Kázání Václava Dobiáše z 8.7.2012 v Domku na Sboru - Poznámky ze setkání křesťanů na Malé Morávce 2012 - sebestřednost a pýcha

08.07.2012 11:47

Poznámky z křesťanského pobytu v Malé Morávce 2012 – I.

První den : Sebestřednost , lektor : Jenda Vlček, KřSb Brno

Ř 8: 7 – 9 „ Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho

Obecně lze říci, že se sebestředným člověkem se těžko vychází. Napětí vzniká tím, že těžko přijímá kritiku a sám se jí bojí. Neustále posuzuje, zda není horší než druhý . To v jisté míře platí i pro křesťany ve sborech . Jakmile tomu někdo podlehne, trápí se tam, kde by se měl radovat – v obecenství stejně spasených a stejně milovaných lidí. Dá se také říci, že každý máme nějaký bod, který podléhá našemu JÁ.

Příklad z Písem :

Kaifáš, který řekl, že bude lepší, aby zemřel jeden člověk než zahynul celý národ 

Jan 11: 47 – 50 „  Velekněží a farizeové svolali radu a řekli: "Co si počneme? Ten člověk činí mnohá znamení.  Když proti němu nezakročíme, všichni v něj uvěří, a přijdou Římané a zničí nám toto svaté místo i národ." Jeden z nich, Kaifáš, velekněz toho roku, jim řekl: "Vy ničemu nerozumíte; nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ "

Saul ustanovil Davida velitelem nad bojovníky a když pro něj vybojovával vítězství, tak mu začal závidět. Podnětem byla skutečnost, že Davida tančící ženy oslavovali víc než krále , cit.    

1 Sam.18: 5 – 9 „   A David podnikal výpravy, a kamkoli ho Saul poslal, měl úspěch. Proto ho Saul ustanovil velitelem nad bojovníky. To se líbilo všemu lidu i Saulovým služebníkům. Tenkrát, když přicházeli, když se David vracel od vítězství nad Pelištejcem, vyšly ze všech izraelských měst zpívající a tančící ženy vstříc králi Saulovi s radostí, s bubínky a loutnami. A křepčící ženy prozpěvovaly: "Saul pobil své tisíce, ale David své desetitisíce." Saul se velice rozzlobil; taková slova se mu nelíbila. Řekl: "Davidovi přiřkli desetitisíce, a mně jen tisíce. Už mu chybí jen to království." Od onoho dne hleděl Saul na Davida stále s nedůvěrou

Saul byl sebestředným a přisuzoval Davidovi záměry, které v jeho srdci určitě nebyli jak můžeme vypozorovat z dalších kapitol. V ep.Ef. je napsáno , že jsme Boží dílo.

Kdo je sebestředným, pak neumí přijmout pomoc od lidí, ale ani od  Boha Ef.2:10 „ Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil

Nechme se formovat Božím Duchem. Nedržme si místa ve svém JÁ, které si nenecháme proměnit. Když Pána chválíme tak se zároveň učíme nemyslet jen na sebe. Nesoustřeďujme se na sebe a na svou životní zkušenost. Pán Ježíš nám ukázal co znamená nebýt sebestředným . V zahradě Getsemane dokázal říci : "Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má nýbrž tvá vůle se staň" 

Mučedník Štěpán, plný Ducha svatého se modlí a říká těm, kdo ho kamenují  „,

„…. klesl na kolena a zvolal mocným hlasem: "Pane, odpusť jim tento hřích!" To řekl a zemřel“  (Sk. 7: 60) . O Štěpánovi je napsáno, že byl „ plný Ducha svatého“ ( Sk.7:55)

V tom vidím nezastupitelnou roli Božího Ducha, kterého nám dal Pán Ježíš. V Jeho síle, v Boží síle jde nebýt sebestředným, ale naopak , obětavý. Nemyslet na svůj prospěch, ale i na to, co je dobré pro druhé, pro společný zájem věřících ve sboru

Program pro nás :

Ef. 4: 30 - 32  „ A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení.  Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám

Řím. 12:1-2a „   Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.  A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli,….“

Druhý  den : Pýcha, lektor : Marek Prokeš , KřSb Opava

Nejprve mluvil o tom, jak ho oslovil film „Prométheus“. Ukázal na něm, jak byl hlavní hrdina hrdý a neuměl se pokořit před autoritou hlavní boha řecké mytologie.

