Hloupost

31.05.2015 05:08


Hloupost

V Žalmu 85 jsou ukázány dva světy. Jedním je nebe s milujícím Bohem a druhým je "Prvorozený syn" - Izrael a život na zemi. Jak víme, je zde smluvní vztah - Zákon. Byl vydán skrze Mojžíše a vyvolený národ se smluvně zavázal, že bude poslouchat Boha a dodržovat jeho přikázání a ustanovení. Iniciátorem smluvní vztahu je Bůh a lid na tuto smlouvu přistoupil. Jinými slovy, byla podepsána oběma smluvními stranami. Dnes přečtu jen jeden verš a sice devátý, cit.  "   Vyslechnu, co promluví Bůh Hospodin, zajisté vyhlásí pokoj pro svůj lid, své věrné, jenom ať se k své hlouposti nevracejí!   (Žalm 85 : 1 - 9)

1. Poslušnost Bohu

Hloupostí v našem textu je neposlouchat Boha a žít svévolně - podle svých, do jisté míry, autonomních názorů.

Adam měl poslechnout Boha a neměl jíst ovoce ze zakázaného stromu. Ať už to bylo, jak bylo, ve finále neposlechl. Fatální důsledky pro lidstvo vidíme všude kolem sebe

1.1. Poslušnost Bohu je vždy zdrojem požehnání

Podívejme se na pozitivní příklad z Bible. Izák byl požehnaný pro svého otce Abrahama. Jedním z pěti znaků, které jsou v Písmu jmenovány a které Abraham ve svém životě nesl, je "dodržování přikázání a ustanovení".

O co šlo, když ještě Zákon nebyl vydán? Jaká přikázání a jaká ustanovení! Šlo o smluvní podmínky vzájemného sebevydání se. Tak se dá zobecnit uzavřená smlouva mezi Bohem a Abramem, i když detaily neznáme.

1. 2. Poslušnost vyrůstá z víry v Boha 

Abraham dělal ve víře to, co mu Bůh sdělil. Bůh přikázal a Abrahám udělal. Dělal i věci, které šli totálně proti rozumu (věřil na zázrak vzkříšení). Nejprve uvěřil, že se mu narodí právoplatný syn, tedy z manželky Sáry. Už tohle mu bylo přičteno, oceněno jako spravedlivé. Pro lepší pochopení si velmi zjednodušeně můžeme říci: Spravedlnost = správné myšlení, správný postoj, správná víra, správně skutky. Měřítkem toho, co je
správné, je Boží zjevená vůle.

Bůh uzavřel s Abramem smlouvu. Je to v patnácté kapitole Genesis " V onen den Hospodin uzavřel s Abramem smlouvu slovy: Tvému potomstvu dám tuto zemi " (1 Moj. 15: 18). A potomstvo z právoplatné manželky nikde! Nakonec se Bůh ukázal jako ten, kdo umí vzkřísit k životu to, co bylo dávno umrtveno a narodil se mu vytoužený syn Izák.

To bylo to "spravedlivé" tedy "správné".  Pro jeho víru! Stal se zázrak, protože to bylo spravedlivé. 

1. 3. Poslušnost potřebuje komunikaci

S Abrahamem Bůh mluvil. Měli vzájemnou komunikaci. Později šel, na výzvu smluvního partnera obětovat Izáka na horu Moria. Tuto oběť vyžadoval Bůh, který zkoušel jeho věrnost a víru zároveň.

Abraham obstál. Byl by jediného syna obětoval, ale Hospodinův anděl na něj zavolal, cit. " I řekl: Nevztahuj ruku na chlapce a nic mu nedělej, protože teď jsem poznal, že jsi bohabojný a že jsi mi neodepřel svého syna, svého jediného." (1 Moj.22:12)

Bohabojný znamená, že poslouchal Boha. Měl k němu úctu a byl pro něj nejvyšší autoritou. Vyšší než jeho ego, rozum, cit a vůle! Neodepřel Bohu ani svého, jak se dnes říká,  "vymodleného syna". Abraham měl víru na vzkříšení z mrtvých. Cituji ep. Židům : " Abraham věřil, a proto šel obětovat Izáka, ....  Počítal s tím, že Bůh je mocen vzkřísit i mrtvé. Proto dostal Izáka zpět jako předobraz budoucího vzkříšení (Žid.11:17-19)

