Manželské maličkosti - I.

Manželské maličkosti - I.

Dnes budu mluvit o křesťanském manželství. Je to téma pro každého, pro ty kdo již ve svazku manželském jsou a stejně tak, pro ty, kdo budou do něj teprve vstupovat. Jsem dalek toho, abych tady vystupoval jako nějaký expert nebo mravokárce. Chci vyzdvihnout některé aspekty z Písem pro úspěšné manželství.  Nosným textem bude přímá Ježíšova řeč k tomuto tématu. Nejprve trochu biblické teorie a potom trochu životní praxe a nějaká doporučení pro ty, kdo to s manželstvím myslí vážně a mají ochotu něco změnit, pokud je potřeba.

 Mt. 19: 3 - 9 " Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: "Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?"  Odpověděl jim: "Nečetli jste, že Stvořitel od počátku `muže a ženu učinil je´? A řekl: `Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo´; takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!" Namítnou mu: "Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?"  Odpoví jim: "Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však
nebylo. Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží."   Učedníci mu řekli: "Jestliže je to s mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit."  On jim odpověděl: "Ne všichni pochopí to slovo; jen ti, kterým je dáno" 

Ježíš se ubíral do  eruzaléma spolu se zástupy, které shromáždil na své misi v Galileji. Zřejmě šli "zajordánskou cestou", kdy židé putující k výročním svátkům do Jeruzaléma raději Samaří obcházeli. Židé byli od Samařanů často napadáni. Panovalo mezi nimi odvěké nepřátelství.  Nevíme, zda v našem textu jde o farizeje "galilejské" nebo již "judské".  Zřejmě šlo o farizeje z Galileje, kteří byli v zástupu a diskutovali spolu o otázkách. Překlad "pokoušeli ho" vyvolává dojem, že šlo o nějakou lstivou řeč, vychytávku apod. Podle řeckého originálu  šlo spíše o to, že Ježíše přizvali do svého diskusního kroužku. A jak se říká: Tam kde dva židé debatují, vzniknou tři názory.  

Probírali 5 Moj.24:1 , cit. " Když si muž vezme ženu a ožení se s ní, ona však u něho nenalezne přízeň, neboť na ní shledal něco odporného, napíše jí rozlukový list, dá jí ho do rukou a vykáže ji ze svého domu" 

" Něco odporného" je v hebrejském textu doslova " záležitost nahoty" . Ve 4 Moj. je hebrejské slovo znamenající " nahota" používáno
k vyjádření nějakého sexuálního pochybení, např. nevěry . Disputace mezi různými rabínskými školami šla tak daleko, že někteří tento verš vykládali i tak, že může jít i o něco takového jakým je i "nepovedený oběd". I tím se prý může žena nepřekonatelně zprotivit svému muži a on jí má právo napsat "rozlukový list" a de facto vyhodit z domu. Ježíše se ptají, jestli je možné se rozvést z jakéhokoli důvodu nebo zda
je vůbec nějaký důvod, pro který se lze rozejít s manželkou

Ježíš odpovídá pozitivně. Připomíná jim záměr Stvořitele a sice , cit. "Nečetli jste, že Stvořitel od počátku `muže a ženu učinil je´? " . Bůh je zde představen jako ten, kdo nastavil vztah mezi mužem a ženou už na počátku stvoření. Hledání a nalezení muže nebo ženy není o ukojení sexuálního pudu nebo vášně. Tam jde v prvé řadě o to, aby byli spolu. Jde o jasný  Boží záměr pro člověka. Tak to má být! Ještě jednou cit. Ježíšova slova z Matouše: ".....a budou ti dva jedno tělo´; takže již nejsou dva, ale jeden."

Duch světa, myšleno morálně - společenského systému, jde v mnoha záležitostech proti Bohu. I mnozí křesťané říkají, že sex patří k lásce mezi mužem a ženou i když nejsou sezdáni. Některé církve berou předmanželský sex jako normální. Rozum mi to nebere a nechápu to.    Z Písem
vyplývá, že sex patří až do manželství. Ježíš jasně říká, že, cit. " muž se připojí ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo" .  Muž se má připojit k manželce, ne k ženě. Manželství je smluvní vztah, který má před Bohem a má mít i před lidmi, velkou váhu. 