V Bibli, hned na začátku, je příběh o Kainovi a Ábelovi. Kain je na plody své práce tak hrdý, že nedokáže přijmout to, že na jeho oběť Hospodin neshlédl. Chybí mu opak pýchy, pokora.Zřejmě věděl, jakou oběť Hospodin požaduje a přesto přinesl oběť ze svého oboru činnosti . Bůh je Bohem spravedlivým a nějakým způsobem musel alespoň naznačit jako oběť požaduje.   Ve finále pýcha vedla až k vraždě bratra. Jak víme, stal se označenými psancem a štvancem do konce života. Neřešená pýcha dělá z lidí ty, kteří nenachází duchovní domov.

      Moje POZN.

Definovat pýchu (lat. „Superbia“ )  je složité a proto se s tímto pojmem snadno manipuluje. Internetová Wikipedia je stručná. Jde o „povýšenost, namyšlenost, vzpupnost“. Pedagog by nám téma určitě rozvinul. V několika větách definice pýchy ve Wikipedii jsem našel tuto, které mě zaujala nejvíc : „Pýcha je vlastnost spočívající v nadhodnocení vlastní osoby“. Katolická tradice, od časů Řehoře I. Velikého ( papežem v letech  590 – 604 ),  vypočítává sedm hlavních hříchů z nichž hlavním hříchem je pýcha. Správně se tím nemyslí hřích, který je před Bohem nejvážnější, nejtěžší či „nejsmrtelnější“. Hlavní znamená, že hřích vychází z hlavy (lat. caput), proto se v jiných jazycích nazývají „kapitální hříchy“. Pýcha je označena za hlavní kapitální hřích. Podobně se mluví o  „kardinálním hříchu“ (lat. cardo = „pant“, třeba u dveří ) . Jde o stav mysli, okolo které  se „otáčí“ celá hříšnost člověka. Jde tedy o hříchy a lidské slabosti,  ze kterých vychází další hříšné činy

 

Bratr zmínil, že se často věci ve sboru ututlají a neřeší se. Proč bychom se jeden druhému omlouvali. Pyšný člověk si myslí, že vše co říká a dělá je správné.

Opačnou vlastností je pokora . Ap. Pavel říká : „  Sloužil jsem Pánu s velkou pokorou, v slzách a zkouškách, které mě potkaly pro úklady židů. Víte, že jsem vám nezamlčel nic, co by vám bylo k prospěchu; všechno jsem vám řekl, když jsem vás učil ve shromáždění i v rodinách.  Naléhal jsem na Židy i Řeky a vyzýval je, aby se obrátili k Bohu a uvěřili v našeho Pána, Ježíše Krista „ ( Sk.20:19 – 21 )

Nakonec pokorou je i to, že snášíme věci, kterým nemusíme až tak rozumět jako jsou dlouhotrvající nemoci apod. Bratr ukázal na lidi, kteří jsou např. upoutání na vozíku a přesto pracují v Božím král. jak nap. Joni Eareckson Tada zakladatelka organizace Joni and friends, která se zaměřuje na křesťanskou pomoc postiženým a další

Pak připomněl dvě místa.

