Mutanti

Mutanti

Nedávno mi jeden bratr napsal e-mail s dotazem, zda bych mu nevysvětlil jedno  ísta ze začátku lidské existence. Tak jsem se tím chvíli zabýval a odepsal mu. Připadalo mi to docela zajímavé s aktuálními aplikacemi, tak jsem si říkal, že by bylo dobré z toho udělat celé kázání. Přečtěme si 1 Moj. 6: 1 - 8, cit. 

"Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, viděli synové božští, jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo. Hospodin však řekl: "Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let." Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní.  I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý. Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci. Řekl: "Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil."  Ale Noe našel u Hospodina milost."

Než se podíváme na náš text blíže, zmíním několik slov o Henochovi. Jsme v předpotopní době a lidské pokolení se zabydluje v Mezopotámii, plodí a množí se, začínají naplňovat zemi podle Božího stvořitelského zadání. Učí se  jí podmaňovat a panovat nad stvořením. Nutno připomenout, že nejde o bezuzdné kořistění z pokladů země a nejde o bezohlednost vůči floře a fauně. Původní text znamená "hospodařit", chovat se moudře a
odpovědně. 

Dnešní modla neustálého růstu hrubého domácího produktu žene rozvojové země k výrobě, bez ohledu na to, co to udělá se životním prostředí. Problém v této oblasti mají i některé vyspělé země, jako např. USA.

V té době bylo už vzýváno "jméno Hospodinovo" ( od narození Setova (Šétova) syna Enóše). Jakou to mělo formu a jak komunikovali s Bohem nevím. Zřejmě měl Bůh v jejich očích autoritu a část lidí se snažila žít podle Jeho vůle. Henoch byl otcem nejstaršího člověka na zemi,  Metúšelacha (Kral. př.Matuzaléma), který se
dožil  devět set šedesát devět let. Možná se divíte jak to, že se dožívali stovek let. Biblisté to vysvětlují tím, že  tehdy byl život na zemi nastaven jinak, než po potopě. Ale z toho nás hlava bolet nemusí.

Co je zajímavější, že otec nejstaršího člověka na zemi žil, na tehdejší dobu, poměrně krátkou dobu....jen 365 let. Co je ještě zajímavější, nezemřel, ale byl Bohem ze země odebrán, cit.

1 Moj. 5 : 21 - 24 " Ve věku šedesáti pěti let zplodil Henoch Metúšelacha.A chodil Henoch s Bohem po zplození Metúšelacha tři sta let a zplodil syny a dcery. Všech dnů Henochových bylo tři sta šedesát pět let. I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal"

O postavě Henocha se zmiňuje několikrát i Nový zákon. Apoštol Juda byl Ježíšův tělesný bratr a autor stejnojmenné epištoly. Zmiňuje  Henochovo proroctví o přicházejícím soudu nad bezbožnými. V jeho době se už začal rozmáhat bezuzdný život jakožto důsledek odklonu od Boha Stvořitele a od jeho řádů vložených do stvoření. Tehdejší svět směřoval k morální katastrofě. Henoch plnil roli "kazatele spravedlnosti" a to, co píše Juda to jen podtrhuje tuto myšlenku, cit.  

"Prorokoval také o nich Henoch, sedmý od Adama: Hle, přichází Pán s desetitisíci svých svatých, aby vykonal soud nade všemi a usvědčil všechny bezbožné z jejich skutků"

Neznáme podrobnosti, ale Henoch musel mít úzké obecenství s Bohem. Jeho autorita byla pro něj vším a věřím, že mu Bůh žehnal. Začalo období věku bezbožnosti, násilností a vyzývavé nevěry vůči Stvořiteli.

Nechci používat silná přirovnání, ale dnešní morálně společenský systém lidstva, zkráceně "dnešní svět", doslova koroduje a intenzivně spěje k rozpadu hodnot. Pán Ježíš v kázání z Hory říká, cit. " Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích" (Mt. 5:16). Ježíš pak pokračuje pěti antitezemi.  V Ježíšově výkladu tóry ( učení židovské) vidíme základní schéma, kdy Ježíš říká " Slyšeli jste, že bylo říkáno..." a jedním dechem dodává " ale já vám pravím". Tomuto způsobu kázání se
říká "antiteze". Jde o "protiklady" či "opačná tvrzení".   