Všichni křesťané uznávají Boží Desatero jako základ poznání, co je hřích a na druhé straně Desatero říká, jak se má člověk chovat, aby se "líbil Bohu" a prožil Bohem požehnaný život. Tam je jasně řečeno "nesesmilníš" a "nezcizoložíš"!

Co to znamená.

Smilstvo je to, když si něco přivlastním a přitom mě to nebylo Bohem určeno. V Bibli jde v prvé řadě o předmanželský sex, protože tělesné spojení muže a ženy má nastat až po uzavření manželské smlouvy. Cizoložství znamená, že jeden nebo druhý z manželů jde do "cizí ložnice".
Někdy Bible až tak přesně pojmy nerozděluje a smilstvem označuje i cizoložství. Je potřeba vnímat souvislost textu.

V druhé řadě se v Bibli objevuje "duchovní smilstvo". U Židů to byla účast na pohanských slavnostech, při kterých se uctívali jejich bohové. U křesťanů je to účast na duchovních praktikách, které neodpovídají Písmu. Mezi ně patří esoterika, jóga, akupunktura, užívání homeopatik atp.

Od křesťana v evangelikálních i charismatických církví se očekává, že nebude smilnit ani cizoložit. K tomu je člověku dána síla a moc Ducha svatého, aby to dokázal opustit a/nebo vyřešit vstupem do manželství.

Na druhou stranu, každý odpovídá za sebe. Jde o to, jaký kdo má vztah s Bohem. Církev nemůže nikoho přinutit, aby žil v souladu s Boží vůlí. Na druhou stranu se takto žijící křesťan ochuzuje o značnou porci Božího požehnání a o duchovní růst. Bůh má času dost, ale nám to utíká. Ježíš chce být nejen Spasitelem ale i Pánem našeho života. Nemůžu od Něj jen brát a do vztahu neinvestovat svou poslušnost vůči Bohu.

Vraťme se k našemu textu z Matouše. Ježíš říká, že muž má opustit rodiče a připojit se ke své manželce. A tady máme druhý pozitivní pohled na manželství. To, že se muž a žena stávají jedním tělem, je v Božím záměru, a bylo to řečeno ještě před pádem člověka do hříchu Tak to bylo nastaveno Stvořitelem ještě dřív, než to člověk stačil pokazit. Jinými slovy jim i nám Pán Ježíš říká: "Nesluší se rozvést pro nějaké vyšší,
ušlechtilejší životní cíle, ve kterých partner už začal jaksi překážet svou domnělou nebo i skutečnou přízemností"

Před mnoha lety se mi jedna z aktivních mládežnic v našem žamberském sboru svěřila, že  začíná svého budoucího manžela milovat víc
než Pána Ježíše. Byla z toho zmatená a nevěděla co s tím. Vysvětlil jsem jí, že určitě svého Pána nepřestala milovat, ale že do jejího
života vstupuje další partner. Doteď měla Pána Ježíše a teď bude mít oba.  Řekl jsem jí, že to jsou dvě linie života, které půjdou spolu. Manželství
je smluvní svazek tří: Muže, ženy a Boha.  Mají tvořit "jednotu v mnohosti" a současně "mnohost v jednotě". Je to stejný princip jako trojjedinost Boha.
Velkým uměním života je správně a spravedlivě rozdělovat sama sebe mezi ty dva subjekty, které spolu se mnou tvoří jednotu. Muž musí umět dávat Bohu, co jeho jest a dávat ženě, co jí patří. To samé má dělat žena. Dávat Bohu, co Jeho jest a muži, co mu patří.

Oba věřící manželé dál milují Pána Ježíše, navíc se budou milovat mezi sebou a stanou se všichni tři "jedním tělem". Ve fyzické oblasti jde o
spojení muže a ženy, ale v duchovní oblasti se jedná o "trojjedinný systém vztahů"  Teď je otázka: Jak mám správně a spravedlivě rozdělovat mezi ty druhé dva?