První z ep. Jakubovi 4: 1 – 7Odkud jsou mezi vámi boje a sváry? Nejsou to právě vášně, které vás vedou do bojů?  Chcete mít, ale nemáte. Ubíjíte a nevražíte, ale ničeho nemůžete dosáhnout. Sváříte se a bojujete - a nic nemáte, protože neprosíte. Prosíte sice, ale nedostáváte, protože prosíte nedobře: jde vám o vaše vášně. (4 v.) Proradná stvoření! Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.   Či myslíte, že nadarmo je psáno: `Bůh žárlivě touží po duchu, kterého do nás vložil´?  Mocnější však je milost, kterou dává. Proto je řečeno: `Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.´Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám

Zdůraznil, že Jakubova výzva směřuje k problému vztahu křesťana ke světu jakožto morálně společenskému systému. Kdo nese étos světa stává se nepřítelem Božím.  Kořen problému je v bojích a svárech v místních sborech křesťanů z řad Židů, kteří žili v diaspoře ( rozptýlení). Zdá se, že pýcha a z ní vznikající problémy pramení z přílišného přátelství s tím profánním, světským. nevím co to v tehdejší době u nich mohlo být, ale dá se to zobecnit a říci si : Co mě dnes může odvádět od pokory vůči Bohu a Jeho slovu !     

Řešení je v tom, že se podřídím Bohu a Jeho vedení. Nechceme být přeci protivníky Boha. Naopak. Toužíme být přáteli Krista. Jestli si myslíš, že to nejde změnit, pak přichází na řadu „ mocná milost“ . To není nějaká literární kategorie, ale jde o působení Ducha svatého v mém srdci. Musíme být napojení na ten vinný kmen, kterým je Kristus a pak budeme nést Jeho geny a poneseme ovoce, které chce nebeský Otec vidět.

Druhé místo, které bratr zmínil je z 1 Pt. 5:1 - 5Starší mezi vámi napomínám, sám také starší, svědek utrpení Kristových i účastník slávy, která se má v budoucnu zjevit:  Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, jak to Bůh žádá, ne z nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou, ne jako páni nad těmi, kdo jsou vám svěřeni, ale buďte jim příkladem. Když se pak ukáže nejvyšší pastýř, dostane se vám nevadnoucího vavřínu slávy. Stejně se i vy mladší podřizujte starším. Všichni se oblecte v pokoru jeden vůči druhému, neboť `Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost´

Pýcha způsobuje, že lidé nejsou schopni přijmout autoritu, kterou nastavil Bůh. Není to jen mezi staršími a lidmi ve sboru. Jde i o můj vztah k Bohu

Na konec připomněl pokoru Pána Ježíše z Mt. 11:29 – 30 „  Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží". Ten kdo Pána miluje , tak má pokorné srdce. Je pod autoritou Boží a přijímá Jeho slovo. Jeho požadavky nebo chceme-li nároky bere za své a tím je pokorný před Bohem .

Na závěr bych zopakoval tyto skutečnosti :

1. Nebuďme sebestřední.  Pak se nemůžeme podřídit Božímu zákonu. Tím není myšlen Mojžíšovský resp., židovsko – judaistický životní styl. Tam jde o Boží slovo jako takové. Nerespektuji-li to, co mi Bůh ve svém slově říká, pak dokazuji, že mé srdce je soustředěné na mé EGO. Sebestřenost  je vůči Bohu v nepřátelství . Já nechci být s Bohem na válečné stezce. To ani náhodou

2. Nebuďme pyšní. Tomu se Bůh protiví. Jak vidíme, samé lepší věci. Jedno vytváří nepřátelství mezi mnou a Pánem a druhému se Bůh přímo protiví. Je zajímavé, že se neprotiví vůči pýše, ale proti tomu, kdo  tu pýchu vykazuje. A to je vážné slovo. S tím může být spojena celá řada důsledků nejen v nehmotné, ale i hmotné oblasti.

Cesta z toho je pěstovat osobní vztah s Bohem, podřizovat se autoritám – Bohu, Písmu a starším sboru. Cílem je nést Boží charakter. Týká se to každého z nás. I já si v této chvíli uvědomuji, že musím na sebe víc šlápnout a změnit některé věci ve svém životě

Amen