Jeden svět nestačí (26.6.2016)

Jeden svět nestačí

Jeden
svět nestačí je bondovka z roku 1999. Jde v ní, se všemi zápletkami a
akčními scénami, o zrádnou Elektru. Ta se svým přítelem, nebezpečným
teroristou, plánuje neobyčejně výnosný obchod, kterým chtějí získat kontrolu
nad celým světem. James Bond vše nakonec vyřeší, ostatně, tak jak to
v pohádkách pro dospělé bývá. Moje dnešní kázání nemá s bondovkou nic
společného, vypůjčil jsem si jen název. Dost dlouho jsem nad ním přemýšlel.
První název " Malomocný a Ježíš" se
mi zdál klišovitý. Další, podle mě, lepší byl název "Narušený svět". Poslední verze "Jeden
svět nestačí" nejlépe vystihne to, co chci dnes říci. Teď bude
takový sešup do doby před 2000 tisíci lety, a my si přečteme evangelium
Markovo, první kapitolu, třicátý devátý až čtyřicátý pátý verš.

 " A tak šel, kázal v jejich synagógách po celé
Galileji a vyháněl zlé duchy. Přijde k němu malomocný a na kolenou ho prosí:
"Chceš-li, můžeš mě očistit." Ježíš se slitoval, vztáhl ruku,
dotkl se ho a řekl: "Chci, buď čist." A hned se jeho
malomocenství ztratilo a byl očištěn. Ježíš mu pohrozil, poslal jej ihned
pryč4  a nařídil mu: "Ne, abys někomu něco říkal! Ale jdi, ukaž se
knězi a obětuj za své očištění, co Mojžíš přikázal - jim na svědectví."
 On však odešel a mnoho o tom vyprávěl a rozhlašoval, takže Ježíš už
nemohl veřejně vejít do města, ale zůstal venku na opuštěných místech. A
chodili k němu odevšad. (Mk. 1:39 - 45)

V tomto
příběhu se dostáváme k jedné strašlivé nemoci - malomocenství. Kdo by nevěděl,
o co jde, tak jen stručně. V Bibli je použito řecké slovo "leptein" =
"sloupnout".  Malomocenství či různé
kožní nemoci, které jsou v tomto pojmu zahrnuty, byly vůbec nejobávanější
chorobou, jelikož oddělovala lidi od
rodiny a společenství. Malomocní se stávali takovými "živými mrtvolami".

Podle
Novotného slovníku zachvátila nemocného ustrašenost a těžkomyslnost. Jeho dech
nepříjemně zapáchá. Nemoc jde do hloubky, zachvacuje i klouby, takže nakonec
celé části těla uhnívají. Smrt se dostavuje někdy až po dvacetiletém utrpení.

Podívejme
se nejprve na čtyři zásadní skutečnosti spojených s touto nemocí:

1. Malomocný byl nucen bydlet mimo
obec, na místě zvaném
leprosárium. Tam žili další nakažení touto chorobou. Je to dobře ztvárněné ve
filmu Ben Hur. Povinností malomocného podle Zákona bylo toto, cituji 3 Moj. 13:
45 - 46 " Malomocný,
který je postižen, bude mít šaty roztržené, vlasy na hlavě neupravené, vousy
zahalené a bude volat: »Nečistý, nečistý! «  Po všechny dny, co bude
postižen, zůstane nečistý. Je nečistý. Bude bydlet v odloučení, jeho obydlí
bude mimo tábor"

2. Malomocný se musel často ukazovat
knězi. Uznal-li kněz, že to
nebylo malomocenství anebo že bylo vyléčeno, musel se uzdravený podrobit
očišťovacím obřadům. Teprve potom se mohl vrátit do společnosti zdravých
lidí. 

3. Izraelité považovali malomocenství
za Boží trest. Vychází se
z příběhu, kdy Aron s Mirjam mluvili proti Mojžíšovi autoritě. Hospodin si
je zavolal, vzplanul proti nim hněvem a odešel. Najednou byla Mirjam, cit.
"  malomocná, bílá jako sníh"  (4 Moj. 12:10). Nakonec byla na Mojžíšovu
přímluvu Hospodinem po sedmi dnech uzdravena.