Co se týče Boha, tam je to jasné. Máme Boží slovo a máme podle něj žít. Co se týče manželského partnera, na to jen Bible nestačí. Je potřeba si
sednout a vyříkat si všechny věci. I s ohledem na zvyklosti naší západní kultury. Nastavit si vzájemné mantinely a snažit se v nich
zůstávat. Pak budou oba spokojeni. Každý musí slevit ze svých představ! Manželství je svým způsobem námaha. Často to chce, abychom upozadili své "ego" ve prospěch toho druhého a dělali věci, které nám nevyhovují. Ale z lásky k partnerovi se obětuji a budu se snažit nedávat najevo nějaké znechucení apod. Ano, manželství je dřina! Přiznám se, že tohle mi dělá dost často problém.

Mnoho partnerů spolu málo mluví anebo jeden druhého odmítá respektovat jeho potřeby. A vůbec je špatně, když svou neochotu "obětovat se pro druhého" zaštítí duchovními aktivitami.

Bůh spojuje, člověk rozlučuje

Muž a žena patří k sobě na počátku stvoření. Cituji z Matouše, devatenácté kapitoly: ".....již nejsou dva, ale jeden". Teď přicházíme k jednomu z nejvíce nepochopených a proto i zneužívaných výroků, cit.  " A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj"

Výrok má dvě části. Prvním subjektem je Bůh, který spojuje a druhým je člověk jako ten, který rozlučuje ....ale neměl by !  Lidé tohle překroutili a stalo se z toho doslova lidové rčení. Spojují Boha spíše s tím rozlučováním resp. s jeho zákazem: dva lidé se neodpovědně a kdoví z jakých
pohnutek dali dohromady a teď jim to neklape. A Bůh je ten, kdo si postavil hlavu a říká " nerozlučuj" ! Bůh nikomu manželství kazit nebude . 
ON to říká, ale říká to člověku ! Aby to, co ON spojil, člověk n e r o z l u č o v a l !

Každý by se měl chovat od samého vzniku vztahu odpovědně a měl by pracovat na tom, aby ten vztah byl pevný, protože sám má pevný vztah s Bohem a bázeň před Ním. Rozumíte?  My jsme ti aktivní, my jdeme a vstupujeme do vztahu s partnerem a když nám to nevyjde a vztah se sesype jak domeček z karet  , tak obviníme Boha, že nám brání a komplikuje život tím, že nepřipouští rozvod. 

Ne ! Bůh říká, že je normální být v manželství a člověk by se měl starat, aby " nerozlučoval" . To je jeho odpovědnost před Bohem.

Rabíni Ježíši logicky připomínají Mojžíšův zákon s možností vystavit manželce stopku (5 Moj.24:1) a říkají, cit. " Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?". Pán Ježíš jim odpovídá : "Protože jste jak berani a už dávno jste opustili původní Boží záměr pro soužití muže a ženy".  Odpovídá jim, cit. " Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo"

A tady máme výklad původního Božího záměru pro manželství. Ti dva mají být jedno tělo a tedy spolu. Není třeba se rozcházet. A jestliže je již společný život k nevydržení a stává se jedním utrpením, pak je lepší se rozejít. Protože se na to Hospodin už nemohl koukat; tak Mojžíšovi řekl, že má zavést " rozlukový list". Bůh to tak nechtěl a nechce. Od počátku to tak nebylo

Není nutno se rozejít , protože vše se dá napravit, když je  k tomu síla a dobrá vůle  .Vezměte mě zpátky do vašeho vztahu, říká Pán. Otevřete se Duchu svatému, který vám dá do srdce Boží lásku a skrze ní může dojít i k obnově jednoty mezi manžely

Podívejme se na proroka Malachiáše, cit. Hospodinův oltář smáčíte slzami, pláčete a sténáte, protože již nehledí na obětní dar a nemá zalíbení v tom, co přinášíte.  Ptáte se proč?" Proto, že Hospodin je svědkem mezi tebou a ženou ....., vůči níž ses zachoval věrolomně, ačkoli je to tvá.... žena podle smlouvy. (Mal.2:13-14). Můžeme, tuto výhradu vůči izraelským mužům, vztáhnout na současnost. A nejen na muže, ale i na ženy, na oba, kteří žijí v manželském svazku.

