Nikdy nekončící Milost
Nikdy nekončící Milost
Vzpomněl jsem si na úžasnou chválu, která opěvuje Boží milost. V té chvále autor mluví o "nekončící Milosti" s velkým "M". Tím vyzvedl milost tak vysoko, jak jen to jde. Myslí tím Boha jako takového. Nejde mu až tak o Jeho slitování a udělení milosti v kauze dědičného hříchu, ale označuje Boha jako Milost. Milost je jednou z podstat Boha, podobně jako láska. Např. v 1 Janův 4:16 je napsáno, cit. " Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm"
Kontrast mezi tmou a beznadějí, která se objevuje v prvních třech kapitolách epištoly k Římanům, se začíná měnit uvedením těchto veršů, cit. "Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky, Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši" (Ř 3: 21 - 24)
Teď se situace člověka a jeho úděl může změnit! Přichází světlo a úcta k Bohu, který nám dává východisko z beznaděje vykoupením v Kristu Ježíši. Ti co předtím zhřešili a byli daleko od Boží sláva, pro víru v Ježíše Krista, jsou ospravedlňováni jeho milostí. Nikdy nekončící Milostí!
Stejně jako je Bůh věčný, stejně tak Jeho milost nikdy neskončí. Máme jí v Kristu a skrze Krista k dispozici. Můžeme zapomenout na tmu a bídu života lidí, kteří neuznávají Stvořitele jako nejvyšší duchovní autoritu.
Milost je úžasná i z těchto důvodů:
1. Dokonalé spasení
Možná se vám to zdá příliš radikální a smělé. Ale v tom můžeme vidět nekončící Milost. Pojďme si zopakovat proces znovuzrození. U každého probíhá jinak, ale vždy končí přijetím Ježíše Krista vírou jako Spasitele. Apoštol Petr, ve třetí kapitole Skutků šel spolu s Janem do chrámu. U brány zvané "Krásná" byl chromý zásahem Boží moci uzdraven, vstal a začal chodit. Vzbudilo to rozruch a Petr zběhlému davu lidí začal zvěstovat evangelium. Začíná slovy, cit.: "Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, Bůh našich otců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého vy jste vydali a kterého jste se před Pilátem zřekli, když ho chtěl osvobodit. Svatého a spravedlivého jste se zřekli a vyprosili jste si propuštění vraha.( Sk.3:13-14)
První co říká: Nejsme to my, nějací léčitelé, ale je to Bůh, který zázračným uzdravením oslavil Ježíše. Na toho se mají teď zaměřit i oni. Pak jedním dechem, v síle Ducha svatého, říká věci, které jsou pro Židy pobuřující dodnes. Říká, že se "svatého a spravedlivého zřekli", ale teď je chvíle, kdy to mohou napravit, cit. Proto čiňte pokání a obraťte se, aby byly smazány vaše hříchy a přišel čas Hospodinův, čas odpočinutí, kdy pošle Ježíše, Mesiáše, kterého vám určil". (Sk. 3:19-20)
Jak víme z Písem, základní principem spasení je nejprve 1)pokání a pak nastane 2)obrácení. Apoštol Pavel hlásal to samé jako apoštol Petr. Když byl před Festem, tak vyprávěl o svém obrácení a poslání, cit. " Budu tě chránit před izraelským národem i před pohany, k nimž tě posílám, abys otevřel jejich oči a oni se obrátili od tmy ke světlu, od moci satanovy k Bohu, a vírou ve mne dosáhli odpuštění hříchů a podílu mezi posvěcenými. .....kázal jsem....aby se v pokání obrátili k Bohu a podle toho žili" (Sk 26: 17 -20).
Vidíme opět stejnou posloupnost. Nejprve pokání, pak obrácení a Pavel přidává život, který bude svědectvím o našem Spasiteli. Dá se říci, že nejprve přijmeme vírou Ježíše jako Spasitele a pak se stává také naším Pánem. A v tom je ten život. Dobrovolně se podřizujeme Bohu. Není to žádné otroctví. Naopak, žijeme ve svobodě od hříchu a mění se celý náš étos. Tomu, co člověk ve víře udělal, tedy nejprve pokání a pak obrácení se říká znovuzrození. Člen Sanhedrinu - židovské velerady - přišel za Ježíšem v noci a chtěl mít v otázce, kdo je Ježíš, jasno. Začíná slovy, cit. : "Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha..." . Zřejmě si myslel, že Pán Ježíš ho uvede do hlubšího poznání této skutečnosti. Místo toho mu Ježíš říká, cit. "nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží". Říká to dvakrát za sebou. Jednou bez znovuzrození neuvidí Boží království a podruhé do něj nevejde.