Jestliže svět říká: "Co bys ses žinýroval, užij si života naplno. Nějaká morálka, nějaké hodnoty a étos spoutaný do Boží vůle? Na co! Každý žije tak, aby to na té rodné hroudě pořádně rozjel, ne! " . Bible označuje tento způsob myšlení takto: " ...... "Jezme a pijme, stejně zítra zemřeme!" (Iz.22:13)

Na to Kristovec odpovídá: "nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. (Gal. 2:20)  

Nůžky mezi étosem světa a étosem křesťanů se budou čím dál tím víc rozevírat. Jsme v podobné roli, jakou měl tehdy, na úsvitu lidských dějin, Henoch. To je jeden aspekt rozdílu mezi světem a křesťanem, dejme tomu morálně - etický.

Ježíš v kázání z Hory mluví o našich "dobrých skutcích". Můžeme to zobecnit, že jde o věřící, kteří žijí jinak než jejich okolí. Stáváme se takovými "světly v duchovní temnotě", tam, kde je prostě zhasnuto. Tím na nás lidi mohou vidět jiný životní styl nepodléhající současným trendům, které jim diktuje Satan.  

Pak je tady na postavě Henocha vidět druhý aspekt jeho života. Apoštol Pavel řadí Henocha mezi velikány víry, cit.  "Henoch věřil, a proto nespatřil smrt, ale Bůh ho vzal k sobě. `Nebyl nalezen, protože ho Bůh přijal.´ Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení. Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají." 
(Žid. 11: 5  - 6)

Henoch je pro nás příkladem člověka proměněného do obrazu  Krista s pevnými životními postoji zakotvenými na Skále věků, na Ježíši, a pevnou vírou v Boží moc a pomoc.  Henoch se nakonec tak ztotožnil s Bohem, že neprošel tělesnou smrtí. Proč se Henoch líbil Bohu? Protože mu důvěřoval. Jinými slovy "věřil". A okoušel požehnání jako odměnu za svůj étos. Saphir píše, cit. " Jako lilie mezi trním, tak byl Enoch mezi syny lidskými; Bůh na něj patřil s rozkoší, protože byl živ z víry". Byl takovým světlem v temné době, kterým se o mnoho let později stal Ježíš, Boží Syn a Jeho následovníci napříč generacemi, tak jak šly za sebou.  Teď je řada na nás - svítit a ukazovat směrem ke Kristu.

Můžeme si všimnout, že Henochovo "neustálé chození" s Bohem, mělo malý vliv na okolí. Ne, že by byl nějakým skomírajícím plamínkem, ale hřích se množil, dovolím si přirovnání: geometrickou řadou tj. 2x2 = 4, 4x4 = 16, 16 x 16 atd. 

Dostáváme se zpět k našemu textu z šesté kapitoly Genesis. Zlo na zemi sílilo a významně k tomu přispěl "hřích" některých "božských synů". Nešlo o již předtím padlé anděly, ale o nebeské bytosti se vznešeným postavením. Utvrzuje nás v tom Juda ve své epištole, cit. " Také anděly, kteří si nezachovali své vznešené postavení, ale opustili určené místo, (Juda v.6) 

Uvědomme si, že k pádu Lucifera a některých dalších andělů došlo před obnovou planety země a stvořením našeho světa včetně člověka. Biblisté říkají, že podle Zj. Jana 12:4 může jít až o třetinu stvořených andělů.

Bible není určena k tomu, aby rozváděla detaily této události. Z mimobiblických pramenů se můžeme prodívat do apokryfní knihy Henochovi. U apokryfů jde o knihy "skrytého významu". Kniha Henochova vznikla po částech, mezi rokem 165 př. Kr. a počátkem našeho letopočtu. Je to také "pseudografie", tzn. dílo nesprávně připsané nějakému údajnému autorovi. V té knize se mluví o andělech, jejichž roli vystihuje překlad původního textu a ten zní "ti, kteří střeží", zkráceně andělé "strážci". Jde o jednu z tříd andělů, jakými jsou např. cherubíni, serafové apod.

