Oddechový čas

Oddechový čas

( Lk. 2:8-19)

 " A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda.  Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň.  Anděl jim řekl: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.  Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.  Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí."  A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha:  "Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení."  Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: "Pojďme až do Betléma a
podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil." Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí.  ......."  (Lk 2: 8 - 19  )

Dnes je podle křesťanské tradice třetí adventní neděle. Brzy budou Vánoce  a tak bude dobré, když si něco o
Ježíšově narození řekneme. Podle Lukáše se zvěst o narození Ježíše nejprve dozvěděli pastýři u svých stád.   

1. Pastýři u svých stád

Nevíme  o nich nic. Víme, že hlídali svá stáda na kopcích u Betléma resp. Jeruzaléma. Někteří spali a někdo držel noční hlídku. Asi to musel být pořádný šok, když se vedle hlídajících objevil " anděl Páně" . Další byli probuzení " září Páně " a pochopitelně se jich zmocnil strach .

Není třeba se ptát, kdo je tím " andělem Páně". ČSP to řeší výrazem " Pánův anděl" - prostě posel od Boha, který panuje a vládne nad stvořením. Neřekl bych, že šlo o "teofanii" tedy zjevení Boha v podobě anděla.

Každopádně se jim ukázala duchovní bytost ve fyzické podobě. Nevíme jak vypadal, ale z toho nás hlava bolet nemusí . Důležité je jeho poselství ,cit. "Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. ( Lk.2:11). Tato zpráva zní celým křesťanským světem o Vánocích . Narodil se Spasitel , haleluja ! 

Bible o datu Ježíšova narození nemluví. Můžeme jen spekulovat.  V Palestině zůstávají pastýři na pastvinách
od března/dubna až do listopadu: v úvahu by tedy přicházelo jaro, léto nebo podzim. Dost velký rozptyl. Pro první křesťanské sbory nemělo datum Ježíšova narození žádný rozhodující dogmatický význam. Na konci 2. století se Klement Alexandrijský dokonce vysmíval všem, kdo chtěli objevit den Ježíšova narození . Datum Ježíšova narození nemá dogmatický význam ani pro nás.

Slavení Vánoc vnímám jako příjemnou křesťanskou tradici spojenou s národní kulturou západní civilizace. Nakonec proč ne ! Byly doby, kdy se proti tradičnímu slavení Vánoc v Křesťanských sborech brojilo. Někteří otcové rodin byli hrdiny, když domácnost Vánoce přečkala bez tradice. U štědrovečerní hostiny se četlo o narození Pána Ježíše, ale chyběl třeba stromek nebo nebyly dárky atp. Naštěstí je tahle doba pryč, protože byly kladeny důrazy na marginálie, které nemají s duchovním stavem rodiny nic společného. Spíše to byl takový starozákonický způsob vedení domácnosti. Nikoho blíž k Bohu nepřivedl a trpěly tím nejvíc děti. Ty se chodili dívat na vánoční stromečky k sousedům a rostla v nich představa přísného Boha

Jak to vlastně s datem narození Spasitele je ? Jestliže tradice ŘKC stanovila půlnoc z 24 na 25 prosinec, tak to neřešme.  Jednou se narodit musel. Kdysi jsem četl úvahu na toto téma v časopise " Živé slovo" . Podle autora to měla být někdy na podzim. Katolíkům se vyčítá, že stanovili čas zimního slunovratu, aby tak odsunuli pohanské oslavy slunovratu do zapomnění. Prostě nahradili novým svátkem starý z misijních důvodů.

Oscar CULLMAN ( 1902 - 1990 ) k tomu říká toto, cituji internetový zdroj :

V každém případě je 25. prosinec jako den slavení Narození doložen v Římě v roce 336 a musel se tak slavit již dříve za Konstantina Velikého. Na začátku 4. Století byla v pohanském světě 25. prosince  slavena zvláště významná slavnost na počest boha Slunce. V římském impériu a v jeho nejrozšířenějším náboženství boha Mithry existoval kult Slunce, jehož slavnost se slavila 25. prosince, v den slunovratu. Je pochopitelné, že nově vzniklá ŘKC chtěla proti pohanskému kultu přírody postavit vlastní slavnost světla, slavnost narození Krista, Dítěte Ježíše, který je v Simonově chvalozpěvu vítán jako, cit. "světlo, jež bude zjevením pohanům," ( Lk.2:32 ) .

Simeon rozpoznal, že  citát z Mal. 3: 20: "vzejde slunce spravedlnosti se zdravím na paprscích" je jedním z proroctví o Kristu. Milánský biskup Ambrož ( 340 - 397 ) v jedné promluvě, ve které výslovně konfrontuje slavnost pohanskou a slavnost křesťanskou, říká: "Kristus je naším novým sluncem!"

