Manželské maličkosti- II.

08.02.2016 20:33


Manželské maličkosti - II.

Jak jsem řekl v minulém kázání, nestavím se do role nějakého mravokárce neboexperta na rodinné vztahy. Zpětně vidím některé chyby, kterých jsem se dopustil. Dnes bych, v některých věcech, jednal jinak nebo zaujal jiný postoj. Nejprve krátce připomenu, o čem jsme mluvili minule

1. Bůh nastavil vztah mezi mužem a ženou už na počátku stvoření. Mají být spolu a navzájem se
doplňovat ve všech oblastech života. Pán Ježíš v Matoušově evangeliu, v devatenácté kapitole to říká jasně, cit. ".....a budou ti dva jedno tělo´; takže již nejsou dva, ale jeden."

2. Pak jsme mluvili o smilstvu tělesném a duchovním, o cizoložství. Z Desatera, ale i dalším míst Božího slova víme, že sex patří až do smluvního vztahu, tedy do manželství.

3. Rozebrali jsme si také Ježíšův výrok z devatenácté kapitoly evangelia Matouše cit.   " A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj". Výrok má dvě části. Prvním subjektem je Bůh, který spojuje a druhým je člověk jako ten, který rozlučuje ....ale neměl by! Lidé tohle překroutili a stalo se z toho doslova lidové rčení. Spojují Boha spíše
s tím rozlučováním resp. s jeho požadavkem, aby člověk nerozlučoval a dělal všechno, co je potřebné a možné, pro zachování pěkného manželství

4. Věřící manželé milují Pána Ježíše. I v manželství máme pokračovat v milování Boha. Je důležité, mít moudrost shůry a snažit se v síle Ducha svatého o vyváženost. Jestliže muž, žena a Bůh tvoří jednotu, pak musíme spravedlivě rozdělovat mezi další dva partnery v našem vztahu.  

1. Křesťanské manželství stojí na trojjediném systému

Dnes, v prvním bodu kázání, navážu na minule zmíněný "trojjedinný systém vztahů" v křesťanském manželství.  V Písmu jsem nikde nenašel výzvu, abychom milovali Pána Ježíše resp. Boha víc než svého smluvního partnera v manželství. Jestli jí najdete, nechám se poučit. Ježíš se o příbuzenských vztazích a následování Pána zmiňuje.

V evangeliu Matoušovu máme tato Ježíšova slova, cit. " Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést
pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit syna proti otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; a  nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina´. Kdo miluje otce a matku více nežli mne, není mne
hoden
.  Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden
"

Tato slova jsou dána do protikladu s kázáním z Hory, kde Ježíš mluví o blahoslavených, kteří působí pokoj. Připadá mi to tak, že tato slova musela zaznít, aby si někdo neřekl: "Rodina je proti mé víře v Krista. Jelikož mám působit pokoj, abych byl blahoslaveným, rozuměj šťastný, tak když tatínek s maminkou nebo tchyně řekne, že to nemám s vírou přehánět a opustit ji, tak se toho vzdám"  . Podle Ježíše je zvěst o Božím království důležitější než pokoj a vnější klid v rodině.

Jestli si dobře všímáme, pak zde není ani slovo o manželovi nebo manželce a ani slovo o tom, že by otec nebo matka měli dát Bohu přednost před svými dětmi, které jim Bůh dal a za které nesou odpovědnost. Boží slovo formuluje někdy překvapivě přesně a správně.

Musíme si uvědomit, že Ježíš uvedl na svět Boží království a jeho současníci, rodiče dětí to měli jednoduché. Pokud by přijali Ježíše jako Spasitele, povedou děti ke Kristu. S tím by nebyl problém. Opačná situace nastává ve chvíli, kdy rodiče nevěří v Pána Ježíše a děti uvěří. Pak dojde v rodině k jistému názorovému rozdělení. Pokud nebudou mít rodiče moudrost a budou necitlivě zacházet s vírou svých dětí, dojde, obrazně řečeno, "na
meč"!
  Tzn. mohou kvůli tomu nastat hádky a rozbrojem mezi rodiči a dětmi.