Henochova kniha vypráví příběh dvou stovek vzbouřených andělů, "strážců", kteří se rozhodli porušit nebeské zákony a "sestoupit" na zem, kde chtěli pojmout za manželky smrtelnice. Po příchodu do nížin, se začnou "strážci" oddávat pozemskému obcování se svými vyvolenými "ženami a manželkami", a z těchto spojení vzejdou obří potomci nazvaní Nephilim (čti Nefilim) - slovo vyjadřující v hebrejštině "ty, kteří padli", do řečtiny pak přeloženo jako "gigantes", čili "obři". Nakonec, když jejich potomci, směs nebeského a lidského pokolení, dospěli, obrátili se proti lidem a zlo na zemi dosáhlo svého vrcholu. Tolik stručně z té apokryfní knihy, která nebyla zařazena Církví do kánonu Bible.

Možná vás hned napadla jistá analogie s textem epištoly k Židům, cit. "Což nejsou oni všichni služební duchové, posílaní k službě kvůli těm, kdo mají dostat do dědictví záchranu? (Studijní překlad). Křesťané věří, že každý člověk má tzv. "strážného anděla", který plní roli jakéhosi nebeského bodyguarda a pomáhá v situacích, které mohou člověka ohrozit třeba na životě apod. Teď budu trochu spekulovat: Možná šlo právě o tyto "služební duchy", chceme-li "strážné anděli", kteří podlehli pokušení a porušili pokyny dané Bohem. K tomu uvedu ještě jedno místo z evangelia Matoušova.    

Sám Ježíš odpovídá na otázku učedníků, cit. .... "Kdo je vlastně největší v království nebeském?" tak, že vzal dítě a postavil je doprostřed nich a řekl, že mají být jako ony - jako dítě se obrací se vším na své rodiče, tak se mají obracet k Bohu. Jako dítě důvěřuje rodičům, že mohou všechno, tak mají oni věřit, že Bůh může všechno. Pak je varuje, cit. "  Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce. (Mt.18:10). V kontextu nemají pohrdat dětmi, ale ani dospělými, kteří mají důvěru a víru v Boha.

Ježíš zmiňuje "jejich anděly". To je další biblické místo potvrzující, že existuje andělská třída služebných duchů, "strážců" těch, kdo mají dojít spásy v Kristu.

Andělé se mohou vtělovat do lidské podoby. Kromě starozákonních veršů uvedu jeden z epištoly k Židům, který se týká přijímání hostů cit."   - tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly".  Ale to není stejné, jako se to stalo v dávnověku.  

Vracíme se k předpotopní biblické zprávě, cit. "Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní"

Tito andělé porušili Boží řád stvoření, sestoupili na zem a smilnili s ženami. Výsledkem byli mutanti, kteří nepatřili do původně zamýšleného plánu stvoření. Bůh stvořil, anděli - bytosti žijící v jiné dimenzi než my. Žijí v nebi, vidí realitu Božího majestátu a mají své, Bohem dané úkoly.

Pak Bůh stvořil člověka, morálně svobodné bytosti se schopností volit a rozhodovat, s úplně jinými vlastnostmi, než mají andělé. Nežijeme v nebeské realitě, ale zemské. Vztah k Bohu, andělům a nebi je v oblasti víry.

Výsledkem zakázaného styku "nebeského" se "zemským" bylo něco nepřirozeného, ale současně lákavého, možná krásného. Bible mluví o bohatýrech, o kterých se vyprávěly pověsti. Tzn., že měli nadpřirozenou sílu, velikost a o jejich činech se všude vyprávělo, cit. ......, mužové pověstní".

Je tady jeden problém:  Bůh nikdy neřekl, že se mají množit a plodit andělé  s  lidmi, ale jen lidi. Proto z tohoto spojení vnikli nepřirození potomci.  Akce těchto andělů způsobila ještě větší morální rozklad předpotopního lidstva. Nepřirozené resp. nestvořené bytosti se začaly na zemi množit, cit. "synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom.". Tady vidíme, že došlo k mutaci, tzn. k dědičné změně genotypu člověka. Genotyp je souhrn genetických informací určující nejen vlastnosti daného organismu, ale také o jaký druh organismu se jedná. Nejenže "synové božští" měli styk s ženami, které si prostě vzali k této potřebě, ale i jejich potomci jejich potomků byli "zrůdy". Tím narůstal na zemi chaos, který neměl s původním Božím plánem nic společného. Hrozilo, že se plán spasení zvrhne kvůli lidské zlovůli. Jak by mohl Kristus zemřít za někoho, kdo nebyl původně stvořen a kdo vznikl jako smíšenina nebeského se zemským.