4. Uzdravení z malomocenství
bylo považováno za stejný zázrak jako vzkříšení z mrtvých. Vzpomeňme na příběh o uzdravení vojevůdce
Naámana.  Aramejský král poslal
Izraelskému králi (Jóram) dopis se vzkazem, že k němu posílá svého
služebníka, aby ho uzdravil z malomocenství. Jóram to nevěřícně čte a pak
zoufale zvolá, cit. ""...Jsem
snad Bůh, abych rozdával smrt nebo život, že ke mně posílá někoho,
abych ho zbavil malomocenství?...". Nakonec mu pomohl Elíša, Boží
muž, skrze něhož ho Hospodin uzdravil. Uzdravil ho Bůh, který dává život! 

5. Malomocný byl přesvědčen, že Ježíš
v sobě zosobňuje moc a vůli Boží. Vyplývá
to z jeho slov, kdy ho prosí slovy, cit. "Chceš-li, můžeš mě očistit.".
Když jsem se díval do učených knih, tak malomocný používá druhou osobu slova "dynamai" = "mít moc", rozuměj, mít Boží moc, řecky "dynamis". Můžeme volně přeložit: "Chceš-li, máš moc mě očistit" 

Ježíš
přišel, aby ukázal Boží dobrotu a milosrdenství v lidské rovině. Byl tím
Immanuelem, tj. "Bůh s námi".
Ano, v Ježíši přichází Bůh jako vtělený Boží Syn.

Podívejme se na Ježíšův
přístup k malomocnému:

1. Nevyhnul se mu obloukem. ON má s lidmi soucit. Na vlastní oči,
z lidského pohledu, vidí důsledky hříchu prvních lidí v Ráji.  Tady je trochu potíž s překladem.
Některé důležité původní rukopisy mají místo slova "soucit" napsáno slovo "orgistheis" - "rozhněval se"!

Předpokládá
se, že opisovač v rozpacích nad hněvem Ježíše změnil hněv na soucit. Ten
vyplývá z dalšího děje. Na kolenou zlomený odsouzenec k pomalé a
kruté smrti a nad ním má stát "rozhněvaný
Ježíš"? Je poctivé říci, že ve prospěch použití slova "soucit" hovoří váha nejlepších rukopisů
a to, že jiná místa, kde se Ježíš hněvá, zůstávají nezměněna.

Když
jsem tuhle poznámku četl, tak jsem si uvědomil, že některé rukopisy vyjadřují
stav Ježíšova srdce. Když viděl tváří v tvář devastující důsledky hříchu,
tak se dostavila vnitřní emoce. ON se nehněval na malomocného. To v žádném
případě. Pokud se rozhněval, tak na
původce zla, Nepřítele Božího a lidského, Satana. Připomeňme si
devastující činnost moci zla

1. První svět

Tady
je potřeba citovat úplně první větu Bible: "Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi" (1
Moj.1:1). Mezi prvním a druhým veršem, který zní, cit. " Země byla pustá a prázdná a nad propastnou
tůní byla tma. ........." se něco odehrálo.

Z
knihy proroka Izaiáše víme, cit. "  Toto praví
Hospodin, stvořitel nebe, onen Bůh,
jenž vytvořil zemi, jenž ji učinil, ten, jenž ji upevnil na pilířích; nestvořil ji, aby byla pustá,
vytvořil ji k obývání: "Já jsem Hospodin a jiného už není.
(Izajáš 45:18).

Ten,
kdo jí zničil, byl padlý anděl Lucifer spolu s dalšími anděly, kteří si se
vzbouřili proti proti autoritě Stvořitele. Tohle se stalo před druhým
veršem Bible, který konstatuje následky jeho vlády na Zemi, cit." Země byla pustá
a prázdná.....". Ten kdo neumí tvořit, umí jen ničit. Má to ve svém
charakteru. Pod jeho vládou skončil první svět katastrofou

2. Druhý svět

Bible
tedy začíná obnovou zkažené Země a stvořením člověka. Opět, dokonalé stvoření, dokonale nastavené
parametry pro věčný, krásný a naplněný život na planetě Zemi. Hospodin říká,
cit. "  " Zemi jsem učinil já a člověka na ní jsem
stvořil.....". (Iz. 45: 12a) 
 