Ani v druhém místě s podobnou tématikou není Boží království a vztah s Ježíšem nadřazen nad manželského
partnera
 resp. takhle, Písmo o tom nemluví. Podívejme se na další příběh

Stalo se, že Ježíš mluvil k zástupům a najednou cit. "  ..... hle, jeho matka a bratři stáli venku a chtěli s ním mluvit.  Někdo mu řekl: "Hle, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit."
 On však odpověděl tomu, kdo mu to řekl: "Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?" Ukázal na
své učedníky a řekl: "Hle, moje matka a moji bratři. Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to
je můj bratr, má sestra i matka
."
(Mt. 12:46-50).

Můžeme namítnout, že Pán Ježíš nebyl ženatý, takže o partnerce ani nemohl mluvit. Ale kdyby chtěl, tak k tomu přidá např. podobná slova jako tato." Kdyby vás manželka nebo děti, zdržovali od věcí našeho nebeského Otce, tak dejte přednost Synu člověka a Božímu království"....... nebo něco podobného. Stačil by jeden verš. Jenže ono se nekoná. Toto místo je zcela v souladu s Matoušem, desátá kapitola, o kterém jsem před chvíli mluvil.

Důležitost vztahů mezi partnery podtrhuje apoštol Pavel v listu do Korintu,  cit.  ....... Má-li někdo z bratří ženu nevěřící a ona je ochotna s ním zůstat, ať ji neopouští. A má-li žena muže nevěřícího a on je ochoten s ní zůstat, ať ho neopouští" ( 1 Kor. 7:12-13)

Pavel radí korintským věřícím, když někdo z původně nevěřících partnerů uvěří, tak se nemá rozvádět z toho důvodu, že dál již žije s nevěřícím partnerem. Ani jeden by neměl odejít z tohoto svazku pro pěstování vztahu
s Bohem. Věřící partner má ve svazku zůstat s nadějí, že ten druhý dříve nebo později také uvěří. Pokud se nevěřící rozhodne k rozvodu kvůli víře partnera, věřící mu nemá bránit. Ale neměl by rozchod iniciovat ze
žádného, bohulibého důvodu. Pro nevěřícího partnera je to úžasná životní šance mít po boku partnera, Kristovce.

Víc a víc si uvědomuji, že Bůh staví institut manželství velmi vysoko a požívá Jeho nejvyšší ochrany. Uvědomuji si, jak důležité postavení má manželská smlouva před Božím majestátem. 

2. Manželství má být svazek celoživotní

Jenže jak to udržet. Někdo si může říci: "No jo, ty už máš skoro 39 let manželství za sebou, tak tobě se to mluví, viď. Ty ses teda poved! " Můžu vám říci, že manželství je svým způsobem dřina. Teď je otázka, kdo z nás se nadřel víc. Zda manželka nebo já. Jsem přesvědčen, že manželka. Aby to vydržela, tak se držela Božího slova, cit. "Těm, kteří žijí v manželství, přikazuji - ne já, ale Pán - aby žena od muže neodcházela. " . Já jsem se taky držel Božího slova, cit. ....a muž ať ženu neopouští"  (1Kor. 7:10 - 11).

Pink - ponk pokračuje. Něco pěkného pro ženy, cit. "  Žena ať přijímá poučení mlčky s veškerou podřízeností.  Učit ženě nedovoluji. Žena nemá mít moc nad mužem, nýbrž má se nechat vést." (1 Tim.2:11-1) . Dáme si zas něco pro muže, cit. "  Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval,"  (Ef.5:25)

To je velmi hezký set veršů! Vyplývá z něj, že oba partneři mají svůj díl odpovědnosti za stav manželství a
rodiny.

Muž nemá vládnout, nařizovat a vyžadovat bez Boží lásky ke své ženě. Žena má být milována mužem tak, jako je milována Církev Boží Kristem, naším Pánem. Pak se mu ráda a dobrovolně, z Boží lásky, podřídí. Co podřídí ! Žena přijme nastavené "mantinely" za své a vůbec to nebude vnímat jako něco pokořujícího, násilného nebo vnucovaného proti její vůli.

Žena nemá mít moc nad mužem. Odpovědnost za stav manželství a rodiny je dána muži. Slova v 1 Tim., druhé kapitole, kde čteme, cit. "  Učit ženě nedovoluji...(v.12a) se týkají společného shromáždění. Od ženy se neočekává, že k tomu všemu, co dělá pro manžela a děti, bude ještě nést odpovědnost za službu slovem ve
shromáždění. Druhá půlka stejného verše vrací situaci do rodiny, cit. " žena nemá mít moc nad mužem". 

