Přátelství

25.10.2015 00:00

Přátelství

Dnes se budeme zabývat přátelstvím mezi lidmi, ale i mezi člověkem a Bohem. Říká se, že skuteční přátelé se poznají ve chvíli, kdy procházíme nějakou krizí, nějakými problémy a nemůžeme dávat přátelům to, co od nás očekávají. Kolikrát jsem to slyšel z úst celebrit, herců a zpěváků. Když se jim přestalo dařit, tak je mnoho „přátel“ opustilo.  

Na druhou stranu člověk dokáže „bořit mosty“ ve chvíli, kdy najde nové, pro něj zajímavé přátele. Ty, kteří mu dávají víc, než sami berou. Jenže často jde o stejné „zlatokopy“ jakými jsou oni a mohou se dříve dočkat zklamání z toho, že je noví přátelé dřív nebo později opustí. Na přátelství se oceňuje věrnost a nemělo by být založeno na materiálních hodnotách. Připomeňme si výrok Erasma Rotterdamského, holandského filosofa, který žil v letech 1469 až 1536. Možná jste ho již slyšeli: „Děláš-li si nové přátele, nezapomínej na staré

Moudrý král Šalamoun napsal přísloví, cit. "V každičkém čase miluje přítel, a bratr v soužení ukáže se "  (Přísloví 17:17a) POZN. První část verše je z ČEP a druhá polovina je z Kralického překladu

V jedné starší písni, kterou složil Pavel Žák a zpíval jí Petr Rezek s názvem „Přátelství“  se zpívá: "Přátelství, to je někdy víc než láska ..."

Jsme stvořeni pro život s jinými lidmi, pro život ve společenství. Potřebujeme prožívat přijetí ze strany jiných lidí. Potřebujeme nejen pracovní a partnerské vztahy. Každý z nás potřebuje přátelství. Podívejme se nejprve na jedno biblické přátelství. Bylo mezi Davidem, budoucím králem Judského království a Jónatanem, princem, který měl nastoupit na královský trůn po svém otci Saulovi.

1. Přátelství Davida a Jónatana

Přečtěme si 1 Samuelova 18: 1-4 „ I skončil rozhovor se Saulem. Jónatan přilnul celou duší k Davidovi, zamiloval si ho jako sebe sama. Saul ho totiž vzal onoho dne k sobě a nedovolil mu vrátit se do otcovského domu. A Jónatan uzavřel s Davidem smlouvu, neboť ho miloval jako sám sebe. Jónatan svlékl plášť, který měl na sobě, a dal jej Davidovi, též své odění i s mečem, lukem a opaskem

Toto je snad nejkrásnější biblický příklad skutečného lidského přátelství. Přes společenské rozdíly mezi princem Jónatou a pastýřem Davidem vyrostlo ryzí přátelství. Bylo zpečetěno smlouvou. Neznáme její obsah, ale zřejmě se týkala sebevydání se jeden pro druhého.

Vyplývá to z chování Jónaty a později, když se David stal králem Judské říše, zachoval se milosrdně vůči potomkům svého přítele.  Víme to z 2 Samuelovi knihy, 9: 1, cit. „  David se zeptal: "Zdalipak zůstal ještě někdo ze Saulova domu? Rád bych mu kvůli Jónatanovi prokázal milosrdenství." A taky své předsevzetí splnil. Víme, že Jónatův syn  Mefíbóšet každodenně jídal s Davidem u královského stolu (2 Sam. 9:10).

Ale vraťme se zpět do příběhu o přátelství mezi synem krále Saula a Davidem

Jónatan miloval Davida "jako sebe sama". Je překvapením, že syn takového náladového vladaře jakým byl král Saul, je schopen projevit tolik náklonnosti a bratrské lásky, když pro to neměl ve svém otci příklad. To, že se Jónatan chová přesně tak, jak tomu o tisíc let později učí Ježíš, ukazuje, že to není náhoda. Věřím, že Jónatan ctil ve svém životě Hospodina a proto byl schopen svého bližního milovat "jako sebe sama".

