Hříchy otců a naše vítězství v duchovním boji

11.05.2012 07:43

Někdy se v životě křesťana stane, že dělá to, co nechce dělat. Nemůže si pomoci. Modlitby typu "Pane Ježíši, vysvoboď mě z toho či onoho" končíci slovy " dej mi sílu ať to či ono nedělám" nejsou účinné. Bůh jakoby neslyšel a mlčí. Něco se někde zadrhlo. Níže uvedené dva články Vám mohou pomoci jak se na tyto záležitosti podívat z hlediska Písem a současně z hlediska křesťanské praxe

 

Hříchy otců

1. Odpovědnost za svůj život

Ve Starém Zákoně ( dále SZ) je pojem spasení chápán jako plnění Božích ustanovení resp. poslouchání Boha. V „den Hospodinův“ bude život zúčtován a ten kdo plnil to co měl a žil pro Hospodina bude s ním „na věky“ a ten kdo činil zlé, konal modloslužbu apod. bude „navěky zatracen“. Princip rovné šance platí ovšem i ve SZ . Z Písem SZ také víme, že nikdo nemůže být odsouzen za hříchy svého otce, matky, příbuzných k věčné smrti

2 Par.25:4  „Ale jejich syny neusmrtil, neboť je napsáno v Zákoně, v Knize Mojžíšově, že Hospodin přikázal: "Otcové nezemřou za syny a synové nezemřou za otce, nýbrž každý zemře za svůj hřích.".

Jinými slovy : To co se týká spásy pro věčnost se týká každého osobně s osobní odpovědností  viz.

Ez. 18:14 – 23 „ Zplodí-li však syna, který uvidí všechny hříchy svého otce, jichž se dopouští, a ulekne se, nebude se jich dopouštět,  nebude jíst na horách a pozvedat oči k hnusným modlám izraelského domu, nebude poskvrňovat ženu svého bližního,16  nebude nikoho utiskovat, neponechá si zástavu a nikoho nebude odírat, bude dávat hladovému svůj chléb a nahého přikrývat rouchem, neodtáhne svou ruku od utištěného, nevezme lichvu ani úrok, nýbrž bude jednat podle mých řádů a řídit se mými nařízeními, ten pro nepravost svého otce nezemře, jistě bude žít. Jeho otec, protože se dopouštěl útisku, odíral bratra a nekonal dobro mezi svým lidem, zemře pro svou nepravost. Vy však říkáte: »Proč nepyká syn za otcovu nepravost?« Bude-li syn jednat podle práva a spravedlnosti, dbát na všechna má nařízení a plnit je, jistě bude žít. Duše, která hřeší, ta umře; syn nebude pykat za nepravost otcovu a otec nebude pykat za nepravost synovu; spravedlnost zůstane na spravedlivém a zvůle zůstane na svévolníkovi. Kdyby se svévolník odvrátil ode všech svých hříchů, jichž se dopouštěl, a dbal by na všechna má nařízení a jednal podle práva a spravedlnosti, jistě bude žít, nezemře.  Žádná jeho nevěrnost, jíž se dopustil, mu nebude připomínána, bude žít pro svou spravedlnost, podle níž jednal.Což si libuji v smrti svévolníka? je výrok Panovníka Hospodina. Zdalipak nechci, aby se odvrátil od svých cest a byl živ?

Bůh je Bohem života . Je jeho dárcem a nemá zájem na tom, abychom ve svých životech preferovali cestu věčné smrti

V Novém Zákoně ( dále NZ )  jde o přijetí či nepřijetí oběti Pána Ježíše na Golgotě a víry či nevíry v zástupnou smírčí oběť Kristovu

2. Vymazání z knihy života

Jak to souvisí s odpovědností za svůj život ( viz. první bod výše ).  Zásadně !

