Náboženská slepota

Náboženská slepota

Ježíš uzdravil slepého od narození a představitelé vyvoleného národa Izraele s tím měli problém. Herec Töpfer jednou v nějakém pořadu vyprávěl židovské vtipy. Pak přešel do vážnější polohy a řekl, že když se dva rabíni (učitelé zákona) sejdou, tak výsledkem jsou tři názory na jednu věc. Tak i v tomto případě Židé řešili už vyřešené.  Přečtěme si ten úsek z evangelia Janova, cit. "

" Zavolali tedy ještě jednou toho člověka, který byl dříve slepý, a řekli mu: "Vyznej před Bohem pravdu! My víme, že ten člověk je hříšník."  Odpověděl: "Je-li hříšník, nevím; jedno však vím, že jsem byl slepý a nyní vidím." Řekli mu: "Co s tebou učinil? Jak ti otevřel oči?" Odpověděl jim: "Již jsem vám to řekl, ale vy jste to nevzali na vědomí. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?"  Osopili se na něho: "Ty jsi jeho učedník, ale my jsme učedníci Mojžíšovi.  My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je."  Ten člověk jim odpověděl: "To je právě divné: Vy nevíte odkud je - a otevřel mi oči!  Víme, že hříšníky Bůh neslyší; slyší však toho, kdo ctí a činí jeho vůli.  Co je svět světem, nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepého od narození. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nemohl by nic takového učinit."  Odpověděli mu: "Celý ses narodil v hříchu, a nás chceš poučovat?" A vyhnali ho. Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: "Věříš v Syna člověka?" Odpověděl: "A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?"  Ježíš mu řekl: "Vidíš ho; je to ten, kdo s tebou mluví."  On na to řekl: "Věřím, Pane," a padl před ním na kolena. Ježíš řekl: "Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí. "Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu: "Jsme snad i my slepí?"  Ježíš jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu."

Farizeové Ježíše označují jako "hříšníka". To je takové, dnes už archaické slovo. Pojďme se na tohle počastování a účelový soud podívat  

1. Ježíš označen za hříšníka

Jde o překlad hebr. Slova "rášá". Kraličtí ho překládají zpravidla jako "bezbožník". Zdá se, že je to výstižnější překlad než ekumenické "hříšník". Kdysi, když ještě na stránkách KřSb bylo diskusní fórum, tak tam jeden borec napsal toto, cit. " Ahoj, rád bych se Vás zeptal na následující věc: Několikrát jsem si všiml, že někteří členové Křesťanských sborů při označování nevěřících lidí užívají termín: hříšníci. Přiznám se, že mne to zaskočilo a trochu se i dotklo, protože se nepovažuji za většího hříšníka než je běžný průměrný občan. Toto označování, je-li míněno ve smyslu: "ostatní" mi připadá diskriminační. Co si o věci myslíte Vy? Děkuji předem za odpovědi a na diskusi se těším!"  Diskuse se rozběhla, Mladí a vzdělaní bratři se do sebe pustili "jak koně". Tak jsem se zapojil a vymyslel novotvar, že lidi jsou taková "hříšnidla".  Takové nádoby hříchu, ale přeci jen milováni Stvořitelem, který vidí v každém člověku potencionální Boží dítě. 

Jak víme, Božími dětmi není každý člověk, ale jen ten, kdo se "znovuzrodil" vírou v Ježíše jako svého Spasitele. Z toho plyne, že Kraličtí překládají správně, i když to slovo "bezbožník" vypadá hrozivě. Zejména v dnešní, postmoderně vyměklé společnosti. Často jde lidi morálně krásné, pomáhající potřebným, prostě, lidsky řečeno: Dobří lidé. Pak je označte za "hříšníky". Ten dotaz vyšel právě z takového uvažování. Napsal, že se nepovažuje za "většího hříšníka než je běžný průměrný občan". Průměrným občanem může být člověk věřící, ale i nevěřící. Proto je potřeba najít jednotící názorový základ. A ten je pouze jen v Božím slovu. 