Přečtu celý verš dvanáctý v Kral. překladu, cit. "Nebo ženě nedopouštím učiti, ani vládnouti nad mužem, ale aby
byla v mlčení."
. Sloveso "vládnouti" je přeloženo z řeckého výrazu "authenlein" a znamená to doslova "panovati".
Jestliže žena nemá nad mužem vládnout, znamená doslova, že nemá nad ním panovat. Nemá být panovníkem a manžel jejím poddaným. Dá se to parafrázovat asi takhle: "Prostě, tak jsem to řekla a tak to bude a je mi jedno jestli se ti to milý mužíčku líbí nebo nelíbí"

Model manželství Kristovců vychází z obrazu Církve Boží, jejíž Hlavou je Kristus. Pak je potřeba vnitřně přijmout i to, že, cit. ".......ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům. Aby si někdo z křesťanských mužů nemyslel, že má bianko šek na to stát se mocipánem, tak následuje verš, který to uvádí na pravou míru. Je tam důležitý výrok "Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval," 

Když se nad těmito verši zamyslíme, tak společným jmenovatelem úspěšného manželství je podřízení se Kristu. Jestliže muž i žena milují Ježíše a Boha jako takového, přijímají Ho jako nejvyšší duchovní autoritu svého života, tak pak by měli spolu dobře vycházet.

Ale proč to tak kolikrát není? Protože se projevuje světský trend, který je špatně. Muži jsou "bačkory" a často dobrovolně přenechávají svou roli ženě, která s takovou "vůdčí" rolí neumí zacházet. Někdy to může být přílišnou přepracovaností muže, který pak nemá sílu ještě vést rodinu.

Ženy tuto roli neumí. Neumí jí proto, protože je tím narušen Boží řád stvoření a Boží slovo jako takové. Křesťanská manželství by se měla takového stavu vyvarovat. I kdyby se měla jedna nebo druhá strana zapřít, upozadit své "ego", tak má pracovat na tom, aby jejich manželství bylo podle biblického modelu a ne podle trendů okolního světa.

3. Sebe obětující se láska stojí na věrnosti.

Už jsem toto téma pootevřel na závěr minulého kázání. Vezměme si biblický příklad. Izrael byl v tehdejším kulturním světě naprostou výjimkou. Všechny národy měli polyteismus. To znamená, že uctívali více bohů. Vyvolený Boží národ měl jediného Boha

Měli uctívat a poslouchat Boha. Boha  Stvořitele, Boha, který je miloval a chránil svého , cit. " prvorozeného syna" - Izraele.  Exodus Izraele z Egyptského zajetí je jeden velký příběh o Boží věrnosti k těm, kdo mu patří. Hospodin Mojžíšovi poručil, aby šel před faraona s tímto požadavkem.

"Potom faraónovi řekneš: Toto praví Hospodin: Izrael je můj prvorozený syn .  Vzkázal jsem ti: Propusť mého syna, aby mi sloužil. Ale ty jsi jej propustit odmítl......... " ( 2 Moj. 4:22-23a).  

 Nakonec, jak víme, se všechen Boží lid dostal z egyptské poroby na svobodu.  Hospodin se o ně staral na poušti a nakonec je dovedl do Zaslíbené země - Erec Israel. Mojžíš, na konci svého života, nabádá svůj lid, aby pamatovali na Hospodina a měli Ho na prvním místě svého života.

Pak jim bude žehnat a prožijí krásný život. Nepoznají hlad, bídu ani porážku. Měli ale pro to taky něco udělat. Bůh má také své požadavky a tím bylo toto , cit.   " Střezte se, aby se vaše srdce nedalo zlákat, takže byste se odchýlili, sloužili jiným bohům a klaněli se jim.  To by Hospodin vzplanul proti vám hněvem a zavřel by nebesa, takže by nebylo deště, z půdy by se nic neurodilo a vy byste v té dobré zemi, kterou vám Hospodin dává, rychle vyhynuli "( 5 Moj. 11:16 - 17)

A tady máme obraz s principem pro nás. Vírou jsme vstoupili do vztahu s Bohem. Stali jsme se Jeho dětmi
a údy Těla, Církve, o které mluví apoštol Pavel v té páté kapitole epištoly Efezským . Teď přejdu do osobní roviny: Vírou v Ježíše Krista jsi vstoupil na území Božího království, kde vládne Král králů a Pán pánů.

