modlitebnách, společenstvích obecně. Pán Ježíš se mohl bez židovské obce
v synagogách obejít. Měl dost práce na Boží roli, pro kterou byl, jak se říká, "za hrdinu" a mohl být nad věcí ! I když
v Jeho případě šlo o dodržování Zákona, přesto je pro nás jasnou výzvou:
Návštěva shromáždění je přirozenou potřebou a součástí vztahu s Bohem. Jít
tam, kde se schází Boží lid má pro nás být takovým svátkem. Výsadou. Ano, jsem
v Církvi Boží, patřím do Těla Kristova, tak jdu do shromáždění.
Křesťanství bylo v první vlně šířeno v synagogách.
Zvěst o Ježíši jako o Mesiáši Izraele patřila v prvé řadě Židům. Ve
Skutcích apoštolských o tom také čteme, cit. např. 13 kapitolu, verš pátý: " " Posláni
tedy Duchem svatým, odešli Barnabáš a Saul do Seleukie a odtud se plavili na
Kypr. Když dopluli do Salaminy, zvěstovali tu slovo Boží v židovských
synagógách. Měli s sebou i Jana jako pomocníka"
Jen připomenu, že první křesťané se rekrutovali (byli)
z řad Židů. Později byli ze synagog židovskou obcí doslova vyhnání a nikdo
si od nich nekoupil ani kůrku chleba. Bylo to pro ně hodně těžké místo toho
chodit do společenství nového typu, do sborů, kde jsou věřící původně ze Židů i
pohanů. Mnozí se vraceli zpět k judaismu, zpět do synagog, protože
nevydrželi tlak rodiny a nepříznivých okolností, které jim víra přinášela
Jde o známý verš z Žd.11: 23 - 24
" a
buďme pozorní jedni k druhým, abychom se rozněcovali v lásce a dobrých
skutcích. Nezanedbávejme své společné shromažďování, jak mají někteří ve
zvyku, nýbrž povzbuzujme se, a to tím více, čím více vidíte, že se ten den
přibližuje"
Tato výzva platí i dnes. Protože nejsme původem židé, tak se nevracíme zpět
k rituálnímu Mojžíšovskému Zákonu. Tam jsme totiž nikdy nebyli. Ale to, kde jsme byli a pod čí vládou
jsme žili, tak to přeci dobře víme. Původní způsob života, bez
povinnosti někam pravidelně docházet, někomu pravidelně odevzdávat kus svého EGA
a času, jsme neznali. Některé nevěřící rodiny různými způsoby se snaží
přitáhnout své uvěřivši členy zpět. Aby byli s nimi a ne tam, mezi těmi,
kdo nám toho či onoho "zblbli".
Jako když to slyším: Jen
se na něj podívejte, fanatik jeden. To nemůžeš s námi jet v neděli na
výlet. Všude je plno práce a ty se flákáš tam někde s pánbíčkáři "
To není jednoduchá situace, ale Bůh se věrným jistě odmění svým požehnáním.
2. Odmítnutí Ježíše
Odmítnutí Ježíše se stalo
podle Marka po promluvě
v podobenstvích ( Mk 4 :1-34) a
několika mocných činech popsaných v Mk 5 kap. : 1)uzdravení
posedlého nečistými duchy a utopení velkého množství vepřů, 2)uzdravení ženy s dlouhodobým krvácením a 3)vzkříšení dcery
Jairovy - představeného synagogy
Jeho spoluobčané museli slyšet o těchto činech a pověst o
jeho kázání v moci se roznesla po celé Galileji. Proto byli na něj
zvědaví, možná uvažovali o udělení čestného občanství. Jeho rodina i
příbuzní se těšili jisté úctě. Představuji si, že synagoga byla plná a že
přišli i ti, kteří pravidelně nechodili
Někteří věřící
si vybírají ty, které poslouchat chtějí a ty, které poslouchat nechtějí. Apoštol Pavel, prorocky píše svému duchovnímu synu
Timoteovi, že, cit. "..... přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle
svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním". (2 Tim. 4:3)
Dnes je neskutečný výběr všech možných kázání na internetu.