Bůh preferuje lidskou vůli a ctí naší svobodu volit - dobro nebo zlo. Ale tohle přesáhlo mantinely stvoření a muselo to být zgruntu zničeno. Důvod pro seslání potopy na lidstvo je zde:  " I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.   Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci." ....."  Bůh pohleděl na zemi; byla zcela zkažená, protože všechno
tvorstvo pokazilo na zemi svou cestu. I řekl Bůh Noemu: "Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť
země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí" . (1 Moj.6:5-13)

To, že "všechno tvorstvo pokazilo cestu svou" znamená, že se tito andělé a lidi  zpronevěřili danému řádu stvoření. Dobro vymizelo ze světa a zůstalo jen zlo. S tím stavem lidstva se nedalo už nic dělat. Proto Bůh udělal dvě opatření:

Prvním bylo omezení lidského věku , cit. "Hospodin však řekl: "Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let."." 1 Moj. 6:3 .  Bylo to opatření, aby se rychleji točily generace lidí a šlo lépe ovlivňovat lidstvo myšlenkami dobra. Když lidi žili stovky let v pokaženém řádu stvoření,  tak velká změna v myšlení lidí nemohla ani nastat. To bylo opatření do budoucna.

Druhým opatřením byl soud nad zvrhlým lidstvem. Tady je potřeba se opřít o text   " rozmnožila (se) zlovůle člověka a....každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý," 1 Moj. 6:5

Takže....., nebylo to tak, že Bůh stvoření zpackal, ale byl to hřích, který to dobře míněné zničil. Lidská svévole byla 100% stavem lidstva. Takže se vůbec nemůžeme divit, že Bůh provedl soud, lidstvo zničil až na Noemovu rodinu a přenastavil podnebí resp. i věk lidí na 120 let a později na 70 až 80 let. Jako stvořitel na to má právo, lidi ho doslova "donutili" k takovým krokům.

To že "  "Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci." 1 Moj. 6:6 neznamená, že by selhala Jeho vševědoucnost. Byla to lítost Stvořitele nad tím, že Bůh nebyl lidmi v tomto období vůbec pochopen. Satanu se podařilo zničit stvoření. Protože Bůh preferuje svobodnou vůli člověka, nechal to vývoji a měl "bolest v srdci".

Smísením toho, co je z Boha (andělé) s tím, co je z lidí, je zvláštní forma zla a velmi úskočný tah Satana. Není přímo napsáno, že by to bylo dílo Satana, ale věřím tomu, že stál v pozadí a sváděl "anděli strážce" k tomuto poklesku. Podobně, jak to dělá s lidmi. Pokud by v tom přeci jen neměl prsty, jistě byl radostí bez sebe.

My dnes vidíme dál ......vedlo by to až k zmaření svědectví o Kristu na zemi. Mutanti nejsou původně stvořeným lidským rodem a nejsou ani jako andělé. Byla to zvláštní směs pokolení. Kdyby to Bůh nechal jít dál, tak by Ježíš ani nemohl na Golgotě zemřít za hříchy lidí. Už by to žádní lidé nebyli, ale jen zmutovaná monstra. A Satan by se Bohu vyškleboval, jak jeho dokonalé dílo stvoření bylo zkaženo a de facto zničeno.

Dočtěme si již zmíněný text z epištoly Judovi, celý, cit. : " Také anděly, kteří si nezachovali své ¹⁾vznešené postavení, ale opustili ²⁾určené místo, drží ve věčných poutech v temnotě pro veliký den soudu. Podobně jako oni i Sodoma, Gomora a okolní města se oddaly smilstvu, propadly zvrhlosti, a jsou nám výstražným příkladem trestu věčného ohně. Podobně i tito blouznivci poskvrňují své tělo, žádnou autoritu neuznávají, nadpozemským mocnostem se rouhají" Juda v.6 - 8

Lidstvo bylo očištěno radikálně. Jak vidíme, ani to jinak nešlo. Noe a jeho rodina se stala pokračovatelkou původně stvořeného Adama a Evy. Znovu zaplnili zemi pokolením, které nebylo deformováno mutací vzniklou stykem andělů s ženami. 

