Služebník Hospodinův

19.04.2015 00:00


Služebník Hospodinův

Podle Novotného slovníku označoval hebrejský výraz " cebed JHVH" každé ctitele Hospodinova na rozdíl od ctitele Bálova resp. všech pohanských bohů. Ve Staré smlouvě jde o každého, kdo uznává Hospodina jako svého Pána. Tedy někoho, kdo je pro něj nejvyšší duchovní autoritou. Služebníkem Božím je každý, kdo se v duchovní oblasti své osobnosti podřizuje se Bohu.

Izraelci mají svou modlitbu "Šéma Izrael" z 5 Moj. Šesté kapitoly. Šema Jisra'el je hebrejský výraz a doslova
znamená "Slyš, Izraeli;". Jde o jednu z nejdůležitějších židovských modliteb a vyznání víry judaismu.

Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.  Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.  A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci......"

Jak vidíme, hlavním tématem je víra v jediného a všemohoucího Boha, kterého mají Židé milovat "celým svým
srdcem a celou svou duší a celou svou silou
".

Apoštol Jan řekl, cit. " Bůh je láska". Základní podstatou Boha je láska. Už na samém počátku smluvního vztahu mezi Bohem a Izraelem je touha lásky. Bůh miluje svůj lid a chce, aby i ON byl lidem milován. Navzdory tomu, že dodržování Zákona vyžaduje plnit soubory různých ustanovení, přikázání a dodržování zákazů. Máme vědět, že láska k Bohu je na prvním místě už ve Starém zákonu. Z lásky k Bohu vyrůstají pak skutky, které se líbí našemu Pánu. 

Služebník Hospodinův jako celek

Na některých místech Písmo hovoří o služebníku Hospodinovu jako o celku a ne o jednotlivci. Např.  Iz. 44:24, cit.  "Pamatuj na to, Jákobe, pamatuj, Izraeli, že jsi můj služebník. Já jsem tě utvořil, jsi můj služebník, Izraeli, u mne nebudeš zapomenut.".

Izrael měl být nástrojem a svědkem Hospodinovým mezi národy. Měl být takovou "výkladní skříní", kterou by byla šířena sláva jediného Boha, Stvořitele do okolních národů. Novotný ve svém slovníku říká, cit.

"Izrael byl ponížen, bylo jím pohrdáno, a přece byl lidem Božím, jemuž byl svěřen Boží Zákon a zvláštní poslání. ...... Bůh ho povolal, aby svou .... poslušnou trpělivostí, svou spravedlností a Zákonem byl světlem národů a utvrditelem smlouvy s Bohem"

K tomu patří verš z Iz.42:6, cit. "Já Hospodin jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopil tě za ruku; budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům,"  Ještě v době budování chrámu v Jeruzalému, po návratu judejců z babylónského zajetí, poslali místodržitelé oblasti dopis králi Dariovi. Chtěli stavbu chrámu a později obnovu jeruzalémských hradeb zastavit z moci úřední. Měli dotaz, zda opravdu král Kýros dal povolení k této činnosti. V tom dopise zmiňují odpověď jeruzalémských starších a vůdců lidu na otázku kdo jim rozkaz stavět chrám a obnovit svatyni v Jeruzalému.

Ta zněla, cit, " Oni nám podali tuto zprávu: »Jsme služebníci Boha nebes i země a stavíme tento dům, který už byl postaven dříve před mnoha lety. Stavěl a dokončil jej veliký izraelský král."                         ( Ez.5:11)

Hospodinu patří místo, kde má být uctíván. Izrael měl určené město Jeruzalém a Chrám. Ve svatyni svatých byla Boží přítomnost. Kult bez chrámu byl narušen a bylo potřeba ho obnovit. Proto stavěli "druhý chrám". Mít svatyni, kde sídlí Bůh, mělo pro jejich duchovní obnovu zásadní význam. Protože se považovali za Boží  služebníky, rozuměj, uznávali Hospodina jako svého Pána, neváhali, obětovali prostředky, nasadili své síly a budovali. Stavěli něco, co patří k jejich vztahu s Bohem. Pro Izrael to byl chrám a hradby, pro nás to je budování sboru.