Farizeové mluví o Ježíši jako o hříšníkovi vědomě. Svůj názor opírají o Písma. Ježíš se vymykal jejich představě o osobnosti Mesiáše. Zejména v Žalmech je hříšníkem míněn člověk, který je opakem zbožného, cit. " Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci" (Ž 1:1). Šťastný muž, který nejde cestou těch, kdo nerespektují Mojžíšovský zákon a Boha jako takového. Žalm pokračuje slovy, cit. "Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých". (Ž 1:5)

Tím shromážděním spravedlivých, židé v našem příběhu, míní sami sebe! Oni jsou ti, kdo dodržují Zákon, kdo mu rozumí a jsou povoláni ho vykládat a vést prostý lid k tomu, aby správně ctili Hospodina. Možná už dávno zapomněli a nepředávali si tu zkušenost s dvanáctiletým, tedy ještě nedospělým Ježíšem, jak rozmlouval se zákoníky v Jeruzalémském chrámě

O Ježíši je v evangeliu Lukášovu napsáno toto: "Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním" (Lk 2:40). Tím dítětem je míněn chlapec Ježíš. Jak víme, milost Boží působí Boží silou, řecky "dynamis"  . Vyházím z textu z epištoly Jakubovi, třetí kapitoly, cit. "  Mocnější však je milost, kterou dává. Proto je řečeno: `Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost." Na pasáž Jak. 4: 1 - 7 jsem měl kdysi celé kázání.

Tyto verše jsou často nesprávně chápany a používány jako karabáč. Kdo smýšlí v té či oné věci jinak, tak je hned pyšný. Teď se tím nebudeme zabývat do hloubky, ale můžeme přijmout nosnou myšlenku té pasáže, že milost Boží působí Boží silou  ("dynamis") a proměňuje i charaktery věřících lidí .  V souvislosti textu jsou to ti, kdo se, cit. "Sváří ...a bojují" mezi sebou v rámci  společenství věřících. Chybí jim pokora jeden vůči druhému a pak toho využívá Nepřítel. Může do nich, protože hřeší jeden proti druhému porušováním Ježíšova přikázání lásky.

Mnozí se opírají o verš z první epištoly Janovi, cit. "Víme, že nikdo, kdo se narodil z Boha, nehřeší, ale Syn Boží jej chrání a Zlý se ho ani nedotkne." (1 Janův 5:18).

Z hlediska spasení pro věčnost jde o duchovní pravdu. Pokud věřící hřeší; a zejména jde o vztahové hříchy mezi lidmi vytvářejících společenství vykoupených, pak se může stát, že Satan ovládne určitou oblast v duši takového člověka a může skrze něj působit. Pak takový křesťan nešíří pokoj, ale rozsévá zlé věci, které trápí a sužují. Apoštol Pavel píše do Korintu o tom, že se, cit. " sám satan se převléká za anděla světla;". (2 Kor. 11:14).

Nepřítel utočí skrytě, často schován za bohulibé postoje. Věřící se navenek tváří jako, že jo, ale uvnitř je to jinak. Pokrytectví je dobrá vstupní brána pro Nepřítele.  Ježíš dobře věděl, co čeká nově vznikající společenství po jeho odchodu do nebeské slávy a proto kladl velký důraz na čistotu vztahů mezi věřícími, kteří vytváří místní společenství jednoho Těla, jehož je Kristus hlavou, cit. "
 Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým." (Jan 13: 34-35). Jde o Boží lásku, řec. "agapé", kterou nám dává Duch svatý srdce a kterou se pak milujeme navzájem. Nejde o lásku tělesnou nebo prosté přátelství mezi navzájem si sympatickými lidmi. Jde o lásku, která chce proměňovat vztahy mezi lidmi, které Ježíš svou obětí vykoupil. 

Ze své životní zkušenosti vím, že tohle je jedna velká brzda pro probuzení v každé době. Jak v místním společenství, tak v jednotlivých denominacích. 

Proto na závěr pasáže Jakub říká, cit. "Umyjte si ruce, hříšníci, a očisťte svá srdce, lidé dvojí tváře! ". Vidíme, že hříšníkem je i ten, kdo je věřící, ale je zdrojem svárů a bojů uvnitř Božího lidu obecně a zejména ve sboru. Jakub je vyzývá, aby využili "mocnější milosti" než jsou naše povahy a neproměněné charaktery. Je to Boží moc "dynamis", kterou působí Duch svatý a dává sílu ke změně. Proto tam je napsáno, že milost Boží je mocnější. Mocnější než moje ego, než moje záměry, postoje a činy. Ale chce to pokoru a říci: "Duchu svatý, otevírám Tobě své srdce. Pracuj ve mně, já se Ti vydávám a chci být dobrým nástrojem v rukách svého Pána."

Vždy mě osloví zkušenost věřících v  Ochranově (Herrhnut) . Ten byl  založen v roce 1722 na území hraběte Zinzendorfa. Zde vznikla církev "Obnovená Jednota bratrská ochranovská". Sestěhovali se sem uprchlíci z celé Evropy, aby zde našli útočiště před pronásledováním katolíky. A nastal problém. Začali se svářet, hádat o otázkách. Jak vést pobožnost, jakým směrem vyučovat v místní církvi atp. Byli zde luteráni, kalvinisté a Čeští bratři. To věroučně nešlo dohromady. Jejich vztahy byli velmi napjaté a k ničemu to nevedlo. Bůh se na to trápení už nemohl dívat, tak na ně vylil Ducha svatého během shromáždění dne 13. srpna 1727. Vyznávali hříchy jeden druhému, shromáždění trvalo celý den a přišla jednota shůry. Ta pravá, založená na působení Ducha svatého. Ochranovští prožili letniční zkušenost, která se v historii církve Boží občas opakuje.