 

Na důkaz náklonnosti Jónatan Davidovi daroval symboly následníka trůnu - plášť, meč (který v té době vlastnil jen on a Saul - Pelištejci tajili technologii výroby železa), luk a opasek. Ponížil se tím na úroveň tohoto chudého pastevce, avšak ne ke své hanbě, ale pro zisk přátelství.

Máme před sebou krásný předobraz na Ježíše, který se sklání k nám, přichází za námi, těmi ztracenými kvůli našemu hříchu. Miluje nás ještě víc, než sebe sama. Pokládá svůj život za ty, kteří si sami nemohou pomoci. Jeho milování nezastavila ani smrt na kříži

Milá v Písni písní říká  „  Polož si mě na srdce jako pečeť, jako pečeť na své rámě. Vždyť silná jako smrt je láska,…..“ .

David se stal velitelem bojovníků a v Boží síle slavil vítězství za vítězstvím. To se líbilo lidu, ale nelíbilo se to králi.

1 Sam 19:1-3, cit. „ Saul promluvil se svým synem Jónatanem i se všemi svými služebníky o tom, že by měl být David usmrcen. Saulův syn Jónatan si však Davida velice oblíbil. Proto Jónatan Davida varoval: "Můj otec Saul usiluje o to, aby tě usmrtil. Tak se měj prosím ráno na pozoru. Schovej se a zůstaň v úkrytu! Já vyjdu a postavím se vedle svého otce na poli, kde budeš ty, a promluvím o tobě se svým otcem. Když něco zjistím, povím ti to."

A  Jónatanovi se to povedlo. Přiměl otce k přísaze, cit. „"Jakože živ je Hospodin, nebude usmrcen." Jónatan tedy zavolal Davida a pověděl mu všechna tato slova. Nato Jónatan přivedl Davida k Saulovi, aby stával před Saulem jako dříve“  (1 Sam 19: 6 -7)

I když to bylo jen dočasné, Jónatan svojí přímluvou odvrací králův hněv a zachraňuje Davidovi život. Postavit se na odpor vznětlivému a náladovému Saulovi vyžadovalo odvahu. Přísaha Saulovi dlouho nevydržela a začal znovu usilovat o Davidův život. Znovu se za něj postavil jeho přítel, Jónatan. Saul zuřil, cit. 

Saul vzplanul proti Jónatanovi hněvem a křičel na něj:……… Po všechny dny života Jišajova syna na zemi neobstojíš ty ani tvé království. Hned pro něho pošli a dej ho přivést ke mně, protože je synem smrti." Jónatan svému otci Saulovi odpověděl a otázal se ho: "Proč má zemřít? Co provedl?" Avšak Saul po něm mrštil kopím, aby ho proklál. I poznal Jónatan, že jeho otec je odhodlán Davida usmrtit. Jónatan, rozpálen hněvem, vstal od stolu a toho druhého dne po novoluní při hodu nejedl, protože se trápil pro Davida, že ho jeho otec potupil“  (1 Sam 20,30-34)

Jónatan se ocitá v ohrožení života, když brání svého přítele, který se v nejistotě skrývá. Bylo jasné, že Saulovým slibům se nedá věřit, a proto si řekli: Jestli se Saul na hostině rozčílí, že tam David není, je jasné, že ho chtěl zabít. Bylo to ještě horší, než si mysleli. Málem to odskákal Jónatan.

Nejprve je nadávkami ponížen před přítomnými služebníky, když se králův hněv, určený Davidovi, obrátil proti Jónatanovi. Kopí přichystané pro Davida mělo nyní proklát prince. Odchází nazloben ne kvůli sobě, ale kvůli svému příteli, který jeho otci již tolikrát pomohl. Nyní je zřejmé, že David už do Saulovy blízkosti nemůže. Pro oba přátele to znamená bolestné loučení.