Problém nastane, když se stanou náhradou za vyučování a kázání, které je
v tom či onom sboru. Mnozí křesťané přijali zcestnou myšlenku, že Církev
je k ničemu. Že stačí věřit Bohu a mít s Ním osobní vztah. Že stačí
evangelizovat, ale přitom nežít v "ekklésii", v místním společenství Božího
lidu. Tito křesťané pak kolem sebe šíří myšlenky typu : " Hele, už jsi slyšel mluvit toho
pastora. To je prostě úžasný"
Často je to úžasný proto, že to ladí s jeho postojem. Někteří mohou podlehnout a místo vyučování svými staršími
bratry, kazateli nebo pastory přijímají myšlenky někoho, kdo za ně nenese
žádnou odpovědnost před Pánem. Tu nesou místní věřící, k těm se mohou
obracet v době, kdy něco do jejich životů vstoupí, kdo se snaží, aby se
rostlo v poznání Boha jako takového.
Právě "internetoví
křesťané" uspokojují hlad duše po obecenství věřících sjížděním rozličných
akcí, kde předpokládají, že se jim dostane mocného pomazání, kde se prostě "něco bude dít". Přitom neví, že se
v místní církvi dějí podobné věci, působí tam stejná Boží přítomnost a
často mocněji než tam, kde se to očekává
Vraťme se do příběhu. Ježíše provázela úžasná pověst a tak se "jde na Ježíše" ! Byli plni
očekávání ....natěšení na nevšední zážitek. Vždyť jdou za Ním zástupy.
Uzdravuje jak na běžícím pásu, ale jen my, my Nazareťané Ho dobře známe: "Je
to syn Josefa, tesaře od naproti"
1. Ten, který mezi nimi vyrůstal promluvil
.... Ježíš byl vyzván
k promluvě, "nalezl místo" v proroku Izajáši ,
mistrovsky ho rozdělil ( v.18-19) a pak nepřímo řekl, že je tím
Hospodinovým pomazaným o kterém mluví Izaiáš.
Za jejich první reakcí stojí Duch Hospodinův Lk 4:22a "Všichni mu přisvědčovali a divili se těm slovům milosti"... ale vzápětí vítězí
jejich EGO, cit: " ...a říkali: "Není tento syn Josefův?" Přirozenost se dere ven a rodí se otevřený
střet ...... co to tady povídá, vždyť to
je syn Josefův . Jaký Pomazaný ! To je skandální ! (
V Mt. 13:57 je použito sloveso od kořene "skandal" které označuje "kámen
úrazu" )
Jejich
pohoršení je lidsky pochopitelné.
Když se setkáme se suverénem, tak to v nás vyvolá podobnou reakci. Jednou
jsem vydával svědectví dobrému člověku. Až když jsem řekl, že Ježíš je
vtělený Bůh, tak to nepřijal. Považuje Ho za filosofa, který svým příkladem je
i pro něj inspirací ..... ale přijmout myšlenku, že by byl Bohem odmítl.
Klade se důraz na individualitu člověka. Dobře ..... ale
pokud je bez Boží lásky, jde opět o falešnou kartu. Ježíš je vtělenou Boží
láskou a věřím tomu, že své bližní miloval.
Přesto se náš příběh odehrává z Ježíšovi strany
zdánlivě netakticky. Říká Lk 4:24 "Amen, pravím vám, že žádný prorok není vítaný ve své
vlasti"
2. Ježíš věděl, co si myslí. Je to možné ? Jistě,
protože Bůh je vševědoucí a Duch svatý
mu zjevoval skryté rady srdcí. Jan 2: 24 - 25 " Ježíš jim však nesvěřoval , kdo je, poněvadž všechny lidi
znal; nepotřeboval, aby mu někdo o někom říkal svůj soud. Sám dobře věděl co je
v člověku" . Dnes víme, že byl ve výhodě..... ale proč tedy
podle toho nejednal ? Když viděl
jejich nevíru, nebylo nic snazšího, aby vyšel ven a proměnil kamení
v chleba nebo vylez na střechu,
roztáhnout ruce a hopnul dolů! Nic
by se mu nestalo
Ježíš toužil po tom, aby byl rozpoznán svým lidem jako
Mesiáš. Víra je o síle Božího slova a viditelných znameních Boží moci. Jde o
věrouku současně s projevy Boží moci tady a teď. Jožka Hrubý
z Učedníků zpívá o tom, že " blaze těm kdo uvidí zázrak" .Každý
z nás prožil projevy Boží moci ve svém životě. Proto Ježíš pokračuje
tak, aby jeho bližní pochopili, že jde o víru ve vtělené Boží slovo. O víru
v Něj jako Mesiáše, tedy Spasitele.