Když budu parafrázovat Boží slovo, tak řeknu: " Vy tady předvádíte, jakou máte víru, jak jste duchovní a jak se obětujete pro evangelizaci, pro sbor a pro svůj vztah s Bohem. Přitom jste zapomněli na svého smluvního partnera, na kterého musíte brát ohled a nedělat si co
chcete" 

Protože jsem byl u toho, když jste veřejně uzavřeli manželskou smlouvu. Jsem svědkem, kterého se nikdy nezbavíte. Vím, jak to bylo tenkrát na začátku mezi vámi dvěma. Ale teď maskujete náboženskými úkony svou neochotu vycházet se svým protějškem, kterého jste si dobrovolně vzali. Váš vztah k partnerovi je špatný a doslova tím " lámete jeho víru" na změnu a zlepšení vzájemných vztahů.  Trvá to už dlouho. Nesoulad
se prohlubuje a neřešíte ho. Zato se řeší vaše náboženská aktivita, té máte pořád více a víc.

Jako bych slyšel Hospodina mluvit dál: " Ale já vám něco řeknu: Nemám ve vás žádné zalíbení. Můžete se stavět na hlavu, ale vaše aktivity od vás neberu, nepotřebuji a nepůjde přes ně moje moc! " Ptáte se proč? Protože lámete partnerovu víru na krásný společný život. Bůh nikdy nebude ničit vaše vztahy. ON je tím, kdo spojuje.

Sexuální život

Ještě zmíním jednu věc, která souvisí s tím, co jsem teď řekl. Bible se poměrně jasně vyjadřuje k sexuálnímu životu partnerů. Přečtěme si 1 Kor.7: 1-5, cit. "   Pokud jde o to, co jste psali: Je pro muže lépe, když žije bez ženy. Abyste se však uvarovali smilstva, ať každý má svou ženu a každá svého muže. Muž ať prokazuje ženě, čím je jí povinen, a podobně i žena muži. Žena nemá své tělo pro sebe, ale pro svého muže. Podobně však ani muž nemá své tělo pro sebe, ale pro svou ženu. Neodpírejte se jeden druhému, leda se vzájemným souhlasem a jen na čas, abyste byli volni pro modlitbu. Potom zase buďte spolu, aby vás satan nepokoušel, když byste se nemohli ovládnout."

Tady si mnozí lámou hlavu, jak to apoštol Pavel myslel. V této kapitole odpovídá na nějaký písemný dotaz, který dostal z korintského sboru. Nevíme o jakou konkrétní otázku šlo. Text je náročný, protože se zde prolínají verše, které patří, jako odpověď na tu otázku s těmi obecně platnými principy manželství. Například jde o verše: první, sedmý až devátý. Pavel zde říká, že k manželství patří pohlavní styk. Podle Ježíšových slov v evangeliu Matoušovu se ti "dva stali jedním" i v tělesné oblasti.

Nikdo nemá právo, ani muž, ani žena, tomu druhému odpírat sex, leč by se na tom dohodli a to jen z důvodu soustředění na nějaký modlitební zápas a ne nadlouho. Tu míru si musí manželé domluvit, u každého to může být jiné.

Je jasné, že je potřeba pracovat na tom, aby ten druhý měl chuť k tělesnému milování. Někdy se manželé pohádají a pak chuť na tělesný styk není. Prostě to nejde. Proto je potřeba konflikty řešit co nejdříve. Apoštol Pavel do Efezu radí, cit. "`Hněváte-li se, nehřešte. ´Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce" (Ef. 4:26). To je ideální stav. V praxi to může doznívat i několik dnů. Vždy musí dojít nejprve k odpuštění tomu druhému a k jejich usmíření.