Vraťme se do současnosti. Pro každou dobu platí slova apoštola Pavla, cit.  "Je-li možno povzbudit v Kristu, je-li možno posílit láskou, je-li jaké společenství Ducha, je-li jaký soucit a slitování:   dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení,  v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe;  každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: ( Fil. 1:1-5)

Tohle slovo považuji za klíčově důležitou pro zdravé vztahy uvnitř sboru. Pavel dobře znal problémy vznikajících společenství a sboru, kde se sešli věřící původně z řad Židů a pohanů. I když "hradba dělící na různo" mezi Židy a pohany byla zbořená Ježíšovou obětí na Golgotě, přesto, historicky a generačně přetrvávající předsudky, působily vztahové problémy. Ty lze řešit jedině společným upnutím se na hlavu Těla - Pán Ježíše. Dále se otevřít Duchu svatému, který pak dává víc a víc Boží, nadpřirozené lásky, kterou jsme pak schopni naplnit tuto výzvu ve svém životě.

Vraťme se do situace, kdy Ježíš šel se svými rodiči, spolu s ostatními poutníky, na výroční svátek do Jeruzaléma a do Chrámu k vykonání předepsané oběti. Pasáž je uvozena stručnou zprávou, cit. "  Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním"

2. Růst věřícího člověka

Když se dítě narodí, začne růst fyzicky a duševně se vyvíjet. V životě křesťana by se měl objevit růst. Ježíš rostl duchovně z Boží síly. Jestliže "milost Boží byla s ním", pak s ním byla síla Ducha svatého. Ten mu otevíral duchovní zrak.

Věřím, že už od malička měl Ježíš intenzivní vztah s nebeským Otcem. Ten je právě v evangeliu Janovu krásně vykreslen. Nejprve je potřeba se otevřít Duchu svatému a udržovat osobní vztah s Bohem na modlitbách. Stát se Ježíšovým přítelem a věrným následovníkem. Pak přijde mocná Boží milost a dostane do zrychlení. Tak intenzivní, jak bude intenzivní tvoje žízeň po Bohu, Jeho lásce a blízkosti ve tvém srdci.

Ježíš musel všechny tyto znaky vykazovat a jako člověk rostl v poznání Boha. Někdo je géniem od narození a v dětství už studuje vysokou školu. Nepovažuji Ježíše za nějaké geniální dítě. Nevíme nic o jeho IQ, ale víme, že v něm byla" .... vtělena všechna plnost božství;  (Kol.2:9)   

Už v raném věku byl Ježíš jiný než ostatní chlapci. Když šel s rodiči ve svých dvanácti letech do Jeruzaléma, už se s nimi nevracel!  Na cestě zpět rodiče zjistili, že dítě je fuč. Šok a námaha hledání. Naštvání ze zdržení a zvyšování nákladů na cestu do Nazaretu. Tři dny stresu a pak najdou Ježíše tam, kde by si netroufl přijít žádný vzdělaný vesničan. V chrámu mluví s učiteli zákona.

" Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky.   Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí.  Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: "Synu, co jsi nám udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali."  On jim řekl: "Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?"  Ale oni jeho slovu neporozuměli" (Lk 2:46-50)

Ale my jim rozumíme! Haleluja!  S odstupem 2000 let už víme, jak to bylo. Ježíš byl se svým nebeským Otcem každou volnou chvíli. Byl naplněn a naplňován Duchem svatým od dětství. Duch moudrosti mu otevíral skryté věci Písem, a proto mohl diskutovat se znalci Zákona. Být ve věcech svého Otce je růstem i pro Tebe, milí bratře a sestro! Pokud se více zabýváš věcmi, které nejsou dobré víc než těmi, které slouží k duchovnímu růstu, pak nutně přijde stagnace. Růst se zastaví. V církvích je čím dál víc duchovních miminek. Znovuzrodí se, ale nerostou v poznání Písem a ve víře na zázraky. Pak jsou zranitelní a mohou být ovládáni falešnými pastýři a učiteli. Východiskem je rozhodnutí: Být a zůstávat ve věcech svého
nebeského Otce.  