Starý zákon  se dál o prohřešku "synů božích" nezmiňuje. Ale podíváme-li se do 4 Moj., tak tam čteme svědectví deseti izraelských zvědů z dvanácti. Ti v utajení udělali průzkum, zda se má Boží lid vydat na cestu do Erec Israel,  přes území pohanských kmenů nebo ne. Až na Káleba a Jozua měli oči na vrch hlavy a říkali, cit. "Nemůžeme vytáhnout proti tomu lidu, vždyť je silnější než my." ... "Země, kterou jsme při průzkumu prošli, je země, která požírá své obyvatele, a všechen lid, který jsme v ní spatřili, jsou muži obrovité postavy. Viděli jsme tam zrůdy - Anákovci totiž patří ke zrůdám - a zdálo se nám, že jsme nepatrní jako kobylky...."

Kde se ti obři vzali? Už bylo dávno po potopě a lidstvo bylo od mutantů očištěno! Nevíme. Ale jisté vysvětlení se nabízí, byť není přímo v Písmu napsané. Zřejmě došlo k opakování hříchu "synů božských", jisté andělské třídy, o které jsme si již vyprávěli. Nebylo to v tam masovém měřítku, ale tu a tam k tomu v dávnověku docházelo. Potomci zakázaného styku byli opět obry, kterých se většina zvědů zalekla. (4 Moj.13:28-33)

Apoštol Petr se o osudu těchto neposlušných dobrých andělů zmiňuje také, cit.   Vždyť Bůh neušetřil ani anděly, kteří zhřešili, ale svrhl je do temné propasti podsvětí a dal je střežit, aby byli postaveni před soud......uvedl potopu na svět bezbožných.  Také města Sodomu a Gomoru odsoudil k záhubě ...... Tím dal výstrahu budoucím bezbožníkům. Vysvobodil však spravedlivého Lota, sužovaného nezřízeným chováním těch zvrhlíků. (2 Pt. 2: 4 - 7).

Zjednodušeně- v řeckém originále textu je použito slovo "tartarus". To se nikde jinde v Písmu nevyskytuje. Jde o "žalář vytvořený v duchovním temném prostoru" . V něm je vytvořeno "vězení pro anděly", kteří zprznili lidské předpotopní pokolení.  Znovu připomínám Judovu epištolu, verš šestý, cit.

 " Také anděly, kteří si nezachovali své vznešené postavení, ale opustili určené místo, drží ve věčných poutech v temnotě pro veliký den soudu.". Zde je řecké slovo "zofos" = "temnota" myšleno "temnota duchovní moci zla"

Pro anděly není cesta zpět. Nemůžou činit pokání, protože žijí v realitě nebes. Boha vidí v Jeho slávě, požívají výsad nebeských bytostí včetně jim Bohem daných schopností. Tito a takto padlí andělé se nemohou dál volně pohybovat. Do nebe nesmí a ne zemi zůstat nemohou. Tak je Bůh drží ve vězení k poslednímu soudu nad Satanem a démony, kteří zatím volnost neztratili. Ale pro "syny božské" není jiná cesta než předčasné, okamžité uzavření do žaláře , které je někde v "tartaru" - duchovní temnotě obklopující naší planetu. 

Vidíme, jak strašlivé důsledky měl hřích andělských a lidských bytostí, když došlo k zakázanému spojení "synů božských" s ženami předpotopní populace. Bůh určil řád stvoření. ON je tím, kdo stvořil a určil podmínky existence jak andělům, tak lidem. Svévole z nebe i ze země vyvolala chaos mezi lidmi. Bůh našel řešení a lidstvo zničil potopou. Pak mohl přijít Ježíš, "aby hledal a spasil, co bylo zahynulo". Bůh byl k tomuto drastickému kroku donucen hříchem, kterého se dopustilo stvoření - jak nebeské, tak lidské!

V Kristu se nám dostalo vznešeného postavení Božích dětí. Nezříkejme se jeho výhod mícháním věcí světských a duchovních. Vnikne z toho něco "nemastného, neslaného". Jak se říká: Ani ryba, ani rak!  Buďme Bohu věrni a stůjme jen při Něm

Amen