2.1. Lidé, kteří nikdy nepřijali Boží milost v Kristu Ježíši a neznovuzrodili se

Ve Zj. 20:12  Viděl jsem mrtvé, mocné i prosté, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Ještě jedna kniha byla otevřena, kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách“.

Takže otázka, zda budu na věčnosti s Bohem je řešeno v „Knize života“. Kdo nebude nalezen v „Knize života“ bude odsouzen podle skutků zapsaných „ v těch knihách“ a jeho místo bude v „hořícím jezeru“ (Gehena). Protože je Bůh spravedlivý, bude soudit podle jejich skutků a věřím, že budou v pekle velké rozdíly v postavení a stupni utrpení

POZN. Z textu vyplývá, že je „Kniha života“ a kdo v ní nebude, bude souzen podle svých skutků evidovaných ( zapsaných ) v dalších knihách , které zde nejsou blíže definovány. Myslím si, že nebe si o nás vede řádnou a podrobnou evidenci

2.2. Lidé, kteří uvěřili a stali se Božími dětmi. Zj 21:10 -12 „A řekl mi: "Nezapečeťuj knihu se slovy tohoto proroctví: čas je blízko.  Kdo křivdí, ať křivdí dál, kdo je pošpiněn, ať zůstane ve špíně - kdo je spravedlivý, ať zůstane spravedlivý, kdo je svatý, ať setrvá ve svatosti. Hle, přijdu brzo, a má odplata se mnou; odplatím každému podle toho, jak jednal"

I znovuzrození budou souzeni , ovšem ne k odsouzení do Geheny, ale za to jak zde žili  nebo nežili pro Pána, bude každému odplaceno jak zde jednal. 

Ve Zj.3: 5 čteme „Kdo zvítězí, bude oděn bělostným rouchem a jeho jméno nevymažu z knihy života, nýbrž přiznám se k němu před svým Otcem a před jeho anděly“. Mám zato, že Bůh je dárce života, nepřeje nikomu smrt, nebyla v původním stvořitelském díle. Každý kdo se narodí je zapsán do „ Knihy života „ , ale může z ní být vymazán v případě nepřijetí zástupné oběti Kristovi.

Nenechme se uvést do zmatku ohledně našeho spasení, je to Boží věc a věřme na Boží spravedlnost

3. Hříchy otců

V Písmech jsou dva příklady, kdy Izraelci vyznávali své viny a viny svých otců.

Neh. 9:2  „ Izraelovi potomci se oddělili ode všech cizinců. Stáli a vyznávali své hříchy i nepravosti svých otců „

Dan.  9:16  „Panovníku, nechť se prosím podle tvé veškeré spravedlnosti odvrátí tvůj hněv a tvé rozhořčení od tvého města Jeruzaléma, tvé svaté hory, neboť pro naše hříchy a viny našich otců je Jeruzalém a tvůj lid tupen všemi, kteří jsou kolem nás“

Víme o co šlo a v jaké byli situaci . Daniel prožívá vyhnanství a porobu od pohanů . Nehemiáš a další postavili zeď Jeruzaléma a chrám a nechtějí, aby pokračovali ve svých hříších vůči Hospodinu a v hříších  otců, pro které museli trpět 70 let v Babylóně.

Tady nejde o spasení či nespasení . Nelze to chápat ani tak, že to vyznávání by mělo spasit již zemřelé předky, nějak je dotlačit do nebe. Tady platí to co jsem říkal v prvním bodě. Každý je odpovědný sám za sebe !

Ale proč to tedy vyznávali ? Myslím si, že jim šlo o přítomnost Boží slávy v jejich pospolitosti a jejich životě .


Mojžíš toužil vidět Boží slávu. V 2 Moj.34 byl Mojžíš přikryt Boží dlaní a viděl Boha jen zezadu. Zato něco pochopil, když zvolal : „  Tu sestoupil Hospodin v oblaku. Mojžíš tam zůstal stát s ním a vzýval Hospodinovo jméno.  Když Hospodin kolem něho přecházel, zavolal: "Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný,  který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu, stíhá vinu otců na synech i na vnucích do třetího a čtvrtého pokolení."