1. 4. Poslušnost Bohu má pozitivní vliv na děti

Abrahamova poslušnost Bohu měla důsledky pro jeho syna Izáka. Později, po Abrahamově smrti, se Hospodin ukázal Izákovi a říká : "Já budu s tebou a požehnám ti...." A pak přichází zaslíbení požehnání pro jeho potomstvo, skrze něhož "dojdou požehnání všechny pronárody země". A zdůvodňuje své rozhodnutí odkazem na jeho otce Abrahama, cit. "To proto, že Abraham uposlechl mého hlasu a dbal na to, co jsem mu svěřil: na má přikázání, nařízení a zákony."    (1 Moj. 26: 5).

Uzavřená  smlouva z 15-té kap. knihy Genesis se pro Abrahama stala zákonem a měřítkem jeho myšlení a chování. Smlouva měla zásadní vliv na jeho život. Věřil, že Bůh splní to, co slíbil. Víra v Boží moc byla něj zdrojem Božího požehnání.  Izák byl požehnaný Bohem pro svého otce Abrahama! To proto, že Abraham Boha poslouchal, dbal na Boží vůli, na Boží příkazy a nařízení.

Vidíme, že poslušnost Bohu má dalekosáhlé důsledky pro potomstvo toho, kdo vykazuje tuto skutečnost ve svém praktickém životě.

POZN.1  Je úplně jedno, že nejsme jedním z praotců Izraele, že nejsme z vyvoleného národa. Je úplně jedno, jestli ses narodil do bohaté nebo chudé rodiny, zda jsi bílý nebo černý. Ale zcela jistě není jedno, zda posloucháš nebo neposloucháš Boha! Někdo se může ohradit slovy: Jak mám poslouchat, když ke mně Bůh nemluví podobně jako k Abrahamovi. Neslyším Jeho hlas! 

Ale mluví! V prvé řadě skrze své slovo. Izraelci také neslyšeli Jeho hlas až na obdarované vidoucí. Ale měli desatero a Zákon, který v podstatě ono desatero rozvádí. Dnes máme celou Bibli, abychom "slyšeli Jeho hlas". Skrze čtení a vnímání Božího slova.

Dnes máme také někoho, koho starozákonní lid neměl: Ducha svatého. S Ním se dá komunikovat také. Je to Duch lásky a moudrosti. Utěšitel a Rádce v každé situaci. ON uvádí do pravdy Písem tak, aby člověk pochopil, co má nebo nemá dělat, aby se Bohu líbil a žil v souladu s Jeho vůlí

Ukáži vám dva novozákonní texty, které mluví o přílivu Božího požehnání pro věřící ve všech dobách existence Církve Boží. Ježíš řekl při kázání z Hory tento známý výrok:  "Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno".Apoštol Pavel nás vyzývá, cit. " Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží" (Kol.  3:1)

Nějaký pátek s Pánem chodím a můžu to jen potvrdit. Nějakou dobu jsme se věnovali lidem, kteří dnes tvoří základ žamberského Křesťanského sboru. Žili jsme, jak jsme žili ve dvoře, v žambereckém zámeckém Parku. V nájmu u barona Parische. Dlouhou dobu jsem neřešil otázku jak se zabezpečit pro budoucnost a naše rodina se naplno věnovala práci na Boží roli. Hledali jsme nejprve věci nebeského Otce a Božího království. A Bůh nám neskutečně požehnal vždy v pravý, klíčový čas.

2. Rozlícený Bůh

Problém je vyjádřen jasně ve v. 5 " Navrať se k nám, Bože, naše spáso, učiň konec svému rozlícení! " . 