Právě
v důsledku pádu Adama a Evy do hříchu došlo k narušení toho krásného
a dokonale stvořeného. V historicky krátké době dospělo lidstvo do bodu "nula" kdy MUSEL Stvořitel zasáhnout
zničující potopou zcestný a beznadějný vývoj lidstva. Dokonce byl ohrožen
Boží stvořitelský plán, kdy se ze svazků andělů a lidských dcer rodily zrůdy,
dnes bychom řekli mutanti. Kdyby se dál množily na zemi, tak po nějaké době už
by tady nebyli lidi, ale podivná směs vzniklá z neposlušnosti vůči Bohu.
Vtělený Boží Syn, Pán Ježíš, by nemohl zemřít za člověka, za "korunu tvorstva", protože by na zemi
byly zrůdy a tím by celý plán spásy byl naprosto zmařen. Nedávno jsem měl na
toto téma celé kázání, a proto nebudu zacházet do podrobností

Ten
bod "nula" charakterizuje verš
z první knihy Mojžíšovi z šesté kapitoly, cit. "I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila
zlovůle člověka a že každý výtvor
jeho mysli i srdce je V KAŽDÉ CHVÍLI JEN ZLÝ". Tento stav se
stal pro Stvořitele neudržitelný. ON si své dílo nemůže nechat Satanem vyrvat
z rukou. Proto zničil zlo celosvětovou potopou a vzniká nová lidská
společnost díky Noemově rodině, vzniká tak zvaný "třetí svět". Nepřítel se
pořád snaží rušit dílo Boží, kazit ho a ničit lidské štěstí

3. Třetí svět

Teď
se Ježíš dívá na zástupy nemocných, sužovaných a ztrápených. Toto ON nestvořil! Tohle není Jeho dílo.
Tohle lidem nikdy nepřál. Je samozřejmé, že Bůh věděl o stavu světa
a problémech lidí. Ale teď se na to
dívá očima člověka, který v tom světě žije. 

Bůh stojí tváří v tvář lidské
bídě v podobě Ježíše z Nazaretu.
A Ježíš nemůže jinak! Boží láska je tou hnací silou. Ježíš uzdravuje, osvobozuje
od útlaku démonů a lidi okolo Něj opět dostávají chuť do života, který jim Bůh
vždycky přál.

Někteří
Izraelité očekávali příchod Mesiáše a mnozí nakonec k tomuto poznání
dospěli. Někdo to neřešil vůbec a někteří váhali. Stalo se, že i Jan
Křtitel, prorok Nejvyšší zapochyboval.

Jak
víme, v době Ježíšovi veřejné činnosti už seděl ve vězení. Jan se doslechl
o tom, jaká moc Ježíše provází a poslal za ním dva své učedníky s dotazem,
cit. "Jsi
ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?"  (Mt. 11:3). Vždyť Jan musel vědět, kdo je
Ježíš z Nazaretu. Jasně to vyplývá z první kapitoly evangelia Janova.
V otázce je jistá výtka, kterou můžeme parafrázovat slovy: "To
snad není pravda! Já tady sedím v šatlavě a Ty, místo aby sis pro mě přišel a
vytáhl mě z průšvihu, tak na mě nemáš čas a věnuješ se jiným lidem" 

Jan
byl v nelehké situaci a v hlavě mu to šrotuje. Dočkal se jasného
vzkazu: Ježíš je tím, kdo měl přijít
a již přišel, protože se všude kolem dějí divy, zázraky a znamení Boží moci,
cit.: Slepí
vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají,
chudým se zvěstuje evangelium. 
(Mt.11:5)

V řeckém
originále Nového zákona je v následujícím verši slovo "skandalizó", což zní velmi jasně.
Některé překlady čtou šestý verš takto: " A blahoslavený
je ten, komu nejsem kamenem úrazu"

Příklad ze života: Zažil jsem, že věřícím nebylo po chuti, když jsem se
modlil za uzdravení rakoviny kosti. Hezky "po
Kunvaldsku", tak jak jsme zvyklí to dělat tady.  Vyhlašoval jsem uzdravení v mocném jménu
Ježíš, vzkládal na nemocného ruce, modlil se chvíli v jazyku atd.
Dovolával jsem se u trůnu milosti slitování a zjevení Boží slávy, která patří
do Božího království. Trvalo to asi deset minut. Nemocný byl můj táta a ten
pochybující moje máma. O to to bylo těžší, ale musel jsem to udělat. Duch svatý
mě k tomu jasně vedl.