Je to jako když nejprve vidím město, ale ještě v něm nejsem. Pak do něj vejdu a jsem v něm. Ježíš říká, že bez znovuzrození to pomyslné město v našem příkladu, vůbec nevidíme i když tam je. Není nám otevřen duchovní zrak, abychom spatřili Boží království a pak do něj i vešli a žili v něm. Ne jen abychom tam byli, ale i tam žili. Pokud se člověk znovuzrodí, pak teprve uvidí krásu Božího království ve svém srdci a začne v něm žít. Je tam Král králů a Pán Pánu. Je v něm nikdy nekončící milost, panují zde jiné vztahy a jiný životní styl. Vše je založené na Boží lásce a Jeho mocné milosti.
Pasáž setkání s Nikodémem končí příkazem, cit.: "Musíte se narodit znovu"
Bůh všechno připravil a zajistil k tomu, aby se každý mohl znovuzrodit. ON je nikdy nekončící Milost. V epištole Efezským je to řečeno jasně, cit. "Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil". (Ef. 2: 8 -10)
Z Písem jasně vyplývá, že nikdo z lidí nebyl přizván do věčné Boží rady, k diskusi o tom, jak bude fungovat mechanismus spasení padlého člověka. Mantinely nastavil sám Bůh. Nikdo z nás nebyl přizván, aby doplnil svými skutky dílo spasení. Jestliže je Bůh dokonalým, pak i Jeho dílo spasení je dokonalé. Znovu cit. "Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši..." . Znovuzrození nastane skrze víru v dílo spásy. Z naší strany se očekává zájem o toto dílo a víra v to, že to tak je a že to bez výhrad přijímáme.
Mnoho lidí vůbec nějaké dílo spasení nezajímá. Otáčí se na historii, vysvětlují, že mnoho lidí znechutili Svědci Jehovovi. Velká část národa se otevírá esotérice, nechávají se vykládat karty. Mnozí se shlédli ve východních náboženstvích. Ano, je svoboda. Každý si odpovídá za svůj život sám. Otázkou je, kde bude trávit věčnost. Zda v pekle nebo v nebi. Tady na zemi se rozdávají karty. Na věčnosti možnost nápravy promrhaného život auž nebude.
O peklu se v církvích v posledních dvou dekádách moc nemluví. Dnešní humanistický člověk by to nestrávil a odmítá tomu vůbec věřit. Ale je to biblická zvěst. Mnozí lidi z věřících rodin uvěřili ze strachu, že rodiče budou v nebi a oni, pokud neuvěří, budou v pekle. Je to i můj případ. To byl hnací motor mého spasení.
Vraťme se k tomu, co se s námi již stalo. Učinili jsme pokání - z toho, že jsme hřešili a nepřijímali Ježíše a Jeho oběť za naše viny. Pak jsme se obrátili k Ježíši jako svému Spasiteli a teď má panovat v našich životech v síle, kterou nám dává Duch svatý. Jasně to říká apoštol Pavel, jsme jeho dílo, stvořené Bohem k tomu, cit. " abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil "
S nekončící Milostí máme jistotu, že nám spasení nikdo nesebere. Garantuje ho sám dokonalý Bůh.
" Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti" (Ř 8: 1 - 2 )
Vírou jsme se dostali do správného postavení vůči Bohu. Byli jsme učiněni "spravedlivými" v Božích očích pro naši víru v Ježíše, která pokračuje a měla by sílit. Když se něco nepěkného stane, uděláme něco, co se Bohu nelíbí, tak jsme pro tu víru v dokonalé dílo spasení ospravedlněni.
Být v Kristu znamená být v Něm, skrze víru. Uvědomit si a přijmout skutečnost, že "nežiji již já,ale žije ve mně Kristus". A Pavel u Galatských pokračuje slovy, cit. "život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne." ( Gal.2:20)
2. Jistota spasení je milost
Někteří křesťané učí, že není jistota spásy pro věčnost. Absolvoval jsem mnoho diskusí s těmito lidmi na internetových serverech. Dílem jde o nepochopení jiného jednání Boha s Izraelem, Církví a pohany.Z toho plyne mylný výklad pasáží např. Matouš 24 a 25 kap. , epištola k Židům 6 kap. a další místa
Někteří pastoři velmi ostře napadají ty, kdo mají jistotu spasení. Přitom apoštol Pavel o takových lidech mluví, že jsou "nejbídnější ze všech lidí". Cituji kralický překlad: " Jestližeť pak v tomto životě toliko naději máme v Kristu, nejbídnější jsme ze všech lidí. (1 Korintským 15:19)
Tento verš patří k tématu o jistotě spasení. Není účelově vytržen z kontextu. Kdo nemá jistotu spásy, musí žít v nejistotě, kde se nakonec na věčnosti octne - zda v pekle, místě muk nebo v nebi, v místě radosti. Takoví věřící musí žít v neustálém strachu, zda vejdou nebo nevejdou do věčného Božího království v nebi. Vede to k posuzování a manipulaci s věřícími. Stačí nasít do myšlenek semeno kritiky a soudu a přijde strach. Jestliže nás Bůh miluje věčnou Boží láskou, jako že ano, pak věřící nemá mít obavu, strach, jak to s ním vlastně je a bude. Apoštol Jan říká, že, "Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce" (1 Janův 4:18)
Další nepřímá podpora jistoty spasení vychází ze samé podstaty Boha. Jestliže je Bůh spravedlivý, tak by měl lidem nějak jasně sdělit, že končí. Že míra jejich provinění a hříchů byla naplněna. Měl by jim sdělit, že budou věčně v pekle . ON, který i za ně položil život, aby ho věřící mohli získat.