Svatý Augustin ( 354 - 430 )  zmiňuje pohanský svátek 25, prosince, když vyzývá křesťany, aby v ten den
neuctívali Slunce jako pohané, ale toho, kdo jej stvořil.  A ještě papež Lev Veliký ( 400 - 461 po Kr.) odsuzuje
víru těch, kdo slaví Vánoce jako zrození Slunce, nikoli jako zrození Krista.  Tato vyjádření v každém případě dokazují, že slavnost narození Krista byla určena na den 25. prosince, protože církev znala význam tohoto dne pro pohany . Tolik CULLMAN .

Vidíme, že ŘKC tento pohanský svátek svou misijní aktivitou přeměnilo na den narození Krista. Podstatné je , že se NARODIL a stal se naším Spasitelem. Kdo z lidí na náměstích a návsích dnes ví, co to znamená, že se narodil Spasitel. Vždy jsem vnímal Vánoce jako velkou příležitost k nenásilné evangelizaci.

Anděl Páně přinesl tuto radostnou novinu pastýřům. Ti ve vánočním příběhu zastupují veřejnost.

Monackému knížecímu páru se ve středu 10.12. tohoto roku narodila zdravá dvojčata. Holčička přišla na svět jako první, druhý chlapeček se ale stal dědicem trůnu. Na jejich počest bylo vypáleno 24 salv z děla a 15 minut zněly všechny zvony po celé zemi. Stát, který má 30.000 obyvatel mohutně oslavoval narození nástupce trůnu. Když se narodil Spasitel světa, tak se o oslavu postarali andělé. Dnes je Pán Ježíš hlásán po celém světě a má milióny následovníků. Že se konečně narodil následník trůnu v Monaku nebude vědět za chvilku skoro nikdo.  Že se narodil Spasitel, se díky Vánočním svátkům ví na celém světě 17 století.

Anděl Páně mluví o radostné zvěsti, která bude pro všechen lid. O narození očekávaného Mesiáše lidu Izraele.

2. Ježíš - očekávaný Mesiáš lidu Izraele

"....hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid " ( Lk.2:10) .

Anděl Páně mluví o tom, že se jim narodil Spasitel. Doslovně se narodil Izraelcům. Šlo naplnění proroctví, které slyšel král David od Nátana, cit.  "  Až se naplní tvé dny a ty ulehneš ke svým otcům, dám po tobě povstat tvému potomku, který vzejde z tvého lůna, a upevním jeho království.  Ten vybuduje dům pro mé jméno a já upevním jeho královský trůn navěky.  Já mu budu Otcem a on mi bude synem. .......  Tvůj dům a tvé království budou před tebou trvat navěky, tvůj trůn bude navěky upevněn." ( 2 Sam.7: 12 - 16 )

Je potřeba říci, že Ježíš přišel v prvé řadě ke svým soukmenovcům z národa Izraele. To, že plán spásy je připraven i pro pohany, tedy ne - Židy, Ježíš nezdůrazňoval. Známe příběh o kananejské ženě, která po Ježíši chtěla, aby uzdravil její nemocnou dceru . Odpovědí jí bylo, cit. ".... Jsem poslán ke ztraceným ovcím z lidu
izraelského." ( Mt.15:24).  Zní to dost drsně, ale privilegium přijmout zaslíbeného Mesiáše - Spasitele, měli  Židé. Jim nebeský Otec, skrze zázraky a divy, které konal Ježíš v moci Ducha svatého, prokazoval dobro nebes. Byla to Jeho, otcovská péče a Boží zaopatření, které je mělo  přivést k prozření, že Ježíš z Nazaretu je JEJICH zaslíbený Mesiáš.

Samařanka u studnice Jákobovy se od Ježíše dozvídá, že , cit. " ....spása je ze Židů " ( Jan 4: 22 ) . S nimi Bůh uzavřel Starou smlouvu na Sinaji . Podle epištoly k Židům s nimi uzavřel i smlouvu Novou, cit.  "..... `Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy s domem izraelským i s domem judským uzavřu smlouvu novou. "   ( Židům 8:8  ) .

A byl to Ježíš, vtělený Bůh, který to udělal ještě před ukřižováním, cit. " A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá." ( Lukáš 22:20 ). Teď se mnozí můžou leknout a říci : " Václave, nemluvíš tak trochu z cesty ? My přeci máme Nový zákon, jako měli Židé Starý " . Můžu každého ujistit, že i pohanům se dostala spása v Kristu.

Bůh nikdy nezapomněl na své stvoření. I když si vyvolil jeden národ, aby na něm demonstroval, že lze žít pod vládou Stvořitele. Nesporně  kvalitněji než v okolních pohanských národech s jejich polyteismem a lidskými oběťmi přinášenými jejich bohům. Prorok Izaiáš to naznačuje v padesáté první kapitole, cit.