Nějak podobně můžeme vidět roli církví a jednotlivých sborů v dnešní době. Shromáždění svatých v Ježíšově krvi, otevřených pro každého kdo přijde, je místem, kde se soustřeďuje Boží přítomnost víc, než kdekoli jinde. Budovat sbor, který bude pokračovat v dalších generacích následovníků je namáhavé dílo. Je to práce, služba, která je podle Božího srdce. Můžeme si vzít z našich starších bratří příklad:  Jsme služebníci Boha nebes i země a stavíme tento dům, který už byl postaven dříve před mnoha lety.

Jak víme, v Čechách byl "tento dům" postaven před mnoha lety. Obnovujeme to, co bylo pobořeno, aby to nezůstalo v troskách. Nemusíme lokalizovat naší snahu jen na Kunvald, kde před více než 550-ti lety vznikla církev, která měla ve své době více členů, než církev Římsko-katolická. Umíme si to vůbec představit? To je jako kdyby dnes měla některá denominace víc než jeden milion, stotisíc členů! 

Když jsme začali v roce 2008 v Kunvaldu působit, tak Vládík přišel s jedním biblickým veršem, který nás měl určovat do budoucna. Jde o Izaiáše 58:12, cit.  "Co bylo od věků v troskách, vybudují ti, kdo z tebe vzejdou, opět postavíš, co založila minulá pokolení. Nazvou tě tím, jenž zazdívá trhliny a obnovuje stezky k sídlům"

Přesně vystihuje touhu služebníka. Toho, kdo uznává Boha jako nejvyšší autoritu a je ochoten se mu podřizovat ve všem. Přijímat Jeho vedení a pokračovat v šíření Božího království, které uvedl na svět Ježíš. Je potřeba s vděčností vzpomínat na ty, kdo nás k Pánu vedli a přivedli. My v tom díle pokračujeme a sami se stáváme těmi, kdo slouží dalším lidem k poznání Boha a růstu ve víře. Jak té teologické, tak k víře na zázraky. A tohle musí pokračovat v dalších generacích.

Ale nejde jen o počty. Kolik lidí kde přibylo nebo naopak zas ubylo. Mnozí křesťané se naučili hodnotit službu druhých podle toho, zda roste sbor početně. Samozřejmě, že je velmi dobré, když lidi přichází k Bohu jako Spasiteli a vytváří společenství s dalšími věřícími. Máme také zkušenosti s lidmi z velkých sborů a často na nich vidíme takovou osobní neukojenost, až nespokojenost. Stěžují si na povrchní vztahy založené na aktivitách, které se o mnoho neliší od aktivit světských. Někdy je dokonce kopírují. Pro samou snahu, aby se tam každému líbilo, se rozmělní ten správný driver služebníka Boha nebes. Ve sboru by se mělo líbit to, že tam je Boží  řítomnost. Že tam jedinec najde duchovní pomoc ve chvíli, kdy jí potřebuje. Mnozí chodí do sboru, mají v něm nějakou aktivitu, ale uvnitř duše jsou něčím zasaženi. Něco je sužuje, něco není vyřešeno, odpuštěno, někde v duši je díra, skrze kterou je Nepřítel sužuje a svazuje. Ve sboru, který je služebníkem Hospodinovým, se to řeší a věřící může jít dál ve svobodě od všeho ujařmení. 

Služebník Hospodinův jako jednotlivec

Být služebníkem Boha lze také službou lidem v osobní rovině. Pěstováním osobního vztahu s Bohem, proměňováním mysli vyhlašováním biblických veršů, které se týkají naší identity v Kristu, vědomí toho, že jsem v Kristu skryt v Bohu rosteme ke službě v moci. V Boží moci!