Oni jí zatím nemají a tak se jim
snaží ukázat dva příklady z Písem jak má víra, kterou od nich očekává,
vypadat !
3. Pohanská vdova ze Sarepty Sidónské se měla
dobře. To když v době hladu k ní
přišel prorok Eliáš a snědl jí poslední porci mouky. Musela mít velkou víru,
ale spíš měla velkou beznaděj. Jestli se synem zemřou o chvilku později, už
tolik nerozhoduje. Měla mu z poslední dávky upéci chleba s tím, že
pak mouka zázračně bude dost po celou dobu hladu v zemi. Tvrdil, že je
prorok, ale ona neměla žádný důkaz o jeho moci! Možná měl nejprve nádobu
naplnit moukou. Neudělal to, zbyla jí jen víra. A tu ona měla, o ní Ježíš teď
mluví
Vdova přijala Eliášův slib bez důkazů. Bylo jí blaze, protože viděla Boží zázrak. Uvěřila a měla se
dobře. Je smutnou skutečností, že lidé se většinou začnou zabývat Bohem, až
když jsou na dně. Až když skoro všechno na čem v životě spoléhali
ztratili, teprve potom přestanou
spoléhat na své EGO a otevřou ve
své duši prostor pro víru v Boha. Narodí se víra až uprostřed beznaděje.
Je to škoda. Víra se může narodit uprostřed prosperity, ve chvíli kdy
neprocházíme životní zkouškou.
Mnozí věřící mají rádi svědectví těch, kdo kradli, páchali
násilné činy a dělali spoustu špatných věcí, než uvěřili a stali se křesťany.
Ale to přeci není žádný model k obdivu. Je lepší uvěřit bez těchto veletočů.
Člověk nemusí dojít až na pomyslné dno, aby teprve pak uvěřil. Takový postup se
líbí Satanu, protože zanechává za sebou lidi, kteří jsou jejich počínáním
trápeni, biti atd.
Teď někoho napadne: No jo, Vašek nic špatného neprožil, tak
žárlí na ty, co si tím prošli a všude o tom vydávají svědectví ke slávě Pána.
Vůbec ne! Nejlepší model je uvěřit v raném věku a vyhnout se těmto věcem
ve svém životě. Je jasné, že Bůh chce, aby uvěřil každý člověk, i gauneři. Na
nich je více vidět Boží proměňující moc, to je pravda.
4. Vojevůdce Náman rezignoval na své EGO. Donucen okolnostmi se 7x noří do Jordánu a teprve potom
byl uzdraven od malomocenství. Nejprve se rozhněval, když mu Elíša vylíčil cestu jeho spasení ( vysvobození od
nemoci, uzdravení) a teprve tvrdá skutečnost
ho donutila uvěřit prorokovým slovům a pokořit se.
Docela
se nazaretským nedivím, že toho měli tak akorát dost. Oni, vážení občané, nepotřebují slyšet o víře pohanů. Mají
přeci svou víru ! Žijí podle Tóry,
dělají to, co mají a žádný " soused"
se nebude nad ně povyšovat. V kulturním kontextu života na maloměstě
tehdejšího Izraele se lidé navzájem znali a věděli o svých rodových liniích.
Posuzovali se navzájem podle příbuzenství. Dnes je to jiné, zajímá nás osobnost
člověka a ne jeho rodová linie. Proto považovali jeho řeč za skandální a chtěli
Ho zabít. Naplnili přísloví "Člověk
člověku vlkem"
5.Nazaretší
nechtěli přijmout Ježíše jako Božího služebníka. Největší hodnotu, kterou Bůh uznává, je svoboda. Posluchači
v synagoze se rozhodli nevěřit - svobodně, nikdo je k tomu
nenutil 2 Pt.
3:9 " Pán neotálí splnit svá zaslíbení , jak si to někteří vykládají,
nýbrž má s námi trpělivost , protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale
chce, aby všichni dospěli k pokání"
Pán Ježíš chce, aby každý uvěřil. Ve své lásce ani nemůže
jinak. To, že někteří lidé neuvěří, je jejich svobodné rozhodnutí. Bůh ctí
lidskou svobodu až tak, že je nechá zahynout pro věčnost.