Můžeš prožívat své spasení naplno a užívat darů Boží milosti. Má to však, i druhou stranu mince:" Musíš
střežit své srdce a nenechat se zlákat k životu bez bázně před Bohem
". Jakmile křesťan ztratí z Boha respekt a začne si život organizovat po svém, pak neví, co je to sebe obětující se láska pro druhého. A tento duchovní
stav partnera bude mít negativní dopad na manželství.  Jakmile začne chápat svou roli v manželství po svém, "nestřeží své srdce" před Pánem.  

4. Nezastupitelná role manželky

Všichni známe takové rčení, že  manželka má vytvářet "teplo domova". Neznamená to, že by měla umět topit v kotli na uhlí a udržovat 25 st. v každém pokoji domu. Role křesťanské ženy v rodině nespočívá v tom, kolik hodin věnuje osobně Bohu a kolik jí zbyde na vytváření "tepla domova".  "Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly". (Př. 31:10)

Moudrý Šalomoun, na konci svých přísloví, opěvuje "ženu statečnou". Je na místě zdůraznit, že pisatel byl inspirován Bohem - Duchem svatým. Vykreslení "ženy statečné" není od Šalamouna, ale v podstatě jde o zjevenou Boží vůli  Přečtěte si za domácí úkol celou pasáž, která definuje její roli. Mohli bychom říci, že jde o model starý několik tisíciletí a dnes je vyčpělý. Jistě, dnes žijeme v jiné době, ale můžeme najít aplikace pro současný život.

Jsem z Jižní Moravy a v textu je např. že si "vyhlédne  pole, získá ho a z ovoce svých rukou vysází vinici" (v.16).
S výsadbou vinice je to dnes tak, že to dělá celá rodina. Ženy spíše připravují "bohatý švédský stůl" na který jsme se s bráchou těšili nejvíc. Byl to takový světlý bod té lopoty. I když dnes vyvrtá otvor do půdy strojní vrtákem zavěšeným na traktoru, sazenice se do otvoru vloží a zaleje se vodou, kterou veze opět traktor. Sázet stromky v lese je daleko horší.

Ale co mě zarazilo. Šalamoun žil v přepychu královské dynastie. Měl, na co si vzpomněl. A to poslední co by asi chtěl dělat, bylo to, aby sledoval, jak žije prostá venkovská žena. Přesto popisuje právě neurozenou ženu,
pracovitou a odpovědnou za postavení svého muže a svých synů, rozuměj dětí
. Ve verši dvacátém třetím je uspokojená, tím, že cit. "Uznáván je v branách její manžel, když zasedá se staršími země". Zasedat v bráně města je, jako by dnes byl radní města. Na závěr textu je uvedeno, že jí synové a manžel chválí, cit. " Její
synové povstávají a blahořečí jí, též její manžel ji chválí:  "Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš.
" (Př. 31:28-29). Jako kdyby synové říkali: Jsi skvělá máma, jsme rádi, že tě máme.
Manžel jí chválí a říká, že je ta jediná pravá, kterou pro něj měl Bůh připravenou.

Formy života se mění tak jak se vyvíjí společnost, ale podstata by měla zůstat. Role křesťanské manželky není
v tom, aby vyučovala ve sboru nebo trávila neúměrně času sama se svým Bohem. Možná si teď někdo myslí, že to přeháním, vždyť je důležité pěstovat vztah s Bohem. Ano, ale ne na úkor chodu rodiny. Ne na úkor výchovy dětí ke Kristu, ale i výchovy obecné.

Žena by měla věnovat svým dětem dostatek času, učit je verše, písničky, modlit se s nimi. Samozřejmě, že se na
výchově musí podílet i manžel. Oba by měli pamatovat na to, aby řádně vychovali děti, přivedli je ke Kristu, naučili je chodit do shromáždění atd. Je to důležité pro to, aby jejich děti a další generace rodu, pokračovali ve víře otců a matek. Aby se dobře oženili nebo vdali a pokračovali v nastoupené tradici víry v živého Boha.

Příště se o tom zmíním více. Pro dnešek stačí. Je toho k přemýšlení dost a dost.

Záměrně končím povzbuzením pro ženy, křesťanky. Tak jak Bůh vysoce hodnotí manželství, tak bude vysoce hodnotit trpělivou, důslednou a často málo viditelnou práci manželek a matek. Taková žena je oporou svého muže, který může převzít roli aktivního bratra v místní církvi a přispívat k jejímu růstu.

Amen