David se stal psancem ve vlastní zemi a skrýval se na poušti. Saul ho pořád hledal, aby se ho zbavil. V této situaci jde Jónatan za Davidem a povzbuzuje ho, cit. „Ve jménu Božím mu dodal odvahy. Řekl mu: "Neboj se, ruka mého otce Saula tě nenajde. Ty budeš kralovat nad Izraelem a já budu druhým po tobě. Také můj otec Saul to ví." Oba uzavřeli před Hospodinem smlouvu. David zůstal v Choreši a Jónatan se odebral ke svému domu.“

(1 Sam 23:14-18) 

Jónatan utěšuje a zároveň povzbuzuje Davida. Všimněme si, že mu dodával odvahu „ve jménu Božím“. Nerozvíjel svou strategii, ale povzbuzoval ho „ve jménu Božím“. Je vidět, že Jónatan ctil Hospodina a počítal s Jeho pomocí pro svého přítele.  Tohle bylo jejich poslední setkání. Nikdy se už neviděli! Jónatan i Saul padli v boji s Pelištejci.

Když David dostává zprávu o smrti Saula a Jónaty, truchlí pro svého přítele v hlubokém zármutku. Právě zde vidíme ryzost Davidova charakteru. Saul ho chtěl tolikrát zabít a on truchlí pro nevěrného vládce jako pro "Božího pomazaného".

2 Sam 1,25-27: „Tak padli bohatýři uprostřed boje, Jónatan na tvých návrších skolen! Stýská se mi po tobě, můj bratře Jónatane, byls ke mně pln něhy, tvá láska ke mně byla podivuhodnější nad lásku žen. Tak padli bohatýři, v zmar přišla válečná zbroj!"

Tak vypadá jedno biblické přátelství. Homosexuálové vydávají příběh jejich přátelství za důkaz vzájemného, intimního vztahu mezi dvěma muži. Zřejmě nezažili nikdy pravé, nezištné přátelství, které je ne „lepší“ nebo „nahrazující“ lásku žen, ale je „podivuhodnější nad „ to, co poskytuje žena muži. Promiňte, ale považoval jsem za dobré se o tom zmínit, abyste věděli, co všechno se dá bez Ducha svatého nad Biblí vymyslet.   

2. Tvým přítelem chce být Bůh

Ukázali jsme si příběh o lidském přátelství dvou lidí, kteří ctili Hospodina víc než svůj život. I za cenu ohrožení svých životů se vydával jeden pro druhého a měli k sobě vzájemnou důvěru, kterou si udržovali do chvíle, než jeden z nich nezemřel.

Bůh se může stát přítelem každého člověka. Důkazy nacházíme ve všech částech Bible. Začíná to Abrahamem a končí to Tebou! Podívejme se do epištoly Jakubovy, druhé kapitoly, cit. verš 23b „….Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost´ a byl nazván `přítelem Božím (Jak 2:23)

Další postavou o které Hospodin řekl, že je Jeho přítel se stal Mojžíš, cit.  „ A Hospodin mluvil s Mojžíšem tváří v tvář, jako když někdo mluví se svým přítelem“ (Ex 33:11)

Bůh touží po našem přátelství!  Bůh hledal Adama s Evou i přesto, že zhřešili a porušili jím nastavená pravidla vzájemného vztahu. Hřích Boha nezastavil.  Chce mít s námi přátelský vztah, a proto se Boží Syn stává Synem člověka. Aby hledal a spasil ty, kdo se sami z hříchu nemohli vymanit.

Otec dává a Ježíš Kristus posílá Ducha svatého, aby nám toto přátelství živě zprostředkovával. Pán Ježíš řekl, cit.   „Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“ (Jan 15:15)

Důvěrné přátelství - to je to, oč Bohu jde. Boží přátelství víc než přátelství v lidské rovině. I ten nejcharakternější člověk může zranit. I životní partner může zklamat. Ale jedinečné přátelství, které ti nabízí Bůh, nemá vadu. Nezklame důvěru a nezraní. Nikdy tě neopustí pro nové přátelé.