Rozumíme tomu? Možná jen zčásti, ale jde o inspirované Boží slovo a je potřeba mu věřit ( Bibli)  tak, že ti kdo ho psali, byli pod přímou inspirací Ducha sv. . Tedy Bible jako taková  nepodléhá společenskému vývoji i když vztah Boha k lidem jako celku respektuje společenský pokrok ( vývoj) . To je potřeba od sebe rozlišit. Bible by si neměla protiřečit ve všech svých částech . Pokud se nám to někde zdá, pak se správný komentář dozvíme až v nebi 

Jestliže toužíme po životě, který má být k oslavě Boha, pro Jeho čest a slávu, pak si musíme uvědomit jednu zásadní věc. Že obsahem Boží slávy je z drtivé části ( 960 promile ) milost a Boží láska. Ale součástí Boží slávy je i Boží spravedlnost, tedy, cit.

Milosrdenství činí tisícům pokolení,“ ale také : „viníka nenechává bez trestu, stíhá vinu otců na synech i na vnucích do třetího a čtvrtého pokolení

To je vážné slovo, které znají andělé a zejména ti, kteří jsou ve vzpouře proti Bohu a chtějí nám prožívání spasení co nejvíce znechutit. ( démoni)

A tak, jestliže moji předkové pochybili před Bohem, dělali věci, které se Bohu nelíbili a nevyznali je, pak mohou démonské síly moci zla pokračovat na nás .

Cíl je jasný : Abychom neměli chuť žít k Boží slávě !  Démoni Boží slovo znají  a navíc neumírají. Znají dokonale minulost a znají každého z nás. Jaké máme slabiny, jaké jsme udělali pochybení a umí jich využívat pro to, aby negativně ovlivňovali náš duchovní stav.

Jestliže byla do naší rodové hradby udělaná díra, kterou předkové vědomě ale i nevědomě nevyznali …. pak Bůh musí dovolit – protože je spravedlivý – abychom následky nesli i my.

Proto Izraelci dobře věděli co dělají. Berme si z toho inspiraci a pokud se rozhodneme žít k Boží slávě, bez sužování démony,  vyznejme hříchy svých předků s touhou je definovat, oddělit se od nich a vyjádřit ochotu žít jinak a s Pánem. V tu ránu spravedlivý Bůh zasáhne v náš prospěch a odebere démonským silám právo vstupu do naší duše

Závěr

Nejedná se o zástupné spasení, o řešení tzv. „dědičného hříchu“ jedná se o dětinskou víru v Boží slovo a vyjádření nesouhlasu s jednáním našich předků  a ochoty brát Boha vážně

Takže platí oboje : Každý sám za sebe v otázce spasení ale i hodnocení našeho života v nebi . To je první věc

Druhou věcí je touha po „ přítomné Boží slávě v našich životech“ . Ta se nemůže naplno rozvinout, když máme každou chvíli nějaký problém . Abychom nebyli sužování „hříchy otců“ resp. démony, kteří jsou na tyto nevyznaná provinění a životní styl navázáni, pak „vyznejme hříchy svých předků“. Jak to udělat ?  Třeba takto :  Klekněme před Bohem a nazvěme bez skrupulí hřích hříchem. Že s tím co dělali naši předci nesouhlasíme. Nejprve je potřeba nahlas odpustit předkům jejich pochybení, vyznat své hříchy a vzít si odpuštění z Kristovi probodené ruky . Pak ve jménu Ježíš svázat a zlomit tyto vazby , které se mohou táhnout do 3 až  4 generace !


Druhý článek, který je na podobné téma jako článek „ Hříchy otců „

 

Naše vítězství v duchovním boji

Je důležité vědět, že samo spasení, zapečetění Duchem sv. pro den vykoupení nestačí k ochraně proti vlivu duchovních sil moci temnosti. Naše vítězství v „duchovním boji“ ( zápas, který není vidět fyzickýma očima) probíhá zásadně a vždycky „ v Kristu“.