Ještě
předtím se za něj modlila dcera, Pavla Pípalová. U toho, ale babička nebyla.
Táta řekl na modlitbu 2x amen a viditelně jí přijímal ačkoli na něco podobného
nebyl vůbec zvyklý. Na mámě jsem pozoroval jistou zarputilost a nepřijetí
takové způsobu modlení. Další kontroly ve Znojmě potvrdily, že se rakovina
nekoná.  Blaze tomu, kdo se na Ježíši
neuráží, kdo vstupuje vírou do oblasti, která je už na Golgatě vyřešená.

Pán
Ježíš jasně definuje, co by mělo Jana přesvědčit. Klíčový je verš pátý, kde
jsou zmíněna viditelná znamení moci Mesiáše - Vykupitele. Je dobré si všimnout,
že nejde jen o divy, zázraky a uzdravování, ale i to, že duchovně
vyprahlým se zvěstuje evangelium.  

Pánu
Ježíši byla dána "veškerá pravomoc (řecky "exúsia") na nebi i na zemi". Má
pravomoc působit svou mocí, Boží silou (řecky "dynamis") nejen v nebi, ale i na zemi. On proměnil naše,
hříchem narušené, lidství do toho pravého lidství. Které už není pod vládou
hříchu.     

Vírou
vstupujeme do nového lidství a můžeme používat pravomoc Božích dětí
v modlitbách víry. Máme právo očekávat Boží moc a pomoc tady a teď.  "Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi".(Jan
1:12). Slovo "moc" je přeloženo
z řeckého "exúsia" - "pravomoc".

4. Ježíš přišel napravit to,
co ďábel zkazil

Vidíme, že Pán Ježíš jedná úplně jinak než Vládce tohoto věku. ON se
trpícího malomocenstvím dotýká.
To je neslýchaná a Zákonem zakázaná činnost. Dotekem nemocného se Ježíš
kulticky znečistil.

V kázání z Hory Ježíš říká zástupům toto, cit. "Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi,
tak vy jednejte s nimi; v tom je celý Zákon, i Proroci" (Mt. 7:12)

V malomocných musela být
obrovská touha po lidském doteku jejich
nejbližších.  Ten jim byl pro jejich
nemoc zapovězen. Ti, se kterými dříve žili ve svazku, které milovali a byli
jimi milováni, se jich nesměli dotknout.

Pán Ježíš ho už viděl zdravého. Ještě v té chvíli, než slovem uvolnil
Boží moc do jeho těla. Proto neudělal žádný hřích. Jednal s ním tak, jak
by chtěl, aby s ním jednali v této situaci lidi zvenku, ze zdravé
společnosti.

Na jedné straně je hnut soucitem a na straně druhé je rozhněván nad tím, co
se s Jeho dílem stalo. Použiji příměr z Večerníčka pro děti. U Jana
Ježíš na adresu "Bořka" ne "stavitele", ale Bořka "ničitele" řekl,
cit. "Zloděj
přichází, jen aby kradl, zabíjel a
ničil. Já jsem přišel, aby
měly život a měly ho v hojnosti" (Jan 10:10)

Ježíš přišel, aby i malomocný měl život v hojnosti. Proto se ho dotýká
a dává mu poznat, co to je Boží milost. Teď končí jeho, doslova "smrt za živa" a nastává "nový život". Je zbavený okovů pomalého
umírání.  Tohle je obraz Boží lásky
s kterou přichází Boží moc. Zcela konkrétní čin směřující
k neskutečně dobrému.

Ježíš nakonec řeší narušený řád stvoření naprosto dokonale na Golgotě.
Stává se smírčí obětí mezi Bohem a člověkem, aby každý kdo v Něho věří, nezahynul,
ale měl věčný život. Pro každého je připraven život, jaký Bůh každému
přeje. Ne ten, se kterým se Ježíš setkával na každém kroku své pozemské pouti.