Přátelství se samým Ježíšem Kristem má každý na dosah. Jde o vzájemný vztah, ve kterém nemůžeme jen brát, ale máme také dávat.  Nemusíš o Něj bojovat s jinými lidmi. Ježíš má dost lásky pro každého člověka a s každým, chce být Přítelem.

Podmínkou přátelství je důvěra.  Ve společnosti nemůžeme důvěřovat každému. U Boha je to jiné. Pán Ježíš nás miluje, i když ví, že někdy Jeho důvěru zklameme. Není to naším cílem, ale stává se to. A tady je síla přátelství s Ježíšem. ON nám nikdy neřeknu: Už jsi mě tolikrát zklamal, tak už se s tebou nebudu přátelit. Ne!    

Chování prozrazuje úmysly srdce, řeč odhaluje jeho stav!. Jsou-li úmysly čisté, je takový člověk svým vlivem přitažlivý pro druhé. Čisté srdce a ušlechtilé rty jsou výsledkem působení Boží milosti na srdce člověka. Opravdový křesťan přitahuje jiné krásou svého charakteru (ne penězi, mocí nebo silou argumentů) a proto nemá nouzi o skutečné přátele.

Přísloví 22:11  „Kdo miluje čistotu srdce a má ušlechtilé rty, tomu bude přítelem i král

Najde se dost nevěřících, charakterních a upřímných lidí. Májí krásnou duši a ví, co je to oběť pro druhého. Ale pokud nepřijmou Ježíše jako Spasitele, něco jim chybí. A tím je Boží láska ve svých srdcích. Chybí jim očištění od dědičného hříchu krví Beránka. 

Věřící očištěné srdce jehož důsledkem jsou ušlechtilé rty. I když někdy až tak ušlechtile nemluvíme, přesto je nám přítelem sám Ježíš Kristus, protože čistotou srdce a ušlechtilostí našich rtů je ON sám! My máme do tohoto stavu milosti vstupovat a růst v něm. Čím více naplnění se Duchem svatým, čím více Božího slova do sebe vstřebáme a žijeme ho v praktickém životě, tím více se projeví Ježíšův charakter v našich vztazích a přátelství s druhými lidmi. 

Na závěr připomenu 1 epištolu Petrovu, první kapitolu, dvacátý druhý verš:“  

"Když jste nyní přijali pravdu a tak očistili své duše k nepředstírané bratrské lásce, z upřímného srdce vytrvale se navzájem milujte." (1 Pt 1,22)

Jónatan s Davidem byli přáteli proto, že oba pěstovali společenství s Bohem. Kdo prožívá přátelství s Ježíšem, umí přátelství rozdávat podobně jako jeho Pán. Můžeme využít našeho přátelství s lidmi a nasměrovat je ke Kristu. Vždyť jde o hodně: Kde budou na věčnosti!

Ježíš řekl, že jsme Jeho přátelé, cit. „  Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. …...“  (Jan 15:14-15).

To, co Ježíš učedníkům a svým následovníkům přikazuje, je NOVÉ PŘIKÁZÁNÍ BOŽÍ LÁSKY, cit.

Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým." (Jan 13:34 - 35).

Ve vztazích uvnitř „ekklésie“ (shromáždění Božího lidu) se jedná o Boží lásku, řecky „agapé“. Díky Pánu Ježíši jsme přizváni do obecenství s Bohem na základě Jeho, Boží lásky. Tu nám dává do srdce Duch svatý a my pak tou darovanou, nadpřirozenou, Boží láskou milujme Boha. A pak dokážeme milovat i spoluvěřící. I přes to, že máme ve vztazích rezervy. Pokud máme Boží lásku v srdci, pak se stáváme přáteli našeho Pána a naplňujeme Jeho příkaz

Pracujme na osobním vztahu s Bohem, buďme otevření pro Ducha svatého v našich srdcích a Boží láska bude základem našich přátelských vztahů v rámci společenství, ale i v našem každodenním životě s našimi bližními, sousedy a přáteli                       

Amen