Odpírat partnerovi styk z nějakých, rádoby bohulibých účelů se nemá. V této věci platí vzájemná dohoda a důvodem je "volnost" k modlitbě. Zřejmě při nějakém modlitebním zápase, který vyžaduje cele se soustředit na Boha.  Apoštol Pavel mluví i sobě. Z textu vyplývá, že byl svobodný. Neumím si představit, aby v tehdejší společnosti, kdy byl cele nasazen pro misii mohl nést odpovědnost za své manželství a rodinu. Někdo může být také frigidní. Když se podíváme do nějaké odborné knihy nebo alespoň do internetové wikipedie tak zjistíme, že výraz pochází z latinského slova "frigidus" = "chladný". Jde o poruchu sexuální funkce, vyskytující se především u žen a spočívající v pohlavní chladnosti. U Pavla o tohle nešlo. Apoštol mluví o sobě, že má "dar od Boha" , žít bez manželky, cit. "  Přál bych si totiž, aby všichni lidé byli jako já; ale každý má od Boha svůj vlastní
dar, jeden tak, druhý jinak." (1 Kor.7:7).

Díval jsem se do Bičovi konkordance a v tomto verši jde o "duchovní dar" , řecky "charisma"! To naznačuje, že Duch svatý  v něm potlačil sexuální touhu po ženě tak, že neměl problém, žít bez ženy. Pak  text pokračuje podivnou radou, cit. navazující dva verše 8 a 9 "  Svobodným a vdovám pravím, že je pro ně lépe, když zůstanou tak jako já. Je-li jim zatěžko žít zdrženlivě, ať vstoupí v manželství, neboť je lepší žít v manželství než se trápit."    (1 Kor. 7:8-9).

Zní to nesmyslně. Já se domnívám, že zde zas odpovídá na nějakou konkrétní otázku, kterou od Korintských dostal. Kdybychom to dovedli, ad absurdum, tak lidstvo vymře. Je to zjevně nelogické. Zřejmě to zapadá do nějakého kontextu, který nám není znám. Jde o nějakou osobní radu.
Jestliže někdo nemá charisma tělesné zdrženlivosti v oblasti sexu, tak je lépe, aby vstoupil do manželství a vyvaroval se případného smilstva

Vraťme se do evangelia Matoušova. Nakonec Pán Ježíš rabínům říká, že ten kdo se s ženou rozejde vystavením " rozlukového listu" pro jiný důvod než " záležitost nahoty " tak pokud si pak znovu vezme jinou ženu, dopouští se cizoložství. Ona " záležitost nahoty" je sexuální nevěra, cit: " Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží" 
 

Závěr

Na závěr připomenu, že je dobré si některé věci oživit. Zamyslet se nad nimi a v síle Ducha sv. začít měnit okolnosti tak, aby křesťanská manželství byla ještě lepší, než jsou

Bůh je dobrý a přeje každému manželství . Jde o smluvní vztah, ve kterém každý nese díl odpovědnosti za to, v jaké kondici jejich svazek je a bude. Stejně jako Ježíš Kristus miluje nás a obětoval se za nás na Golgotě, stejně tak má být manželství postaveno na vzájemné lásce a obětování se jeden pro druhého. Je zde jasný princip: Láska a sebeobětování pro to, aby manželství fungovalo. Každý musí vyvinout jistou námahu, aby to bylo manželství úspěšné, bez veletočů a zbytečného trápení. K tomu manželství jistě není určeno. 

Manželé si mají být věrni nejen v oblasti tělesné, ale i duševní. Nekritický obdiv jiných mužů či žen působí partnerovi jisté utrpení. Nejde o nevěru tělesnou, ale duševní. I to může být problém. Varujme se toho a z lásky ke svému partnerovi se zdržme i tohoto druhu nevěry.

 Věrnost křesťanských manželů má svůj původ ve věrnosti Ježíše Krista k Jeho Církvi. ^{(To vyplývá z Efezským,páté kapitoly).} Pracujme na tom, aby naše manželství bylo krásným prožitkem. Nenechme se ochudit o krásu, čistotu a věrnost manželství světem, který se těmto principům vysmívá. Buďme i v této oblasti "na světě" a ne "ve světě".

Amen