Žalmista mluví o hlouposti a ta spočívá v nerespektování Boha a Jeho vůle. Ta doba, kdy se na vyvolený národ Bůh hněval měla skončit. Lid se vrací k Bohu a vyjadřuje přesvědčení, cit. " Vyslechnu, co promluví Bůh Hospodin,...." ( Ž 85:9). Už nechci dělat to, co mi líbí bez ohledu na Zákon a Boží vůli. Lid vystřízlivěl a dívá se dozadu a vidí své chování vůči Bohu jako hloupost. Prostě, chovali se nemoudře a požehnání do jejich životů nepřicházelo.

Musíme umět přijmout Boží slovo v celém jeho rozsahu, ale také ho musíme umět správně rozdělovat. Apoštol Pavel nabádá svého "duchovního syna" Timotea, cit.

"Usiluj o to, aby ses před Bohem osvědčil jako dělník, který se nemá zač stydět, protože správně zvěstuje slovo pravdy". (2 Tim. 2: 15). Stydět se můžeme, pokud vědomě manipulujeme posluchače nesprávně interpretovaným Božím slovem.

Některé úseky nebo i jednotlivé verše potřebují výklad, který zohlední pravidla biblické exegeze tj. práce s biblickým textem bez vytrhování ze souvislostí. Jiné verše výklad nepotřebují, protože každý výklad otupí sílu slova.   

Je potřeba říci, že Bůh se svého lidu nezřekl. Spíše lid ústy zpěváka vyjadřuje asi toto: " Navracíme se k Tobě, Bože náš, naše spáso....., protože si uvědomujeme, že jsme se od Tebe odvrátili ke svévolnému životu. Najednou, jako, kdybychom Tě nepotřebovali. Ztratili jsme z Tebe respekt. Zjistili jsme, že je to hloupost. Teď si to uvědomujeme a jdeme zpět. K Tobě, ke svému Bohu "

Co Boha tak rozlítilo? To, že Izrael dlouhodobě neplnil své smluvní závazky. I když z Boží strany byla dlouhou dobu trpělivost a čekání na to, až se lid vzpamatuje a napraví nerovnoprávný vztah. Dá se to říci lidovým rčením: Já do tebe chlebem a ty do tě kamenem.

Boží slovo se vyjadřuje bez obalu. Ano, Bůh se na ně rozlítil. Prostě se na ně zlobil. Ale ne tak, že by bouchl dveřmi a řekl: "Tak si běžte, kam chce, já odcházím." V dějinách Izraele je to pořád dokola: Izraelci pochybili, začali si dělat, co jim na "um" (rozum) přišlo. Bez ohledu na to, co si o tom myslí Hospodin. Tím ztratili Boží ochranu a přízeň. Když na to konečně přišli, že to tak není dobře, tak je vždy přijal zpět a obnovil svá požehnání.

POZN. 2

Někdy se stane, že křesťan přestane s Bohem počítat. Začne si dělat, co chce. Boží slovo ho nabádá k něčemu jinému, ale on si jde svou cestou. Už nejde v Ježíšových stopách. Bůh čeká, než se Boží dítě obrátí k Němu o pomoc. Kdy se rozhodne obnovit s Ním osobní vztah. V Nové smlouvě je toto očekávání postavené na jiném principu. Nejde o sankční ustanovení jak v Mojžíšovské smlouvě. Jde o vzájemný vztah Boží lásky! 

3. Atomizace celku

Je zde ještě jeden prvek, který jsem dříve nevnímal. A tím je princip "atomizace celku"!  Přestaňme se schovávat za Církev Boží. Pro svůj duchovní prospěch vystup z řady, vystup z celku a postav se před Pána sám za sebe. Jde o postoj podobný, jakým se můžeme dívat na Píseň písní. Tam jde o obraz nenaplněné lásky mezi Milým - Pánem Ježíšem a milou - Nevěstou , tedy Církvi Boží. Ale Píseň písní se dá zosobnit: Milý je Pán Ježíš, milá jsem já, sám za sebe!

POZN. 3 

Neschovávej se za množinu všech znovuzrozených lidí na celém světě, kteří tvoří Církev. Podívej se na to z osobní roviny. Jde o to, jak prožíváš osobní vztah s Bohem. Je to zásadně důležité!