5. Paralelní svět

Křesťané mají ještě jeden, "paralelní
svět". To znamená vnitřní, Bohem prodchnutý svět, který si nenecháváme
sobecky pro sebe, ale dáváme ho lidem okolo nás. Máme možnost si ho neskutečně
užívat. Jde o osobní vztah
s Bohem. Ten nám žádná krachující banka nebo nějaký zloděj nemůže
vzít. I když jsme "na světě, nejsme ve světě"

Ano, musíme zabezpečit sebe a rodinu po materiální stránce, musíme
respektovat daná pravidla, zákony a lidskou slušnost. Ale co opravdu nemusíme,
to je to, že nejsme zapojení do morálně společenského systému světa.

Máme svůj, Bohem prodchnutý duchovní svět. Záleží jen na nás, zda ho
dokážeme odhalit natolik, aby ho lidi okolo nás viděli a dostali touhu po
Stvořiteli a Spasiteli. Aby hledali a našli taky to "pravé ořechové", to, co nám Pán Ježíš daroval ve svém díle spásy a
co nám dává jako svým přátelům.

Kazatel píše, cit. "On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti,
......". (Kaz. 3:11). Bůh Stvořitel do nás zakódoval touhu po tom, co
nás přesahuje, co je nepomíjivé a co trvá navěky. Jinými slovy, vložil do nás
touhu po Bohu. Mnozí lidé ale hledají na nesprávných místech.

To jediné
správné místo je Ježíš. ON měl také svůj "paralelní svět". V evangeliích to
můžeme vidět: Odcházel na pustá místa, aby tam byl sám se svým nebeským Otcem.
Miloval Boží láskou, konal mocné činy ke zjevení slávy Otce a Mesiáše lidu
Izraele! . Žil jinak než jeho soukmenovci. I když se doslova rozdal pro
lidi, díl své pozemské pouti dával vždy Otci. Takový, jaký mu patřil. Tím je
náš Pán pro nás příkladem

Jak jsem již řekl, část svého života musíme dávat světu. Tak to je tady
zařízeno. Ale bohatí jsme v tom, že část svého duševního života dáváme
Bohu tím, že otevíráme svou duši, vědomě a dobrovolně svému duchu, který je pod
vládou Ducha svatého. Tím se nám otevírá
neskutečně velký a krásný duchovní svět, ve kterém je uspokojována naše touha
po věčnosti, po svém Stvořiteli, Spasiteli a Pánu, po Bohu jako takovém.

"nežiji už já, ale
žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího,
který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne" (Gal. 2:20)   

Díky Bohu za to! Haleluja. Nežijeme sami, ale žije v nás Kristus. Jsme
proměňování do Jeho charakteru. Užívejme si život se svým Pánem. Čím dál tím
více vstupujme do všech zaslíbení, co jen jich máme. Včetně modliteb víry za
uzdravení. Očekávejme zjevení Boží slávy na všechny způsoby.

Povím vám, milí bratři a sestry, sladké tajemství: PRO NÁS JEDEN SVĚT OPRAVDU NESTAČÍ. HALELUJA! Pán nám žehnej
i nadále

                                                                                                                           Amen

POZN. 1 k Janově věznění

Neohroženě kritizoval Heroda
Antipu, který si vzal za manželku Herodiadu. Z hlediska Zákona šlo o
incestní svazek, protože se oženil s manželkou svého bratra Filipa, cit. "
Kdyby
někdo pojal ženu svého bratra, znamená to znečištění......" (3 Moj.20:21a). To už si dovolil příliš a Herodes dal
Jana zavřít do vězení.

POZN. 2 k Janovi
Křtitelovi

Například
v Septuagintě (latinský překlad Starého zákona)  je v Iz. 59 : 20 napsáno, cit., "A přijde kvůli
Siónu ten vytrhující (nebo "vysvobozující"). Jan zřejmě uvažoval: " Když
má Ježíš tak velkou moc, proč mě nepřijde vysvobodit? Proč
otálí". Jan byl v nelehké situaci a v hlavě mu to šrotuje.
Dočkal se jasného vzkazu: Ježíš je
tím, kdo měl přijít a již přišel, protože se všude kolem dějí divy a zázraky,
znamení Boží moci, cit.: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni,
hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.  (Mt.11:5)