Satan je již na Golgotě odsouzen, ale výkon trestu nenastoupil. Bůh mu ponechal jistou moc. Abychom mohli zůstat  morálně – duchovními svobodnými bytostmi, musí existovat protiváha Bohu. Člověk si může svobodně vybrat komu bude sloužit – Bohu nebo ďáblu!

Satan může člověka zkoušet, tříbit a nabourávat jeho víru v Boha. Na druhou stranu musíme vědět, že bez Božího souhlasu nesmí udělat nic. Bůh někdy dovolí naše tříbení, aby při nás něco vypůsobil, abychom se něco pro budoucnost naučili a mohli pomáhat druhým zase v jejich zkouškách víry.

Satan vládne v duši těch, kdo nepřijali Krista. 1 Jan 5:18 - 19 „ Víme, že nikdo, kdo se narodil z Boha, nehřeší, ale Syn Boží jej chrání a Zlý se ho ani nedotkne. Víme, že jsme z Boha, kdežto celý svět je pod mocí Zlého

Cesta Nepřítele do duše člověka je skrze hřích ( neposlušnost vůči Bohu) . Tam ta Boží ochrana ( proti působení Nepřítele) může být z důvodů „tříbení“ pozastavena do chvíle, než si něco uvědomíme, než nás někam Pán nasměruje . Protože je Bůh dobrý je to pro naše dobro !  Není to běžný styl. Je lépe být vůči Bohu vnímavý, brát Ho vážně …..jinými slovy , „být poslušný“  a pak nás Boží Syn chrání, protože nevykazujeme hříchy, které by bylo potřeba řešit takovýmto způsobem 

Příkladem je Jidáš 

Lk.22: 1  - 5 „Blížil se svátek nekvašených chlebů, velikonoce. Velekněží a zákoníci 1)přemýšleli, jak by ho zahubili; báli se však lidu. 2)Tu vstoupil satan do Jidáše, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti. 3)Odešel, aby se domluvil s velekněžími a veliteli stráže, že jim ho zradí. 4)Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze“  -

1.Jak může do člověka vstoupit Satan

V textu vidíme čtyři fáze této zlé duchovní bytosti : 1) Nepřátelé přemýšleli, 2) Satan obsazuje toho správného člověka, 3) ten odchází, zradí Boha a 4) nepřátelé se radují. Působí na duši člověka (mysl, rozum i cit). Satan může také způsobovat nemoci a dělat mnoho dalších věcí, ale to není dnešním tématem.

Zůstává otázka : Jak je to možné, že někdo tak blízký Ježíši dokáže udělat takovou věc ? Vždyť byl učedník Pána Ježíše, viděl zázraky, slyšel mocné slovo….to všechno mu mělo zaručit odolnost proti vstupu nepřítele do jeho duše. Nestačilo to ! Proč ? Protože ani přítomnost vtěleného Slova nezabrání vstupu Satana do duše učedníka.

Záleží také na člověka na kterou stranu se postaví. Jidáš musel nějakým způsobem otevřít  svou mysl pro vstup Nepřítele . Buď v nás působí Bůh nebo ten druhý – Satan. Nikdy tam není prázdno. Neexistuje žádný třetí duchovní zdroj.

Poučení už z Ráje zní : Jde o poslušnost….koho poslouchám podle toho také konám ! Jednoduše řečeno : Vstupní bránou moci temnosti do mé duše je můj hřích, moje neposlušnost vůči Božímu slovu  . Prosté až k nevíře !