Milý bratři a sestry. Dejme si ruku na srdce. Bůh nám prokazuje dobro: Přišel za námi, uvedl na svět Boží království, spasil nás pro věčnost a zaopatřil pro časnost. Je toho málo? Není. Navíc nám dal do srdce Ducha svatého, abychom v Jeho síle a moci mohli žít vítězným životem V době Nové smlouvy Bůh začal jednat s lidmi na principu Boží lásky, která se obětuje za náš hřích. Proto, aby s námi Pán Ježíš navázal vztah, omunikoval s námi a žehnal nám.  Vírou v Krista jsme našli smysl života. Jsou z nás sňaty nepravosti a hříchy už nejsou "jen" přikryté, ale "smazané".   " Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil. Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž" ( Kol. 2:13-14)
 

V Nové smlouvě je také napsáno, že se Bůh hněvá. Apoštol Pavel, ve třetí kapitole epištoly v epištole Koloským odhaluje prvky, které narušují náš vzájemný vztah s Bohem, kterými jsou, cit. : Smilstvo, necudnost, vášeň, zlá touha a modloslužebná hrabivost. Tohle všechno má křesťan opustit, protože pro takové věci přichází Boží hněv. Pak následuje výzva ke svlečení "starého člověka" a oblečení "nového člověka". Ten dochází pravého poznání krásy čistého vztahu s Bohem  

POZN. 4

I v dnešní době je hloupost nerespektovat Boží slovo. Bůh už není na neposluchy rozlícen. To proto, že za naše hříchy bylo zaplaceno drahou krví Krista. Dnes jde o to, žít ke cti svého Pána. Mnozí křesťané ve svém životě mohou pociťovat neklid, neúspěch v tom či onom, jedním slovem nepožehnání. Může to být nepokoj v tom, co dělám nebo nedělám. V tom případě je nutné se podívat na svůj životní styl a s pomocí Ducha svatého udělat revizi svého života.

4. Závěr

Dnešní ráno mám pro nás výzvu: Dbejme na to, aby náš život byl souladu s Božím slovem. Tím prokážeme, že svého Pána milujeme. Jak řekl v jednom kázání br. Uhlík: "Pro nás poslouchat Boha znamená Boha milovat" . A to je o řád víš než smluvní vztah co dám já tobě a dáš ty mě.

Pro věci Božího království. Je potřeba i nadále zůstávat ve věcech našeho nebeského Otce! Tak to slyšeli od dvanáctiletého Ježíše jeho rodiče, když mu vytýkali prodlení na cestě zpět do Nazaretu.

Dnes je "hloupost" myslet si, že jako věřící si srovnám život ze svých sil, že si budu žít svévolně a budu Boží slovo relativizovat v duchu humanistického filozofického názoru na svět. To se dá vyjádřit slovy: Jen to moc nepřeháněj. Povol si to či ono. Že se to Bohu moc nelíbí, na to nekoukej. On Tě i tak bude milovat. Je jiná doba!

Za sebe říkám, že nechci být hloupý. I taková období by se našla.  Na druhou stranu mám životní zkušenost, že poslušnost, láska k Bohu a vytrvalost víry je důležitým zdrojem Božího požehnání. Věřím, že i takové slovo, které jsme dnes slyšeli má své místo v tom širokém spektru Boží dobroty k nám.

Včera jsem koukal na druhý díl trilogie Jan Hus. V jedné scéně tam Jan Hus cituje slova 23 Žalmu : " Vodí mě po steskách spravedlnosti, pro jméno své".   To platí i dnes. Bůh chce, abychom žili spravedlivě, tedy správně v souladu s postavením Božích synů, pro své jméno! Chce, aby bylo oslaveno Jeho jméno v očích našich  bližních, kteří uvidí, že ctíme a respektujeme Jeho autoritu a vážíme si vzájemné vztahu se svým Pánem

Izraelci  zpívali Žalm 85 k novému roku. Každý nový den máme příležitost upevnit svůj vztah s Bohem. To povede k tomu, že mnohé věci opustíme automaticky, v síle Ducha svatého. Najednou budou jedna po druhé mizet, až nám zůstane před očima jen Ježíš, Pán našeho života.  

Amen