6.
Předsudky z důvěrných vztahů
Nazareťané si myslí, že ví o Ježíši vše. Ale jejich znalost
byla povrchní. Měli si dát práci, překonat odstup a ověřit si, zda nemluví
pravdu. Jejich předsudky byli tak silné, že se jim stali osudnými.
Zaslepili jim oči a zatemnily rozum
Někteří věřící posuzují, odsuzují a jednají s druhými
věřícími tak, že už je nejsou schopni přijímat. Vytěsní je ze svého života. Je to velká chyba někoho odsoudit jako nepolepšitelné, nehodné další
pozornosti, dalšího vztahu. Předsudky se stanou překážkou na Božím díle
. Sami sebe vůči nim svážou a náprava je v nedohlednu. Jde o věřící
neproměněné do obrazu Krista. Když jsem
před deseti lety přišel s heslem pro Křesťanský sbor Žamberk
s heslem, které mělo stručně vyjádřit vizi sboru, tak jsem byl s ním
vykázán. Nebylo přijato a ani se tím nikdo dál nezabýval. To heslo znělo:
"Kristem proměněné životy". Jak se říká, "chytrému
napověz, hloupého trkni"
7.
Laskavý přístup k domácím víry Ef.4:32
"buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si
navzájem, jako Bůh v Kristu odpustil vám" . Řekneme si : "No a co s tím,
když mám vůči někomu výhrady. To máme pořád jen hladit " ? Ano,
někdy je potřeba napomenutí spoluvěřících nebo bližních . Někdy je potřeba
postavit se proti tomu co svírá naše svědomí a musí to ven. Jinak budeme
tím problémem ve vztazích navzájem svázaní a nepůjdeme dál v poznání Boha.
Ap. Petr musel uznat veřejnou kritiku od ap. Pavla za jeho pokrytecké jednání
v Gal.2:11 v Antiochii
Vidění
Boží slávy nám umožní postavit se proti něčemu co škodí vztahům v církvi, ale nikdy nás nepovede k souzení druhých. Nemám na mysli takovou běžnou lidskou kritiku, ale
postoj, který zaujmeme vůči někomu protože jsme ho odsoudili k "životu bez nás" ! Kdo viděl film
Barnabáš, tak tam byl Barnabáš "odsouzen k životu" ( nebyl vynesen
rozsudek smrti), ale v sirných dolech.
Ap. psal 1 Tess.2:6-8 ".....byli
jsme mezi vámi laskaví, jako když matka chová své děti. Tolik jsme po vás
toužili, že jsme vám chtěli odevzdat nejen evang. Boží, ale i svůj život, tak
jste se nám stali drahými." .... rozumíte tomu? Tessalonitští
museli mít nějaké chyby.....( každý
člověk má slabá místa) přesto jim
ap.Pavel se svým týmem odevzdal "svůj život" ....to nejlepší co
v nich bylo, všechno to naplnění Boží lásky v srdci jim dali, pro ně
"se vyprázdnili " Kral.
překládají, že jim " ..vydali své duše". O to tady jde
....neodsoudit v tom smyslu, že jsem dal bližnímu několik šancí na nápravu
a odteďka už končím, už má smůlu, další šanci nedostane...výsledkem tohoto
odsouzení je chlad a odcizení, narušení vztahů. To není "bratrská láska" o které mluví Písmo. My už nejsme ochotni vydávat mu "svou duši" protože si to on, oni nezaslouží. Přečtěme si znovu Ef.4:32 "buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní,
odpouštějte si navzájem, jako Bůh v Kristu odpustil vám" .Uvědomme
si, že to je program na celý život, který se zvládnout jen když budeme hledět
na Boží slávu a růst do Kristovy podoby
Važme si více jeden druhého, abychom jednou nelitovali, že
jsme promarnili poznání Boží moci pro naše předsudky k spoluvěřícím. Byla
by to věčná škoda pro Boží království. Ježíše přijímáme jako svého Pána. Pána
našich životů, haleluja. Kristem proměněné životy je to správné heslo pro dobré
vztahy mezi věřícími.
Amen