3. Máme přístup k milosti
"Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží" (Ř 5: 1 - 2)
Když Bůh otevře přístupovou cestu k Jeho nikdy nekončící milosti, kdo si dovolí zavírat? Nikdo! Přístup k této milosti máme nejen, když se modlíme. Máme ho pořád, každou vteřinu. Byli jsme uvedeni do postavení Božích dětí, dědiců Božích a spoludědiců Kristových. Je to málo? Vůbec ne, jde o nikdy nekončící Milost. Nepožaduje se od nás žádná cena. Vstup do tohoto požehnání nevytváří pro nás žádný dluh vůči Bohu. Za milost nemusíme platit.
Musíme si uvědomit, že ke spasení nemůžeme nic přidat. Stáli jsme před Soudcem, obvinění z mnohých hříchů. Čekali jsme na soudcovský výrok. Nakonec nám byl udělen trest věčné smrti. Byli jsme bez peněz a zadlužení, spoutáni řetězy. Bezvýchodná situace. Najednou došlo k tomu, že řetězy a pouta byly odstraněny a my postavení před Soudce, který nám udělil milost. Mezitím, co jsme čekali na výkon trestu smrti, vzal Ježíš na sebe naše viny a byl odsouzen a potrestán smrtí místo nás. Soudce nám pro Jeho zástupnou smrt udělil milost a my se dostali na svobodu.
Byli jsme a jsme ospravedlněni krví Krista skrze naší vírou v Něj.
4. Milost je pořád k dispozici
Milost je skutečně úžasná. Je pořád k dispozici. Apoštol Pavel píše v první kapitole k Efezským, cit. " Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů; v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. Ve své lásce nás předem určil, abychom
....... skrze Ježíše Krista ..... chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším. V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost", (Ef.1: 2 -7)
Bůh je věčný a vidí celou časovou osu. To znamená, že ještě, když jsme neexistovali, kdy ještě nebyla stvořena Země, Bůh a Otec Pána Ježíše nás vyvolil, abychom zakoušeli onu úžasnou milost. Abychom v Něm, tedy v Kristu, byli svatí a bez poskvrny před Jeho tváří
Bůh je dobrý a nepřeje si, aby kdo zahynul pro věčnost. Svou nekončící Milost daroval každému, kdo o ní stojí. Kdo o ní projeví zájem. Kalvinisté učí, že někdo je předurčen ke spáse a někdo k zahynutí. Souvisí to s jejich učením o vyvolení, učeně řečeno, o predestinaci. To jde proti samé podstatě Boha, který je Láskou. Navíc, apoštol Petr jasně říká, cit. " Ale tato jedna věc kéž vám nezůstane skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc let a `tisíc let jako jeden den´. Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání." (2 Pt.3:9 )
Jestliže Bůh chce, aby VŠICHNI dospěli k pokání a byli spaseni, pak nebude nikoho předem zatracovat tím, že ho určí k věčnému zahynutí. Bůh není žádný Mengele na rampě dráhy ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi. Bůh je dobrý a ne krutý!
Dnes jsem nás chtěl povzbudit tím, že v Kristu jsme dokonale spaseni. Otázkou pak je, jak prožívám spasení z milosti. Žiju tak, jak ode mě Pán očekává? Duch svatý nám dává Boží sílu vítězit nad tělesností, která se pořád dere na povrch. Má tu snahu, protože ještě nemáme nebeská, oslavená těla. Ty budeme mít až na věčnosti. Proto teď máme důležitý úkol: Ve víře se postavit se na Skále, kterou je Kristus, ukotvit se v nekončící milosti a růst v mentalitě vítěze. Vítěze v Kristu Ukončím citací té chvály, která mě přivedla k tomuto kázání
Nikdy nekončící Milost brány srdcí otvírá, nikdy nekončící Milost odpouští a přijímá. Nikdy nekončící Milost nezná strach a zklamání, před ní padá každá touha po vlastním uznání.
R: Dokud dýchám, uslyšíš můj hlas, dokud dýchám, nechci ztrácet drahý čas, dokud dýchám, rád se dívám na ten cíl, dokud dýchám, že i ve mně Ježíš zvítězil.
Amen