Událost s malým Ježíšem v chrámu se stala před dvaceti jedna nebo dvaceti dvěma lety. Nevím, jestli ještě žil některý zákoník, který si mohl pamatovat tu událost. Myslím, že ne a navíc, se tou události borci moc nechlubili.  Chlapec uváděl učence do rozpaků. Jak víme, minimálně se divili.

Proto označují Ježíše za hříšníka, protože v Něm vidí někoho, kdo nectí Zákon. V té době považovali za hříšníka někoho, kdo vědomě žije v rozporu se Zákonem buď svou nemravností anebo povoláním.

Uvedu příklad ze života Pána Ježíše z evangelia Matoušova, cit.: " Když šel Ježíš odtud dál, viděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: "Pojď za mnou!" On vstal a šel za ním.  Když potom seděl u stolu v domě, hle, mnoho celníků a jiných hříšníků stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky. Farizeové to uviděli a řekli jeho učedníkům: "Jak to, že váš Mistr jí s celníky a hříšníky?" On to uslyšel a řekl: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a učte se, co to je: `Milosrdenství chci, a ne oběť´. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky." (Mt 9:9-13)

Tohle mě vždy ohromuje. Matouš byl celník a celníci neměli dobrou pověst. Např. nějak podobně jako dnes ukrajinští celníci na svých hranicích.  Buď řidič dá nějaký úplatek, nebo si postojí třeba i celý den, než mu vybaví. Tenkrát to bylo ještě mnohem horší.

Výkon cla se dražil u místodržitele území a vyhrávala nejvyšší nabídka. Aby se investice rentovala, celníci brali, kde mohli. Na špinavou práci si najímali všeho schopné pracovníky. Byla to taková pyramida, kde ten nahoře bral skoro všechno a poslední dole byl v podstatě mafián.

Matouš musel být Duchem Hospodinovým nějak připraven a Ježíš musel skrze Ducha svatého rozpoznat, že je zralý na takovou výzvu. Pak stačilo říci: Pojď ... a Matouš šel za Ježíšem. Švihnul s prací v tu chvíli a ještě uspořádal pro kámoše hostinu, aby viděli, jaké terno udělal. Taková osobnost, jako Ježíš, bylo pro místní hříšníky velké lákadlo.

Také je potřeba říci, že Ježíš nechodil do hospody nebo na podobné hostiny proto, aby tam tlachal nesmysly, opil se a pak skoro netrefil domů.  Opak je pravdou. ON byl vždy středem pozornosti a ukazoval na nebeského Otce. Propouštěl zajaté z hříšného způsobu života na svobodu. Uzdravoval je na všechny způsoby, ať už od démonské spoutanosti nebo od chorob. Domnívám se, že byl mezi "hříšníky" oblíben.

Zato farizeům se to nelíbilo. Bylo to jednou ze známek toho, že slovy prvního žalmu "stojí na cestě hříšných a sedává s posměvači".

Hříšníkem byl také ten, kdo nerespektoval farizejské předpisy a farizejský výklad Zákona. Například, když šel s učedníky obilím v sobotu a učedníci jedli zrní z klasů. Když to viděli farizeové tak říkají Ježíši, cit. ""Hle, tvoji učedníci dělají, co se nesmí dělat v sobotu!" (Mt. 12:1-2)

Takže z těchto a jistě i jiných důvodů, mluví o Ježíši jako o hříšníkovi. Je to samozřejmě nesmysl, ale vidíme, kam se může dostat náboženský člověk, který s nárokuje právo na jedinou pravdu. Na tu jeho! 

Náboženská zaslepenost je tam, kde nepůsobí Duch svatý. Věřící můžou stokrát citovat, jak jsou Duchem svatým zapečetěni a pokřtěni do jednoho Těla. Je to pravda, ale to je "statická" záležitost. Je to duchovní pravda, ale bez pohybu. Objevuje se všude, nikdo jí nebude ušetřen, pokud nevstoupí do svobody, kterou nám vydobyl Kristus. Pokud nejsem otevřený pro Ducha svatého a nenaplňuji se Duchem svatým, pak začnu hodnotit druhé křesťany rozumem a duševními pochody ve své hlavě.  Podobně, jak nesprávně hodnotili farizeové Ježíše. Dívali se na Něj svou neproměněnou myslí. I když znali Písma a dbali na dodržování všeho možného, nebyl v tom pohyb směrem k Bohu. Směřovali k sobě.

Už nechci hodnotit druhé, ale zaměřuji se na svůj růst do obrazu svého Pána. Jestliže je Ježíš mým Pánem, tak ať panuje a vládne v mém životě bez náboženských předsudků vůči druhým křesťanům. Zakončím veršem z epištoly k Římanům: " Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj".  

Amen