"Věnuj mi pozornost, můj lide, můj národe, naslouchej mi! Ode mne vyjde zákon a mé právo svitne všem lidem. Má spravedlnost je blízko, má spása vzejde, všechny lidi bude soudit má paže. Ve mne
skládají naději ostrovy, čekají na mou paži" ( Iz.51 : 4 - 5 )

Pán Ježíš narodil bohabojné Marii z pokolení Juda. Jeho vlastní Ho jako Mesiáše nepřijali a nakonec byl ukřižován Římany na základě rozhodnutí plebejců z lidu. Židé Nový zákon neuznávají a ani ho nečtou. Zůstávají ve svém učení a pořád Mesiáše očekávají. Nepřijímají, že zde již byl, že v Něm je jak Žid, tak pohan, součástí jednoho Těla jehož je Pán Ježíš hlavou.

Na druhé straně jsou pohané se kterými Bůh neuzavřel žádnou smlouvu. Na základě víry v Krista se stávají účastníky Nové smlouvy. Počítají s Jeho milostí i s Jeho mocí ve svých životech. Ostrovy se dočkali Boží spravedlnosti a Jeho mocné paže . Tak jak prorokoval Izajáš.

Židé Vánoce nebo nějaký den narození Ježíše vůbec neslaví. Pochopitelně. A tak ona radostná zvěst o narození Spasitele zůstala Církvi Boží. 

3. Marie zasažená Božím slovem

Dočteme si úvodní pasáž z evangelia Lukášova. Pastýři přišli do betlémského chlíva a cit . "..... pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti.  Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli.  Ale Marie to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom." (Lk.2:17-19)

Všichni žasnou, všichni mají oči na vrch hlavy, jen Marie tu zvěst v mysli zachovávala a přemýšlela o tom. Už si s Bohem něco prožila. Andělské navštívení, zázračné početí bez přičinění snoubence Josefa, snoubeneckou krizi a teď zvěst o Spasiteli.  Připomenu znovu Izaiáše padesátou první kapitolu, cit.

" Hospodin potěší Sijón, potěší všechna jeho místa, jež jsou v troskách. Jeho poušť změní, bude jako Eden, jeho pustina jako zahrada Hospodinova. Bude v něm veselí a radost, vzdávání díků a prozpěvování "  ( Iz.51:3 )

V souvislosti textu kapitoly jde o narození Spasitele. Marie začíná vnímat, že její miminko je někdo, kdo patří někomu jinému. Její Syn je Boží, vtělený Bůh. Když se podíváme do evangelií a budeme sledovat, jak se vyvíjel vzájemný vztah matky Marie a syna Ježíše, tak dojdeme k zajímavým postřehům. Ale o tom až někdy jindy.

O spasení pohanů skrze narozené Dítě se Bible poprvé zmiňuje ústy proroka Simeona.

Lk. 2: 25  " V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával
potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním.  Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše. A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předepisoval Zákon,  vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha:  "Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení,  které jsi připravil přede všemi národy -  světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael."  Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli " ( Lk.2:25 - 33 )

Duch svatý odkrývá Simeonovi to, co bylo prorokováno před více než 500 lety Izajášem. Vidíme, že Simeon už mluví o pohanech, o světle, kterým se pro ně stává ono miminko, které drží v náručí . Bude záležet na péči rodičů, bude záležet ještě na mnoha okolnostech, ale už je zde a je  základním stavebním kamenem Božího plánu spásy světa.  

Evangelista Jan v hymnu o Ježíšově božství říká, cit.   "  V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo
ve tmě svítí a tma je nepohltila "  Jan 1: 4 - 5. Ježíš o sobě sám mluví jako o "světle světa". Nejde o fyzikální světlo, ale duchovní světlo, které člověka vede zpět k Bohu, do Jeho milující náruče.

Přeji každému příjemné prožití vánočních svátků. Díky Bohu, že jsme spasenými a zaopatřenými golgotským Vítězem, naším Spasitelem. Můžeme si víc než kdykoli jindy uvědomit, z čeho jsme byli vytrženi  a do čeho
jsme vkořeněni. Prorok Izaiáš promlouvá k lidu Izraele, ale v duchovní rovině i k nám slovy , cit,

 " Slyšte mě, kdo usilujete o spravedlnost, kdo hledáte Hospodina. Pohleďte na skálu, z níž jste vytesáni, na hlubokou jámu, z níž jste vykopáni. .......  Hospodin potěší Sijón, potěší všechna jeho místa, jež jsou v troskách......"  ( Izajáš 51:1 - 3)

Z tenat vlády smrti jsme byli doslova jako ze skály vytesáni a jako z hluboké jámy vykopáni. Mým heslem letošních Vánoc se stalo zvolání  : Zpět k Bohu ! 

Ať se všichni křesťané pozdvihnou a přimknou k Bohu Spasiteli . Jestliže je něco ve Tvém životě v troskách, pak letošní Vánoce jsou novou nadějí a výzvou : Zpět k Bohu ! To, co bylo zbořeno, může být znovu zbudováno na pevných základech. Ke slávě Bohu . Narozením Spasitele to začalo . Važme si Boží přízně a Jeho zaopatření i o letošních Vánocích 

Amen