Jan 12: 4 – 6 „ Jidáš Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl: "Proč nebyl ten olej prodán za tři sta denárů a peníze dány chudým?"  To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale že byl zloděj: měl na starosti pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo“

Podle toho můžeme usuzovat, že u Jidáše bylo slabé místo; a tím byla láska k penězům

Bůh už dávno řekl : „Nepokradeš“ 2 Moj.20: 15. Jidáš tajně vybíral ze skupinové pokladny pro sebe. Tento hřích si držel ( rozuměj neřešil ho, nechal v sobě tu neposlušnost působit, líbil se mu). Proto se stalo, že Satan ho mohl po nějaké době  tohoto konání oklamat.

Otevřel dveře své duše dokořán pro původce neposlušnosti vůči Bohu Stejná věc se děje křesťanům znovu a znovu po staletí. Satan srazil množství věřících, kteří nikdy nedovolili, aby byli  osvobozeni z obkličujícího hříchu  Žd. 12:1

Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo

2. Jidáš byl předtím mocně používán Pánem pro zvěst Božího království. Konal zázraky po  boku dalších učedníků, kteří uzdravovali nemocné a vyháněli démony viz.

Mt.10: 1 – 14 „Zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vymítali a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu. Jména těch dvanácti jsou: … a Iškariotský Jidáš, který ho pak zradil….. Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte. Neberte od nikoho zlato, stříbro ani měďáky do opasku;

Lidé znali Jidáše jako Božího služebníka.  Stejně jako ostatní učedníci chodil s Ježíšem. Všechno co slyšel, zažil a čemu věřil mu nestačilo na to, aby se oddělil od svého chtíče. Jeho tajný chtíč byl vždy skrytý pod povrchem.

Měl jedinečnou možnost – svěřit se svým problémem Ježíši, který by ho určitě osvobodil tak jako mnoho jiných posedlých démony

Zřejmě si nepřipouštěl, že je to tak špatné ….i když porušoval Desatero Božích přikázání ! Jidáš byl zcela ochromen svým hříchem. Následkem toho byl přemožen ďáblem a začal dělat nerozumné věci.  I nám se může stát, že začneme dělat věci, které by nás dřív ani nenapadly nebo jsou pro ostatní nepochopitelné, chcete-li nerozumné !

3. Kdy byl Jidáš přemožen ?

Když to Satan potřeboval, v pravou chvíli. Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by ho ( Ježíše) zahubili….a „Tu vstoupil satan do Jidáše, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti“. Lk 22: 3

Mnozí věřící jsou Bohem používáni, vřele uctívají a upřímně slouží Pánu. Ale dopustili ve svém životě hřích, a ten se za čas hluboce zakořenil. Něco, co se Bohu nelíbí, co jde proti Jeho zjevené vůli, něco, co není v souladu s Písmem.  A pak může přijít chvíle, kdy Nepřítel ovládne náš život a naruší náš vztah s Bohem i s ostatními věřícími podobně, jako se to stalo Jidášovi

Žd 2: 14 – 15 „  Protože sourozence spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla, a aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví“

4. Definice pojmů

PROKLETÍ
Je modlitba nebo zaříkávání s cílem někomu ublížit nebo způsobit zlo, újmu, trápení.  Zlo,neštěstí přichází jako odezva ( vyslyšení) pronesených slov.Může přijít v afektu, ale to nehraje roli – bylo vyřčeno

PROKLÍT ( znamená )
Vyjádřit touhu, aby zlo zasáhlo, vzývat božskou nebo nadpřirozenou moc, aby na někoho seslala újmu nebo neštěstí

Slova mají velkou moc. Slovem byli učiněni věky Žd 11: 3 „Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného“ . Bůh řekl a stalo se !