Vládík tady minule mluvil z 2 Kor.3:16 - 18, cit. "Avšak `když se obrátí k Pánu, je závoj odstraněn´.  Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda.  Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě - to vše mocí Ducha Páně"

V kontextu jde o Mojžíšův zákon, který zahaluje mysl Židů. Jejich myšlení ustrnulo na Zákonu a jakoby nemůže dál, to znamená, blíž k Bohu. K poznání Boha jako Spasitele. Když budeme toto slovo aplikovat, tak můžeme říci, že ze srdcí mnohých, upřímných křesťanů, je potřeba odstranit nějaký závoj, něco, na čem ustrnuli. Chtějí do hlubšího vztahu s Bohem, ale dál to nejde. Něco podobného jsem osobně prožil a vidím to i na některých spoluvěřících z evangelikálních církví. A tady je klíč! Tady je know-how. Tím je potřeba obrátit se k Duchu svatému.

Žel, mnozí místo přijetí "křtu do Ducha" a zahájení osobního vztahu s Ním, chtějí blíž k Bohu skrze metody. Nějaké postupy, které jsou i dobré, ale neřeší to základní: Obnovu mysli Božím slovem v oblasti role a působení Ducha svatého. Svým způsobem se tak míjí cíle a neposunou se dál v takové míře, po které touží.

V našem textu se mají obrátit k Pánu, který jim závoj odstraní. Odstraní všechny překážky ze srdce, které jsou velmi pevné. Je to proto, že nás naši duchovní otcové učili a později i já sám jsem učil, že se Duch svatý v modlitbě neoslovuje, že charismatické projevy jsou extrém, nebezpečný blud atp. Pro mě bylo velmi těžké se obrátit k Pánu - Duchu svatému.

Možná si někteří posluchači řeknou, zda jsem se nespletl. Vždyť máme jiného Pána. Pána Ježíše! Slovo "Kyrios" = "Pán" je hodnostní titul Mesiáše, Spasitele, který patří jen Jemu. Jak ho můžeš míchat s Duchem svatým?

Ještě před rozdělením sboru, jsem se na jedné z posledních biblických hodin modlil a řekl jsem " Pane, Duchu svatý". Přiznám se, že to nebylo chtěné. Nějak to ze mě vylítlo. To už jsem se doma modlil v jazycích a prožívat vztah s Bohem úžasným, novým, svobodným způsobem. Jeden bratr za mnou přišel a ptal se, kde jsem na to přišel. Že není biblicky správné mluvit o Duchu svatém jako o Pánu. Trošku mi zatrnulo, protože jsem ještě byl svázaný učením, které Ducha svatého a jeho roli v životě křesťana nepreferuje.

Doma jsem hledal v Bibli místo, kde by to bylo napsané. A ejhle, 2 Kor.3:17. Zůstal jsem koukat jak puk. Vzal jsem Bičovu Biblickou konkordanci a v tomto místě je v původním řeckém textu výraz "Kyrios Pneuma" - " Pán Duch". To znamená, že Duch svatý má stejný titul jako Ježíš i když není Spasitelem.

Není to žádná duchovní schizofrenie nýbrž krásná ukázka Boží osoby, která je jedna, Je jeden Bůh, ale ve třech osobách - Otec, Syn a Duch svatý. Každá z nich má svou roli v plánu spásy a jedna bez druhé nemůže být. Bůh je "jednotou v mnohosti" a současně je "mnohostí v jednotě".  Bůh je Otec, Syn a Duch svatý a současně, každá osoba je jedním Bohem.  Výraz "Kyrios Pneuma" - "Pán Duch" ( rozuměj Duch svatý) - nádherně ukazuje na jednotu v mnohosti. Pán Ježíš a Duch svatý jsou si tak blízko, že lze říci o Duchu svatém, že je Pánem.

Další podobný výraz je v  Ř 8:9, cituji: " Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho"

Tento výraz ukazuje na to, jako by byl Duch svatý součástí Krista. Zdá se, že Duch svatý patří Kristu, cit. " Kdo nemá Ducha Kristova". Jako by byl součástí Krista. Zase, krásná ukázka "jednoty v mnohosti" i když, pořád jsou to dvě osoby jednoho Boha. " čím více krev Kristova očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu! Vždyť on přinesl sebe sama jako neposkvrněnou oběť Bohu mocí Ducha, který nepomíjí" (Židům 9:14)  

Tady vidíme roli Ducha svatého v plánu spásy jako toho, kdo dával 1)Boží moc, sílu , řecky "dynamis" Ježíši, aby přinesl sebe sama jako dokonalou oběť. A nejen to! Duch svatý 2)v Synu člověka působil Boží mocí, když nebeský Otec konal skrze Pána Ježíše divy a zázraky.

Nesmíme zapomenout, že Ježíš měl lidské tělo stejné jako my až na to, že neměl tělesného Otce. Byl počat v těle Marie Bohem - Duchem svatým. Jednou jsem slyšel na festivalu v Borové zpívat manžele Radovi píseň, ve které byla fráze " Bůh z Boha se zrodil". To je přesný výraz.

Duch svatý dával Ježíši z Nazaretu sílu nezhřešit a unést tíhu našich hříchů, které na něj Bůh vložil v Getsemanské zahradě. Dával mu Boží sílu "dynamis", když trpěl za naše hříchy na Golgotě. Proto mohl i v tak hrozné situaci říci " Bože odpusť jim, neboť nevědí, co činí".  Dále se o jednotě Boha (v mnohosti) nebudu zmiňovat. Jestli si pamatuje, jednou jsem na toto téma měl celé kázání. Třeba ho někdy opráším a ukážu vám tu nádheru Boží trojjedinosti.

Milí posluchači či čtenáři. Můžu vám sdělit sladké tajemství. Až když mi byl Duchem svatým stržen závoj z mysli, objevila se krása Boží osoby v novém, dosud nepoznaném světle. V ep. Jana je řečeno, že , cit. " napsal jsem vám, otcové, že jste poznali toho, který jest od počátku" ( 1 Jan  2:14). Asi se můžu považovat za "duchovního otce" ( letos to bude 45 let, co jsem věřící, z toho  přes 40 let v aktivní službě slovem). Mnoho teologických pravd vidím v daleko větším záběru, než jsem viděl dříve, kdy jsem měl onen pomyslný závoj na své mysli. A tím závojem bylo nepochopení úlohy a role Ducha svatého v životě křesťana. Koneckonců, v podstatě Jeho nesprávné pochopení v Písmu. 

Když se vrátíme k textu z 2 Kor. 3: 16-18 tak jedině otevřeností vůči Duchu svatému je závoj odstraněn a my pak můžeme poznávat Boha svobodně, bez omezujících zákazů co smí a co se už nesmí. Modlitba, která je směrována k Duchu svatému, má svou sílu. Komunikace s Duchem svatým je ještě vyšší stupeň vztahu s Bohem. 

Kdo si zakázal oslovit Ducha svatého, nemá odstraněn závoj a nemůže vstoupit  do svobody, kterou nám vydobyl Kristus v plném rozsahu a síle. Ježíš řekl, cit. "Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni" (Jan 8:36).

Jak od hříchu, tak od závoje vlastních představ o Bohu. Zdá se to příliš radikální, ale mluvím z vlastní zkušenosti podložené Božím slovem. Ano, spasením jsme osvobozeni od hříchu z hlediska věčnosti. Ale náš Pán osvobozuje také od všech možných i nemožných "hradeb", které jsme si ve vztahu k Bohu nastavěli a které nás nepustí k poznávání stále větší slávy. Znovu připomenu, cit.  "  Avšak `když se obrátí k Pánu (rozuměj k Duchu svatému), je závoj odstraněn´.  Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda

Kdo chce být služebníkem Hospodinovým, rozuměj Božím, musí sloužit ne ze svých sil, ale ze síly, kterou dává Bůh. Z Boží síly! Pokud vynecháme náboženské snažení, tak ze se sebe nemáme vůbec nic. Všechno je Jeho moc a síla. Na nás je, abychom se naplňovali Duchem a ON mohl skrze nás působit.

Problém v osobním vztahu s Bohem nemůžou nahradit aktivitou ve sboru. Že se to tím postupně srovná a člověk dostane novou, duchovní vzpruhu. Nejprve musím být v duchovní kondici. Pokud nejsem, měl bych se do ní dostat a pak sloužit a pracovat na Boží roli.

Služebník Hospodinův - Ježíš

V Písmu se také mluví o jednotlivcích, kteří byli Božími služebníky. Nemůžeme zapomenout na služebníka Hospodinova, kterým byl zaslíbený Mesiáš. Text proroka Izaiáše o Něm mluví v čtyřicáté deváté kapitole, cit. " ..... dal jsem tě za světlo pronárodům, abys byl spása má do končin země....... dám tě za smlouvu lidu, abys pozvedl zemi a zpustošená dědictví vrátil,  abys řekl vězňům: »Vyjděte«, těm, kdo jsou v temnotách: ..... Nebudou hladovět ani žíznit, ...... neboť je povede ten, jenž se nad nimi slitovává, ...... Sijón říkával: "Hospodin mě opustil, Panovník na mě zapomenul."  Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, ...."

Co je důležité. Ponížení a utrpení Božího služebníka - Ježíše - není nějaké neštěstí, souhra nepříznivých okolností. Naopak, je naplněním Božího úradků. Tak to Bůh chtěl. Tento Služebník na sebe vzal naše bolesti a nemoci a způsobil nám uzdravení, cit.  "Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen.  Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni "        (Iz.53:4-5)


Plán spasení nebyl určen jen pro Sijón, tedy pro Izrael. Je směrován ke všem národům, Iz. 49:6, cit. "On dále řekl: "Nestačí, abys byl mým služebníkem, který má pozvednout Jákobovy kmeny .......; dal jsem tě za světlo pronárodům, abys byl spása má do končin země."

Závěr

Když se modlím za uzdravení svého táty z rakoviny kosti, tak Bohu říkám také toto: " Bože, rozpomeň se na všechny jeho dobré skutky, na jeho službu pro Církev a pro rodinu. Vím, že není zapomenut před Tvou tváří "  Dnešní ráno si můžeme uvědomit, že na naší službu Bůh nikdy nezapomene. Ani na tu sebenepatrnější. Stručně zopakuji tři body o kterých jsem mluvil:

a) Služebníkem Hospodinovým je každý fungující sbor. Místo, kde společně Pána chválíme a už jen svou přítomností dáváme jasný signál do nebe, ale i těm, kdo přichází, že nám jde o to, aby byl Pán Ježíš uctíván a chválen. Abychom se sytili Božím slovem a ukojili hlad po Bohu. Abychom se navzájem za sebe modlili
a dodávali si jeden druhému sílu k vítěznému životu. Abychom tady byli mocně naplňováni Duchem svatým.

b) Služebníkem Hospodinovým je každý věřící, který uznává autoritu svého Pána. Kdo slouží k poznání Boha jako Spasitele s Zaopatřitele. Toho, kdo osvobozuje, uzdravuje a uvádí do svobody od všech možných spoutaností a závislostí. Toto je možné dělat v Boží síle, až když je stržen onen pověstný závoj předsudků a náboženských představ o roli Ducha svatého v našem životě.

c) Největším služebníkem Hospodinovým je zaslíbený Mesiáš - Ježíš Kristus. Od Něj se učme, z Něho si berme příklad jak sloužit v Boží lásce lidem kolem nás. Posloužit dovozem nákupu nebo složením uhlí nemohoucí osobě může každý člověk. Ale posloužit k osvobození, k uzdravení díky modlitbě víry, naplnit Duchem svatým, to může udělat jen křesťan, který si v pokoře převezme roli Božího služebníka a následovníka svého Pána.      

d) Nebojme se služby Bohu. Nikdy na ní nezapomene a my budeme Bohu pořád blíž a blíž. Budeme prožívat život ve svobodné, radostné službě lidem kolem nás, podobně jako to dělal Pán Ježíš

1 Kor. 15: 57 - 58 "  Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!  A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v
Pánu marná."

Amen