Když o nás bude pořád někdo říkat, že jsme k ničemu tak k ničemu budeme ! Nemusíme o našem prokletí ani vědět anebo se nastartuje při nás naším hříchem a začne účinkovat  ….v Písmu je varování

Jer. 6: 19 „ Slyš, země: Hle, já uvedu na tento lid zlé věci, ovoce jejich úmyslů, neboť nevěnovali pozornost mým slovům a můj zákon si zprotivili

Bible zná dokonce termín „ nevědomý hřích“ a i ten má účinek do duchovní oblasti

3 Moj. 5: 17 „Jestliže se někdo prohřeší a dopustí se něčeho proti kterémukoli Hospodinovu příkazu, co se dělat nesmí, aniž to věděl, provinil se a ponese následky své nepravosti

Jak mám poznat své hříchy ?  Pěstovat osobní vztah s Bohem – Otcem,Synem a Duchem sv. Číst Písmo a  Ducha sv. nám je ukáže . Uvádí „do veškeré pravdy“  . Mnozí to chápou tak, že nám uvádí do pravdy Písem. To jistě ! Ale také nám ukazuje a říká , jací jsme v Božích očích my ! A když vám Duch sv. ukáže jak vás Bůh vidí; věřte , není to vždy dobrý pocit. Pak, u těch, kdo mají bázeň před Bohem, může nastat náprava stavu věcí a měli bychom to špatné, to, co se Bohu nelíbí, řešit. Někdy je to velmi nepříjemné. Např. když nás Duch sv. tlačí k nějaké omluvě, nějakému vyznání něčeho atd.

Ez. 44: 23 „ A budou učit můj lid rozdílu mezi svatým a nesvatým, budou je seznamovat s rozdílem mezi nečistým a čistým“

Je to důležité, protože skrze „nečisté“  , skrze to,  co se Bohu při nás nelíbí resp.  skrze náš hřích mají  do našeho srdce ( duše) legální přístup démonské síly.

Bůh je spravedlivý i vůči nim . Jestliže něco dělám co je nečisté ( třeba s kyvadlem, chodím k léčiteli, ale také nejsem schopen řádného života pro závislosti na všem možném) pak do mě mohou vstupovat démonské síly a dělat nerozumné, Bohu se protivící věci !

A  Bůh to „musí“ dovolit protože jsem to nevyznal jako něco špatného, neodmítl jsem to, nepřizval Boha do  té situace a nedovolávám se Jeho ochrany !  Můžu stokrát spoléhat na Jeho vítězství na Golgotě, ale ON je spravedlivý i k démonům. Nemůže nás protěžovat na úkor své ( Boží) spravedlnosti a pak „musí“dovolit to či ono !

Proto je potřeba se postavit na Skálu věků, na Krista . Vyznat hřích ( hříchy), odmítnout je, vyjádřit odhodlání je nedělat, nepokračovat v nich. Pak se ve jménu Ježíše Krista postavit proti démonským silám, odmítnout je ( svázat v moci Kristovi krve a  zlomit jejich moc ) a vykázat je pod nohy Kristovi ať s nimi naloží spravedlivě. Následuje prosba o naplnění Duchem sv.

Duchovní boj probíhá někdy dlouho, osvobozování je proces, ale má vítěze – Krista a my vítězíme v Něm

Závěr

Rozhodněme se skoncovat se svými hříchy, ale i s hříchy předků . Mohlo se v naší rodové linii stát, že naši předkové se nedotazovali na  Boží vůli celým srdcem, neopustili nepravosti a nežili v Boží bázni ( neměli úctu k Bohu) . Čteme o tom , cit.

Ž 119 : 9 – 11 „ Jak si člověk udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova.  Dotazuji se na tvoji vůli celým srdcem, nedej, abych zbloudil od tvých přikázání.  Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit. Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.

Je potřeba se oddělit od jednání předků, kteří nenaplňovali Boží slovo ( viz. citát). Nejen oddělit, ale naplňovat se Duchem sv. k tomu, abych měl sílu změnit rodovou situaci a  držet svůj život ve vztahu s Bohem, ctít Ho a pak budu naplňovat Boží vůli ve prospěch svých dětí, vnuků a pravnuků !

Diskusní téma: Hříchy otců a naše vítězství v duchovním boji

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek